čtvrtek 29. listopadu 2007

Fantasy ples

V sobotu vecer jsme s Deninkou sli na jiz 2. rocnik fantasy plesu :-) Loni jsem byl za mnicha v pekne kutne s kapi a Den za kouzelnou vilu. Letos se Den se spoluzakem Davidem domluvili, ze bychom mohli jit vsichni za upiry. Ja sel ale nakonec za dvorniho ceremoniare, protoze se mi jednak upiri plast moc nelibil, a taky proto, ze role upira na mne proste nepusobi dobre.

Ale myslim si, ze i tak jsme pusobili zajimave, pokusim se sem dat aspon nejake fotecky na ukazku - posledni dobou na upravy a upload fotek nemam zrovna moc casu...
Samotny ples se mi moc libil, zpocatku jsem mel trosku obavu z tancovani (jako vzdy, protoze jsem presvedceny, ze to neumim a naposled jsem tancoval loni na plese a predtim v tanecnich). Jenze vzdy kdyz pak stojim na parketu a citim tu hudbu, proste nemuzu odolat a moc chci privinout svou drahou zenu k sobe a vznaset se s ni salem...
Dost sneni, ke vznaseni to melo daleko, ale na druhou stranu, byla to zabava :-) Treba sem Deninka napise jeji pohled, docela by mne to zajimalo, jak to videla ona :-)
Ples organizovali spoluzaci Den z gymplu a meli to perfektne pripraveno, libily se mi vstupy s historickym sermem a ruznymi soutezemi.
Takze jedina drobna vytka smeruje k hudbe - zpevacka mela pekny hlas, bohuzel hrali prakticky jen polku, valcik a jive plus asi 2x cha-cha a par plouzaku. K tomu jako bonus par odrhovacek od Kabatu. Treba na walz a blues, na ktere jsem se tesil se bohuzel nedostalo.



Zima je tady!

Trosku pozde, ale chtel bych se vrátit k nedeli 11. listopadu a svatku svateho Martina. Slavili jsme s Deninkou v Brne Diwali a ze soboty na nedeli v noci huste snezilo - napadlo asi 25 cm snehu. Jak to vypadalo, kdyz jsem rano prisel k autu, muzete posoudit sami :-) Foceno novym Denincinym mobilem - SE V630i.

středa 21. listopadu 2007

Nikdy nechci být jako můj otec

Kdybych sem měla vypisovat co všechno už provedl a jak se chová, bylo by to na dost dlouho.. ale jeden příklad za všechny, zrovna dnes: táta dělá každou středu večeři - stále tu stejnou - špagety. Přišla jsem jíst a na špagetách jsem měla tak málo omáčky, že i když jsem ji tam trochu rozmíchala, stejne třičtvrte špaget zůstalo úplně suchých. Podotkla jsem tedy, že bych brala mít tam více omáčky, protože takhle mám jen suché špagety.. a táta řekl, že ta omáčka je určena pro 2-3 lidi a on rozhodně nebude utrácet peníze za 2 omáčky. Přitom bylo zajímavé, že on - ačkoliv měl špagety už skoro dojedené, stále mu tam dost omáčky ještě zbývalo a i když už špagety dojedl - zbyla mu tam omáčka kterou si mohl sníst samotnou. Když jsem se ptala - jak je tedy možné že mu to tam tak zůstalo když já to nemám ani na těch špagetách, tak řekl, že je to o způsobu jedení.. a stále podotýkal, že mamka toho měla stejně.. a když jsem řekla, že to je sice možný, ale že on ne, tak teda řekl že i on.. což se mi fakt nezdá.. Nechápu jak to tak chladnokrevně může vysvětlovat, že se ani nestydí když ví, že to není pravda.. stejně tak i v jiném případě: máme na záchodě nějaké časopisy, dala jsem tam svůj časopis Psychologie dnes - no a i když ho vždycky když jsem na záchodě nechám na vrchu hromádky, příště ho pokaždé najdu až někde v polovině té velké hromady.. stalo se to už vícekrát (že jsem ten časopis hledala a vůbec ho nemohla najít), tak je jasné, že ho tam někdo takto záměrně musí zahrabávat. A kdo jiný než taťka.. tak jsem za ním přímo šla a rovnou se ho zeptala, jestli má něco proti časopisu psychologie, že ho vždycky najdu tak zahrabaný.. a on mi úplně klidně řekl, že on se prostě jen těmi časopisy prohrabuje a že to nevnímá a toho časopisu si nijak nevšímá. Kdyby si ho nevšímal, tak by určitě neskončil v půlce hromady, protože mám na záchodě i třeba časopis Orifleme a ten nikdy takto zahrabaný neskončil a pořád se drží někde u toho vrchu. A taťka tvrdil, že tu psychologii v žádném případě nijak neschovává... no, myslím si svoje, ale jeho chování je mi fakt záhadou.... už abych se mohla odstěhovat, než to na mě zanechá ještě horší následky..

pondělí 19. listopadu 2007

Jak to viděl Jen :-)

Tento vikend babicka slavila 85. narozeniny - planovala se tedy vetsi rodinna oslava. A Deninka jela se mnou :-) Dluzno podotknout - predchazela tomu rada diskuzi, dle meho kvuli zcela nepodstatnym malickostem, ale tak uz to proste chodi. Ackoli jsem o oslave vedel dlouho predem, na to, ze bychom mohli jet spolecne s Den jsem si vzpomnel skoro na posledni chvili a Deninky se to nejak dotklo. Ale doufam, ze uz to prekonala - pro mne je rozhodujici, ze jsme o vikendu mohli byt spolu, a ze nam bylo hezky.
S sebou jsme privezli jeste mou sestru Danu a jeji fenku Berusku.
Nevim, jak pojmout hodnoceni vikendu - mne se to vazne moc libilo. A opravdu nejen diky dvema spolecnym nocim s Den ;-)
V sobotu rano jsme zasli chvili s detmi ven, vsude bylo ctvrt metru snehu a -5 stupnu, takze idealni podminky pro zmenu deti v snehulaky. Ani Den neodolala, aby se nevyvalela ve snehu - coz jsem ja, jakozto postarsi, distingovany muz pozoroval se shovivavym usmevem ;-)
I obed v restauraci byl dobry (ackoli uzeny syr se podle mne na kure s broskvi moc nehodi). Dokonce se stal zazrak - nase ostravska vetev (teta, strejda, sestrenice Katka, jeji pritel Petr a boxer Vincent) prijela presne na cas obeda, coz se zatim nikdy za poslednich 30 let nestalo.
Petr mel Nikon D40, takze treba prihodim i nejake fotecky.
Odpoledne pak oslava probihala u nasich doma. Chlapi popijeli a postupne kecali o vsem a o nicem, takze jsem radeji odbihal za detmi do pokojicku, kde si svorne s Den staveli lego :-)
Miky se drive pred Den ostychal, ale ted to vypadalo, ze diky legu nasli spolecnou rec :-) A Eliska nam nakreslila zalozku do knizky, na zadni strane stalo "Pro tatu a Deninku". Pripomnelo mi to jeji jiny darecek - fiktivni kartu do Magicu, "Mila Deninka" s ratingem "velmi vzacna" - Eliska je takova ticha holka, ale myslim si, ze ma Den moc rada.
Miky pak jako spravny "špion Šuškin" v prubehu vecera postupne jednotlivym lidem poseptal do ucha, ze "ma takove podezreni, ze si tata Denisu vezme..." - jedna z jeho mnoha hlasek toho dne.
Nedele pak utekla velmi rychle, a protoze jsem vezl Danu se psem do Prahy, nemohl jsem se ani vecer zdrzet s Deninkou v Brne, coz mi bylo lito o to vice, ze ona byla odpoledne smutna, protoze jsem ji nedal pusinku na privitanou, kdyz jsem se vratil z Ostravy.
Ale mam v planu ji to vsechno vynahradit - chtel bych za ni prijet uz ve ctvrtek, abychom meli prodlouzeny vikend - chystame se na fantasy ples - ale o tom zas jindy :-)

neděle 18. listopadu 2007

Víkend 23.-25.11 z pohledu Den :-)

Tak bude zas dlouhý zápis, Honzík chtěl ať ještě pod čerstvými dojmy napíšu něco o tomto víkendu, že on prý pak taky:-)
Honzova babička měla narozeniny - požehnaných 85 let, takže se konala oslava s obědem v restauraci. Honzík to věděl už dost dopředu, měl mít tento víkend děcka, tak počítal s tím, že tam prostě s děckama půjde. Nakonec se mě asi 14 dni před oslavou zeptal - jestli nechci jet taky. Chtěla jsem, ale stejně jsem se docela ošívala, protože jsem z toho měla špatný pocit. Že mě předtím nikdo nezval a najednou můžu (a to ještě s tím, že Honza řekl - sestřenice si tam totiž taky bere přítele s kterým je chvilku, tak proč bych nemohl i já..). A já se přitom divila už tenkrát, když mi o té oslavě říkal poprvé, že třeba nepozvou i mě? Tak jsem se z toho cítila taková trochu ublížená.. no a pak najednou jet můžu no.. tak se mi zas tak už nechtělo, když mě ani nezvali hned. (Honzík se pokoušel tvrdit, že je to jeho chyba, že ho to nenapadlo, že bych mohla jet s ním.. ale mě nejde o to jestli to napadlo jeho, ale jeho rodiče)
No nakonec zvítězilo to, že takto budu moci být víkedn navíc s Honzíkam, tak jsem si řekla oslava neoslava, chci být prostě s ním:-) (a to jsem obětovala i náš jednoroční sraz z gymplu..!:-) ale to taky proto, že bych se bála jet večer sama domů..:-()
A teď konečně k tomu víkendu a těm dojmům:-)
Bylo to celé celkem fajn a jsem moc ráda že jsem s Honzíkem jela.:-) A užili jsme si tam i 2 krásné noci;o)
Ráno jsme teda museli v sobotu celkem brzy vstávat, pak šla Danka s děckama nakoupit a my jsme zatím mohli být spolu a pak jsem šli za děckama na chvili ven. Bylo tam všude krásně nasněženo, to u nás v Brně tak ještě není, tak jsem z toho byla nadšená:-) Děcka po mě házeli sníh, já po nich taky, až jsem měla mokré rukavičky.. Honzík měl lepší, ale půjčit mi je nechtěl, ani se nechtěl účastnit těchto sněhových radovánek. Jednou jsem si dokonce skočila ze svahu do sněhu - nemohla jsem odolat:-)
(jo a měla jsem na sobě oteplovaky, ktere mi půjčil Honzík od rodičů - a kupodivu mi celkem byli tak se ptám: "koho jsou?" a Honza: "asi mamky", já: "mamka má tak dlouhé nohy??" H.:"tak asi taťky" já: "taťka je tak štíhlý:-)?" No byly taťky:-))
Ve 12 byl oběd v restauraci - přijel i bratr Honzova taťky s manželkou a jejich dcera s přítelem a boxerem:-) A pak už se slavilo doma. Já chvilemi poslouchala co se povídá a chvilemi byla s děckama. Nadchlo mě si zase po dlouhé době zkusit stavět z lega:-) Jsem ráda, že tentokrát se se mnou Miky celkem bavil, protože předtím se mnou nikdy moc nekomunikoval a pořád jsem tak nevěděla co na mě vůbec říká.. a teď to vypadalo celkem v pohodě a těší mě i že mě děti většinou i při hrách před Honzíkem fandí:-) Např. když jsem teď hrála na počítači s Honzíkem mravence, tak mě slovně podporovali:-) Eliška se mnou sice moc taky nekomunikuje, sama od sebe mi nic neřekne, ale zase mi někdy i sama od sebe projeví jinak náklonost - že si třeba na mě přijde někdy sednout, nebo se mě teda snaží lechtat:-)
Mě to celkem baví být s děckama - mejí někdy fakt dobré hlášky (halvně Miky), tak je s nima i sranda, nebo se mi i líbi taková ta jejich naivnost a to jak věci vidí, nebo někdy to jejich nadšení nad něčím (jak mi třeba Miky dnes při těch Mravencích s velkou vážností radil) a nebo i to, že se z nich vyptáváním dají tahat celkem i různé věci..- jako prostě že když se jich člověk ptá, tak nad tím tak nepřemýšlí jako dospělí proč se ptáš a prostě odpoví.. je to všechno fajn - ale ne když je u toho Honza. To po něm děcka akorát lezou a já nevím co mám dělat a připadám si jak páté kolo u vozu. A taky se mi někdy nelíbí Honzův přístup. Např. když říká Mikulášovi o tom že má jít dělat úkol takovým sytem jak kdyby se mu za to omlouval..prostě mi přijde hloupé dělat z úkolů nějaké nutné zlo a z dětí chudáky, že je musí dělat.. nechápu proč to nemůže normálně vesele říct, že se jdou dělat úkoly. Protože takto pak Miky leda přejde na Honzův "tón" a začne se tvářit ublíženě že to musí dělat a že u toho potřebuje pauzu atd atd... přijde mi taky, že často Honza se Honza často obětuje a za děcka všechno udělá, než aby jim řekl že to mají udělat ony.. např. že Mikymu ořeže všechny pastelky(teď se to určitě bude snažit omluvit tím, že je levák), nebo když mají něco uklidit, tak si myslím, že to často udělá raději všechno za ně, jen aby je s tím nemusel otravovat. A takové věci mě třeba celkem vadí a nemůžu se na to dívat..
Taky mi pak vadí, že se pak Honza snaží obhajovat u své mamky a tím mě leda shazuje. Protože ji začne říkat - Denči vadí, že Mikymu ořezávám pastelky atd.. nechápu proč ji to říká, - prý proto, že chce slyšet názor někoho jiného - ale myslím že mamka na to není ten pravý člověk - protože jasně že ona se bude držet svých vnoučat a akorát si pak o mě něco špatného bude myslet.
Tak ode mně to asi už stačilo a teď je to zase na Honzíkovi:-)

pátek 16. listopadu 2007

To se někdo má

Kouknu takhle jednou do mailu - a neverim svym ocim. Byvala kolegyne a kamaradka z nejmenovane pocitacove firmy mi pise: "Ahoj, 7.11.2007 jsme se s J. vzali, několik fotek máš v příloze.
PS: pro zamezení zbytečných dohadů – žádné dítě není na cestě :-P"

A jak tak koukam na fotku - pocasi jim docela vyslo ;-)



pondělí 12. listopadu 2007

Dárky

Téma leč ohrané, tak aktuální:-) Blíží se totiž Vánoce. Honzík mi ale dává dárečky tak průběžně i když zrovna Vánoce nejsou:-) Zrovna teď v pátek mi třeba přivezl takovou moc pěknou (a moc dobrou:o) bílou čokoládu.. z edice Me to you a je na ní takový pěkný medvídek se srdíčkem a napsáno Somebody loves you Moc mě to potěšilo.. taky zvlášť proto, že tuhle stejnou čokoládu mi koupil asi před dvěma lety, když jsme ještě chodili spávat ke kamarádovi, v Intersparu, kam jsme se vždycky stavovali na nákup:-) Tenkrát mě ta čokoláda zaujala, Honzík mi ji koupil a moc mi pak chutnala, jedla jsem ji dlouho, postupně..má takovou jemnou chuť. Tak to teď bylo takové připomenutí, když mi ji donesl:-)
A teď zpátky k těm Vánocům:-) Často lidé řeší co komu koupit. Já letos ani takový problém nemám, mám spoustu nápadu, co by bylo pěkné různým lidem dát. Mám jiný problém - nemám na to peníze:-( A to mě napadá opravdu spousta věcí..čím bych ostatní ráda potěšila. Tak to budu muset bohužel ty moje nápady nějak zredukovat a vymyslet nějaké asi levnější alternativy.
Druhá věc je, že jak tak občas chodím po obchodech (což je teď sice velice málo, ale někdy se náhodou dostanu) tak narážím na spoustu takových maličkostí, které by zase moc potěšily na Vánoce mě. Jsou to takové věci, které by mi přišlo zbytečné si jen tak sama koupit, ale ideální, když by mi chtěl někdo dát nějaký dárek. Např. jedny takové krásné barevné pastelky od Kohinor- omega jumbo - měla jsem možnost si je vyzkoušt na kurzu arterapie a moc krásně se s nima kreslí.. miluju různé pastelky, barvičky atd..asi ne nadarmo jsem si dala na cs přezdívku pastelka:-) Už od mala jsem děsně ráda navštěvovala papírnictví. byl to asi můj nejoblíbenější obchod, snad ještě více než hračkářství:-) A doteď mám všechny ty věcičky co se tam dají koupit moc ráda:-) Např. v jednou takovém luxusnějším jsme včera s Honzíkem byli ve Vaňkovce. Kupovala jsem tam pro babičku a dědu kalendář, do kterého se dají nalepit fotky. A Honzík tam narazil taky na moc pěkné věci. Např. nůžky, které stříhají vlnky.. takže se tím dá obstřihnou okraj papíru a vypadá to moc pěkně. Nebo třeba děrovačky, které mají různé obrázky, takže lze třeba na okraj papírku vyděrovat malé tulipánky. To je taky moooc krásné. Takové věcičky by se mi moc líbily a myslím, že i hodily na vyrábění různých přání. Nebo tam mají takové různé modelíny, z kterých se dají udělat třeba šperky. Asi jsem opravdu v minulém životě musela být nějakou výtvarnicí, hrozně mě to baví.. jen je škoda, že teď na to není moc čas.. tak se aspoň těším, že jednou, až budu mít děťátko, tak se k tomu zase vrátím a budu moci tvořit s ním:-)
Jak ale lidem sdělit, že bych chtěla nějaký takový dárek? Nebudu přece za ostatními chodit a říkat jim - jestli mi náhodou chcete něco dát tak zajděte tam a tam a kupte tohle a tohle... no, asi by bylo fajn něco jako ty svatební seznamy..:-)

pondělí 5. listopadu 2007

O autech a lidech

Jak uz psala Deninka, lide jsou (h)ruzni. Byl jsem ted o vikendu s detmi zas v Ostrave. Ze soboty na nedeli v noci hodne prselo. Nicmene ani to nestacilo zchladit horkou hlavu nejakeho zaprisahleho nepritele prazaku. Na Volgogradske ulici parkuji stovky aut, ale shodou okolnosti i jedno s prazskou poznavaci znackou - to moje. Nekdo to proste neunesl a zrusil mi celni sklo sklenenym pulitrem. Musela to byt docela slusna pecka, na skle u spolujezdce zustala kruhova prasklina zvici roztazene ruky a od ni podlouhla prasklina napric celym sklem az k sloupku na strane ridice. Cela strecha zustala poseta ulomky skla. Kolega D-FENS by urcite to individuum, co to provedlo, dokazal nazvat velmi trefnymi jmeny...
Bohuzel jsem musel pospichat do Prahy na letiste (letel jsem do Bruselu, protoze jsme dnes rano meli setkani s nasim CIO priletivsim z US), takze jsem ani nevolal policajty a pojistovnu - to udelam az zitra z prace. Doufam, ze mi to sklo rychle spravi, potrebuju jet v patek za Deninkou a na Diwali :-)

neděle 4. listopadu 2007

Už se těším na vlastní domácnost

V pátek jsme s mamkou koupili listové těsto a konzervu rajčat, že uděláme takovou točenou "pizzu". Syr a sunku koupili rodiče až v sobotu, jenže ji pak mamka použila na tousty, tak ani šunky ani sýra už moc nezbylo. Tak jsme si řekly, že můžeme čast listového těsta udělat s jablky, část jako pizzu. K těm jablkám by ale byl dobrý ještě tvaroh.. už jsem si na to nějak zvykla:-) Tak jak jsme šli s rodiči od dědy z nemocnice, šli jsme ještě do alberta koupit ten tvaroh a já chtěla i nějakou tu šunku a sýr, protože až tam zbyl opravdu asi jen jeden plátek.. no a když už jsem na to měla ty rajčata v plechovce..:-)
No a proč to celé vykládám : v obchodě jsem se zmínila, že bych chtěla tu šunku, mamka řekla ať to domluvím s taťkou, tak jsem se překonala a zeptala se ho. On řekl dobře, ale 10 deka a ať to není nějaká šunka za 30 kč. No a já jsem si samozřejmě vybrala šunku za 30 Kč..:-) Ne naschvál.. ale jsem ještě zvyklá na tu dietu, tak se snažím vyhýbat šunkám, kde je lecos včetně cukru přidané.. vybrala jsem si tedy pěknou šunku od kosti, kde by měla být jen sůl.. No, taťkovi se to samozřejmě nelíbilo, ale já si stála za svém - proč by mi nemohl dát pár korun na víc a mamka stála docela při mě. Takže se šunka koupila. Ale cítila jsem se pak tak jaksi provinile, poníženě.. že už jsem se ani moc neodvažovala mluvit o sýru, jen tak slabě, ale mamka ho naštěstí taky do košíku dala..
Chtěla bych se nějak zbavit takových špatných pocitů... přece když můžou jet rodiče do Afriky, tak mi taťka může snad koupit i tu kvalitní šunku, ne?
Na to konto jsem si říkala, ještě pár let to musím vydržet a už se těším až budeme žít s Jenem, protože ten tolik neuznává šetření každé koruny na jídle..
No a aby to mělo nějaký závěr - tak když jsem pak s Honzíkem volala, říkal že šunka od kosti je vážně drahá a stejně se do všech něco přidává, tak bych se mohla spokojit i s levnější..:-)
P.S. A když už jsme u toho jídla - před pár týdny jsme s Honzíkem konešně ochutnali jednu z nejluxusnějších zmrzlin (hlavně cenově;-)), na kterou jsme vždycky spíš jen tak mlsně koukávali v delvitě - Häagen-Dazs.
Měli jsme s příchutí tiramisu, byla dobroučká - byly v ní i takové malinké jakoby sušenky.. brala bych ochutnat i jiné příchutě:-) Jako - nevím jestli je to za tu vysokou cenu (asi 150 Kč za kelímek, který je tak na 5 porcí) až taková specialita, speciální je to asi hlavně v těch různých druzích zajímavých příchutí.. jenže do ČR se jich stejně moc nedováží..:-( A otázkou je jestli to ještě seženeme, když nám delvity zrušili..:-( (ale v Ostravě jsme to měli myslím z hypermarketu, v té Ostravě fakt mají věechno:-) jediná nevýhoda - nemají tam rádi pražáky.. dnes tam Honzíkovi rozbyli čelní sklo auta:-( a to přitom není žádný pražák!:-)

pátek 2. listopadu 2007

Magická koule:-)

Tohle mi poslala mamka na mail.. ona mi často posílá takové různé blbůstky, asi jim to tak koluje v práci, a já moc nemám čas to číst.. ale tady s tím byla taková neodbytná, tak jsem na to mrkla:-) http://www.ultrapc.cz/magicka-koule/
Hrozně mě to rozčílilo, protože jsem nechápala, jaktože to funguje?!?!? a Honzík se jen smál, jak se krásně ročiluju:-)
Teď už to vím..takže pokud by se někdo stejně jako já nesmířil s tím, že pro to nemá vysvětlení, tak se ozvěte:-) (třeba tu budou aspoň nějaké ty komentáře;o))

To jsem celá já :-)

Právě bych měla dělat úkol do sociální psychologie - na téma Sociální psychologie v lidové moudrosti..máme vybrat 3 přísloví a rozebrat je z hlediska soc. psychologie.. moc se mi nechce, tak to jako vždycky odkládám.. teď jsem si ale řekla, že už fakt začnu, jen sem něco málo zapíšu:-)
Před chvílí odjel Honzík:-) Moc mě potěšil, přijel mě navštívit. Nejprve to vypadalo, že se neuvidíme ani v pátek, říkal že musí spěchat za děckama, že jsou dušičky, tak že pojede hodně lidí.. no a nakonec za mnou přijel už ve čtvrtek a do pátku tu přespal:-) V německu mají teď nějaké svátky, tak si to mohl dovolit. Akorát nám to zas trochu hlopě vyšlo - stejně jako minule - byl teď ve čtvrtek termín odevzdání práce do metodologie.. (to je ostatně teď taky každých 14 dní..) takže čtvrtek jsme si nijak moc neužili, protože jsem se skoro do půl 12 mořila s tou metodologií.. byla to týmová práce, tak jsme komunikovaly s Mladou přes icq.. ale stejně to bylo fajn, že tu Honzík aspoň byl a trochu mi i pomohl. Večer jsem bohužel pak ani nestihli meditaci:-(
Ale abychom si to čtvrteční strádání nahradili, tak jsem nešla v pátek na angličtinu:-) Řekla jsem si, že 3 krát za semestr to můžu promeškat (protože to je snad povoleno), tak jsem to teď využila:-) Docela dlouho jsme spinkali a bylo to moc fajn. Jen je škoda, že pak Honzík musel jet, protože jak se blížil čas jeho odjezdu, tak mě napadaly různé věci, které bychom mohli dělat.. senzuální masáž.. zatančila bych mu bříšní tance.. tak zase příště no..:-)

Začíná mi být trochu líto, že tu na náš blog snad nikdo nechodí.. nebo aspoň já o tom nevím, když tu nejsou žádné reakce.. docela ráda bych tu četla i nějaké komentáře..:-) Ale to bude asi tím, že to, že máme blog zas tak moc nikde nerozhlašujeme.. a původně jsem to stejně chtěla spíš abychom si uchovali naše vzpomínky:-) Stejně by mě ale nějaký ten komentář potěšil..aspoň Honzíkův:-)

Asi je to o tom, že hrozně ráda čtu vzkazy od lidí.. vždycky jsem milovala dopisy (a jsem hrozně ráda, že jsem narazila na kluka jako je Jen, který mi občas něco moc pěkného poštou pošle:-)) , taky jsem chodila na cyberspace.cz (tam jsme se taky s Honzíkem poznali:o)) a každý den jsem musela kontrolovat co kdo do mých oblíbených diskuzí přispěl.. teď už na cs není vůbec čas, trochu ho nahradil aspoň IS (náš školní informační systém), kde jsou diskuze různých předmětů, takže je to aspoň trochu užitečné, když to čtu:-)

Takže pokud to někdo čtete dejte vědět:-)

P.S. Už si trochu připadám jako ty 14-leté puberťačky co jsem jim v rámci pomoci jednomu vědeckému výzkumu počítala blogy, které měli všude na blozích tlačítka - kdo jste to tu navštívil klikněte sem a tak podobně:-)

čtvrtek 1. listopadu 2007

Vysoká škola = žrout času

Je to fakt hrůza jak studium vysoké školy člověka zaměstnává..že nemá čas prakticky na nic a když chce mít na něco čas tak musí obětovat něco jiného. Třeba jako já teď, když tento text píšu v hodině DTP (desk top publishing - předmět kde pracujeme v programu QuarkXpress a učíme se lámat texty atd.:-)). Už dlouho mě sem láká něco zas psát, mám spoustu nápadů, ale není čas:-( Ale už mi to nedalo, tak sem teď aspoň narychlo naplácám něco nepromyšleného:-)
Ještě se vrátím k tomu času - vysoká se od gymplu opravdu odlišuje tím kolik člověku bere času.. aspoň teda ta moje - a ty moje obory - psychologie a žurnalistika (Spolužák co má žurnalistiku a politologii má naopak pocit, že toho má málo tak si přidal ještě ekonomku. No jo, když oni na té psychologii nemají žádné semináře.. to my na psychologii je máme ke všem předmětům..)
Nemám např. čas si přečíst žádnou knížku která by se netýkala školy.. koneckonců nemám čas číst ani tu literaturu která se týká školy.. nemám čas ani jít na nějakou brigádu.. Jak to ostatní zvládají??? Když jsem skoro každý den ve škole do večera, jednou týdně mám sahadža jógu, jednou týdně bříšní tance, snažím se ještě chodit do nemocnice za dědou a k tomu mám dělat ještě spoustu projektů do školy.. plus jednou za 14 dní trávím víkend s Honzíkem. Takže nemám bohužel prakticky žádný čas na přátele protože se tak akorát stíhám věnovat Honzíkovi.. Zajímavé bylo co teď vykládala jedna spolužačka v celostní medicíně - že jí ve škole něco naštvalo, tak vytáhla přítele do kina a udělali si super večer. A řekli si spolu, že se každý hrozně moc zaměřuje na ten svůj obor a pořád se v tom vrtá a že by mi měli aspoň 2 dny v týdnu od těch oborů vypnout a věnovat se sami sobě navzájem.. ale oni to mají zas jiné v tom, že spolu bydlí.. Teď jsem se třeba bavila se Zdeňkou a ta říkala, že její přítel teď začal pracovat a že je to hrozný rodzíl, když on příjde domů a má čas - kouká na televizi, chtěl by do kina a tak podobně a ona nemůže, protože musí dělat věci do školy..
Takže nezbývá než se těšit zase na prázdniny, minulý rok jsem na přečtení pár zábavných knížek měla akorat o vánočním zkouškovém:-)
Tak už s tím stěžováním budu muset končit, nestíhám moc soustředit se na práci.. nezbývá mi tedy víc než doufat, že nějaký volný čas budu mít až budu chodit do práce nebo na mateřské..:-) A nebo třeba příští semestr, pokud budu rozumnější a dám si míň předmětů:-)