Jedeme dal, Zeme se toci...

Nostalgie - uz jsem na tyto stranky nepsal tak dlouho... Pritom z perspektivy celeho zivota je to jen maly kousek. A tolik veci se za tu dobu stihlo stat, ktere nas naplnily stestim i dohnaly na pokraj zoufalstvi.
Nasli jsme si kamarady a zase o ne stihli prijit vlastni hlouposti. Ale asi to tak melo byt, aspon jsme se o sobe zas dozvedeli neco vic. Skoda jen te ztraty, kez by to slo zmenit.
Nas vztah je rozbity... Asi jsme si oba moc budovali vzdusne zamky a ocekavali od toho druheho neco jineho. Bohuzel, jsme jen lide a k nizsim druhum nemame daleko.
Nejhorsi ve vztahu je ztrata duvery. Zaklady jsou naruseny, neni na cem stavet.
Ja vedel, ze jednou muze prijit doba, ze si Deninka nebude jista, jestli je vztah se mnou opravdu to nejlepsi. Nejsem zadny ideal. Jsem stary mrzout, co uz ma neco za sebou.
Jenze co jsem mel delat? Mel jsem se tim celou tu dobu trapit a myslet na to? Nebo jsem se s ni vubec nemel davat dohromady kvuli tomu, ze se jednou mozna neco stane?
Ja si jen naivne myslel, ze kdyz uz mame kazdy za sebou nejake delsi vztahy, ze uz vime co a jak. Ze kdyz se rozhodneme spolu zit, tak to rozhodnuti nebudeme nikdy zpochybnovat. Ano, budeme se obcas hadat a obcas si lezt hrozne na nervy... Protoze to je proste zivot. Samozrejme ze oba sem tam potkame nekoho, s kym se bude dobre povidat, delat legrace a tak. Padnou dvojsmyslne vtipky, nejaka ta flirtovni narazka, mozna letme objeti.
Ale to je vse. Nikdy nezpochybnovat nas vztah, nikdy nemyslet, jestli by nebylo lepsi zkusit zit s tim jinym clovekem.
Asi jsem uz moc stary. A Den asi potrebuje vice svobody a ziskat nekde jistotu, ze ja jsem pro ni ten pravy.
Je mi tezce, jako by mne uvnitr neco rvalo na kusy... Zajimave, jake veci s clovekem provadi trocha hormonu a chemickych reakci. Mozna bych se mel podivat, co mam vlastne uvnitr...

Novy byt

Neuveritelne - po 2 letech od podepsani rezervacni smlouvy konecne bydlim! :-)
Coz ale taky znamena, ze se vlastne oficialne stavam Prazakem :-/
No, budu se s tim muset nejak srovnat, jsou i horsi veci v zivote. Dokonce uz mam i nabytek.
Timto bych chtel podekovat firme Varia-Interier (http://www.varia-interier.cz/). S jejich praci jsem absolutne spokojen, jsou to perfekcioniste. V kuchyni je radost varit, ve skrinich radost usporadavat obleceni a v posteli - no, taky radost ... ;-)

Durbuy

Tento tyden byl ve znameni cestovani - opet... :-)
Po prijemne stravenem vikendu s Deninkou jsem v pondeli v 7.00 odletel do Hannoveru na setkani evropskeho AD boardu. V utery nas pak Marcus vzal do jedne z nasich tovaren na autobaterie a clanky. Je zajimave nazivo videt, jak takova baterie vznika - od roztaveni olovenych bloku az po nalevani kyseliny a hromadneho nabijeni tisicu baterii (produkce je neco pres 10.000 baterii denne). Pripadal jsem si navic tak trochu jako v predehre k Matrixu. Vetsinu operaci provadeli roboti ruznych velikosti. Nejvice mne asi prekvapily neslysne se pohybujici vysokozdvizne voziky pohybujici se bez ridice. V obrovske tovarni hale se spoustou ulicek se orientovaly pomoci odrazeni infracervenych paprsku od reflexnich list na stenach, zajizdely pod palety baterii a s milimetrovou presnosti je zavazely do skladiste, kde laserem precetly carovy kod spravneho boxu a vylozily naklad. Pokrok se neda zastavit :-)
Odpoledne jsme pak s Anthonym sedli do jeho A3 a vydali se na 450km dlouhou cestu do belgickeho Durbuy na nas team meeting. Pospichali jsme, abychom stihli spolecnou veceri v 19 hod.
Kdo si mysli, ze se v Nemecku da jezdit po dalnici rychle, se docela myli. Diky vsudypritomnym uzaverkam a kolonam jsme jeli prumerne kolem 60 km/h a v Belgii to nebylo o nic lepsi. Nicmene jsme se zpozdili jen o 5 minut.
Durbuy si narokuje titul nejmensiho mesta na svete. Sklada se ze zamku z 11. stoleti a par domu. Rozdil mezi vesnici a mestem je napriklad v centralizovanem kanalizacnim systemu, pritomnosti veznice a podobne. Zajimave je, ze na mesto Durbuy povysil cesky kral Jan Lucembursky, francouzsky zvany Jan z Cech - coz jsem neopomnel kolegum zduraznit, aby vedeli, jak dulezita osoba je soucasti jejich tymu ;-)
A abychom jen nesedeli u stolu a nechodili na vychazky, jako soucast teambuildingovych aktivit jsme meli moznost si vyzkouset jizdu na ctyrkolkach - Yamaha Kodiak 400.
Nejdrive jsem se navlikl do tenke ochranne kombinezy - to jsem ocenil hlavne po navratu z projizdky, kdy uz kombineza byla vsechno, jen ne bila :-) Pak jsem se stejne jako ostatni kolegove usadil na ctyrkolce, stiskl jeji "hrbet" stehny a vyrazili jsme. Prvnich par stovek metru jsme jeli po silnici, abychom si zvykli na rizeni. Na to, ze by k zatoceni stacilo se mirne naklonit jako na kole ci motorce muzete klidne zapomenout. Ctyrkolka drzi na zemi jako pribita. Je treba vse tahat rukama pres riditka a pomahat si pridanim plynu.
Pak jsme sjeli z cesty na polni cestu a pote na neudrzovane komunikace vseho druhu, skladajicich se prevazne z koleji vyjetych zemedelskymi a lesnickymi stroji. Hnali jsme se mezi poli, napric houstinami a lesiky. Obcas se ctyrkolka naklonila snad o 40 stupnu na bok, jak mela jedny kola v brazde a druhe na mezi. Zpocatku jsem musel hodne bojovat s nutkanim dat nohu na zem proti prevraceni - to by totiz mohla byt taky posledni vec, kterou bych s tou nohou podnikl. Ale po chvili uz jsem si tu jizdu jen uzival. Jeli jsme asi 20km cestou necestou - a musim rict, ze 400 kubikovy motor umi ctyrkolku hnat peknou rychlosti. Byl jsem opravdu rad za kombinezu a hledi prilby - kde bylo sucho, zustavala za nami oblaka prachu, kde bylo mokro - bahenni gejziry.
V kazdem pripade to byl pekny zazitek.

Chicago

Domluvili jsme se (ja, Anthony a Steven), ze v sobotu vstaneme trochu drive a udelame si vylet do Chicaga (neco pres dve hodinky autem po dalnici). Kolem 10AM jsme pres Chicago Skyway dorazili do mesta. Nasim prvnim cilem bylo Museum of Science and Industry. Bylo to fajn, prosli jsme si expozici vyzkumu vesmiru, prohlidli si modul Appolo 8 a spoustu jinych zajimavosti. Pak jsme si prosli expozici U-505 - prvni zajate nemecke ponorky, diky niz USA ziskaly sifrovaci pristroj Enigma. V roce 2004 ji privezli k muzeu v Chicagu a kolem ni postavili pavilon - je fakt obrovska :-)
Pak jsme jeli do centra k Seer's Tower - a diky Stevenovym ridicskym schopnostem (Singapur je dobra skola) zaparkovali na neplacenem miste prakticky hned vedle Seer's.
Pri prochazce mezi mrakodrapy mne zaujal portal jedne budovy - vypadalo to jako kostelni dvere. A taky ze jo. Nejstarsi kostel metodisticke cirkve v Chicagu. Budova, ktera ma 25 pater (nejvyssi kostel na svete), pricemz uplne nahore ve vezi je tzv. Sky Chapel - nejvyse polozena kaple na svete.
Vesli jsme do prizemi, prohlizeli si fotky - a najednou k nam pristoupil mlady pastor. Mysleli jsme, ze nas vyhodi, ale on nam s usmevem oznamil, ze mame stesti, protoze dnes maji vyjimecny den otevrenych dveri - a ze nas zadarmo vezme nahoru do Sky Chapel a vsechno nam ukaze :-)
Bylo to fantasticke... Byt nahore v male kapli s vitrazovanymi okny, ve vysce asi 150 metru nad zemi, presto porad nizko mezi sousedicimi mrakodrapy. A pak nas pastor vzal pres byt soucasneho starsiho pastora na jeho soukromou terasu ve 23 poschodi - tam se normalne turiste vubec nedostanou - ale byl nadherny den a nas pruvodce se chtel evidentne pochlubit :-) Je to uchvatny zazitek, stat mezi neogotickymi chrlici a divat se do oken okolostojicich sklo-ocelovych mrakodrapu.
Pak jsme zasli do Seer's Tower - chteli jsme vyjet nahoru a podivat se na Chicago shora, ale cekaci doba na listky byla skoro hodinu, tak jsme radeji zajeli do velkeho Chicagskeho planetaria, prohlidli si expozici, vyzkouseli si vytvorit krater pri simulaci dopadu meteoritu a vyslechli si poucnou prednasku o nocni obloze nad Chicagem.
Meli jsme nadherne pocasi, vylet byl opravdu super - taky diky Stevenovi, jehoz bavicske schopnosti snad jeste prekonavaji jeho ridicske umeni :-)

Lost City

Ve ctvrtek nas poctil navstevou nas reditel Mike, tak jsme si rekli, ze nejlepsim zpusobem jak se mu odvdecit, bude sejmout jej v Laser Tagu - neco jako paintball, ale s laserovymi pistolemi. Zajeli jsme do Lost City - centrum, kde je spousta videoher a taky prostory pro Laser Tag.
V nekolikaurovnove spleti chodeb, nadchodu a zakouti je tma prosvicena jen nekolika barevnymi svetly a UV lampami, umela mlha se prevaluje v nizsich urovnich. Cilem je ziskat behem 15ti minut co nejvice bodu - at uz zasahem soupere (cidla jsou na hlave a hrudniku, zasah za 2 body), nebo dobytim baze protivnika (5ti vterinovy zasah terce ve tvaru slunce, umisteneho v hloubi nepratelskeho uzemi). Je-li clovek zasazen 3x, jeho zbran prestane fungovat a on se musi vratit na urcene stanoviste na svem uzemi, aby se dobil a mohl pokracovat. Hraje se na tri kola.
Bylo to super, na zaver kazdy dostal statistiky - kolikrat vystrelil, kolikrat zasahl a koho, kolikrat byl zasazen a kym atd. Nemel jsem sice nejvice bodu, protoze jsem nedobyval ale naopak branil nasi bazi, ale mel jsem nejlepsi pomer vystrel/zasah. Konecne jsem nekde zurocil sve dvoulete zavodni strileni z doby SVAZARMu :-)

Navsteva u Chrise

Ve stredu vecer nas Chris pozval vsechny k sobe domu. Jedno se amikum musi nechat - umi si vybrat misto, kde stavet domy. Asi je to tim, ze maji hodne mista. Chris ma nadherny a na nase pomery docela velky dum na brehu maleho rybnika, kolem ktereho stoji dokola celkem asi 20 domu. To je cele jejich sousedstvi, vsude krasny, upraveny travnik a stromy. A hlavne - nikde kolem baraku binec jako na ceskych zahradkach, nikde zadne zbytky po stavbe a skladky vseho, co se nesmi vyhodit, protoze by se to treba jeste nekdy mohlo hodit. Chris rikal, ze ho cely ten pozemek a dum dohromady prisly na $290.000 - coz je cena, kterou mu docela zavidim, vzhledem k tomu kolik stal mne byt (ne dum) ve vesnicce za Prahou.

Clark udelal na grilu k veceri dobre BBQ, Chrisova zena se o nas dobre starala i pres sve tehotne brisko a mala Michaela (2 roky) si omotala vsechny chlapy kolem prstu :-)

Ale zlaty hreb vecera - to bylo hrani s Nintendo Wii :-) Kazdy jsme si vytvorili profil a pak jsme proti sobe poradali turnaje v bowlingu, tenise a boxu. Musim rict, ze v boxu jsem prekvapive vyhral - z cehoz byl nestastny hlavne Marcus, porizek z Nemecka, ktery ma ve skutecnosti bicepsy jako ja stehna :-)

Pro ilustraci pridavam fotecku z bowlingoveho turnaje :-)

Zase sluzebka - zase USA... ;-)

Po dlouhe dobe se konecne dostavam k psani - nicmene, porovnam-li pocet prispevků mých a me nejdrazsi, vypada to, jako bych zde tento rok psal hlavne ja :-) Par dlasich prispevku venuji sve ceste do USA.
V nedeli jsem odletel do Ameriky. Z Prahy v 9:30 do Amsterdamu, z Amsterdamu do Detroitu a z Detroitu do Grand Rapids. Tam jsme si na letisti s kolegy pujcili u Hertze novou Toyotu RAV4 a za hodinku jsme dojeli do nasi finalni destinace - hotelu DoubleTree v mestecku Holland, MI. Hotel je to moc pekny, nejlepsi je urcite bazen a taky virivka s uzasne teplou vodou. Oboji jsem hned vyzkousel, pak jsem si dal jeste hodinku pingpong s Anthonym. Snazim se zlepsovat svou kondici a zpevnit ochable brisni svaly - mam strach ze jinak si Deninka brzo najde nejakeho mladeho, vysportovaneho mladicka :-)
Na ukazku mobilni fotecka naseho auta (foceno v Muskegon State Park - o tom pozdeji).

Vzpominky na Dubaj

Jak tak lezim v hotelove posteli v Chicagu, jsou 4 rano a ja uz nedokazu spat, vracim se v myslenkach k minulemu tydnu - do Dubaje.
Nebudu znova popisovat ten komfort, ktereho se mi tam v plne mire dostavalo. Spise vzpominam na vsechna ta dobra jidla, ktera jsem mel. Prvnich par bylo v hotelu, prepychove restauraci atd. Ale stejne jsem si nevice pochutnal v male indicke restauraci pro bezne lidi (tri ctvrtiny obyvatel Dubaje pochazi z Indie, od delniku na neustale rostoucich stavbach az po IT odborniky a managery). Pochoutky jako chicken tikka, mutton tikka, tandoor chicken, biryani a kari na vsechny zpusoby mi neuveritelne vyhovovaly, prestoze kolega Mert z Turecka nebyl kvuli ostrosti jidel schopen snist vice nez par kousku. Kdyz na to tak vzpominam, tecou mi sliny, hned bych si dal znova:-)
V utery jsem se vypravil na Gold Souk (zlaty trh) - to je naprosto jedinecne misto. Rozlohou snad jako pul Vaclavaku, stovka kramku jen se zlatem a drahymi kameny. A za neuveritelne nizke ceny - jednak kvuli nulove dani a taky diky cenam zlata v te oblasti.
Sperky se delaji jen z 18ti karatoveho a ryzejsiho zlata, 14ti karatove se vubec neprodava. Cena sperku je tvorena vahou zlata (aktualni cena zlata za gram je vsude stejna, v prubehu dne je zobrazena na nekolika mistech v Dubaji na digitalnich panelech) a nasobena koeficientem narocnosti zlatnicke prace na danem sperku. Jak jde videt na dvou fotkach, ktere jsem dal do alba z Dubaje, na zlatem trhu jsou tisice ruznych predmetu, od malickych nausnic az po obrovske zlate pasy - zlato se prodava zlute, bile, ruzove, fialove a cerne. A diamanty vsech velikosti a kvality.
Krome tohoto historickeho centra, ktere je orientovano hlavne na turisty a krome zlata tam najdete obchody vetsiny velkych znacek, jsem chtel poznat i jinou tvar Dubaje - tu pro obycejne lidi. Tak jsem se ve ctvrtek vecer vydal pesky do ctvrti Al Satwa. To je cast mesta, kde ziji bezni lide, v malych rodinych domech tvoricich na mape ctvercovou sit uzkych ulicek - to aby zustavaly cely den ve stinu. Vidite jen bile steny obydli, palmy a pisek pod nohama. Dosel jsem az do centra ctvrti, kde je obrovske mnozstvi vsemoznych obchudku - sperky, obleceni, autoservisy - proste cokoli. Chtel jsem Denince privezt neco hezkeho na obleceni - at uz penizkovy satek na jeji milovane brisni tance, nebo pekne sari. Chodil jsem tam docela dlouho a uz jsem se rozhodl pro navrat, kdyz tu mne neco pritahlo do jednoho obchodu s latkami. Zkusmo jsem se zeptal, zda maji nejaka sari - a moc dobre jsem udelal. Z prodavace se vyklubal majitel rodinne firmy, ktera do Dubaje dovazi sari primo z Bombaje. Tady jsem skutecne zkusil, jak vypada tradicni smlouvani o cene. Zpocatku mne prodavac bral jako bezneho zapadniho turistu a pokousel se mi podstrcit modni "pseudosari" z naprosto hrozivych umelin. Kdyz jsem mu rekl, ze chci prave hedvabi a ze bych nikdy na puju nepouzil takove hruzy, co mi predvadi - uplne se rozzaril. Zacal z pod pultu vytahovat skutecne nadherne kousky - a za ceny, za ktere bych si v Indii koupil pulku kramku :-) Zacal jsem delat drahoty, dohadovat se a odchazet z obchodu - on smlouval, snizoval cenu, tvaril se, jako bych ho mucil, jako by mu diky mne doma hladem umiraly deti, kdyz mi to proda takto levne. Nakonec jsme se z puvodni ceny pres 2000 dirhamu za 3 sari dostali na rovny 1000 za pet sari - a to mi pak jeste nabizel caj a kavu a uplne zaril. Mozna by mohl jit jeste nize, ale ja byl spokojeny - jedno sari mne prislo v prumeru na 900 Kc, zatimco u nas se takove kousky neprodavaji, a kdyz nahodou, tak kolem 5000 :-)
A sari jsou skutecne skvostna - puvodne jsem chtel pro Deninku jen jedno a zbytek prodat znamym, ale ted to skoro vypada, jako bychom si je chteli nechat vsechna, Deninka se jich nechce vzdat :-)
Uz se moc tesim, az ji v nich vyfotim - a treba Deninka taky napise, jak se ji libily darecky z Dubaje :-)
Zatim tedy alespon par fotecek - cele album pak najdete tady.

Král Jen I.

Mozna se ted podle nadpisu bude zdat, ze jsem se opravdu zblaznil - ale ne, ja jen odcestoval do Dubaje. A od prvniho okamziku jsem mel pocit, ze jsem se ocitl v nejakem detskem snu. V tom, kde se clovek jednou probudi a zjisti, ze jako kral lezi v posteli s nebesy a kolem se mu uctive klani sluzebnictvo.
Jen co jsem vylezl z letadla a prosel prechodovym koridorem, uvidel jsem drobnou mladou divcinu s hezkymi asijskymi rysy, oblecenou v cervenozlate livreji. V ruce drzela cedulku s mym jmenem. To mne potesilo, protoze na nikoho jineho z te spousty cestujicich nikdo takto necekal. Dovedla mne k malemu elektromobilu a odvezla napric letistem az k malemu salonku s prepychove calounenymi a pozlacenymi kresly. Zatimco mi nabizeli jidlo a piti, slecna obehala vsechny uredniky a prinesla mi pas s vyrizenym vizem. Pak mne i se zavazadly dovedla k luxusnimu sedmickovemu BMW, ktere mne dovezlo pred vchod k ***** hotelu The Monarch Dubai.
A tam se to jeste zhorsilo. K autu prisla cela delegace sluzebnictva ve stejnokrojich. Jeden mi otevrel dvere, dalsi vzal zavazadlo a dalsi mne doprovodil do salonku, kde mi nabidli obcerstveni, zatimco vyrizovali papiry. Pak mne prisel osobne pozdravit reditel hotelu, ktery tam nahodou zrovna taky byl - dluzno dodat, ze bylo zhruba pul dvanacte v noci. Dalsi divenka mne pak odvedla k memu pokoji v 22. patre, pred nimz na mne v pozoru cekal muj osobni sluha. Uvedli mne do pokoje zvici tripokojoveho bytu a usadili mne do kozeneho kresla ke kuzi potazenemu stolu. Muj sluha mi podal horkou mokrou uterku na utreni rukou a pak sklenici cerstve vylisovane pomerancove stavy. Pote mi predvedli vsechny uzasne vlastnosti pokoje, zatimco mi dalsi panacek prinesl zavazadla. Cela jedna stena pokoje je prosklena, takze mam z meho patra opravdu nadherny vyhled az k mori (fotecky nekdy pozdeji, ted uz jsem na to moc unaveny).
Taky jedna stena koupelny vedle vany je prosklena, takze skrze ni a prosklenou stenu pokoje se muzu kochat vyhledem na more a Dubaj, zatimco jsem po krk ponoren ve vonave lazni. Kdyby mi nahodou prisla navsteva, zatimco se koupu - neni problem. Proste z koupelny nepujdu do pokoje dvermi, ale projdu prostornou skrini, ve ktere je i zupan a trepky, abych navstevu nesokoval svym ... vzhledem ;-)
Na stene mam metrovou plazmu a mensi televizku mam i v koupelne - pry aby mi neunikly dulezite zpravy, kdyz se budu holit. A na stolku telefon - kdyz na nem zmacknu jedno tlacitko, odnekud se zjevi muj osobni sluha a udela mi co mi na ocich uvidi...
To je mi fakt neprijemne, citim se divne - vsude spousta preochotneho personalu. Kdyz jsem vesel do vytahu, z niceho nic mi tam vskocil liftboy a zmackl misto mne tlacitko. V restauraci mi jeden hoch pomahal odlozit svetr, zatimco druhy mi pristrkoval zidli. Treti mi na podnose nabizel vyber z 8 druhu cerstvych dzusu a za nim ctvrty s tacem plnych zajimavych dobrutek. Na zachode jsem se pak vazne rozhlizel, mel jsem strach, ze odnekud zas vyskoci nejaky ochotny slouzici, aby mne utrel :-)
Mozna se to nekomu libi a zavidel by mi - ale ja na tohle fakt nejsem. Mozna, kdybych se jako kral narodil a neznal nic jineho. Ale takto ne - porad se mi zda, ze si mne s nekym pletou a ze mne brzo nekdo zavre za nejaky podvod. Ackoli tezko rict. Vse je asi otazka penez. A jedna noc tady prijde bratru na 18.000 Kc :-)

Ahoj Barcelono - a někdy na shledanou!

Vcera pred pulnoci jsem pristal v Barcelone. Posledni dva roky zde skoro neprselo, takze byli urcite radi, ze jsem si dest dovezl s sebou. Ale aspon tu nemrzne. Byl jsem vcera skutecne na pokraji fyzickeho zhrouceni. Za posledni tyden jsem uhrnem naspal tolik, co Deninka za tri dny. Moje chyba, mohl jsem si tu praci asi rozdelit nejak lip, ale posledni dva tydny jsem mel kopr. Diky tomu a vsemu cestovani jsem byl uplne mimo, coz asi nejhure odnesla Deninka, protoze jsem se asi musel chovat trochu divne. No, priste si budu davat vetsi pozor :-)
Dnes jsem mel skolit lidi z HP, co nam tady v Barcelone budou delat helpdesk pro EMEA. Mel jsem z toho trochu vitr, ale nakonec to dopadlo stejne jako vzdy, kdyz jsem drive skolil - skvele! :-)
Ok, sebechvala smrdi - ale na druhe strane to za mne nikdo neudela a ja potrebuju trosku sebevedomi pro dalsi projekty - jinak budu vazne potrebovat psychiatra, jak mi tady onehda nekdo v jednom komentari doporucoval :-)
Naladu mi spravil hned po probuzeni Anthony, ktery mi volal jen aby mi precetl novinku z mailu - ze se projekt helpdesku posouva o dva mesice, a ze mame zrusit vsechna planovana skoleni v Barcelone. Tak jsem se jen zasmal, protoze kdyz uz jsem tady, prece se nebudu flakat po dalsim spinavem meste, maje jedinecnou prilezitost nalevat rozum do hlav perspektivnich mladych lidi v HP a s blahosklonnym usmevem odpovidat na jejich nesmele otazky :-)
Tak se take stalo. Hezky jsme podiskutovali, zasmali se, dali si obed (typicky - prvni talir, druhy talir, dezert) a v pet se rozloucili.
Vzhledem k tomu, ze k mori je to jen par set metru, zavetril jsem a podobne jako vlk v "Jen pockej zajici" precetl smerovku "--> na plaz!". Neni mnoho lepsich veci pro unaveneho starce nez koupel nohou v mori a meditace na plazi za zvuku priboje a volani racku ;-)
Ted uz mam v planu jen spat do pozdniho dopoledne, dat si vydatnou snidani, zajit jeste na plaz a pak uz pouze taxi na letiste, upgrade do business class a hura zpatky do CR, protoze da-li Buh, v patek za mnou prijede ma nejmilovanejsi Deninka! :-)

Sv. Valentýn

Ano, ano, ano - je to komerce. Ale Deninka mi to vysvetlila, jak to s takovymi dny je - ze je to proste prilezitost udelat neco, co jindy clovek neudela, protoze ho to proste nenapadne... Prestoze si chlap rika, ze Valentyn je den jako kazdy jiny, ze prece kytku ci darecek muze dat kterykoli jiny den - ano muze. Ale neda :-)
A tak, zatimco Deninka sedi se svym ex v cajovne (ne, neni to tak zle, je tam s ni i Janca :-)), chtel bych ji tady rict neco duleziteho...
A protoze to moc neumim, necham si poradit od Mnagy&Zdorp - "kdyz jsi v tisni, rekni to pisni". Ma oblibena pisnicka od Arethy Franklin, tentokrat z meho taky oblibeneho filmu Svatba meho nejlepsiho pritele :-)
Moc Te miluji, Deninko <3

The moment I wake up
Before I put on my makeup
I say a little prayer for you
While combing my hair, now,
And wondering what dress to wear, now,
I say a little prayer for you

Forever, forever, you'll stay in my heart
and I will love you
Forever, forever, we never will part
Oh, how I'll love you
Together, together, that's how it must be
To live without you
Would only be heartbreak for me.

I run for the bus, dear,
While riding I think of us, dear,
I say a little prayer for you.
At work I just take time
And all through my coffee break-time,
I say a little prayer for you.

Forever, forever, you'll stay in my heart
and I will love you
Forever, forever we never will part
Oh, how I'll love you
Together, together, that's how it must be
To live without you
Would only be heartbreak for me.

My darling believe me,
For me there is no one
But you.

Kolem světa za 80 dní

Pomalu si zacinam pripadat jako Phileas Fogg z tohoto slavneho romanu Julese Verna. Tento tyden jsem v Bruselu, pristi tyden v Barcelone, pak tyden v Dubaji, pak pro zmenu v Chicagu. Aby toho nebylo dost, tak hned tyden nato letim zas do Bruselu a do konce dubna bych mel jeste stihnout tri tydny rozdelene mezi JAR a Tunis. Nechci si stezovat, prace je prace... Ale v tom to prave je - neni to cestovani za zabavou ci poznanim, ani z proste touhy cestovat. Videt letiste, hotel, kancelar a kdyz zbude vecer cas, cvaknout par snimku z okoli hotelu. Jedinou vyjimku se mi povedlo udelat loni v Kapskem meste, domluvil jsem se se sefem, ze to jeden den zabalim uz po obede a udelam si vylet na stolovou horu. Navic mi nadherne vyslo pocasi, takze jsem si to opravdu uzil.

To mi tento tyden rozhodne nehrozi. Pres den jsem na kurzu Project Managementu (ktery ale opravdu stoji za to, asi nejlepsi kurz, nakterem jsem kdy byl), vecer dodelavam dokumentaci pro helpdesk v Barcelone. Tam budu pro zmenu ja ucit lidi z HP. Snad to bude lepsi v Dubaji - budu ucit lokalni adminy ze zemi Stredniho vychodu, takze zadne prescasy. Navic Rupesh (kolega a regionalni sef) hori touhou ukazat cizincum vse, co v Dubaji stoji za videni, tak mi drzte palce. Chtel jsem se vykoupat v mori, ale minuly tyden jsem koukal na pocasi v Dubaji - a bylo tam jen 17°C (!). Doufam, ze je to stejny extrem, jako kdyz jsem byl pred dvemi lety ve Finsku a bylo -35°C :-)
Podle predpovedi mají byt za 14 dni zase teploty kolem 30°C, no proste uvidim, az tam budu. Stejne nemam plavky, nejak jsme je nestihli zajit koupit :-)
Nejvice mne ale zajima, jak se muj organismus vyporada s tim, ze budu tyden v casovem pasmu +4 hodiny a pak behem dvou dni v casovem pasmu -7 hodin. Doufam, ze na konferenci v Chicagu nebudu tezce usinat a v noci pro zmenu nezamhourim oka :-)
Jen si moc preju, abych uz takhle necestoval, az budem bydlet s Deninkou spolu... Abych pak doma neslysel dnes uz zlidovelou hlasku z meho oblibeneho serialu: "Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!" :-)

Na zaver jen fotecky z minulych cest - Torre Calatrava v Barcelone:

A Hout Bay v Kapskem meste - fotka z restaurace, kde jsem si dal cerstve vyloveneho tunaka :-)

Dárečky

Tak se konecne iá dostavam k tomu, abych sem pridal par slov o tom vanocnim nadeleni :-) U nasich jsem pod stromeckem nasel knizku a svetr, ktere jsem si koupil - ale hlavne muj momentalne nejoblibenejsi darek - obalku s vanocnim pranim a papirky s podobiznami slavnych lidi. Tentokrat do sbirky pribyla 3x Emma Destinnova :-)
Zato u Deninky mne cekal krome par mensich balicku i jeden maxidarek. Byl jsem moc zvedavy, ale nejdrive mi bylo dovoleno rozbalit mensi darecky - kosmetiku od Oriflame, aneb mala domu pro Deninku ;-)
Nakonec prisel na radu i maxidarek - a on to toustovac! :-) Moc pekny, ma totiz vyndavaci plotynky, takze se daji jednoduse ocistit a taky ma druhou sadu plotynek specialne na wafle :-) Neni nad domaci gofry, uz se moc tesim :-)
Moc Deninku chvalim, byl to uzasny napad - je to uzitecny pomocnik, navic velmi skladny. Vzali jsme si ho s sebou i na oslavu Silvestra v Orlickych horach - ale o tom az jindy :-)
Dulezitejsi je, ze jsem zjistil, ze v prodejne ScanQuiltu meli zajem o papirky s Emmou - tak jsem je hned vymenil za 2 paradni perinky Duplex Plus v prodlouzene delce 220x135 - aby mi nelezly nohy, kdyz si prikryju hlavu :-) - a k nim sadu povleceni. To je panecku hned jine spani :-) Jedna se v podstate o dve ruzne silne prosivane periny sepnute na okrajich suchymi zipy - takze az 3 ruzne varianty dle naroku na hrejivost - ja jsem totiz zmrzlik :-)
A jak to potom vypada vcelku muzete posoudit sami na obrazku :-)

A je po Vánocích

Jak se rika - nejhezci je ten cas, kdy se clovek tesi na rozbalovani darku. Kdyz je rozbaleno, je po Vanocich. A to se prave stalo.
Skoda, ze jsme tyto Vanoce nemohli s Den travit spolecne. Oba pevne verime, ze pristi rok uz to bude uplne jinak. Ze se nam povede udelat si prvni spolecne Vanoce sami dva, tak jak to budeme chtit. Moc se na to tesim :-)
Protoze tyhle Vanoce byly trosku divne... Jednak jsme nebyli s Den spolu a taky decka obe dve neco chytly, maji vysoke horecky, tak berou antibiotika. Ale co - bylo hur a bude lip :-)

O autech a lidech

Jak uz psala Deninka, lide jsou (h)ruzni. Byl jsem ted o vikendu s detmi zas v Ostrave. Ze soboty na nedeli v noci hodne prselo. Nicmene ani to nestacilo zchladit horkou hlavu nejakeho zaprisahleho nepritele prazaku. Na Volgogradske ulici parkuji stovky aut, ale shodou okolnosti i jedno s prazskou poznavaci znackou - to moje. Nekdo to proste neunesl a zrusil mi celni sklo sklenenym pulitrem. Musela to byt docela slusna pecka, na skle u spolujezdce zustala kruhova prasklina zvici roztazene ruky a od ni podlouhla prasklina napric celym sklem az k sloupku na strane ridice. Cela strecha zustala poseta ulomky skla. Kolega D-FENS by urcite to individuum, co to provedlo, dokazal nazvat velmi trefnymi jmeny...
Bohuzel jsem musel pospichat do Prahy na letiste (letel jsem do Bruselu, protoze jsme dnes rano meli setkani s nasim CIO priletivsim z US), takze jsem ani nevolal policajty a pojistovnu - to udelam az zitra z prace. Doufam, ze mi to sklo rychle spravi, potrebuju jet v patek za Deninkou a na Diwali :-)

Čas letí jako bláznivý...

... ja nechytim ho ani vy" zpiva Kaja v jednom ze svych mnoha hitu. A presne to se deje. Dny plynou jeden za druhym a my si nedokazeme najit cas na to, abychom se venovali nasemu "denicku". Pritom se toho tolik udalo.
16. zari jsme byli s kamarady Zuzkou a Milanem v Prazske ZOO - Milan nafotil spoustu fotek, ale mame jen nahledy, o konkretni obrazky jsme si nejak jeste nestihli napsat. Takze zatim davam do alba jen par z meho fotaku.
Byl to na dlouhou dobu taky posledni den, co jsme byli spolu - Deninka se rozhodla, ze je ji skola prednejsi a proste mne opustila ;-)
22. zari jsem byl s detmi a "strejdou" Richiem na vylete na Grun. Bylo nadherne pocasi, dustojne zakonceni leta. Taky se urodilo par fotecek, bohuzel Eliska nebyla nikde poradne videt, takze nakonec jen fotecku, kterou bych nevahal dat nekam do souteze, protoze si to skutecne zaslouzi. Pracovni nazev je "Maly sberac palivoveho drivi z Laponska"

Friday - I'm in love! :-)

Tak, cerne mraky me emo nalady uplne zmizely, presto tady predchozi prispevek necham, protoze mne o to Deninka prosila. Je to mozna dobry napad, aspon bude videt, jak moc na sebe jeste nechavam pusobit nektere veci a treba mi to pomuze se zase trosku zlepsit :-)

Vcera byl velmi specialni den, nicmene detaily zatim musi zustat skryty, protoze to souvisi s prekvapenim pro mou nejmilovanejsi Deninku, ktera se vrati v nedeli z Italie. A navic - co to tady ve tme zari - jeji jmeno v kalendari! :-) Ano, Deninka ma v utery svatek, takze pro nas neni 11.9. jen vyrocim utoku na WTC v New Yorku, ale hlavne nasim vyrocim, pred dvemi lety jsme spolu prozili moc hezky den...

Moc bych si pral, aby tento den byl moc hezky i letos, tak uvidime :-) Nejtezsi ted bude prezit do nedele vecer, kdy bychom se meli setkat. Ja uz se taaaak moc tesim! :-)

Ztraceny :'-(

Tak jsem se po celodennim vypeti dockal telefonovani... A vsechno jsem to zkazil - chtel jsem Den z legrace vycinit, ze mi cele dopoledne nepise, ze mne nechava opusteneho a jestli si mam nekoho zatim najit... Jenze ja to proste neumim podat, pry to neumim ukoncit tu "legraci". Den si to vzala moc osobne a cely hovor sel do haje. Snazil jsem se vysvetlit a omluvit se a jit dal, jenze Den rikala, ze to nejde... Ach jo, prijde mi to vsechno jako vysmech - tech par pravidel ve vztahu, ktera jsem tady vecer napsal. Papir snese vsechno, ale v zivote to proste funguje jinak.
To jsem zas vlevo. Nejradeji bych se nevidel. Nekdy si fakt pripadam, ze se do zadneho vztahu nehodim, protoze neumim s lidmi komunikovat tak, aby to bylo jasne. Cim vice slov, tim vice se mi to rozpada pod rukama. Myslim si, ze dokazu byt dobry kamarad. Ale u toho to konci. Protoze ti, ktere nejvice miluji, nedokazu pred sebou ochranit. A pak slysim, ze je jen zranuji. Ze je to jako s domacim nasilim a s alkoholismem. Ze to pomalicku zacina a nenapadne zesiluje. A kdyz se neco stane, nasilnik se omluvi, ale za cas se to opakuje... Ja uz nechci... Treba bych mel vazne zit sam... Treba to tak ma byt... Treba...

Te Pourinui

Pozdeji narozenym toto jmeno pravdepodobne nic nerekne. Mne ale tetovana tvar tohoto tajemneho maora a jeho opakovani slova "tapu" (posvatny, tabu) v prvnich letech skolni dochazky desily natolik, ze jsem se neodvazoval jit v noci na zachod (a telo se tomu prizpusobilo natolik, ze dodnes v noci odskocim zcela vyjimecne).
To ale neni duvod, proc jsem si jej pouzil jako nadpis mych dnesnich uvah. Je to proto, ze jeho jmeno znamena "osamely". A to je presne to, jak se citim.
Dnes rano cestou do prace na mne padla takova chandra, ze jsem fakt myslel, ze zavolam sefovi, ze dnes delam z domu, zalezu do postele, pretahnu perinu pres hlavu a nevylezu ani za nic. Takovy jsem mel hrozny splin, takovou marnost celeho sveta jsem citil. Obcas se mi to tak stane, ale umim s tim bojovat a behem chvile se dam zas do poradku, nastesti... Do toho navic zadna sms od Deninky a kdyz pak napsala, tak ze na vylete do Benatek prisla o fotak, a tak smutni. No zkratka den "D".
Ale rekl jsem si, ze nejdulezitejsi je, aby se mi vratila hlavne ma nejdrazsi Den. Dokud budeme stat pri sobe, vse bude mnohem lehci. Jeste vice jsem se utvrdil ve svem odhodlani si ji vzit za zenu. Proste si myslim, ze nam to vyjde.
Pritom jsem si vzpomnel na par vet, ktere kdysi na CyberSpace.cz napsal jeden clovek. Psal, proc svou partnerku povazuje za nejlepsi volbu (uz jsou svoji). Dovolim si jej zde citovat, protoze se s jeho nazorem opravdu ztotoznuji:

1. Protože je PRO MĚ moc pěkná - a není to o tom jak vypadá (to hrálo roli někdy na začátku při seznamování).
2. Protože si VCELKU rozumíme a každý má jiné zájmy a koníčky, takže je ten život pestřejší.
3. Protože spolu dokážeme žít - navzájem se tolerujeme v té míře, že se po hádkách usmíříme - zatím :-)
4. Protože vypadá sice jako křehulinka a občas se tak chová (k mé spokojenosti), ale když jde do tuhého tak se člověk diví.
5. Protože má pro mne NAKONEC pochopení a to není jednoduché (já pro ní také a to také není jednoduché).
6. Protože dokáže NAKONEC přetrpět moje špatné stránky, zvyky a mé nálady - což je obdivuhodný výkon (obráceně to platí samozřejmě taky).
7. Protože nemáme moc dopředu naplánovaný život (rozdíl mezi plány a přáními) - a to jsme spolu jen 1,5 roku.
8. Protože ta velká počáteční láska (růžové brýle stejně moc nebyly) přešla do takové té domácí, pohodové, stabilnější.
9. Protože jsme spolu vydrželi být 14 dní 24 hodin denně, a i když jsme se pohádali, tak stejně spolu pořád jsme, hádky do života patří.
10. Protože po všech hádkách i těch pořádných, se to vždy nějak urovná, hádka je hádka a není to důvod k rozchodu.
11. Protože jsem nikdy takový vztah ještě neměl.
12. Důležité - naučil jsem se ve správných chvílích držet hubu :-)
13. Protože po svých zkušenostech z prvního vztahu, kdy to byl nakonec sajgon, jsem se začal soustředit na jiné věci než doposud.
14. Protože po svých zkušenostech z předochozích vztahů, kdy to po nějaké době stálo za hovno, se moje drahá polovička začala soustředit na jiné věci než doposud.
15. Protože jsem se naučil a stále se učím oddělovat momentální situaci od toho, jestli mě má ráda nebo ne ...

Osamělý

Tak jsem tady zustal sam... Deninka se odjela rekreovat do Bibione, nastesti mi ale pred cestou dala ochutnat svuj vyborny makovy zavin a uzasny ryzovy nakyp. Zavin byl vazne dobry (i kdyz jsem snedl jen maly kousek - ja mam jeste porad k tomu maku respekt). A nakyp jsem dokonce dostal i s sebou do krabicky, takze jsem se oblizoval jeste i v sobotu na obed :-)
Deninka mi volala z cesty do Italie - rano v sedm se jim porouchal autobus a zustali stat na odpocivadle u dalnice zlomek cesty od cile. To by nebylo tak hrozne, naproti jim mel prijet nahradni autobus, ale byly nejake problemy, takze tam nakonec u silnice zustali do 17 hodin. 10 hodin u silnice, bez zachodu, bez niceho. No fakt hruza.
Nastesti nakonec vse dobre dopadlo a vecer dorazili na misto. Pry jsou tam krasne piscite plaze, hned bych tam chtel byt s ni, ma bujna fantazie mi nabizi spoustu obrazu, jak by se to dalo vyuzit - treba stavet hrady z pisku, to uz jsem strasne dlouho nedelal ;-)
Ale ja tu zustal sam a navic cely vikend domaci vezeni - mel jsem pohotovost. Fakt hruza, trcet cele dny doma a nemit ani moznost byt v kontaktu s Den... Diky tomu jasne vidim, jak moc jsem na ni zavisly a pripoutany. Den nechce moc psat, protoze je to moc drahe a volat zas nemuze porad, protoze ma taky jine aktivity. Takze na ni cele dny myslim a tesim se aspon na nase vecerni hovory. Jen mam trochu strach, aby se to zas nejak nezvrtlo, pres telefon nekdy vznikaji naprosto zbytecna nedorozumeni, protoze clovek nevidi oblicej druheho a nedokaze posoudit, kdy jde o legraci a kdy o vaznou vec. Den je sice v Italii, coz ale neznamena, ze bych touzil po italskem manzelstvi - ackoli se rika, ze ta vydrzi nejdele a taky maji v Italii nejnizsi rozvodovost :-)
Tak jsem zatim aspon trosku predelal design blogisku, snad se to Denince bude libit, az se vrati. Jen by to do slideshow chtelo vice fotecek, ktere zatim odpocivaji ve fotaku, fotak v tasce a taska v Italii :-)