Tak se s Jenem musíme projevovat jako individualisti:-)Nejsme přece jedno tělo, jedna duše..nestačí dám sem jeden pohled na věc, každý může mít přece jiný, svůj:-)To byla trochu nadsázka, píšu sem tak trochu kvůli Jenovi(ale já ho chápu, já taky ráda čtu jeho zápisky:-), i když ještě nevím co nového bych mohla o plesu napsat. Až teda na tu aféru před plesem, díky níž v mém zápisu, který jsem nakonec neuveřejnila padla dokonce taková slova jako rozchod a Honzík se pak celý týden tak opatrně při každé příležitosti když jsme spolu volali vyptával: "Ty se se mnou chceš rozejít?"
Mnohdy se ty naše na pohled banální aféry vyvinou do obřích rozměrů..myslím, že hlavním problémem je totiž to, že moc neumíme řešit naše spory. Začalo to v podstatě už v pátek kdy jsme šli vypůjčit kostýmy na ples. (do Janáčkova divadla k paní Krejčířové, ať to příští rok nemusím zas hledat:-) Honzík pro me přijel do školy autem. Chtěl ať to auto necháme kdyžtak u školy a jdeme pěšky, já zas, že raději tím autm, že je to přecejen dál a že se u Bohemky snad dá zaparkovat (vždycky jsme tam parkovali s autoškolou). Vyjížděli jsme a Honzík na mě hned uhodil s otázkou, jak má jet, což jsem mu bohožel nebyla schopna přesně říct.. A on mi začal nádávat, že jsem přece z Brna, tak to musím vědět a že žiju uplně v nereálným světě atd.. samozřejmě že vím jak se dá dostat k janáčkovu divadlu..ale pěšky..nebo mhd.. ale ne autem. Autem nejezdím a tak nemám přehled o tom kudyma auta můžou v centru Brna jezdit a kudy ne.. Co dalšího přililo do ohně bylo to, že jsme měli oba velký hlad a já měla tousty, které jsem ve škle koupila. Jeden jsem snědla druhý nabídla Honzovi a říkala jsem, že je škoda, že jsem nekoupila 2 balení.. No a on si to okamžitě vyložil tak, že chci sníst i tend ruhý toust a odmítal ho jíst. Což teda nechápu..ja to nemyslela špatně, jen že by to bylo lepší, kdybychom měli těch toustu víc, že bychom se mohli víc najíst.
No ale teď k té sobotě. Rozhodla jsem se jít na ples za upírku, chtěla jsem už minulý rok, ale nějak mi to kvuli kostýmu nevyšlo. Ráda se převlkékám za něco výrazného, šokujícího:-). Koupila jsem si dokonce bílý make-up, na upíří zuby už nezbyly peníze. Ty měl zas spolužák David. Chtěla jsem si nalakovat nehty nějakou krvavě rudou barvou . Tak jsem si je odpoledne začla lakovat a Jen se na to tak divně tvářil. Tak se ho ptám jestli se mu to nelíbí? A on že ne, že to vypadá jak prostitutka a že to ničí nehty. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že právě jde o to, že je to převlek..že je to součást kostýmu na ples..že to musí být šokující..a že když si to takto jednou dám, tak to snad nehty tolik nezničí.. a on mi pořád nechtěl říct proč mu to teda tak vadí.. a ještě se mě zeptal: "To chceš nosit normálně?" a já udělala asi chybu tím, když jsem mu odpověděla "Proč ne?". Nebylo to myšleno tak, že bych to chtěla nosit..vždyť jsem to tak doteď nenosila, dávám si to jednou na ples, tak to přece neznamená že bych to tak chtěla normálně nosit.. chtěla jsem tou otázkou spíš jen dostat z něj, co by mu na tom vadilo, co se mu na tom nelíbí.. Ale on se mnou moc nekomunikoval a ještě ke všemu si začal číst noviny, když jsem se s ním snažila bavit. Což mě teda naštvalo, tak jsem na něj bohužel použila o nějakou tu nadávku, protože jsem už nevěděla jak ho donutit, aby se se mnou bavil.. a Jen se sebral, sbalil si věci a odešel..
Napsala jsem mu sms, chvili jsme si psali a pak se teda vrátil, ale byly to tedy hrozné chvíle..
A největším paradoxem pak je, že po plese mi říkal, že ty nehty jsou zajímavý, dokonce řekl něco ve smyslu i že je to docela pěkný a že si to mám nchat a neodlakovávat když už to tam mám:-)
Z toho je vidět že chlapy jsou vážně něvyzpytatelní:-) Jak mi pak říkal Honzík - musím být taktik, chlapy nemají rádi rychlé změny.. Takže se musím poučit pro příště - snažit se neřešit to hned, nechat to být, udělat si to po svém a on pak třeba zas sám změní názor:-)
Problém byl v tom, že já si to sice chtěla udělat po svám - mít dobrou upíří masku, ale zároveň jsem se mu chtěla i líbit:-)
Honzík se taky pořád strachoval, že neumí tančit. Naposledy jsme totiž tancovali na loňském plese a od té doby jsme se k tomu bohužel vůbec nedostali. Myslím, že je to dáno mimo jiné tím, že na to moc nikde nemáme prostor.. jiank já tančím moc ráda a chtěla bych to Honzíka učit:-) Tak byl z toho takový nervózní.. nakonec jsme to ještě tu chvilku před plesem chvíli nacvičovali u nás na chodbě (já jen v županu:-) a musím Honzíka pochválit, na plese mu to pak moc šlo:-)
Bylo to tam s ním moc fajn, před plesem je sice vždycky takový "bručoun", ale na plese má pak vždycky (no..byli jsme zatim dvakrát:-)) dobrou a veselou náladu a do tance se mnou je k mému překvapení nadšený. A s nadšením se i o to tančení se mnou pokouší, snaží se to učit a dělat vše co mu řeknu:-) Takže to se mi moc líbilo, že jsem ho na parket určitě nemusela nikdy nutit a sám rád šel. Myslím, že si zbytečně stěžuje, že to neumí a že mu to nejde, protože to není pravda, jediné co potřebuje je to všechno oživit, protože když člověk netancuje tak to rychle zapomene.. Stejně jako já.. po těch 2 letech už bych asi nebyla schopna vzpomenout si na žádnou z těch sestav co jsme v tanečních tančili.. :-( Musela bych si to oživit. A i rytmus má Honzík dobrý, takže myslím, že to určitě půjde, chci si dát takové předsevzetí, že budeme spolu přes rok aspoň občas trénovat tancovat. A nejlépe až budeme bydlet spolu tak chodit někam do tanečních:-)
:-)
