Život nejde dál..

Stýská se mi.. sedím tu sama..  A Ty jsi v Praze.. tam, kde jsme teď měli být spolu.. v bytě, na který jsem spolu dlouho čekali, společně si ho zařizovali a měli z něj radost.. i když jsem Prahu tenkrát moc nemusela, tam jsem to měla ráda. Bylo moc pěkné chodit spolu do přírody.. škoda, že jsme toho stihli tak málo :( Přijde mi to teď jako tak krátký čas, co jsem mohla být po Tvém boku... mrzí mě, že jsme nestihli tolik věcí..  že jsem se nechovala líp.. že jsem Ti nedělala větší radost..
Kdybych bývala lepší, možná jsem teď mohli být spolu.. těžko říct...zda by to pomohlo..

Ráda jsem vedle Tebe.. těší mě Tvoje drobné nevinné vtípky.. to, jak si umíš hrát se slovíčky.. jak toho tolik víš.. a umíš mi to pěkně vysvětlit.. moc rád Ti naslouchám..

Kéž bys mohl dělat víc dnů mého života krásnějšími..

Cítím se hrozně opuštěně ;-(

Prázdniny (1/3)

O prazdninách jsem moc u notebooku neseděla, tak se dostávám k zápisu toho co jsem celé prázdniny podnikala až teď :-) Tyto prázdniny se podle mně moc povedly, užila jsme si je a podnikala spoustu věcí. Zkusím to to tedy nějak rozdělit a prokládat fotečkami, abych to nevyhrkla všechno zaráz :-)
Tak první týden jsem strávila s Honzíkem v Praze - brigádou. Taky to byla moje jediná brigáda za celé prádniny :-) Ale peníze doteď nepřišly, tak mě to docela štvě a asi jim budu muset napsat. Dělala jsem pro agenturu NMS - dotazování lidí po telefonu. Dotazník se týkal nakupování, trval nejméně 15 minut a bylo docela obtížné někoho přemluvit, aby ho se mnou celý vyplnil. Za hodinu jsem zvládla asi tak 3 dotazníky. No, ale je to rozhodně lepší práce než pracovat někde v továrně u pásu nebo v supermarketu. Agentura sídlila v docela pěkném místě, zastávka kde jsem přestupovala se jmenovala myslím Chotkovy sady a nacházela se tam moc pěkná Bílkova vila a park. Našla jsem o tom i něco na netu http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-chotkovy-sady/. Jedno odpoledne mně Honzík po práci počkal a udělali jsme si od tam procházku až k Pražskému hradu. Bylo to moc pěkné. Konečně té Praze začínám přicházet na chuť :-)))
Další dva týdny jsem pak strávila na dětském sahadžajogínském táboře v Borotíně. Byla jsem vedoucí pěti malých holčiček kterým bylo tak kolem 6, 7 let. Tábor byl fajn, ale někdy to bylo docela náročné - hlavně když jsem je měla ráno tahat z postelí nebo večer uspávat :-) Jinak byly šikovné a přes den, když zrovna nebyl hlavní program, se dobře dokázaly zabavit samy kreslením nebo hraním si. Dvě holčičky pocházeli z Něměcka - ale uměly naštěstí velmi dobře anglicky, protože jejich maminka pocházela z Nového Zélandu. Takže jsem si tam docela procvičovala angličtinu a naučila se i pár nových slovíček (např. že elasťáky se řeknou skinny trousers:-)) Honzík za mnou v půlce tábora na víkend přijel a na táboře pomáhal v kuchyni. Ale pomohl mi i s holčíčkami když se např. bály při takové "stezce odvahy".
Na táboře si mě docela oblíbil jeden chlapeček z klučičího oddílu. Jmenoval se Míra a bylo mu 7 let. Výdycky chtěl ať si za ním sednu při jídle a povídal mi, jak doma hraje na klavír, posiluje, čte knížky o vesmíru, co hraje na počítači za hry a tak podobně. Byl moc fajn, takového syna bych z fleku brala ;-) tak doufám, že budu mít ještě někdy možnost ho vidět.:-)

Moje narozeniny + rozjezdová story;o)

Možná, že tento zápis vypadá trochu sebestředně, ale vždycky jsem si aspoň do diáře zapisovala, co jsem ten rok dostala k narozeninám, tak to napíšu teď sem a aspoň třeba přidám i foto :-)
Už ve středu 10. dubna jsem byla slavit narozky s pár lidma ze školy v Café 99 (s Mladou, Štěnětěm, Zuzkou, Martinem a Davidem). Bohužel tam zavírali už v 10, tak jsme se ještě na chvíli přesunuli do Pomalého baru vedle. Půl 11 odbila a mně začalo být jasné, že budu muset domů rozjezdem. Večer se sama jezdit bojím, tak jsem z toho byla trochu nervózní.. ale říkala jsem si, že přece kvuli tomu nepojedu domu dřív, když tam jsou kvuli mně. Honzík se mnou aspoň po cestě volal, přestože byl v Bruselu. Stejně jsem ale z té nervozity zapomněla v rozjezdu obal na mobil s handsfree..:-( (jesteze ne mobil:-))
Tak jsem pak jeste o pul jedne v noci volala na dopravni podnik!:-) Nastesti mi to zvedli a dovolali se tomu ridici - a ze pry si to mam vyzvednout ve vozovne v Medlankach. Dost se mi ulevilo.. sice to bylo jen handsfree, ale stejne jsem z toho byla docela spatna..
Druhý den jsem tam hned jela, ale oni o tom nic nevedeli:-( Vypadalo to, že mi to snad ani nevěří.. tak zas volali tomu ridiči (zajímalo by mě kdy odpočívá, když jezdil v noci i ve dne) a prý to v tom autobusu zapomnel.... tak jsem musela nahanet po brne ten autobus:-) Rekli mi, kde si ho mam odchytnout:-) Bylo dost horko a byla jsem z toho tak vycerpana, ze uz jsem pak jela radsi domu misto do skoly. Doma jsem dodatečně zjistila, že většina toho co jsem promeškala stejně odpadla:-D
Doma mi popřála mamka a dostala jsem DKNY :-) (parfém, o kterém jsem se tu už jednou rozepisovala;-)) Voní opravdu moc pěkně, zjistila jsem, že se k němu dělá i deodorant a tělové mléko, ale obojí je přibližně stejně drahé jako samotný ten parfém.. (nechápu proč:-()
Večer mi ještě popřáli oba rodiče dohromady a dostala jsem kalhotky a světle zelené triko a narcisky. (Vypadá to že mamka si nějak oblíbila zelenou - koupila mi předtím zelené závěsy, teď zelené triko.. a skoro si říkám, že DKNY mi koupila určitě jen proto, že má taky zelenou barvu;o))

Jinak jako první mi v den narozenin popřál můj Honzík.. tím krásným přáním co tu dal.. něco tak pěkného jsem asi od nikoho ještě nedostala.. Miluji Tě Honzíku :-* Jiný dárek jsem už od Honzy ani nečekala, přesto přišel - foťák!:-) Panasonic DMC-FZ8. Moc pěkný, lehoučký..:-) Honzík sice mluvil o tom, že mi kdyžtak foťák dá - ale svůj starý:-) Tak mě, kulišák, překvapil:-) Takže sem asi přibude více foteček;-) V sobotu jsme měli slavit s Janou a Zdeňkem, ale bohužel má Jana angínu:-( Tak snad se nám to podaří uskutečnit jindy..v neděli aspoň byla oslava rodinná.. - přišli - babička, děda, teta, strýc, a bratranec s Petrou. Dostala jsem nějaké květiny a pěkné, vodou rozmyvatelné pastelky Faber-Castell. Pastelky mám moc ráda, tak jsem na ně zvědavá, zatím mám zkušenosti spíše s Koh-i-noorem. Honzík prý na pořádání oslav moc zvyklý není, tak byl trochu překvapen, co všechno je potřeba chystat. Tak až bude nějaká naše oslava - tak prý jen papírové nádobí, koupené chlebíčky a tak podobně :o)

Čmuchalka :-)

V poslední době jsem se začala více zajímat o parfémy. Abych to ještě upřesnila - začla jsem si více všímat co používají lidé kolem mě za vůně :-) Začalo to minuly semestr na hodinách Psychologie soužití v manželství a rodině :-) Hrozně se mi líbila vůně našeho postaršího učitele.. :-) Tak jsem si jednou dodala odvahy (zrovna v hodině, kdy mluvil o lichoceni ;-)) a po hodině se ho zašla zeptat, co je to za krásnou vůni. Trochu mě zklamal, protože to nevěděl, že prý mu to dovezla dcera z USA. Ale prý mi to zjístí. A taky, že ano, příští hodinu donesl lísteček s názvem té úžasné vůně: Donald Trump - the Fragrance.
Déle to pokračovalo na mých cestách za Honzíkem do Prahy autobusem Student agency. Onu cestu tam nebyla jako obvykle stewardka, ale steward. Ne že by se mi nějak líbil, vypadal spíš jako takový nagelovaný frajírek..ale vždy když kolem mě prošel, tak to krásně zavonělo.. hrozně mě zajímalo co je to za vůni, ale zeptat se ho přede všemi jsem se neodvažovala. Až jsem vystoupila, na nástupišti mě čekal Honza, který mi dodal odvahy, tak jsem za tím stewardem zašla:-) Měl Pro Ice od Avonu.. ale prý už se nevyrábí..
To je jak naschvál, že mě vždycky zaujmou takové nedostupné vůně..:-(
No a naposledy, když jsem zase jela SA, tak mě tentokrát zaujala vůně co měla stewardka:-) Konečně taky nějaký dámský parfém:-) Po vystoupení jsem se jí tedy zeptala, přece si nenechám ujít, co je to za krásnou vůni:-) Prý Donna Karan DKNY - Be Delicious. Tahle vůně je naštěstí dostupná dobře, takže jsem ji v různých parfumériích už několikrát očmuchala i vyzkoušela :-) Je taková krásně svěží.. ideální na léto.. tak třeba se mi někdy poštěstí a budu ji mít:-)

A jak to vidi Jen? :-)
Kdyz uz se tady Deninka tak rozepsala o vunich, neda mi to, abych neprihodil neco z vlastni zkusenosti. Na rozdil od sve mile mam moznost spoustu casu travit v parfumeriich po celem svete - samozrejme mluvim o tech na letistich :-) Kdyz clovek ceka na letadlo a nema co delat, je to skvely zpusob, jak zabit cas a pritom se pokochat nejen vunemi, ale i vzhledem rozlicnych flakonku. Rad bych totiz nasel nejakou vuni, ktera by se libila jak mne, tak Denince. Poslednich par let jsem pouzival Adidas Urban Spice, jemne drevito-korenenou vuni, ktera se nam libila. Bohuzel ji prestali vyrabet, takze jsem se rozhodl hledat neco noveho.
Zaujal mne treba Hugo Boss Baldessarini Ambré - pro sofistikovaneho, solidniho a rozvazneho muze, ktery ma svuj styl a nemusi si nic dokazovat :-) Jenze je to trosku tezsi vune, vhodna spise na zimni vecery a taky se mi zda, ze se hodi spise k muzi nad 40 let :-)
Pak jsme s Deninkou cichali k Acqua di Gio pour Homme od Armaniho - to je nadherna svezi, lehka, vodni vune s hlavou jasminu, cedrovym srdcem a zakladem paculi. Libila se nam obema a vonela na obou tak hezky, ze bychom ji mozna mohli pouzivat oba jako unisex vuni :-) (Navic by to bylo i ekonomicke - a ja miluji netradicni ekonomicka reseni - viz menstruacni kalisek :-) Jako vrcholne dilo bych pak videl narozeni syna na Stedry den - a dal bych jmu jmeno Adam ;-))
Ale muj momentalni vonavy favorit je Essenza di Zegna od Ermenegilda Zegny. Tuto vuni jsem objevil v Dubaji, vsechna mydla, gely a sampony byly z teto kolekce. Hrozne se mi libi, je to svezi, mirne korenena, drevita vune - navic ma vetsinu tonu spolecnych s mym soucasnym Adidas Urban Spice. Deninka sice nebyla uplne presvedcena, ale to mozna i kvuli tomu, ze jsme to zkouseli jen tak narychlo. Na druhou stranu - stejne si ji asi koupim. A kdyz se to Denince nebude libit - proste ji nebudu nosit kdyz budeme spolu ;-)

Ostříhaná Den

A další velká změna je, že jsem se nechala ostříhat:-)

Zas po delší době - jak si žije Den:-)

Jak už si mnozí všimli (a dokonce mě na to už i upozorňovali:-)) dlouho jsem sem nic nenapsala. Neměla jsem pro to žádný zvláštní důvod..(možná jen moji lenost) párkrát se mi už stalo, že jsem nadšeně začala něco psát, jenže než jsem to celé stihla dopsat, nálada už opadla a nakonec už to vůbec nebylo aktuální a bylo zbytečné to zveřejňovat.
Přestanu se tedy snažit krájet si tak velká sousta - a budu se snažit o sice kratší zápisy, ale aspoň snadněji dokončitelné:-)
Úspěšně jsem dokončila zkouškové a začal nám další semestr. Jednu z prací, kterou jsme (skupina 4 ve stříhání a natáčení zatím naprosto nezkušených holek;-)) dokončovaly na poslední chvíli, jen abychom dostaly zápočet, můžete shlédnout
TADY. Je to takový náš pokus.. sice nedokonalý, ale aspoň jsem si díky němu přišly samy na to jak se stříhá a různé podobné vychytávky:-)
Taky možná právě díky dokončování tohoto projektu jsem měla možnost poprvé volat záchranku. Toho dne (12.února-poslední den zkouškového) jsme ve škole byly až do poslední volné chvíle - do 21 hodin. Když jsme se se spolužačkou večer vracely domů, uviděly jsme na lavičce "pololežet" paní.. paní se ani nepohnula, možná že posilněna nějakým alkoholickým nápojem jen "odpočívala", ale bylo dosti zima.. S kámoškou jsme se tak navzájem povzbuzovaly, že bychom měly něco udělat.. ale ani jedné se do toho nechtělo. Nakonec jsem se odhodlaly - zkusily paní probrat - a nic. Tak přišlo na řadu volání 155. K tomu jsme také odvahu ani jedna příliš neměla, tak jsme zkusily požádat řidiče autobusu, který tam stál. Ten se na to s prominutím "vykašlal", tak nám nezbylo nic jiného než se toho ujmout samy. Jelikož kámarádka byla už předtím aktivnější, při probírání té paní, tak jsem řekla, že zkusím tedy zavolat já. Nakonec na tom nic nebylo a já si to aspoň vyzkoušela:-)
Zrovna když záchanka přijížděla, jel mi už spoj domů, takže co bylo dá moc nevím.. snad byla jen opilá. A já měla dobrá pocit, že jsem snad vykonala dobrý skutek:-)

My už budeme hodní...

Zase jednou po delší době jsem celá nervózní, abych nebyla těhotná Už kolikrát jsem si říkala - takhle to dál nejde - nemůžeme takhle riskovat - a už je to zas tady Aby to nevypadalo, že si jen tak "nezřízeně" užíváme bez jakékoliv ochrany, tak to zas neee.. ale přerušovaný styk asi nezaručuje tu nejbezpečnější ochranu, no Tak teď každý den čekám..předmenstruační bolesti by byly, ale marně, menzes stále nikde.
Děsím se toho, že bych snad mohla být těhu.. ale to já si z toho vždycky spíš dělám srandu, že bych byla, a doopravdy si myslím, že být nemůžu..
Potíž je v tom, že já ve skutečnosti po miminku moc toužím.. pořád čtu nějaký diskuzní fóra o těhotných, teď cvičím ty cviky na plodnost ..jenže na to, abych teď doopravdy otěhotněla je teď strašně nepříznivá situace.. jsem ve druháku, tak chci udělat v klidu aspoň ty bakalářky, Honzík je v Praze, já v Brně, byt tam zatím žádný nemá, v podnájmu se ségrou by se to určitě nedalo. A navíc bych se nechtěla vdávat v zimě Prostě - nic by tomu teď nepřálo.
Tak doufám, že zase jednou budeme mít štěstí - a nic se nestane a maximálně zas vyhodíme zbytečně peníze za nějaký ten těhu testík:o) A od teď si slibujeme - příště už takto riskovat nebudeme, už budeme VÁŽNĚ hodní;o)))

Štědrý den u Pastelky :-)

Tak já taky popíšu jak to u nás probíhalo. Nejsem ale asi schopna psát takové krátké zápisy jako Jen, tak to bude o neco delší;-)
Pastelka je taková moje přezdívka.. používám ji jen na cs.. (nic jiného mě tenkrát nenapadlo když jsem se registrovala:-) ale pár lidí mi už řeklo, že na mě ta přezdívka docela sedí.. kdykoliv někde uvidím barevné pastelky, neodpustím si totiž : "Jeeeeee, pastelky" a mám ráda všechno barevné:-)
A teď k tomu štědrému dni. Ráno jsem sem začla psát jiný zápis.. ale ten jsem pak odložila. No, třeba ho ještě pak uveřejním:-)
U nás se tentokrát večeřelo docela pozdě - až v 8. Bylo totiž moc práce a mamka chtěla ať se jde ješte na procházku, když už jsme celý den zavření doma. Šli jsme po trase, kde rodiče běhají, byla už teda pěkná tma a nechtělo se mi tak dlouho chodit. Sice jsem teda trochu brbrala, ale musím uznat, že není zas tak špatné se jít projít..jen bych mnohem radši s Honzíkem..:o)
Na večeři byl tradiční kapr s bramborovým salátem. Taťka byl dnes vyjímečně milý a dokonce říkal, že mi to sluší a že mám krásný náhrdelník:-) (s českým granátem)
A teď k dárkům - moc jsem toho nečekala, protože jsem už předtím dostala nový mobil, takže jsem byla spokojena:-) Dostala jsem nužky co stříhají vlnkovitě, děrovačku ve tvaru stromečku, svíčku aromaterapie, punčošky, půllitrový hrnek, dřevěný hřebínek, kosmetickou taštičku a nějakou kosmetiku na obličej, a od táty teplé rukavičky a hlavně batoh na notebook:-) Moc pěkný - Deuter Giga Office
A pak jsem si ještě pod stromečkem dala krásné červené flanelové pyžamko od Honzíka. Moc se teším až si ho k němu vezmu:-) a těším až si zítra dáme dárečky spolu:-)

Loučení se s 3. semestrem - vánoční večírek :-)

Ve středu se konal zase jeden psychologický srázek:-) Já už na ně moc nechodím, vlastně jsem byla naposledy někdy před začátkem semetru kvuli psychointegráku.. mám totiž pořád dost práce a navíc se bojím jet sama večer:-(
Řekla jsem si, že teď ale půjdu. Domluvili jsme se s Davidem - on pojede se mnou, protoze mu od nás jezdí bus domů:-) V úterý psal ještě Martin(spolužák se kterým jsem se seznámila na psychosoc. výcviku), jestli nechci jit na horostěnu..tak jsem mu napsala ať jde na sraz:-) Pozvánka zněla takto: Takže psycholouši,
předvánoční besídka se koná ve středu ve 20:00 na Skleněnce nahoře v galerii. A když předvánoční, tak se vším všudy - podmínkou vstupu je přinést dáreček v hodnotě 20Kč - budeme si je vyměňovat, všechny si vážně nenechám:-) Já jako dárek přinesla takovou pěknou svíčku:-) Mimochodem - v bříčních tancích jsme se teď učili tančit se svíčkama - někdy to Honzíkovi musím předvést;o) Dárečky jsme všichni vyložili na stůl a konala se tombola:-) Ke každému dárečku se vylosovalo jméno. Bylo to takové moc milé:-) A líbilo se mi prohlížet co všechno koho napadlo jako dáreček donést:-) Nejzajímavější asi byla jitrnice:-) Nebo puzzle čokoláda - to bylo moc pěkné:-) Já dostala perník, který jsem hned zkonzumovala, protože jsem byla celý den ve městě, tak jsem toho moc nepojedla. A největší úspěch sklidil asi bublifuk:-) Hodím sem nějaké fotečky:-)
Posezení bylo fajn, dorazilo celkem dost lidí. A mile mě překvapilo, že málokdo si tam dával nějaký alkohol:-) Všichni jen čajíky..koaly.. popřípadě teda svařáčky..:-) Říkala jsem si - no jo psychologové - ti si přece nechtějí ovlivňovat vnímání;-) Zato na té skleněnce je to teda pěkné doupě.. zakouřeno.. celou dobu tam byla pronikavě cítit marihuana.. některé skupinky seděli na zemi, protože tam nebylo dostatek stolů.. ne je to tam takové "alternativní":-) Ale zas musím říct, že to není až tak špatné místo na sraz.. asi lepší než normální hospoda. Měli jsem tam celkem dost místo, bylo to tam pěkně osvětlené, takže jsme všichni na sebe viděli, a i přestože hrála hudba, tak tam nebyl nijak moc velký hluk, takže jsme se mohli normálně bavit a dokonce se u toho i pěkně slyšeli:-) Obzvláště zajímavá byla Kubova "historka" ohledně jeho seminárky do vývojovky:-) Na semináři totiž vznikla taková živá diskuze ohledně citací s doktorantkou která nás učí.. a asi si to na nás i trochu vybíjela v tom hodnocení prací, které bylo dosti kritické. No obzvášť Kuba, který se na onom inkriminovaném semináři asi nejvíce ozýval si s tou seminárkou teď užívá pěkné patálie.
Večer se mi líbil, až na ten kouř jsem byla spokojena:-) Jsem ráda, že jsem zas po dlouhé době vyšla mezi lidi:-)

Cvičení podle Mojžíšové

Dříve jsem měla skoliózu. Tím nechci říct, že teď ji nemám:-) Jen už s ní nic nedělám.. Chodívala jsem cvičit na rehabilitaci, občas na kontroly k ortopedce, někdy cvičila i doma, ale celkově jsem to spíš flákala. Hlavně potom, co mě ortopedka nechala s tím - uvidíme co s Tebou to studium (sezení nad knížkami) udělá.. a další kontroly snad ani nevyžadovala. Je fakt, že teď mě záda docela bolívají, tak jsem se s tím rozhodla zas něco aktivněji dělat. Jsem už starší, tak mám už větší rozum a snad i silnější vůli:o) Taky mě do toho dokopalo to, že jsem četla, že od problémů s páteří se odvíjí spoustu dalších zdravotních problémů, protože křivá páteř může blokovat nějaká centra v těle..
Šla jsem tedy za obvodní lékařkou (taková milá dáma, která vypadá, že je nakloněná i přírodním věcem, velmi klidná, mívá tam puštěnou i svíčku) a nechala se od ní poslat na ortopedii. Doktorka mi řekla, že mám mírnou skoliózu a že hlavně musím celý život cvičit. Dala mi taky nějaké odkazy, tak si je sem raději napíšu, kdybych je někdy hledala: www.orthogate.com, cvicime.cz, www.rsi.org.uk, www.aok.de, www.hse.gov.uk, back pain, www.sedus.com. Poslala mě taky na rehabilitaci kam jsem asi 3 týdny 2 krát týdně chodila - abych se naučila cvičit. Díky tomu jsem si taky pořídila velký balón, na kterém jsem tam hlavně cvičila.
Mezitím jsem tak nějak narazila na cvičení podle Mojžíšové.. ani nevím jak, asi zásahem osudu:-) Jednak jsem na to narazila já sama a i moje mamka mi o tom nezávisle na tom řekla. Zjistila jsem, že se prodává knížka i dvd, tak jsem si říkala, že bych si to mohla přát k Vánocům. Je to cvičení, které pomáhá hlavně ženám k otěhotnění - což teda zatím v plánu nemám:o), ale je to dobré i na skoliózu a na problémy s menstruačním cyklem, které teď mám:-( Něco málo jsem si o tom cvičení přečetla a zjistila, že je dobré to ale nacvičit pod vedením někoho a že se také souběžně dělají nějaké mobilizace.. Tak jsem se na té rehabilitaci psala, jestli tam náhodou nedělají i to cvičení podle Mojžíšové. Řekli že to tam nějaká sestra dělá, ale že je nutné mít na to žádanku od lékaře. Tak jsem šla zas za obvoďačkou - stejně jsem ji musela donést zprávu z té ortopedie a ptala se jí na to cvičení - že si myslím že by to pro mě bylo dobré. Tak mi řekla, že se mám stavit za jednou sestrou na gynekologii, hned ve vedlejším vchodě, že mi dá nějaké ty návody jak cvičit. Objednala jsem se k ní a byla moc milá:-) Povykládala jsem jí jaky mám všechny zdravotní problémy..jak to se mnou je, všechno to vyslechla a snažila se mi i poradit. A dala mi dokonce i knížku o cvičení podle Mojžíšové i DVD, že mám teda cvičit:-) Tak mě to mile překvapilo, že mi to asi jen tak dala, tak si to aspoň nemusím kupovat:-) Prý mám zatím cvičit a v lednu se k ní objednat, že by mi udělala nějakou masáž, tak jsem tedy zvědavá:-)
Uff, to teda byla složité cesta jak se k tomu cvičení dostat:-) Ale snad to stálo zato:-)
Předevčírem jsem se teda do toho cvičení konečně obula. Než to celé odcvičím, tak to teda trvá asi hodinu. (a to se počet opakování u některých cviků bude navíc potupně stále navyšovat:-)) Tak snad to budu zvládat:-) Chtěla jsem si to sem raději poznamenávat, abych věděla jak jsem na tom a třeba i nějaké výsledky:-) V té knížce je o tom moc hezky napsáno.. i zkušenosti různých žen, jak jim to pomohlo k otěhotnění:-)
Takže - zatím cvičím 10 cviků (plus 2 cviky pro muže s patologickým spermiogramem;o) - no a co, to nemůže uškodit:-), u cviků s opakováním cvičím zatím 15 opakování - příští pátek bych měla zvyšovat na 20, tak snad se mi podaří s tím každodenním cvičením vytrvat:-)

Od studia je třeba si odpočnout - čajka u příležitosti Elthiho narozenin:-)

Tak jsem po móóóóc dlouhé době zase někam zašla:-) Můj spolužák David (jeden z mála lidí se kterými se ve škole nějak víc bavím) měl narozky - 22let - takže jsem nemohla odmítnout jít na jeho oslavu:-)
(Dokonce byl i ochoten mi den oslavy i tak trochu přizpůsobit:o))Taky se mi líbilo, že to bylo v čajce na mendláku, kterou mám docela blízko:-) David (říkají mu Elthi jako Eltharion) pozval docela dost holek, tak sem si říkala, že to bude taková skoro dámská jízda, ale nakonec to dopadlo docela jinak. Oslava měla začínat asi v 5, ale já tam s Mladou dorazila až v 6, protože jsme ve škole byly ještě ve střižně. Pokoušeli jsme se tam přehrát naše rozhovory týkající se rozjezdů do počítače. Program Adobe Premiere jsem viděla skoro poprvé v životě tak do byla docela sranda(jak by se dalo říct slovy černého humoru:-)) Nahrát se nám to sice podařilo, ale vůbec jsme nechápali proč tam nejde slyšet zvuk přestože se tam zvuková stopa objevovala.. (abyste si nemysleli, že jsme třeba zapomněli zapnout bedničky nebo něco podobně hloupého, tak jsme samozřejmě zkusili pustit v jiném programu jiné video, kde zvuk jel) No nic, tak jsme to vzdaly a šly do té čajky. Mlada ještě po cestě chtěla něco pro Davida, tak jsme byli v takovém obchodě s čokoládama a ona se vůbec nemohla rozhodnout:-) Já pořád navrhovala : co třeba ta čokoláda s mátou... nebo s chilli! a nebo ta s malinama vypadá moc dobře... a ona měla neustálé obavy o to, jestli mu to bude chutnat. Nakonec si nechala poradit od prodavačky a vzala nějaké čokoládové bonbóny, které byly pěkně balené.
Došly jsme do čajky a byl tam zatím jen David a jedna slečna až z Třebíče. Chvíli jsme tam společně pobyli, mezitím se stavila další slečna, která Elthimu pouze popřála a zas utíkala (no jo, to je tím obdobím zápočtů..) a pak přišel konečně i nějaký zástupce mužského pohlaví - Nelmi (jako Nellmegil) Vypadal tak trochu jako šermíř a taky že byl šermíř:-) Prý mu to říkají i v práci.. pracuje teď chvilku u eurotelu jako operátor na pasivu a byl z toho hrozně nadšený, tak nám o tom vykládal:-) Slečna z Třebíče se po jeho příchodě jaksi vytratila a Mlada po chvíli taky, jede zítra na psychovýcvik, tak se musela ještě chystat. Takže jsem zbyla jen já, obklopena dvěma muži!:-) Takové situace jsem se vždycky bála, říkala jsem si, co já si tak můžu s klukama vykládat, nikdy jsem to asi moc neuměla, ale nakonec to bylo fajn a vydrželi jsme tam docela dlouho:-) Nelmi vykládat o práci, my s Davidem občas sklouzli ke škole a zbytek času jsme vyplnili hrami jako mikádo nebo žabky:-)
Taky bylo zajímavé setkání s jedním zvláštním pánem co tam dorazil. Vypadal tak zajímavě alternativně, přírodně.. plátěne kalhoty, plátěnou košili, kterou ale neměl zaplou, ale přepásanou kusem látky. Kolem pasu měl navěšené látkové pytlíčky. Nejprve se nás zeptal zda je tam místo, pak si začal sundávat i ponožky a udělal si tam vlastní místečko a byl tak jakoby sám pro sebe.
Když mu čajmenka přinesla čaj, tak odněkud vydoloval žlutou růži a pěkně zabalený dáreček a dal jí to.
Pak přišly do čajovny nějaké dvě holky, ale vypadalo to, že tam není už místo, tak se otočily a šly pryč. A tenhle zvláštní pán jim hned vytvořil místečko z jednoho stolečku, který nám s naším dovolením sebral, tak je Nelmi šel zavolat, ať se vrátí. Zvláštní pán neznámo odkud opět vylovil žluté růže a každé jednu věnoval. Dokonce jim pak na ně přinesl i "kabátek", jak sám řekl - aby venku nezmrzly:-)
Přemýšlela jsem co bych si jetě dala a napadl mě sahlep, který jsem už dlooouho neměla. Za chvíli přišel ten pán a donesl 3 hrníčky sahlepu, prý pozdrav od skřítku:-) Jeden dal přede mě, zbylé dva před ty slečny. Já myslela, že je to ten můj sahlep, co jsem se objednávala, ale když pak čajmenka donesla další, zjistila jsem že ne:-) Když jsem pak odcházeli, tak ten pán tam byl u pokladny, vykládal s čajmeny a poskakoval tam a tančil. Nevím jestli tento zvláštní pán patřil do blázince, nebo byl jen velmi osobitý, každopádně to byl takový opravdu zvláštní ale asi velmi pozorný človíček. Teď jak to píšu, tak jsem si vzpomněla jak kdysi, už je to asi rok, jsem byla v čajovně na skleněnce a nějaký pán tam u poklady jen tak nechal 1000 kč a šel pryč.. něco mi tak podvědomě říká že to byl taky on:-)

Hodím jsem ještě nějaké fotečky z mobilu co jsem zkoušela fotit:-)

Jsem moc chudá nevěsta..:-(

Tak jsme se s Jenem dostali k tématu peněz a Honzík povídal, že se jeho rodičům nelíbí, že všechno bude vlastně financovat on - byt, zařízení atd. a já do toho nevložím prakticky nic (mám jen jedno stavebni spoření kde bude ve výsledku maximálně tak 40.000). Já za to nemůžu, ale moji rodiče by měli více uvažovat do budoucna a jako svou jedinou dceru se mě snažit více zajistit. A jak si to rodiče představuji do budoucna? Co kdybych se s Honzou rozešla - já si na vlastní byt jen tak nevydělám, takže mám žít do 30 s nimi? To si mě někdo bude chtít vzít? Když nebudu mít možnost přinést do začátku žádné peníze?
Honzík říkal, že bych měla na tohle téma s rodiči promluvit a pořád to do nich šít ať si to uvědomí, že hůř na tom být už stejně nemůžu.. že si musí rodiče uvědomit že jsem dospělá a ne malé dítě. Chci se snažit, jen moc nevím jak na to:-(
Šla jsem tedy s rodiči na procházku, abych si s nimi o tom mohla promluvit. Nejprve s mamkou, protože taťka šel běhat, pak pocestě zpátky s oběma.
Moc jsem se snažila, debata nebyla až zas tak hrozná, (já se snažila bavit pořád klidně, dospěle:-) ale stejně to moc nikam nedospělo:-( Já už nevěděla co víc bych řekla:-(
Po tom co jsem se mamky zeptala jak si to představují do budoucna, jestli s nimi mám na pořád bydlet, tak se ptala co tedy po nich chci? Aby mi oni zařídili bydlení? Aby mi na to dali 2 milióny? Jinak říkala že myslela že budu chtít bydlet s Honzou. Já na to, že se mu ale nemusí líbit, že všechno má kupovat jen on. Tak říkala, že teď přece studuji a žádné příjmy nemám, a ta hypotéka je přece na dost dlouho, takže ji pak můžu splácet společně s ním, až budu vydělávat. Když jsem se zmiňovala o možnosti, že bychom se s Honzou rozešli, tak říkala že klidně s nima bydlet můžu, že jim to nevadí.. a dokonce něco v tom smyslu, že ano - případně by mi uvolnili třeba i ten taťkův pokoj.. A že oni by si rádi třeba taky pořídili barák, že nechtějí být celý život v paneláku a že bych v tom baráku mohla taky bydlet. :-(
Dávají mi možnost studovat, abych si mohla najít dobrou práci a díky tomu si pak život zařídit. Že ona sama (mamka) by se neodvažovala žádat takto své rodiče že ji mají dat nějaké peníze. Že prostě každý to udělá podle svých možností, jak může, že jsou lidé co nemají peníze vůbec. A že mají poze jedno dítě (mě) práve proto, aby mu mohli i něco poskytnout, aby mohlo studovat vysokou školu. Na to jsem ji říkala, že si nemyslím, že bychom na tom byli tak špatně a že když mohou jet do Afriky a ještě k tomu do Chorvatska, tak je vidět že na to ty peníze jsou. Na to mi říkala, že pokud je to někoho celoživotním snem, tak má přece právo si to za svoje vydělané peníze splnit, že život je jen jeden a ve stáří to už třeba nepůjde. Snažila jsem se ji tedy říct, že by člověk měl ale myslet i do budoucna na své děti, že ony mu to pak vrátí. A mamka se ptala - jak mu to můžou vrátit - kde by na to vzaly, když zas musí finančně podporovat svoje děti, tak to asi z jednoho platu nejde podporovat zároveň svoje děti i rodiče.
Taťka zase říkal, že si po škole seženu dobrou práci a mohu si vzít hypotéku. Nemusím přece hned ze začátku bydlet v 3+kk, stačí třeba garsonka. Ideální samozřejmě je najít si přítele s bytem, ale i pokud by se tak nestalo, tak si 2 lidi mohou v pohodě dohromady nějakou hypotéku vzít. Že lidem, kteří mají dobrou práci a 40 let pracovního života před sebou to v klidu dají. A když jsem se snažila říct, že taky než najdu tu práci a něco vydělám, tak mi bude 30 a to už není tak snadné partnera najít, tak mi řekl, že lidé se teď právěže většinou berou až kolem té 30, a že když skončím školu ve 25 tak to mám ideální. A taky mohu třeba i odjet někam do ciziny a nějaké peníze si vydělat tam.
Tak co na to ještě říct???:-(

Nikdy nechci být jako můj otec

Kdybych sem měla vypisovat co všechno už provedl a jak se chová, bylo by to na dost dlouho.. ale jeden příklad za všechny, zrovna dnes: táta dělá každou středu večeři - stále tu stejnou - špagety. Přišla jsem jíst a na špagetách jsem měla tak málo omáčky, že i když jsem ji tam trochu rozmíchala, stejne třičtvrte špaget zůstalo úplně suchých. Podotkla jsem tedy, že bych brala mít tam více omáčky, protože takhle mám jen suché špagety.. a táta řekl, že ta omáčka je určena pro 2-3 lidi a on rozhodně nebude utrácet peníze za 2 omáčky. Přitom bylo zajímavé, že on - ačkoliv měl špagety už skoro dojedené, stále mu tam dost omáčky ještě zbývalo a i když už špagety dojedl - zbyla mu tam omáčka kterou si mohl sníst samotnou. Když jsem se ptala - jak je tedy možné že mu to tam tak zůstalo když já to nemám ani na těch špagetách, tak řekl, že je to o způsobu jedení.. a stále podotýkal, že mamka toho měla stejně.. a když jsem řekla, že to je sice možný, ale že on ne, tak teda řekl že i on.. což se mi fakt nezdá.. Nechápu jak to tak chladnokrevně může vysvětlovat, že se ani nestydí když ví, že to není pravda.. stejně tak i v jiném případě: máme na záchodě nějaké časopisy, dala jsem tam svůj časopis Psychologie dnes - no a i když ho vždycky když jsem na záchodě nechám na vrchu hromádky, příště ho pokaždé najdu až někde v polovině té velké hromady.. stalo se to už vícekrát (že jsem ten časopis hledala a vůbec ho nemohla najít), tak je jasné, že ho tam někdo takto záměrně musí zahrabávat. A kdo jiný než taťka.. tak jsem za ním přímo šla a rovnou se ho zeptala, jestli má něco proti časopisu psychologie, že ho vždycky najdu tak zahrabaný.. a on mi úplně klidně řekl, že on se prostě jen těmi časopisy prohrabuje a že to nevnímá a toho časopisu si nijak nevšímá. Kdyby si ho nevšímal, tak by určitě neskončil v půlce hromady, protože mám na záchodě i třeba časopis Orifleme a ten nikdy takto zahrabaný neskončil a pořád se drží někde u toho vrchu. A taťka tvrdil, že tu psychologii v žádném případě nijak neschovává... no, myslím si svoje, ale jeho chování je mi fakt záhadou.... už abych se mohla odstěhovat, než to na mě zanechá ještě horší následky..

Dárky

Téma leč ohrané, tak aktuální:-) Blíží se totiž Vánoce. Honzík mi ale dává dárečky tak průběžně i když zrovna Vánoce nejsou:-) Zrovna teď v pátek mi třeba přivezl takovou moc pěknou (a moc dobrou:o) bílou čokoládu.. z edice Me to you a je na ní takový pěkný medvídek se srdíčkem a napsáno Somebody loves you Moc mě to potěšilo.. taky zvlášť proto, že tuhle stejnou čokoládu mi koupil asi před dvěma lety, když jsme ještě chodili spávat ke kamarádovi, v Intersparu, kam jsme se vždycky stavovali na nákup:-) Tenkrát mě ta čokoláda zaujala, Honzík mi ji koupil a moc mi pak chutnala, jedla jsem ji dlouho, postupně..má takovou jemnou chuť. Tak to teď bylo takové připomenutí, když mi ji donesl:-)
A teď zpátky k těm Vánocům:-) Často lidé řeší co komu koupit. Já letos ani takový problém nemám, mám spoustu nápadu, co by bylo pěkné různým lidem dát. Mám jiný problém - nemám na to peníze:-( A to mě napadá opravdu spousta věcí..čím bych ostatní ráda potěšila. Tak to budu muset bohužel ty moje nápady nějak zredukovat a vymyslet nějaké asi levnější alternativy.
Druhá věc je, že jak tak občas chodím po obchodech (což je teď sice velice málo, ale někdy se náhodou dostanu) tak narážím na spoustu takových maličkostí, které by zase moc potěšily na Vánoce mě. Jsou to takové věci, které by mi přišlo zbytečné si jen tak sama koupit, ale ideální, když by mi chtěl někdo dát nějaký dárek. Např. jedny takové krásné barevné pastelky od Kohinor- omega jumbo - měla jsem možnost si je vyzkoušt na kurzu arterapie a moc krásně se s nima kreslí.. miluju různé pastelky, barvičky atd..asi ne nadarmo jsem si dala na cs přezdívku pastelka:-) Už od mala jsem děsně ráda navštěvovala papírnictví. byl to asi můj nejoblíbenější obchod, snad ještě více než hračkářství:-) A doteď mám všechny ty věcičky co se tam dají koupit moc ráda:-) Např. v jednou takovém luxusnějším jsme včera s Honzíkem byli ve Vaňkovce. Kupovala jsem tam pro babičku a dědu kalendář, do kterého se dají nalepit fotky. A Honzík tam narazil taky na moc pěkné věci. Např. nůžky, které stříhají vlnky.. takže se tím dá obstřihnou okraj papíru a vypadá to moc pěkně. Nebo třeba děrovačky, které mají různé obrázky, takže lze třeba na okraj papírku vyděrovat malé tulipánky. To je taky moooc krásné. Takové věcičky by se mi moc líbily a myslím, že i hodily na vyrábění různých přání. Nebo tam mají takové různé modelíny, z kterých se dají udělat třeba šperky. Asi jsem opravdu v minulém životě musela být nějakou výtvarnicí, hrozně mě to baví.. jen je škoda, že teď na to není moc čas.. tak se aspoň těším, že jednou, až budu mít děťátko, tak se k tomu zase vrátím a budu moci tvořit s ním:-)
Jak ale lidem sdělit, že bych chtěla nějaký takový dárek? Nebudu přece za ostatními chodit a říkat jim - jestli mi náhodou chcete něco dát tak zajděte tam a tam a kupte tohle a tohle... no, asi by bylo fajn něco jako ty svatební seznamy..:-)

Už se těším na vlastní domácnost

V pátek jsme s mamkou koupili listové těsto a konzervu rajčat, že uděláme takovou točenou "pizzu". Syr a sunku koupili rodiče až v sobotu, jenže ji pak mamka použila na tousty, tak ani šunky ani sýra už moc nezbylo. Tak jsme si řekly, že můžeme čast listového těsta udělat s jablky, část jako pizzu. K těm jablkám by ale byl dobrý ještě tvaroh.. už jsem si na to nějak zvykla:-) Tak jak jsme šli s rodiči od dědy z nemocnice, šli jsme ještě do alberta koupit ten tvaroh a já chtěla i nějakou tu šunku a sýr, protože až tam zbyl opravdu asi jen jeden plátek.. no a když už jsem na to měla ty rajčata v plechovce..:-)
No a proč to celé vykládám : v obchodě jsem se zmínila, že bych chtěla tu šunku, mamka řekla ať to domluvím s taťkou, tak jsem se překonala a zeptala se ho. On řekl dobře, ale 10 deka a ať to není nějaká šunka za 30 kč. No a já jsem si samozřejmě vybrala šunku za 30 Kč..:-) Ne naschvál.. ale jsem ještě zvyklá na tu dietu, tak se snažím vyhýbat šunkám, kde je lecos včetně cukru přidané.. vybrala jsem si tedy pěknou šunku od kosti, kde by měla být jen sůl.. No, taťkovi se to samozřejmě nelíbilo, ale já si stála za svém - proč by mi nemohl dát pár korun na víc a mamka stála docela při mě. Takže se šunka koupila. Ale cítila jsem se pak tak jaksi provinile, poníženě.. že už jsem se ani moc neodvažovala mluvit o sýru, jen tak slabě, ale mamka ho naštěstí taky do košíku dala..
Chtěla bych se nějak zbavit takových špatných pocitů... přece když můžou jet rodiče do Afriky, tak mi taťka může snad koupit i tu kvalitní šunku, ne?
Na to konto jsem si říkala, ještě pár let to musím vydržet a už se těším až budeme žít s Jenem, protože ten tolik neuznává šetření každé koruny na jídle..
No a aby to mělo nějaký závěr - tak když jsem pak s Honzíkem volala, říkal že šunka od kosti je vážně drahá a stejně se do všech něco přidává, tak bych se mohla spokojit i s levnější..:-)
P.S. A když už jsme u toho jídla - před pár týdny jsme s Honzíkem konešně ochutnali jednu z nejluxusnějších zmrzlin (hlavně cenově;-)), na kterou jsme vždycky spíš jen tak mlsně koukávali v delvitě - Häagen-Dazs.
Měli jsme s příchutí tiramisu, byla dobroučká - byly v ní i takové malinké jakoby sušenky.. brala bych ochutnat i jiné příchutě:-) Jako - nevím jestli je to za tu vysokou cenu (asi 150 Kč za kelímek, který je tak na 5 porcí) až taková specialita, speciální je to asi hlavně v těch různých druzích zajímavých příchutí.. jenže do ČR se jich stejně moc nedováží..:-( A otázkou je jestli to ještě seženeme, když nám delvity zrušili..:-( (ale v Ostravě jsme to měli myslím z hypermarketu, v té Ostravě fakt mají věechno:-) jediná nevýhoda - nemají tam rádi pražáky.. dnes tam Honzíkovi rozbyli čelní sklo auta:-( a to přitom není žádný pražák!:-)

To jsem celá já :-)

Právě bych měla dělat úkol do sociální psychologie - na téma Sociální psychologie v lidové moudrosti..máme vybrat 3 přísloví a rozebrat je z hlediska soc. psychologie.. moc se mi nechce, tak to jako vždycky odkládám.. teď jsem si ale řekla, že už fakt začnu, jen sem něco málo zapíšu:-)
Před chvílí odjel Honzík:-) Moc mě potěšil, přijel mě navštívit. Nejprve to vypadalo, že se neuvidíme ani v pátek, říkal že musí spěchat za děckama, že jsou dušičky, tak že pojede hodně lidí.. no a nakonec za mnou přijel už ve čtvrtek a do pátku tu přespal:-) V německu mají teď nějaké svátky, tak si to mohl dovolit. Akorát nám to zas trochu hlopě vyšlo - stejně jako minule - byl teď ve čtvrtek termín odevzdání práce do metodologie.. (to je ostatně teď taky každých 14 dní..) takže čtvrtek jsme si nijak moc neužili, protože jsem se skoro do půl 12 mořila s tou metodologií.. byla to týmová práce, tak jsme komunikovaly s Mladou přes icq.. ale stejně to bylo fajn, že tu Honzík aspoň byl a trochu mi i pomohl. Večer jsem bohužel pak ani nestihli meditaci:-(
Ale abychom si to čtvrteční strádání nahradili, tak jsem nešla v pátek na angličtinu:-) Řekla jsem si, že 3 krát za semestr to můžu promeškat (protože to je snad povoleno), tak jsem to teď využila:-) Docela dlouho jsme spinkali a bylo to moc fajn. Jen je škoda, že pak Honzík musel jet, protože jak se blížil čas jeho odjezdu, tak mě napadaly různé věci, které bychom mohli dělat.. senzuální masáž.. zatančila bych mu bříšní tance.. tak zase příště no..:-)

Začíná mi být trochu líto, že tu na náš blog snad nikdo nechodí.. nebo aspoň já o tom nevím, když tu nejsou žádné reakce.. docela ráda bych tu četla i nějaké komentáře..:-) Ale to bude asi tím, že to, že máme blog zas tak moc nikde nerozhlašujeme.. a původně jsem to stejně chtěla spíš abychom si uchovali naše vzpomínky:-) Stejně by mě ale nějaký ten komentář potěšil..aspoň Honzíkův:-)

Asi je to o tom, že hrozně ráda čtu vzkazy od lidí.. vždycky jsem milovala dopisy (a jsem hrozně ráda, že jsem narazila na kluka jako je Jen, který mi občas něco moc pěkného poštou pošle:-)) , taky jsem chodila na cyberspace.cz (tam jsme se taky s Honzíkem poznali:o)) a každý den jsem musela kontrolovat co kdo do mých oblíbených diskuzí přispěl.. teď už na cs není vůbec čas, trochu ho nahradil aspoň IS (náš školní informační systém), kde jsou diskuze různých předmětů, takže je to aspoň trochu užitečné, když to čtu:-)

Takže pokud to někdo čtete dejte vědět:-)

P.S. Už si trochu připadám jako ty 14-leté puberťačky co jsem jim v rámci pomoci jednomu vědeckému výzkumu počítala blogy, které měli všude na blozích tlačítka - kdo jste to tu navštívil klikněte sem a tak podobně:-)

Vysoká škola = žrout času

Je to fakt hrůza jak studium vysoké školy člověka zaměstnává..že nemá čas prakticky na nic a když chce mít na něco čas tak musí obětovat něco jiného. Třeba jako já teď, když tento text píšu v hodině DTP (desk top publishing - předmět kde pracujeme v programu QuarkXpress a učíme se lámat texty atd.:-)). Už dlouho mě sem láká něco zas psát, mám spoustu nápadů, ale není čas:-( Ale už mi to nedalo, tak sem teď aspoň narychlo naplácám něco nepromyšleného:-)
Ještě se vrátím k tomu času - vysoká se od gymplu opravdu odlišuje tím kolik člověku bere času.. aspoň teda ta moje - a ty moje obory - psychologie a žurnalistika (Spolužák co má žurnalistiku a politologii má naopak pocit, že toho má málo tak si přidal ještě ekonomku. No jo, když oni na té psychologii nemají žádné semináře.. to my na psychologii je máme ke všem předmětům..)
Nemám např. čas si přečíst žádnou knížku která by se netýkala školy.. koneckonců nemám čas číst ani tu literaturu která se týká školy.. nemám čas ani jít na nějakou brigádu.. Jak to ostatní zvládají??? Když jsem skoro každý den ve škole do večera, jednou týdně mám sahadža jógu, jednou týdně bříšní tance, snažím se ještě chodit do nemocnice za dědou a k tomu mám dělat ještě spoustu projektů do školy.. plus jednou za 14 dní trávím víkend s Honzíkem. Takže nemám bohužel prakticky žádný čas na přátele protože se tak akorát stíhám věnovat Honzíkovi.. Zajímavé bylo co teď vykládala jedna spolužačka v celostní medicíně - že jí ve škole něco naštvalo, tak vytáhla přítele do kina a udělali si super večer. A řekli si spolu, že se každý hrozně moc zaměřuje na ten svůj obor a pořád se v tom vrtá a že by mi měli aspoň 2 dny v týdnu od těch oborů vypnout a věnovat se sami sobě navzájem.. ale oni to mají zas jiné v tom, že spolu bydlí.. Teď jsem se třeba bavila se Zdeňkou a ta říkala, že její přítel teď začal pracovat a že je to hrozný rodzíl, když on příjde domů a má čas - kouká na televizi, chtěl by do kina a tak podobně a ona nemůže, protože musí dělat věci do školy..
Takže nezbývá než se těšit zase na prázdniny, minulý rok jsem na přečtení pár zábavných knížek měla akorat o vánočním zkouškovém:-)
Tak už s tím stěžováním budu muset končit, nestíhám moc soustředit se na práci.. nezbývá mi tedy víc než doufat, že nějaký volný čas budu mít až budu chodit do práce nebo na mateřské..:-) A nebo třeba příští semestr, pokud budu rozumnější a dám si míň předmětů:-)

Arrivederci Bibione! 2/2

Tak jsem si udelala chvilku pauzu od AJ a píšu dál:-)
Naprostá většina z nás se přihlásila na zájezd do Benátek, ale holky (Marcela a spol.) chtěly ještě nějaký další zájezd. Vybraly si Trieste. Rozhodování muselo být celkem rychlé, protože se to mělo nahlásit průvodkyni, takže jsem řekla že pojedu s nima. Protože v tu chvíli jsem si říkala - když tu stejně pořád chodím s nimi, tak co bych tu celý den dělala, když budou pryč?
V Benátkách jsem se ale připojila k holkám z mého pokoje (Zuzce a Markétě). Marcela totiž prohlašovala něco ve stylu, že si výlet představuje takto: zajít na kafe - zajít na oběd - zajít na zmrzlinu.. no a já jsem v Benátkách ještě nechtěla za jídlo utrácet - říkala jsem si že pokud s nima jedu na výlet i zítra (do toho Trieste) tak tam stejně budou zase chtít zajít někam na oběd, takže jsem si na cestu udělala těstoviny s tuňákem. Po zážitcích s holkamy (kdy jsme se třeba domluvily, že jak půjdou na pláž tak se staví a pak se nestavily) jsem si řekla že dám zase "šanci" Markétě a Zuzce - třeba to s nima bude lepší. Docela to šlo, chodily jsme po obchodech, ale většinou podle toho jak chtěly zrovna ony a musela jsem se stále dívat kdy z toho obchodu odchází, aby mě tam třeba nenechaly..
V Benátkách jezdili gondoly a gondoliéři občas i zpívaly, tak to působilo tak pěkně, jakoby za dávných časů:-) Nahrála jsem si to i na foťák, udělala nějaké fotky....a ztratila foťák:-( Nevím přesně jak se to přihodilo, ale přikládám to tomu, že jsem tam musela tahat baťoh, v ruce tašku a mikinu a ještě jsem nosila ten foťák..občas něco vyfotila, ale pořád se snažila spěchat, aby se mi neztratily ty holky..takže buď jsem ho někam položila nebo někde vypadl..
Nezbývá mi tedy než se s foťákem rozloučit..:-( Koupila jsem si ho za peníze k 18. narozeninám, takže mi sloužil pouhé 2 roky a pár měsíců..
Na výlet do Trieste se mi moc nechtělo, říkala jsem si že jsem tam měla raději zůstat, že bych i na tu pláž zvládla zajít sama.. ale kupodivu výlet předčil moje očekávání a moc se mi líbil. Viděli jsme krásné katedrály, spoustu vykopávek starověkého římského města Aquileia a nádherný zámek Miramare. A měli jsem super průvodce, který nám ke všemu vykládal i legendy a příběhy a celkově bylo vidět že už je průvodcem mnoho let a má s tím hodně zkušeností. Jmenoval se Kubišta. I když jsem tam neznala nikoho jiného než holky, tak jsem se od nich odpojila a raději chodila v blízkosti průvodce který tak zajímavě vykládal a dokonce jsem se tam seznámila i s jednou holkou. Všimla jsem si že tam taky chodí tak sama, tak jsem se s ní dala do řeči. Byla na zájezdu taky s holkama se kterýma si moc nerozumí, tak raději chodila sama. Tam kde jsme byli se ani moc obchodů nevyskytovalo, takže nakonec jsem se zase musela spokojit jen se svým vlastním jídlem a vzdát se pizzy, kterou jsem plánovala konečně ochutnat.

Protože kurz v Bibione byl výcvikový, tak se každé ráno v 8 konal běh nebo brusle, v 9 aerobic, ve 2 beach volejbal a v 6 aerobik. Já se většinou zůčastňovala toho raního aerobicu. Na běhu jsem byla jednou (to už jsem pak ale nešla na ten aerobic, protože bych se ani nestihla nasnídat:-)
Ne vždycky to byl aerobic, občas jsme dělali i kick-box a jednou taky byla CAPOEIRA, což je brazilský bojový tanec - moc se mi to líbilo, takový tělák bych brala:-).

Poslední 2 dny jsem za Marcelou a spol. az ani nechodila. Protoze uz mě fakt dostalo to, že když si na výletě v Terstu koupila Marcela s Andreou nějakou obyčejnou pizzu, tak se obě ptaly Simči jestli chce ochutnat a mně, i když jsem tam taky stála přímo s nima, se nezeptaly. Ne že bych tolik stála o tu pizzu, ale přišlo mi to od nich vyloženě jako gesto - Ty mezi nás nepatříš, Ty jsi cizí. Chodila jsem tedy na pláž se Zuzkou a Markétou a taky jsem se naučila být trochu samostatnější jednotkou. Takže jsem se tolik neorientovala podle nich. Když jsem chtěla jít už z pláže tak jsem prostě šla a i do obchodu jsem si zašla sama.
Poslední noc kterou jsme měli v Itálii strávit chtěli Marky se Zuzkou ještě do města - prý nakoupit nějaké pásky a kabelky. Říkala jsem si, že bych zašla s nima, ale nakonec jsem si to rozmyslela - pásky a kabelky mě až tak nezajímaly a kdybych chtěla i do jiných obchodů, asi by se holkám moc nechtělo na mě čekat a já bych z toho nic neměla. Venku byl jakýsi pijácký večírek - sedělo se tam, vykládalo a pilo. Byla jsem se tam na chvíli mrknout, ale vzhledem k tomu, že alkohol nepiju, ty děcka zas tak ani neznám a byla mi tam zima, tak jsem radší byla sama v apartmánu a volala s Honzou (za celou Itálii jsme provolali a propsali asi 800Kč).

Když už jsem skoro spala - holky se vrátili z obchodů - a donesly si nějaké ty kabelky (to já moc nemusím), ale pěkné kožené pásky a Zuzka dokonce kožený kabát. Říkaly že tady ty kožené věci vychazí cenově daleko lépe než u nás. Což mě zaujalo, uvědomila jsem si že vlastně žádný pořádný pásek nemám a že většina kalhot mi trochu padá..naposledy jsem musela vzít pásek Honzovi:-) (která má kupodivu asi podobnou velikost jak já... tak kde je chyba?!?:-))
Holky říkaly že půjdou do města i zítra, chtěla jsem tedy s nima, jenže ony chtěly na bruslích.. tak jsem se rozhodla že půjdu sama. Je to sice trochu daleko..skoro půl hodiny cesty..ale říkala jsem si - když půjdu pořád podél pláže, tak se snad neztratím. Ale pořád jsem byla taková nesvá - přecejen jsem ještě ovlivněna mamkou, která by mě takhle samotnou nikde po Itálii chodit nenechala.. ale řekla jsem si že o nic nejde, že to zvládnu. Co mě taky popohnalo - napsala jsem sms té holce s kterou jsem se seznámila na výletu v Trieste, dohodly jsme se ze se někde cestou setkáme a mrkne do města se mnou. Nakonec jsme se celou cestu nepotkaly, až úplně ve městě a byla se mnou jen chvilku - protože pak už musela někam jít. Ale to nevadí - třeba bylo jejím úkolem pouze dát mi to odhodlání, abych to všechno zvládla sama:-). Koupily jsme si taky spolu zmrzlinu - já mátovou a byla moc dobrá. Člověk má po ní v puse pocit jako po žvýkačce:-) Škoda že ji u nás neprodávají..
Do obchůdku s koženými věcmi jsem pak tedy šla sama a koupila krásný červený a hnědý pásek z pěkné měkoučké kůže (jeden stál 5 nebo 6 Euro což je asi 150Kč:-)) a nakonec i takovou pěknou koženou červenou kabelku. Ne uplně klasickou - jak už jsem řekla, kabelky moc nemusím:-)
Taky bylo poslední den nejhezčí koupání, byly super vlny:-)
Takže to byl celý můj italský výlet...:-)
A co mi tohle všechno dalo:
1. dokázala jsem se zas o něco více osamostatnit
2. naučila jsem se nebát se tolik začínat rozhovor s cizími lidmi (kdybych to nedělala, skončila bych úplně sama)
3.naučila jsem se více si vážit všech svých přátel....i s jejich chybamy... protože jsem zjistila že existují daleko horší lidé...:-)

Arrivederci Bibione! 1/2

Tak uz jsem zase doma, po týdnu stráveném na letním výcvikovém kurzu v Itálii. Byl to pro mě takový trochu guru týden, že jsem se několikrát musela zamýšlet nad tím, čemu jsem se díky tomuto pobytu asi měla naučit..
Kurz pořádala Masaryčka, byl zaměřená hlavně na aerobic a plážový volejbal. Sice ani jedno z toho moc nemusím, ale domluvily jsme se s Peťou že pojedeme spolu - užijeme si dovolenou a sem tam ten sport bude taky prospěšný:-) Letos se taky poprvé rozhodla nejet na dovolenou s rodiči. Každý rok jsem to vždycky zvažovala - protože jsem se tam většinou nudila a taky mi bylo smutno po mém příteli, ale vždycky jsem tam nakonec kvůli tomu moři jela. Letos jsem si řekla, že už tedy nepojedu, že mi to nahradí ta dovolená s Peťou. Ještě raději bych teda na dovolenou s Honzíkem, ale to by nás stálo moc peněz a Honzík musí šetřit na byt, takže se bez toho dokážu obejít. Řekla bych že on to teda docela špatně nese a občas má z toho špatné svědomí, že mě nemůže nikam k moři vzít.. ale pro mě to není nijak důležité. Samozřejmě že by to bylo fajn jet spolu někam do zahraničí.. protože myslím, že když jsou spolu lidé v jiné zemi, v jiném prostředí, poznávají spolu nové věci, tak je to tak nějak více spojuje.. ale není to nezbytné někam jet.. hodně to záleží na přístupu těch partnerů.. krásná dovolená může být i klidně doma, když na sebe budou lidé hodní a budou si to jako dovolenou užívat a odprostí se od každodenních starostí. Jde spíš o nápady a vynalézavost. Můžeme být klidně týden doma a každý den něco zajímavého podnikat.. místo toho abychom si platili někde ubytování a cestu někam, tak můžeme sice být doma, ale chodit na zajímavá místa, kam bychom normálně nezašli. Třeba na každý den něco..do divadla, pak třeba do přírody, zkusit kolečkového brusle nebo jiný zajímavý sport, jít si někam zatančit, zajít na nějaké nevšední jídlo.. nakonec z takovéto "dovolené" může být i mnohem více zážitků než od moře:-))) (Takže to jen takový tip, Honzíku:-)) Jen to asi chce aspoň trochu dopředu naplánovat, zjistit co kde je, co se kde koná - abychom ten týden dovolené opravdu využili a nestrávili vždycky půl dne nakupováním jídla na další den, vařením atd.:-)
Jediné co je na takové v zahraničí snažší, že to že je člověk v jiném prostředí a nezná to tam, tak ho to přímo navádí k takovým kreativním činostem, sportům atd., kdežto když je doma, tak už je zvyklý na nějaký zaběhlý život a je asi těžší přepnout se do toho "dovolenkového" režimu a objevovat všechny ty zajímavosti.
Teď jsem uplně odbočila, takže zpátky k mé dovolené v Bibione:-)
Nastala naprosto neočekávaná situace - Peťa onemocněla a já byla nucena vydat se napospas světu sama.. nejprve jsem to až tak tragicky neviděla.. říkala jsem si - všichni tam budou studenti, je to školní pobyt, tak nebude problém se s někým seznámit. Vyvedena z omylu jsem byla už na "seznamovacím" večírku který se konal v Two faces. Nikoho jsem tam neznala a protože to nebylo vubec nijak zorganizované, tak se mě asi nepodařilo poznat, kdo z návštěvníků má něco společného s naším zájezdem, takže jsem nakonec rezignovaně odešla domů.
Při odjezdu v pátek v 11 v noci to bylo podobné. Byla už tma, na ostatní lidi jsem ani neviděla, takže žádné seznamování se taktéž nekonalo. (Moc mě ale potěšil Honzík který za mnou po práci až z Prahy na 4 hodiny přijel, aby se mnou rozloučil..bylo to moc krásné loučení, děkuji:-*)
V autobuse jsem si nakonec přisedla k jedné holce - Marcele, za ní seděly 2 její kamarádky se kterými tam byla. S ní jsem se tedy po cestě tak trochu bavila.
Ráno v 7 hodin nás probudilo zastavení autobusu - porouchal se. A zůstali jsme na dálnici v Itálii trčet až do pozdního odpoledne - asi 10 hodin!:-( To jsou hold ty levné cestovky:-) V autobusu měli všichni silné řeči, že tohle nemůžeme nechat jen tak, zvlášť když čtvrtina autobusu studuje práva! Nakonec se ale všichni spokojili pouze s omluvou průvodkyně.
Snažila jsem se být přátelská a dávat se sama do řeči s lidmi, abych aspoň nějaké poznala. Např. když stála jedna holka venku před autobusem sama, hned jsem za ní šla. Nikdo tam ale nebyl sám jako já, každý mel svého přítele, kamaráda. Seznam, kde se zapisovalo jak se ubytujeme se ke mě dostal až jako k poslední, takže moc místa tam už nebylo. Myslela jsem že půjdu někam třeba s Marcelou a těma dvěma holkama, jenže pro ně tam byli akorát 3 místa, takže jsem se musela zapsat k nějakým cizím holkám. Ty mě pak po příjezdu stejně "vyhodili" - řekli jestli bych raději nešla do apartmánu naprosti, že tam jsou zatím jenom 4 lidi. (Ubytování bylo v bytech po 6 lidech.) Takže jsem nakonec bydlela s jedním párem - spali v loznici, dvojcí holek (s kterýma jsem se práve trochu už bavila po cestě, když ta jedna stála venku sama) - spaly v pokojíku a já spala sama v obyváčku na gauči. Nebyla jsem sice moc ráda, že budu sama, ale na druhou stranu - když bych na tom gauči byla ještě s někým, bylo by to nepohodlné a takto tam můžu aspoň i meditovat:-) (musela jsem hledat i nějaká pozitiva:-)
Myslela jsem, že se nějak přidám k těm dvěma holkám - Markétě a Slovence Zuzce. První večer jsem se s nimi šla projít na pláž a druhý den do obchodu. Ale příliš se mnou nekomunikovali, jen vždycky když jsem začínala hovor já. Tak jsem se pokusila přidat k holkám z autobusu - Marcele, Andree a Simče. Šla jsem s nimi na pláž se koupat, večer pak do města a bylo to docela fajn. Až na to že bydleli v jiném apartmánu než já, takže jsem se pořád musela pokoušet od nich vyzvídat v kolik se kam chytají jít a jestli se můžu přidet..a jestli by se pro mě nestavili..
Postupně jsem taky zjistila, že jsou uplně jiné než já - hlavně Marcela a Andrea. Mají jiný pohled na svět, zajímají je jiné věci. Vrcholem tohoto zjištění právě bylo, když jsem se ráno dozvěděla, že potom co jsme se večer asi ve 12 po návštěvě města rozloučily, se ještě vypravily na místní diskotéku, kde se líbaly s místními Italy. Což mě docela šokovalo, zvlášť proto, že Andrea den předtím říkala, že má přítele s kterým je už asi 3 roky a už s ním i bydlí.

Koukam, že už jsem toho napsala docela dost, takže druhou půlku nechám na později a jdu se raději vrhnout na AJ!:-)

Narychlo..musím se pochlubit! :-)

Nemám moc času (ale kdo dnes taky jo, že?:-)), ale vím že lepší už to nebude, tak aspoň jeden rychlý zápis než odjedu:-)
Asi 15 dní jsem teď byla na sahadžajogínském táboře jako instruktorka, na starost jsem měla malé 5 - 8 leté děti - myslím že mi tento tábor hodně dal.. škoda že teď nemám čas to popsat všechno víc... - třeba pomůže Honzík - který teď po velmi dlouhé době bude muset strávit víkend sám- tak snad bude mít čas a něco za mě napíše:-) Protože jako vždycky jsem s ním často volala a všechny své zážitky mu popisovala:-)
Dneska večer zas odjíždím na týden do Itálie - Bibione, na tělovýchovný kurz - zaměřeno hlavně na aerobic, tak jsem zvědavá jak to dopadne..obzvláště proto, že jsem tam měla jet s kamarádkou Peťou, která bohužel onemocněla angínou..:-(
Nicméně hlavní důvod proč sem teď píšu je ten, že se musím pochlubit svým kuchařským uměním:-)
Nevím jestli je to tou moji dietou - že se stále snažím hledat nějaká zajímavá dobrá jídla, která bych mohla jíst a nebo jestli se ve mně najednou ve 20 letech probudily nějaké velké kuchařské vlohy, ale v poslední době stále něco vařím, peču.:-)
Napadlo mě že bych si mohla udělat makovou buchtu, tak jsem se do toho včera pustila. Rozhodla jsem se že udělám makový závin z listového těsta - a vezmu si ho sebou na cestu do Itálie. Obhlídla jsem na netu pár receptů, dala to nějak dohromady a výsledek je mňam mňam mňam:-) Měla jsem co dělat abych ho nesnědla:-) A přitom to bylo vcelku jednoduché..:-) Namlela jsem (teda s pomocí mamky, protože máme hrozný starý mlýnek) asi 250g maku, pak povařila asi 200ml sojového mléka se 100g melasy (sladidlo) a přidala do toho ten mák a trochu skořice a vznikla moc dobrá hmota:-)
A pak už jsem jen rozválela těsto - dala na to ten mák a na to ještě čerstvé švestky. No jsem zvědavá až to Honzík ochutná...on sice nemá rád mák, ale tohle mu prostě musí chutnat!:-)

No a další můj kuchařský výtvor: dnes jsem k obědu chtěla udělat rýžový nákyp. Už jsem to párkrat dělala a zas mě napadlo několik vylepšení:-) Takže nejprve jsem dala vařit půl litru ovesného mléka, do něj citronovou kůru a čerstvou vanilku...a 200g rýže. Vařila jsem to přes půl hodiny, protože rýže byla natural, tak aby změkla.. a postupně jsem tam mléko musela přidávat, takže nakonec jsem ho tam dala celkově skoro litr:-)
Nakonec vaření jsem dala do rýže slunečnicová semínka a strouhaný kokos.
Mezitím jsem ještě namíchala jednu vaničku tvarohu s 2 žlotky a spoustou kokosu. A nakrájela si hrušky a našlehala ze 4 bílků spoustu sněhu.
Pak jsem do rýže vmíchala 2 žloutky, vmíchala do rýže ten sníh, vymazalala zapékací mísu a dělala vrstvy:
-rýže
-plátky mandlí
-hrušky
-tvarohová směs
-rybíz
-rýže
pak posypat koksem a zase mandlemi a dát na to trochu másla.

Teď se mi to právě dopeklo tak se na to už těším:-) Jen se trochu bojím že si tu chuť tolik nevychutnám protože jsem dost nachlazená:-(
Tak to je pro dnešek vše, předávám Ti slovo muži můj:-)