Štědrý Honzík :-)

Tak jsem se konečně dočkala a Honzík za mnou toho 25. večer přijel:-) Zase nám to vyšlo tak dobře jako minulý rok, že rodiče zrovna odešli na pocházku, tak jsme si mohli udělat Vánoce přímo pod stromkem:-) Letos jsme ho měli fakt velký - skoro do stropu:-)
Honzík se pořád bál, že pro mě nemá moc dárků a tak.. což nechápu, protože mi jich dal dost - a moc pěkných:-) Dostala jsem takovou pěknou velkou tašku adidas (to říkal Honzík, že to je jen tak - pořád se mi to styděl dát), pěkné veliké fixy (i s oRanžovou i růůůžovou:-), DVD Starostliví medvídci, malou, plyšovou, heboučkou kočičku plněnou kuličkama:o), pomerančové čokoládové čtverečky Lindt:-) - výhoda toho, že Honzík lítá do Belgie:-) a moc krásnou podprsenku CALVIN KLEIN:-) Je fakt moc pěkná - bílá s obvodem s nápisy Calvin Klein, a hlavně je pěkně vyztužená a pěkně sedí:-) Takže to je moje poprvé - co jsem dostala od kluka podprsenku:-) A zároveň moje nejluxusnější podprsenka:-)
Dělala jsem si srandu - a říkala Honzíkovi, že když se na ty dárečky někdo podívá - plyšáček, fixy, čokoládky, dětské dvd - tak to vypadá jako dárečky pro holčičku:-) - krom té podprsenky:-) A Honzík dodal - i s tou podprsenkou - 70A není žádná ženská velikost:-)
Nojo, s moji velikostí jde opravdu docela těžko sehnat podprsenku, která by mi pěkně seděla a byla mi.. zato když se sežene, tak je to většinou nějaká moc pěkná, luxusní:-) Asi to bude tím, že na moje prsa se hodí podprsenka akorát tak na ozdobu..;o)
A co dostal Honzík - sem třeba napíše on sám..:-) Ale z jednoho toho dárku jím teď moc dobré toustíky;-)

Štědrý den u Pastelky :-)

Tak já taky popíšu jak to u nás probíhalo. Nejsem ale asi schopna psát takové krátké zápisy jako Jen, tak to bude o neco delší;-)
Pastelka je taková moje přezdívka.. používám ji jen na cs.. (nic jiného mě tenkrát nenapadlo když jsem se registrovala:-) ale pár lidí mi už řeklo, že na mě ta přezdívka docela sedí.. kdykoliv někde uvidím barevné pastelky, neodpustím si totiž : "Jeeeeee, pastelky" a mám ráda všechno barevné:-)
A teď k tomu štědrému dni. Ráno jsem sem začla psát jiný zápis.. ale ten jsem pak odložila. No, třeba ho ještě pak uveřejním:-)
U nás se tentokrát večeřelo docela pozdě - až v 8. Bylo totiž moc práce a mamka chtěla ať se jde ješte na procházku, když už jsme celý den zavření doma. Šli jsme po trase, kde rodiče běhají, byla už teda pěkná tma a nechtělo se mi tak dlouho chodit. Sice jsem teda trochu brbrala, ale musím uznat, že není zas tak špatné se jít projít..jen bych mnohem radši s Honzíkem..:o)
Na večeři byl tradiční kapr s bramborovým salátem. Taťka byl dnes vyjímečně milý a dokonce říkal, že mi to sluší a že mám krásný náhrdelník:-) (s českým granátem)
A teď k dárkům - moc jsem toho nečekala, protože jsem už předtím dostala nový mobil, takže jsem byla spokojena:-) Dostala jsem nužky co stříhají vlnkovitě, děrovačku ve tvaru stromečku, svíčku aromaterapie, punčošky, půllitrový hrnek, dřevěný hřebínek, kosmetickou taštičku a nějakou kosmetiku na obličej, a od táty teplé rukavičky a hlavně batoh na notebook:-) Moc pěkný - Deuter Giga Office
A pak jsem si ještě pod stromečkem dala krásné červené flanelové pyžamko od Honzíka. Moc se teším až si ho k němu vezmu:-) a těším až si zítra dáme dárečky spolu:-)

A je po Vánocích

Jak se rika - nejhezci je ten cas, kdy se clovek tesi na rozbalovani darku. Kdyz je rozbaleno, je po Vanocich. A to se prave stalo.
Skoda, ze jsme tyto Vanoce nemohli s Den travit spolecne. Oba pevne verime, ze pristi rok uz to bude uplne jinak. Ze se nam povede udelat si prvni spolecne Vanoce sami dva, tak jak to budeme chtit. Moc se na to tesim :-)
Protoze tyhle Vanoce byly trosku divne... Jednak jsme nebyli s Den spolu a taky decka obe dve neco chytly, maji vysoke horecky, tak berou antibiotika. Ale co - bylo hur a bude lip :-)

Loučení se s 3. semestrem - vánoční večírek :-)

Ve středu se konal zase jeden psychologický srázek:-) Já už na ně moc nechodím, vlastně jsem byla naposledy někdy před začátkem semetru kvuli psychointegráku.. mám totiž pořád dost práce a navíc se bojím jet sama večer:-(
Řekla jsem si, že teď ale půjdu. Domluvili jsme se s Davidem - on pojede se mnou, protoze mu od nás jezdí bus domů:-) V úterý psal ještě Martin(spolužák se kterým jsem se seznámila na psychosoc. výcviku), jestli nechci jit na horostěnu..tak jsem mu napsala ať jde na sraz:-) Pozvánka zněla takto: Takže psycholouši,
předvánoční besídka se koná ve středu ve 20:00 na Skleněnce nahoře v galerii. A když předvánoční, tak se vším všudy - podmínkou vstupu je přinést dáreček v hodnotě 20Kč - budeme si je vyměňovat, všechny si vážně nenechám:-) Já jako dárek přinesla takovou pěknou svíčku:-) Mimochodem - v bříčních tancích jsme se teď učili tančit se svíčkama - někdy to Honzíkovi musím předvést;o) Dárečky jsme všichni vyložili na stůl a konala se tombola:-) Ke každému dárečku se vylosovalo jméno. Bylo to takové moc milé:-) A líbilo se mi prohlížet co všechno koho napadlo jako dáreček donést:-) Nejzajímavější asi byla jitrnice:-) Nebo puzzle čokoláda - to bylo moc pěkné:-) Já dostala perník, který jsem hned zkonzumovala, protože jsem byla celý den ve městě, tak jsem toho moc nepojedla. A největší úspěch sklidil asi bublifuk:-) Hodím sem nějaké fotečky:-)
Posezení bylo fajn, dorazilo celkem dost lidí. A mile mě překvapilo, že málokdo si tam dával nějaký alkohol:-) Všichni jen čajíky..koaly.. popřípadě teda svařáčky..:-) Říkala jsem si - no jo psychologové - ti si přece nechtějí ovlivňovat vnímání;-) Zato na té skleněnce je to teda pěkné doupě.. zakouřeno.. celou dobu tam byla pronikavě cítit marihuana.. některé skupinky seděli na zemi, protože tam nebylo dostatek stolů.. ne je to tam takové "alternativní":-) Ale zas musím říct, že to není až tak špatné místo na sraz.. asi lepší než normální hospoda. Měli jsem tam celkem dost místo, bylo to tam pěkně osvětlené, takže jsme všichni na sebe viděli, a i přestože hrála hudba, tak tam nebyl nijak moc velký hluk, takže jsme se mohli normálně bavit a dokonce se u toho i pěkně slyšeli:-) Obzvláště zajímavá byla Kubova "historka" ohledně jeho seminárky do vývojovky:-) Na semináři totiž vznikla taková živá diskuze ohledně citací s doktorantkou která nás učí.. a asi si to na nás i trochu vybíjela v tom hodnocení prací, které bylo dosti kritické. No obzvášť Kuba, který se na onom inkriminovaném semináři asi nejvíce ozýval si s tou seminárkou teď užívá pěkné patálie.
Večer se mi líbil, až na ten kouř jsem byla spokojena:-) Jsem ráda, že jsem zas po dlouhé době vyšla mezi lidi:-)

Cvičení podle Mojžíšové

Dříve jsem měla skoliózu. Tím nechci říct, že teď ji nemám:-) Jen už s ní nic nedělám.. Chodívala jsem cvičit na rehabilitaci, občas na kontroly k ortopedce, někdy cvičila i doma, ale celkově jsem to spíš flákala. Hlavně potom, co mě ortopedka nechala s tím - uvidíme co s Tebou to studium (sezení nad knížkami) udělá.. a další kontroly snad ani nevyžadovala. Je fakt, že teď mě záda docela bolívají, tak jsem se s tím rozhodla zas něco aktivněji dělat. Jsem už starší, tak mám už větší rozum a snad i silnější vůli:o) Taky mě do toho dokopalo to, že jsem četla, že od problémů s páteří se odvíjí spoustu dalších zdravotních problémů, protože křivá páteř může blokovat nějaká centra v těle..
Šla jsem tedy za obvodní lékařkou (taková milá dáma, která vypadá, že je nakloněná i přírodním věcem, velmi klidná, mívá tam puštěnou i svíčku) a nechala se od ní poslat na ortopedii. Doktorka mi řekla, že mám mírnou skoliózu a že hlavně musím celý život cvičit. Dala mi taky nějaké odkazy, tak si je sem raději napíšu, kdybych je někdy hledala: www.orthogate.com, cvicime.cz, www.rsi.org.uk, www.aok.de, www.hse.gov.uk, back pain, www.sedus.com. Poslala mě taky na rehabilitaci kam jsem asi 3 týdny 2 krát týdně chodila - abych se naučila cvičit. Díky tomu jsem si taky pořídila velký balón, na kterém jsem tam hlavně cvičila.
Mezitím jsem tak nějak narazila na cvičení podle Mojžíšové.. ani nevím jak, asi zásahem osudu:-) Jednak jsem na to narazila já sama a i moje mamka mi o tom nezávisle na tom řekla. Zjistila jsem, že se prodává knížka i dvd, tak jsem si říkala, že bych si to mohla přát k Vánocům. Je to cvičení, které pomáhá hlavně ženám k otěhotnění - což teda zatím v plánu nemám:o), ale je to dobré i na skoliózu a na problémy s menstruačním cyklem, které teď mám:-( Něco málo jsem si o tom cvičení přečetla a zjistila, že je dobré to ale nacvičit pod vedením někoho a že se také souběžně dělají nějaké mobilizace.. Tak jsem se na té rehabilitaci psala, jestli tam náhodou nedělají i to cvičení podle Mojžíšové. Řekli že to tam nějaká sestra dělá, ale že je nutné mít na to žádanku od lékaře. Tak jsem šla zas za obvoďačkou - stejně jsem ji musela donést zprávu z té ortopedie a ptala se jí na to cvičení - že si myslím že by to pro mě bylo dobré. Tak mi řekla, že se mám stavit za jednou sestrou na gynekologii, hned ve vedlejším vchodě, že mi dá nějaké ty návody jak cvičit. Objednala jsem se k ní a byla moc milá:-) Povykládala jsem jí jaky mám všechny zdravotní problémy..jak to se mnou je, všechno to vyslechla a snažila se mi i poradit. A dala mi dokonce i knížku o cvičení podle Mojžíšové i DVD, že mám teda cvičit:-) Tak mě to mile překvapilo, že mi to asi jen tak dala, tak si to aspoň nemusím kupovat:-) Prý mám zatím cvičit a v lednu se k ní objednat, že by mi udělala nějakou masáž, tak jsem tedy zvědavá:-)
Uff, to teda byla složité cesta jak se k tomu cvičení dostat:-) Ale snad to stálo zato:-)
Předevčírem jsem se teda do toho cvičení konečně obula. Než to celé odcvičím, tak to teda trvá asi hodinu. (a to se počet opakování u některých cviků bude navíc potupně stále navyšovat:-)) Tak snad to budu zvládat:-) Chtěla jsem si to sem raději poznamenávat, abych věděla jak jsem na tom a třeba i nějaké výsledky:-) V té knížce je o tom moc hezky napsáno.. i zkušenosti různých žen, jak jim to pomohlo k otěhotnění:-)
Takže - zatím cvičím 10 cviků (plus 2 cviky pro muže s patologickým spermiogramem;o) - no a co, to nemůže uškodit:-), u cviků s opakováním cvičím zatím 15 opakování - příští pátek bych měla zvyšovat na 20, tak snad se mi podaří s tím každodenním cvičením vytrvat:-)

Od studia je třeba si odpočnout - čajka u příležitosti Elthiho narozenin:-)

Tak jsem po móóóóc dlouhé době zase někam zašla:-) Můj spolužák David (jeden z mála lidí se kterými se ve škole nějak víc bavím) měl narozky - 22let - takže jsem nemohla odmítnout jít na jeho oslavu:-)
(Dokonce byl i ochoten mi den oslavy i tak trochu přizpůsobit:o))Taky se mi líbilo, že to bylo v čajce na mendláku, kterou mám docela blízko:-) David (říkají mu Elthi jako Eltharion) pozval docela dost holek, tak sem si říkala, že to bude taková skoro dámská jízda, ale nakonec to dopadlo docela jinak. Oslava měla začínat asi v 5, ale já tam s Mladou dorazila až v 6, protože jsme ve škole byly ještě ve střižně. Pokoušeli jsme se tam přehrát naše rozhovory týkající se rozjezdů do počítače. Program Adobe Premiere jsem viděla skoro poprvé v životě tak do byla docela sranda(jak by se dalo říct slovy černého humoru:-)) Nahrát se nám to sice podařilo, ale vůbec jsme nechápali proč tam nejde slyšet zvuk přestože se tam zvuková stopa objevovala.. (abyste si nemysleli, že jsme třeba zapomněli zapnout bedničky nebo něco podobně hloupého, tak jsme samozřejmě zkusili pustit v jiném programu jiné video, kde zvuk jel) No nic, tak jsme to vzdaly a šly do té čajky. Mlada ještě po cestě chtěla něco pro Davida, tak jsme byli v takovém obchodě s čokoládama a ona se vůbec nemohla rozhodnout:-) Já pořád navrhovala : co třeba ta čokoláda s mátou... nebo s chilli! a nebo ta s malinama vypadá moc dobře... a ona měla neustálé obavy o to, jestli mu to bude chutnat. Nakonec si nechala poradit od prodavačky a vzala nějaké čokoládové bonbóny, které byly pěkně balené.
Došly jsme do čajky a byl tam zatím jen David a jedna slečna až z Třebíče. Chvíli jsme tam společně pobyli, mezitím se stavila další slečna, která Elthimu pouze popřála a zas utíkala (no jo, to je tím obdobím zápočtů..) a pak přišel konečně i nějaký zástupce mužského pohlaví - Nelmi (jako Nellmegil) Vypadal tak trochu jako šermíř a taky že byl šermíř:-) Prý mu to říkají i v práci.. pracuje teď chvilku u eurotelu jako operátor na pasivu a byl z toho hrozně nadšený, tak nám o tom vykládal:-) Slečna z Třebíče se po jeho příchodě jaksi vytratila a Mlada po chvíli taky, jede zítra na psychovýcvik, tak se musela ještě chystat. Takže jsem zbyla jen já, obklopena dvěma muži!:-) Takové situace jsem se vždycky bála, říkala jsem si, co já si tak můžu s klukama vykládat, nikdy jsem to asi moc neuměla, ale nakonec to bylo fajn a vydrželi jsme tam docela dlouho:-) Nelmi vykládat o práci, my s Davidem občas sklouzli ke škole a zbytek času jsme vyplnili hrami jako mikádo nebo žabky:-)
Taky bylo zajímavé setkání s jedním zvláštním pánem co tam dorazil. Vypadal tak zajímavě alternativně, přírodně.. plátěne kalhoty, plátěnou košili, kterou ale neměl zaplou, ale přepásanou kusem látky. Kolem pasu měl navěšené látkové pytlíčky. Nejprve se nás zeptal zda je tam místo, pak si začal sundávat i ponožky a udělal si tam vlastní místečko a byl tak jakoby sám pro sebe.
Když mu čajmenka přinesla čaj, tak odněkud vydoloval žlutou růži a pěkně zabalený dáreček a dal jí to.
Pak přišly do čajovny nějaké dvě holky, ale vypadalo to, že tam není už místo, tak se otočily a šly pryč. A tenhle zvláštní pán jim hned vytvořil místečko z jednoho stolečku, který nám s naším dovolením sebral, tak je Nelmi šel zavolat, ať se vrátí. Zvláštní pán neznámo odkud opět vylovil žluté růže a každé jednu věnoval. Dokonce jim pak na ně přinesl i "kabátek", jak sám řekl - aby venku nezmrzly:-)
Přemýšlela jsem co bych si jetě dala a napadl mě sahlep, který jsem už dlooouho neměla. Za chvíli přišel ten pán a donesl 3 hrníčky sahlepu, prý pozdrav od skřítku:-) Jeden dal přede mě, zbylé dva před ty slečny. Já myslela, že je to ten můj sahlep, co jsem se objednávala, ale když pak čajmenka donesla další, zjistila jsem že ne:-) Když jsem pak odcházeli, tak ten pán tam byl u pokladny, vykládal s čajmeny a poskakoval tam a tančil. Nevím jestli tento zvláštní pán patřil do blázince, nebo byl jen velmi osobitý, každopádně to byl takový opravdu zvláštní ale asi velmi pozorný človíček. Teď jak to píšu, tak jsem si vzpomněla jak kdysi, už je to asi rok, jsem byla v čajovně na skleněnce a nějaký pán tam u poklady jen tak nechal 1000 kč a šel pryč.. něco mi tak podvědomě říká že to byl taky on:-)

Hodím jsem ještě nějaké fotečky z mobilu co jsem zkoušela fotit:-)

Úsměv prosím :-)

Dny se krati, svetla ubyva a do dusi se pomalu vkrada nicota a depresivni nalada... Ale to prece vubec neni treba! :-)
Vsechno zavisi na tom, jak to clovek bere. Vim o cem mluvim - tento tyden jsem byl straslive nemocny, malo jsem spal a byl jsem z toho uplne zniceny - znate to, nemoc horsi nez morova rana - rymecka :-)
Navic Deninka na mne skoro nemela cas (vikend, kdy jsme meli byt spolu odjela na skolni psychovycvik a pres tyden chodila domu pozde vecer), pak ji pro zmenu prepadla nejaka stiha - ze ji veci nerikam jako drive, ze pred ni utikam do virtualniho sveta, ze se bavim s lidmi a mam pred ni tajnosti, atd... Tohle jsme si nakonec vyrikali a doufam, ze ji doslo, ze to asi zpusobilo nejake chvilkove zatmeni, protoze ve skutecnosti se nic nezmenilo. Ale samozrejme, cloveku to neprida.
Tak jsem si rekl - a dost, tohle tedy nechceme. Ne, ne.
Svet je prece krasny a kdyz litam letadlem, vidim, ze nad mraky sviti slunicko porad stejne. Nemame se vubec spatne. To cemu rikame problemy, jsou jen nesmysly v nasich hlavach. Ja vim - lehko se to rika. Je to tezke. Ale je treba se snazit si to uvedomovat tak casto, jak je to jen mozne. Vse hned vypada lepe.

A kdyz se podivam na svou nejmilovanejsi zenu - muzu snad mit spatnou naladu? :-)

Jsem moc chudá nevěsta..:-(

Tak jsme se s Jenem dostali k tématu peněz a Honzík povídal, že se jeho rodičům nelíbí, že všechno bude vlastně financovat on - byt, zařízení atd. a já do toho nevložím prakticky nic (mám jen jedno stavebni spoření kde bude ve výsledku maximálně tak 40.000). Já za to nemůžu, ale moji rodiče by měli více uvažovat do budoucna a jako svou jedinou dceru se mě snažit více zajistit. A jak si to rodiče představuji do budoucna? Co kdybych se s Honzou rozešla - já si na vlastní byt jen tak nevydělám, takže mám žít do 30 s nimi? To si mě někdo bude chtít vzít? Když nebudu mít možnost přinést do začátku žádné peníze?
Honzík říkal, že bych měla na tohle téma s rodiči promluvit a pořád to do nich šít ať si to uvědomí, že hůř na tom být už stejně nemůžu.. že si musí rodiče uvědomit že jsem dospělá a ne malé dítě. Chci se snažit, jen moc nevím jak na to:-(
Šla jsem tedy s rodiči na procházku, abych si s nimi o tom mohla promluvit. Nejprve s mamkou, protože taťka šel běhat, pak pocestě zpátky s oběma.
Moc jsem se snažila, debata nebyla až zas tak hrozná, (já se snažila bavit pořád klidně, dospěle:-) ale stejně to moc nikam nedospělo:-( Já už nevěděla co víc bych řekla:-(
Po tom co jsem se mamky zeptala jak si to představují do budoucna, jestli s nimi mám na pořád bydlet, tak se ptala co tedy po nich chci? Aby mi oni zařídili bydlení? Aby mi na to dali 2 milióny? Jinak říkala že myslela že budu chtít bydlet s Honzou. Já na to, že se mu ale nemusí líbit, že všechno má kupovat jen on. Tak říkala, že teď přece studuji a žádné příjmy nemám, a ta hypotéka je přece na dost dlouho, takže ji pak můžu splácet společně s ním, až budu vydělávat. Když jsem se zmiňovala o možnosti, že bychom se s Honzou rozešli, tak říkala že klidně s nima bydlet můžu, že jim to nevadí.. a dokonce něco v tom smyslu, že ano - případně by mi uvolnili třeba i ten taťkův pokoj.. A že oni by si rádi třeba taky pořídili barák, že nechtějí být celý život v paneláku a že bych v tom baráku mohla taky bydlet. :-(
Dávají mi možnost studovat, abych si mohla najít dobrou práci a díky tomu si pak život zařídit. Že ona sama (mamka) by se neodvažovala žádat takto své rodiče že ji mají dat nějaké peníze. Že prostě každý to udělá podle svých možností, jak může, že jsou lidé co nemají peníze vůbec. A že mají poze jedno dítě (mě) práve proto, aby mu mohli i něco poskytnout, aby mohlo studovat vysokou školu. Na to jsem ji říkala, že si nemyslím, že bychom na tom byli tak špatně a že když mohou jet do Afriky a ještě k tomu do Chorvatska, tak je vidět že na to ty peníze jsou. Na to mi říkala, že pokud je to někoho celoživotním snem, tak má přece právo si to za svoje vydělané peníze splnit, že život je jen jeden a ve stáří to už třeba nepůjde. Snažila jsem se ji tedy říct, že by člověk měl ale myslet i do budoucna na své děti, že ony mu to pak vrátí. A mamka se ptala - jak mu to můžou vrátit - kde by na to vzaly, když zas musí finančně podporovat svoje děti, tak to asi z jednoho platu nejde podporovat zároveň svoje děti i rodiče.
Taťka zase říkal, že si po škole seženu dobrou práci a mohu si vzít hypotéku. Nemusím přece hned ze začátku bydlet v 3+kk, stačí třeba garsonka. Ideální samozřejmě je najít si přítele s bytem, ale i pokud by se tak nestalo, tak si 2 lidi mohou v pohodě dohromady nějakou hypotéku vzít. Že lidem, kteří mají dobrou práci a 40 let pracovního života před sebou to v klidu dají. A když jsem se snažila říct, že taky než najdu tu práci a něco vydělám, tak mi bude 30 a to už není tak snadné partnera najít, tak mi řekl, že lidé se teď právěže většinou berou až kolem té 30, a že když skončím školu ve 25 tak to mám ideální. A taky mohu třeba i odjet někam do ciziny a nějaké peníze si vydělat tam.
Tak co na to ještě říct???:-(

Fantasy ples 2 :-)

Tak se s Jenem musíme projevovat jako individualisti:-)Nejsme přece jedno tělo, jedna duše..nestačí dám sem jeden pohled na věc, každý může mít přece jiný, svůj:-)To byla trochu nadsázka, píšu sem tak trochu kvůli Jenovi(ale já ho chápu, já taky ráda čtu jeho zápisky:-), i když ještě nevím co nového bych mohla o plesu napsat. Až teda na tu aféru před plesem, díky níž v mém zápisu, který jsem nakonec neuveřejnila padla dokonce taková slova jako rozchod a Honzík se pak celý týden tak opatrně při každé příležitosti když jsme spolu volali vyptával: "Ty se se mnou chceš rozejít?"
Mnohdy se ty naše na pohled banální aféry vyvinou do obřích rozměrů..myslím, že hlavním problémem je totiž to, že moc neumíme řešit naše spory. Začalo to v podstatě už v pátek kdy jsme šli vypůjčit kostýmy na ples. (do Janáčkova divadla k paní Krejčířové, ať to příští rok nemusím zas hledat:-) Honzík pro me přijel do školy autem. Chtěl ať to auto necháme kdyžtak u školy a jdeme pěšky, já zas, že raději tím autm, že je to přecejen dál a že se u Bohemky snad dá zaparkovat (vždycky jsme tam parkovali s autoškolou). Vyjížděli jsme a Honzík na mě hned uhodil s otázkou, jak má jet, což jsem mu bohožel nebyla schopna přesně říct.. A on mi začal nádávat, že jsem přece z Brna, tak to musím vědět a že žiju uplně v nereálným světě atd.. samozřejmě že vím jak se dá dostat k janáčkovu divadlu..ale pěšky..nebo mhd.. ale ne autem. Autem nejezdím a tak nemám přehled o tom kudyma auta můžou v centru Brna jezdit a kudy ne.. Co dalšího přililo do ohně bylo to, že jsme měli oba velký hlad a já měla tousty, které jsem ve škle koupila. Jeden jsem snědla druhý nabídla Honzovi a říkala jsem, že je škoda, že jsem nekoupila 2 balení.. No a on si to okamžitě vyložil tak, že chci sníst i tend ruhý toust a odmítal ho jíst. Což teda nechápu..ja to nemyslela špatně, jen že by to bylo lepší, kdybychom měli těch toustu víc, že bychom se mohli víc najíst.
No ale teď k té sobotě. Rozhodla jsem se jít na ples za upírku, chtěla jsem už minulý rok, ale nějak mi to kvuli kostýmu nevyšlo. Ráda se převlkékám za něco výrazného, šokujícího:-). Koupila jsem si dokonce bílý make-up, na upíří zuby už nezbyly peníze. Ty měl zas spolužák David. Chtěla jsem si nalakovat nehty nějakou krvavě rudou barvou . Tak jsem si je odpoledne začla lakovat a Jen se na to tak divně tvářil. Tak se ho ptám jestli se mu to nelíbí? A on že ne, že to vypadá jak prostitutka a že to ničí nehty. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že právě jde o to, že je to převlek..že je to součást kostýmu na ples..že to musí být šokující..a že když si to takto jednou dám, tak to snad nehty tolik nezničí.. a on mi pořád nechtěl říct proč mu to teda tak vadí.. a ještě se mě zeptal: "To chceš nosit normálně?" a já udělala asi chybu tím, když jsem mu odpověděla "Proč ne?". Nebylo to myšleno tak, že bych to chtěla nosit..vždyť jsem to tak doteď nenosila, dávám si to jednou na ples, tak to přece neznamená že bych to tak chtěla normálně nosit.. chtěla jsem tou otázkou spíš jen dostat z něj, co by mu na tom vadilo, co se mu na tom nelíbí.. Ale on se mnou moc nekomunikoval a ještě ke všemu si začal číst noviny, když jsem se s ním snažila bavit. Což mě teda naštvalo, tak jsem na něj bohužel použila o nějakou tu nadávku, protože jsem už nevěděla jak ho donutit, aby se se mnou bavil.. a Jen se sebral, sbalil si věci a odešel..
Napsala jsem mu sms, chvili jsme si psali a pak se teda vrátil, ale byly to tedy hrozné chvíle..
A největším paradoxem pak je, že po plese mi říkal, že ty nehty jsou zajímavý, dokonce řekl něco ve smyslu i že je to docela pěkný a že si to mám nchat a neodlakovávat když už to tam mám:-)
Z toho je vidět že chlapy jsou vážně něvyzpytatelní:-) Jak mi pak říkal Honzík - musím být taktik, chlapy nemají rádi rychlé změny.. Takže se musím poučit pro příště - snažit se neřešit to hned, nechat to být, udělat si to po svém a on pak třeba zas sám změní názor:-)
Problém byl v tom, že já si to sice chtěla udělat po svám - mít dobrou upíří masku, ale zároveň jsem se mu chtěla i líbit:-)
Honzík se taky pořád strachoval, že neumí tančit. Naposledy jsme totiž tancovali na loňském plese a od té doby jsme se k tomu bohužel vůbec nedostali. Myslím, že je to dáno mimo jiné tím, že na to moc nikde nemáme prostor.. jiank já tančím moc ráda a chtěla bych to Honzíka učit:-) Tak byl z toho takový nervózní.. nakonec jsme to ještě tu chvilku před plesem chvíli nacvičovali u nás na chodbě (já jen v županu:-) a musím Honzíka pochválit, na plese mu to pak moc šlo:-)
Bylo to tam s ním moc fajn, před plesem je sice vždycky takový "bručoun", ale na plese má pak vždycky (no..byli jsme zatim dvakrát:-)) dobrou a veselou náladu a do tance se mnou je k mému překvapení nadšený. A s nadšením se i o to tančení se mnou pokouší, snaží se to učit a dělat vše co mu řeknu:-) Takže to se mi moc líbilo, že jsem ho na parket určitě nemusela nikdy nutit a sám rád šel. Myslím, že si zbytečně stěžuje, že to neumí a že mu to nejde, protože to není pravda, jediné co potřebuje je to všechno oživit, protože když člověk netancuje tak to rychle zapomene.. Stejně jako já.. po těch 2 letech už bych asi nebyla schopna vzpomenout si na žádnou z těch sestav co jsme v tanečních tančili.. :-( Musela bych si to oživit. A i rytmus má Honzík dobrý, takže myslím, že to určitě půjde, chci si dát takové předsevzetí, že budeme spolu přes rok aspoň občas trénovat tancovat. A nejlépe až budeme bydlet spolu tak chodit někam do tanečních:-)