Král Jen I.

Mozna se ted podle nadpisu bude zdat, ze jsem se opravdu zblaznil - ale ne, ja jen odcestoval do Dubaje. A od prvniho okamziku jsem mel pocit, ze jsem se ocitl v nejakem detskem snu. V tom, kde se clovek jednou probudi a zjisti, ze jako kral lezi v posteli s nebesy a kolem se mu uctive klani sluzebnictvo.
Jen co jsem vylezl z letadla a prosel prechodovym koridorem, uvidel jsem drobnou mladou divcinu s hezkymi asijskymi rysy, oblecenou v cervenozlate livreji. V ruce drzela cedulku s mym jmenem. To mne potesilo, protoze na nikoho jineho z te spousty cestujicich nikdo takto necekal. Dovedla mne k malemu elektromobilu a odvezla napric letistem az k malemu salonku s prepychove calounenymi a pozlacenymi kresly. Zatimco mi nabizeli jidlo a piti, slecna obehala vsechny uredniky a prinesla mi pas s vyrizenym vizem. Pak mne i se zavazadly dovedla k luxusnimu sedmickovemu BMW, ktere mne dovezlo pred vchod k ***** hotelu The Monarch Dubai.
A tam se to jeste zhorsilo. K autu prisla cela delegace sluzebnictva ve stejnokrojich. Jeden mi otevrel dvere, dalsi vzal zavazadlo a dalsi mne doprovodil do salonku, kde mi nabidli obcerstveni, zatimco vyrizovali papiry. Pak mne prisel osobne pozdravit reditel hotelu, ktery tam nahodou zrovna taky byl - dluzno dodat, ze bylo zhruba pul dvanacte v noci. Dalsi divenka mne pak odvedla k memu pokoji v 22. patre, pred nimz na mne v pozoru cekal muj osobni sluha. Uvedli mne do pokoje zvici tripokojoveho bytu a usadili mne do kozeneho kresla ke kuzi potazenemu stolu. Muj sluha mi podal horkou mokrou uterku na utreni rukou a pak sklenici cerstve vylisovane pomerancove stavy. Pote mi predvedli vsechny uzasne vlastnosti pokoje, zatimco mi dalsi panacek prinesl zavazadla. Cela jedna stena pokoje je prosklena, takze mam z meho patra opravdu nadherny vyhled az k mori (fotecky nekdy pozdeji, ted uz jsem na to moc unaveny).
Taky jedna stena koupelny vedle vany je prosklena, takze skrze ni a prosklenou stenu pokoje se muzu kochat vyhledem na more a Dubaj, zatimco jsem po krk ponoren ve vonave lazni. Kdyby mi nahodou prisla navsteva, zatimco se koupu - neni problem. Proste z koupelny nepujdu do pokoje dvermi, ale projdu prostornou skrini, ve ktere je i zupan a trepky, abych navstevu nesokoval svym ... vzhledem ;-)
Na stene mam metrovou plazmu a mensi televizku mam i v koupelne - pry aby mi neunikly dulezite zpravy, kdyz se budu holit. A na stolku telefon - kdyz na nem zmacknu jedno tlacitko, odnekud se zjevi muj osobni sluha a udela mi co mi na ocich uvidi...
To je mi fakt neprijemne, citim se divne - vsude spousta preochotneho personalu. Kdyz jsem vesel do vytahu, z niceho nic mi tam vskocil liftboy a zmackl misto mne tlacitko. V restauraci mi jeden hoch pomahal odlozit svetr, zatimco druhy mi pristrkoval zidli. Treti mi na podnose nabizel vyber z 8 druhu cerstvych dzusu a za nim ctvrty s tacem plnych zajimavych dobrutek. Na zachode jsem se pak vazne rozhlizel, mel jsem strach, ze odnekud zas vyskoci nejaky ochotny slouzici, aby mne utrel :-)
Mozna se to nekomu libi a zavidel by mi - ale ja na tohle fakt nejsem. Mozna, kdybych se jako kral narodil a neznal nic jineho. Ale takto ne - porad se mi zda, ze si mne s nekym pletou a ze mne brzo nekdo zavre za nejaky podvod. Ackoli tezko rict. Vse je asi otazka penez. A jedna noc tady prijde bratru na 18.000 Kc :-)

Ahoj Barcelono - a někdy na shledanou!

Vcera pred pulnoci jsem pristal v Barcelone. Posledni dva roky zde skoro neprselo, takze byli urcite radi, ze jsem si dest dovezl s sebou. Ale aspon tu nemrzne. Byl jsem vcera skutecne na pokraji fyzickeho zhrouceni. Za posledni tyden jsem uhrnem naspal tolik, co Deninka za tri dny. Moje chyba, mohl jsem si tu praci asi rozdelit nejak lip, ale posledni dva tydny jsem mel kopr. Diky tomu a vsemu cestovani jsem byl uplne mimo, coz asi nejhure odnesla Deninka, protoze jsem se asi musel chovat trochu divne. No, priste si budu davat vetsi pozor :-)
Dnes jsem mel skolit lidi z HP, co nam tady v Barcelone budou delat helpdesk pro EMEA. Mel jsem z toho trochu vitr, ale nakonec to dopadlo stejne jako vzdy, kdyz jsem drive skolil - skvele! :-)
Ok, sebechvala smrdi - ale na druhe strane to za mne nikdo neudela a ja potrebuju trosku sebevedomi pro dalsi projekty - jinak budu vazne potrebovat psychiatra, jak mi tady onehda nekdo v jednom komentari doporucoval :-)
Naladu mi spravil hned po probuzeni Anthony, ktery mi volal jen aby mi precetl novinku z mailu - ze se projekt helpdesku posouva o dva mesice, a ze mame zrusit vsechna planovana skoleni v Barcelone. Tak jsem se jen zasmal, protoze kdyz uz jsem tady, prece se nebudu flakat po dalsim spinavem meste, maje jedinecnou prilezitost nalevat rozum do hlav perspektivnich mladych lidi v HP a s blahosklonnym usmevem odpovidat na jejich nesmele otazky :-)
Tak se take stalo. Hezky jsme podiskutovali, zasmali se, dali si obed (typicky - prvni talir, druhy talir, dezert) a v pet se rozloucili.
Vzhledem k tomu, ze k mori je to jen par set metru, zavetril jsem a podobne jako vlk v "Jen pockej zajici" precetl smerovku "--> na plaz!". Neni mnoho lepsich veci pro unaveneho starce nez koupel nohou v mori a meditace na plazi za zvuku priboje a volani racku ;-)
Ted uz mam v planu jen spat do pozdniho dopoledne, dat si vydatnou snidani, zajit jeste na plaz a pak uz pouze taxi na letiste, upgrade do business class a hura zpatky do CR, protoze da-li Buh, v patek za mnou prijede ma nejmilovanejsi Deninka! :-)

Sv. Valentýn

Ano, ano, ano - je to komerce. Ale Deninka mi to vysvetlila, jak to s takovymi dny je - ze je to proste prilezitost udelat neco, co jindy clovek neudela, protoze ho to proste nenapadne... Prestoze si chlap rika, ze Valentyn je den jako kazdy jiny, ze prece kytku ci darecek muze dat kterykoli jiny den - ano muze. Ale neda :-)
A tak, zatimco Deninka sedi se svym ex v cajovne (ne, neni to tak zle, je tam s ni i Janca :-)), chtel bych ji tady rict neco duleziteho...
A protoze to moc neumim, necham si poradit od Mnagy&Zdorp - "kdyz jsi v tisni, rekni to pisni". Ma oblibena pisnicka od Arethy Franklin, tentokrat z meho taky oblibeneho filmu Svatba meho nejlepsiho pritele :-)
Moc Te miluji, Deninko <3

The moment I wake up
Before I put on my makeup
I say a little prayer for you
While combing my hair, now,
And wondering what dress to wear, now,
I say a little prayer for you

Forever, forever, you'll stay in my heart
and I will love you
Forever, forever, we never will part
Oh, how I'll love you
Together, together, that's how it must be
To live without you
Would only be heartbreak for me.

I run for the bus, dear,
While riding I think of us, dear,
I say a little prayer for you.
At work I just take time
And all through my coffee break-time,
I say a little prayer for you.

Forever, forever, you'll stay in my heart
and I will love you
Forever, forever we never will part
Oh, how I'll love you
Together, together, that's how it must be
To live without you
Would only be heartbreak for me.

My darling believe me,
For me there is no one
But you.

Kolem světa za 80 dní

Pomalu si zacinam pripadat jako Phileas Fogg z tohoto slavneho romanu Julese Verna. Tento tyden jsem v Bruselu, pristi tyden v Barcelone, pak tyden v Dubaji, pak pro zmenu v Chicagu. Aby toho nebylo dost, tak hned tyden nato letim zas do Bruselu a do konce dubna bych mel jeste stihnout tri tydny rozdelene mezi JAR a Tunis. Nechci si stezovat, prace je prace... Ale v tom to prave je - neni to cestovani za zabavou ci poznanim, ani z proste touhy cestovat. Videt letiste, hotel, kancelar a kdyz zbude vecer cas, cvaknout par snimku z okoli hotelu. Jedinou vyjimku se mi povedlo udelat loni v Kapskem meste, domluvil jsem se se sefem, ze to jeden den zabalim uz po obede a udelam si vylet na stolovou horu. Navic mi nadherne vyslo pocasi, takze jsem si to opravdu uzil.

To mi tento tyden rozhodne nehrozi. Pres den jsem na kurzu Project Managementu (ktery ale opravdu stoji za to, asi nejlepsi kurz, nakterem jsem kdy byl), vecer dodelavam dokumentaci pro helpdesk v Barcelone. Tam budu pro zmenu ja ucit lidi z HP. Snad to bude lepsi v Dubaji - budu ucit lokalni adminy ze zemi Stredniho vychodu, takze zadne prescasy. Navic Rupesh (kolega a regionalni sef) hori touhou ukazat cizincum vse, co v Dubaji stoji za videni, tak mi drzte palce. Chtel jsem se vykoupat v mori, ale minuly tyden jsem koukal na pocasi v Dubaji - a bylo tam jen 17°C (!). Doufam, ze je to stejny extrem, jako kdyz jsem byl pred dvemi lety ve Finsku a bylo -35°C :-)
Podle predpovedi mají byt za 14 dni zase teploty kolem 30°C, no proste uvidim, az tam budu. Stejne nemam plavky, nejak jsme je nestihli zajit koupit :-)
Nejvice mne ale zajima, jak se muj organismus vyporada s tim, ze budu tyden v casovem pasmu +4 hodiny a pak behem dvou dni v casovem pasmu -7 hodin. Doufam, ze na konferenci v Chicagu nebudu tezce usinat a v noci pro zmenu nezamhourim oka :-)
Jen si moc preju, abych uz takhle necestoval, az budem bydlet s Deninkou spolu... Abych pak doma neslysel dnes uz zlidovelou hlasku z meho oblibeneho serialu: "Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!" :-)

Na zaver jen fotecky z minulych cest - Torre Calatrava v Barcelone:

A Hout Bay v Kapskem meste - fotka z restaurace, kde jsem si dal cerstve vyloveneho tunaka :-)

Přehnaná otevřenost?

Neda mi to, a tak na jeden komentar odpovim primo na hlavni strance. Pred nejakym casem jsem se trosku rozepsal o menstruacnim kalisku "Lunette - jak to viděl Jen" a Deninka pak pod nej pridala dalsi sve zkusenosti. Nasledne se tam objevil komentar:

vyučující řekl(a)...

Je neobyčejně milé, že nám coby studentka psychologie umožňujete nahlédnout tak hluboko (mělko) do své duše. Tak hluboko do vašeho těla ale asi přeci jen vidět nemusíme.

To mne zaujalo - protoze to je samozrejme otazka nazoru :-) My se snazime psat sem veci tak, jak je vidime a citime. Bez prikras a falesneho predstirani, bez malovani potemkinovske vesnice... Kdyz se milujeme, jsme stastni. Kdyz se hadame, jsme vzekli a rveme. Kdyz zvracime, tak je to odporne a smradlave. A kdyz ma zena sve dny - tak proste krvaci. A lepsi cista krev v kalisku, nez rozlozena na vlozce - vim o cem mluvim, prisel jsem do kontaktu s obojim :-)

A pokud se nekomu nase otevrenost nelibi - tak si asi bude muset najit na cteni jiny blog :-)

Ale jsem moc rad, ze se tady objevil i negativni komentar, protoze jsem si uz zacal myslet, ze nase prispevky jsou tak nudne, ze nedokazi ani vyvolat nejakou diskuzi :-)

Proto vyhlasuji anketu (najdete ji na pravem okraji hlavni stranky) - vadi vam otevrenost, s jakou tady piseme prispevky? Dejte nam vedet, zvednete svuj hlas :-)

Občan Havel

Tak jsme s Deninkou zase po nejake dobe vyrazili do kina. Oba jsme o tomto filmu neco malo cetli a zaujalo nas to natolik, ze jsme se rozhodli jej videt a posoudit na vlastni oci. Musim se priznat, ze jsem vzdy byl priznivcem Vaclava Havla presne pro ty jeho vlastnosti, ktere jsou dobre zachyceny v tomto dokumentarnim filmu. Byl vzdy svuj, snazil se vzdy ridit hlavne svou hlavou, pohledem na svet a svedomim. Diky tomu samozrejme casto narazil, obcas vypadal jako "vidlak" mezi vsemi temi vymodenymi politiky se strojenymi usmevy. Diky tomuto filmu se mi znovu vybavily ruzne detaily z nasi politicke sceny, ktere jsem v mladi zahledl v mediich. Ve filmu se take objevuje cela rada znamych tvari, ktere dnes jiz v televiznich novinach moc nevidame...
Proste se mi to libilo :-) Ale nejlepsi moment celeho vecera si opet pripsala Deninka. Kdyz jsme opousteli sal, rozhledla se kolem a prohlasila: "Teda tady jsou sami lidi, kteri jsou tak stari, ze si vsechny ty udalosti musi pamatovat." Cimz mi s taktem sobe vlastnim dala najevo, ze kdybych byl jeste o par let starsi, tak pamatuju hnede uhli...
Proste moje nejmilovanejsi Deninka :-)

Horolezci, horolezkyně, horolezčata ... :-)

V nedeli jsme se probudili do krasneho slunecneho rana. Oblaha bez mracku, slunicko jako v lete - teplomer vsak zustaval na -1°C. Konecne nadesel dlouho ocekavany den jako stvoreny pro poradny vylet. Tentokrat jsme se rozhodli pro zdolani vrcholu nejvyssi hory mesta Ostravy (ok, ve skutecnosti je kopec v Krasnem poli o par metru vyssi, ale neni zdaleka tak romanticky). Ano, jedna se o haldu Ema, jejiz objem je o tretinu vetsi nez slavna Cheopsova pyramida a stejne jako ona, i nase halda vzesla z tvrde prace mnoha lidi. Ale nechme mluvit Wikipedii:

"Halda Ema (někdy také psáno jako Ema-Terezie či Terezie-Ema) je ostravská kuželová halda o výšce 315 m. n. m. Nachází se v oblasti Slezské Ostravy na pravém břehu řeky Ostravice. Tvoří ji miliony tun vytěžené hlušiny z ostravských dolů (rozloha: 82 hektarů, objem: přes 4 mil. m³). Přes stopadesát let stará halda stále pracuje, proto z ní vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý. Povrch haldy je neustále zahříván vnitřními procesy. Uvnitř hořící haldy dosahuje teplota až 1500 °C, takže v ní vznikají vzácné nerosty – porcelanity a jaspisy."
Je halda nebezpecna? Neni :-)
Prestoze Klub ceskych turistu na svych strankach uvadi: "Halda pořád sama o sobě pracuje. Putování na její vrchol je na vlastní nebezpečí."
S trochou nadsazky lze rici, ze kdyby na temeni haldy usnul znaveny turista, byl by to mozna spanek vecny. To dokazuji i historicke novinove zpravy, z nichz jedna znela napriklad takto: „Dělník K. Glajcar jsa opilý zašel na haldu u jámy nasbírat uhlí. Ohřívaje se u hořícího místa nadýchal dusivých plynů a zemřel. Co ta kořala natropila již zla!“ :-)
Dopravili jsme se k Ostravske ZOO a od ni jsme vyrazili pesky. Prosli jsme nekolika ulickami, protoze trasa neni vubec dobre znacena, jako by se magistrat za tuto pozoruhodnou horu stydel. Nakonec jsme se dostali na upati hory, ktera je cela huste porostla brizami a dalsimi naletovymi drevinami. Uzkou strmou cestickou serpentinovite obtacejici severni svah jsme pomalu vystoupali az na samy vrchol. A tam se nam otevrel neuveritelny rozhled na panorama Ostravy, az jsem zaslzel.
Ovsem nejzajimavejsi bylo zbarveni pudy na hole jizni strane - tam kde hlusina dukladne prohorela je zem cihlove cervena, na nekolika mistech stale zbrazdena dymajicimi pruduchy obklopenymi smaragdove zelenou orosenou travickou. Tato strana neni nikdy pokryta snehem, a neni se co divit - v nekterych mistech je zem opravdu na dotek horka. Deti byly nadsene, ze se ucastnily expedice na sopku. A Miky, aby vypadal jako spravny objevitel, zakopl a vyvalel se v blate - za coz mi ex, kdyz jsem vracel deti, samozrejme nezapomnela podekovat :-)
Moc se mi ten vylet libil, konecne jsme zase sli nekam do prirody. A musim rict, ze to bylo diky Denince, ktera sama v prubehu tydne prisla s navrhem, abychom navstivili aspon neco zajimaveho a netradicniho, aby ten vikend nebyl jako ostatni. jen skoda, ze jsme nemeli dobry fotak, takze jen par snimecku z meho obstarozniho mobilku...

Už asi nemusíme být hodní... :-/

Pred nedavnem tady Deninka psala, jak se obcas strachuje, jestli nemuze byt nahodou tehotna. A ted to vime vicemene jiste - nemuze. Po par mesicich obihani doktoru kvuli nepravidelnostem cyklu, ktery nebyl ani trochu mesicni ji gynekolog konecne vysetril dukladneji a jeho zaver byl - anovulacni cykly. Denince se neuvolnuji vajicka, takze sance na otehotneni je skutecne miziva...

Podle gynekologa je jakakoli lecba momentalne zbytecna, ma to pry cenu zacit resit az v dobe, kdy budeme chtit mit deti...

Ale ja verim, ze priroda je mocna, a ze se to do te doby treba spravi samo. A my bychom meli byt asi preci jen hodni - neni nic horsiho, nez pokouset zakon schvalnosti :-)