Šatičky

Deninka si koupila nove saticky, tak proste nemuzu odolat a jako spravny paparazzi zverejnit prvni fotecku :-)

Taky umím psát

Nakonec jsem se k denicku dostal i ja. Ale psani mi jde lepe bez diakritiky, tak doufam, ze mi to u Deninky projde :-)

Musim ji fakt pochvalit, nejen za to jak se hezky rozepsala, ale hlavne za to jak dokazala zvladnout mesic se mnou v podminkach realneho zivota se vsemi jeho starostmi a nastrahami.
Protoze to, jak dokazala bojovat s anginou a zvladla pak chodit do jazykovky si pochvalu urcite zaslouzi. I to, ze se mnou jela do Beskyd i s detmi a starala se o ne jako o vlastni.
Ale hlavne jsem ji moc vdecny, ze se mnou dokazala vydrzet pres vsechny me nalady a napeti, ktere jsem si nosil domu z prace. Snazim se na sobe pracovat, ale je to tezke, nenechat se strhnout vsemi temi starostmi okolo.

Pote, co skoncila jazykovka jsme si chteli udelat vikend s vylety do Karlovych Varu, Frantiskovych lazni, do rezervace SOOS, Ceskeho Krumlova a Boubina. Bohuzel, nezadarilo se, pro zmenu jsem se zase nachladil ja a nechtel jsem se pretahnout pred tydnem me dovolene.

Tak jsme aspon vyrazili do Divoke Sarky, moc se nam tam libilo. Vylezli jsme na jeden ostroh nad souteskou a co nevidime - nejaka mlada blondynka jen v podprsence, kalhotkach a podvazkovem pasu se sitovanymi puncochami tam pozovala fotografovi, ktery balancoval na okraji skaly, jen aby mel co nejlepsi zaber. Skoda, ze jsme nemeli fotak, mohli jsme tu dat aspon nejake fotky ;-)

Ve stredu jsme pak vyrazili do Opavy za nasi znamou, ktera se zabyva diagnostikou nemoci a zmen v organismu pomoci spickoveho pristroje Oberon. Vydalo by to na cely clanek, takze jen zminim, ze to bylo velmi zajimave a ze jsme vyfasovali sbirku lecivych rostlinnych extraktu, ktere nam snad pomohou upevnit nase zdravi.
Coz mi pripomina, ze bych si mel vzit Korolen, takze se zatim s denickem rozloucim a dam treba zase prostor me nejdrazsi Denince :-)

Jen

Je to na mně

Radostně jsem očekávala, že se tu objeví nějaký zápis od Honzíka a zatím bohužel nic... Tak jsem se rozhodla, že zapíšu ve stručnosti, co jsme zatím přes léto podnikli a že to Honzíka povzbudí, aby k tomu přidal a popsal různé podrobnosti.

Konec zkoušek a tudíž konec školy byl pro mě až v ten nejposlednější možný den - a to 29. června. Dělala jsem totiž už napodruhé zkoušky z angličtiny a tak jsem na to chtěla mít dostatek času. Nicméně se to stejně nepovedlo. Honza tvrdí, že jsem to flákala.. asi je to pravda.. ale ne tak docela, já to vážně chtěla udělat.

V pátek - toho 29.června- se Honzík vracel z Bruselu, tak za mnou rovnou z letiště jel, dorazil něco po půlnoci. Ráno jsme jeli do Kopřivnice k jeho rodičum vyzvednout děti a pak už na "dovolenou" do Čeladné.

Po Beskydech jsme toho ale moc nepochodili, protože stále byli nějaké problémy..Eliška dostala teploty, tak jsem lítali po doktorech nebo byli doma kvuli tomu že pršelo. Ale jinak to bylo docela fajn. Po dlouhé době jsem se zase "naučila" dívat na televizi. Sledovali jsme Krok za krokem a Věřte nevěřte. A hráli deskové hry.

Řekla bych že jsme to přežili vcelku ve zdraví nebýt mé angíny:-( V pátek jsme vratili děcka a večer přijeli do Brna. Bolely mě jaksi mandle.
Večer mi Honzík docela dlouho zpíval různé písničky, protože jsem to po něm chtěla, když dětem taky zpívá.. bylo to pěkné.. V noci jsem se ale vzbudila a měla hrozný svalový třes. Pořád jsem se třásla a nešlo to vůbec ovládnout. Nakonec mi pomohlo když jsem se hodně oblékla.
Ráno jsme ale stejně zjistili, že mám vysokou horečku a mandle úplně nateklé. Nedalo se s tím nic dělat, musela jsem na pohotovost, kde mi dali antibiotika. Honzík se o mě docela pěkně staral.

Problémem bylo, že jsem od pondělí měla zaplacený 14 denní kurz angličtiny v Praze. I když to zprvu nevypadadalo, tak jsem se nakonec v neděli večer zmátořila a do Prahy jsme jeli. Na kurz jsem začla chodit od úterý.

To je prozatím všechno a doufám že Honzík na to třeba naváže:-)

Den.