V nedeli jsme se probudili do krasneho slunecneho rana. Oblaha bez mracku, slunicko jako v lete - teplomer vsak zustaval na -1°C. Konecne nadesel dlouho ocekavany den jako stvoreny pro poradny vylet. Tentokrat jsme se rozhodli pro zdolani vrcholu nejvyssi hory mesta Ostravy (ok, ve skutecnosti je kopec v Krasnem poli o par metru vyssi, ale neni zdaleka tak romanticky). Ano, jedna se o haldu Ema, jejiz objem je o tretinu vetsi nez slavna Cheopsova pyramida a stejne jako ona, i nase halda vzesla z tvrde prace mnoha lidi. Ale nechme mluvit Wikipedii:
"Halda Ema (někdy také psáno jako Ema-Terezie či Terezie-Ema) je ostravská kuželová halda o výšce 315 m. n. m. Nachází se v oblasti Slezské Ostravy na pravém břehu řeky Ostravice. Tvoří ji miliony tun vytěžené hlušiny z ostravských dolů (rozloha: 82 hektarů, objem: přes 4 mil. m³). Přes stopadesát let stará halda stále pracuje, proto z ní vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý. Povrch haldy je neustále zahříván vnitřními procesy. Uvnitř hořící haldy dosahuje teplota až 1500 °C, takže v ní vznikají vzácné nerosty – porcelanity a jaspisy."
Je halda nebezpecna? Neni :-)
Prestoze Klub ceskych turistu na svych strankach uvadi: "Halda pořád sama o sobě pracuje. Putování na její vrchol je na vlastní nebezpečí."
S trochou nadsazky lze rici, ze kdyby na temeni haldy usnul znaveny turista, byl by to mozna spanek vecny. To dokazuji i historicke novinove zpravy, z nichz jedna znela napriklad takto: „Dělník K. Glajcar jsa opilý zašel na haldu u jámy nasbírat uhlí. Ohřívaje se u hořícího místa nadýchal dusivých plynů a zemřel. Co ta kořala natropila již zla!“ :-)
Dopravili jsme se k Ostravske ZOO a od ni jsme vyrazili pesky. Prosli jsme nekolika ulickami, protoze trasa neni vubec dobre znacena, jako by se magistrat za tuto pozoruhodnou horu stydel. Nakonec jsme se dostali na upati hory, ktera je cela huste porostla brizami a dalsimi naletovymi drevinami. Uzkou strmou cestickou serpentinovite obtacejici severni svah jsme pomalu vystoupali az na samy vrchol. A tam se nam otevrel neuveritelny rozhled na panorama Ostravy, az jsem zaslzel.
Ovsem nejzajimavejsi bylo zbarveni pudy na hole jizni strane - tam kde hlusina dukladne prohorela je zem cihlove cervena, na nekolika mistech stale zbrazdena dymajicimi pruduchy obklopenymi smaragdove zelenou orosenou travickou. Tato strana neni nikdy pokryta snehem, a neni se co divit - v nekterych mistech je zem opravdu na dotek horka. Deti byly nadsene, ze se ucastnily expedice na sopku. A Miky, aby vypadal jako spravny objevitel, zakopl a vyvalel se v blate - za coz mi ex, kdyz jsem vracel deti, samozrejme nezapomnela podekovat :-)
Moc se mi ten vylet libil, konecne jsme zase sli nekam do prirody. A musim rict, ze to bylo diky Denince, ktera sama v prubehu tydne prisla s navrhem, abychom navstivili aspon neco zajimaveho a netradicniho, aby ten vikend nebyl jako ostatni. jen skoda, ze jsme nemeli dobry fotak, takze jen par snimecku z meho obstarozniho mobilku...
Je halda nebezpecna? Neni :-)
Prestoze Klub ceskych turistu na svych strankach uvadi: "Halda pořád sama o sobě pracuje. Putování na její vrchol je na vlastní nebezpečí."
S trochou nadsazky lze rici, ze kdyby na temeni haldy usnul znaveny turista, byl by to mozna spanek vecny. To dokazuji i historicke novinove zpravy, z nichz jedna znela napriklad takto: „Dělník K. Glajcar jsa opilý zašel na haldu u jámy nasbírat uhlí. Ohřívaje se u hořícího místa nadýchal dusivých plynů a zemřel. Co ta kořala natropila již zla!“ :-)
Dopravili jsme se k Ostravske ZOO a od ni jsme vyrazili pesky. Prosli jsme nekolika ulickami, protoze trasa neni vubec dobre znacena, jako by se magistrat za tuto pozoruhodnou horu stydel. Nakonec jsme se dostali na upati hory, ktera je cela huste porostla brizami a dalsimi naletovymi drevinami. Uzkou strmou cestickou serpentinovite obtacejici severni svah jsme pomalu vystoupali az na samy vrchol. A tam se nam otevrel neuveritelny rozhled na panorama Ostravy, az jsem zaslzel.
Ovsem nejzajimavejsi bylo zbarveni pudy na hole jizni strane - tam kde hlusina dukladne prohorela je zem cihlove cervena, na nekolika mistech stale zbrazdena dymajicimi pruduchy obklopenymi smaragdove zelenou orosenou travickou. Tato strana neni nikdy pokryta snehem, a neni se co divit - v nekterych mistech je zem opravdu na dotek horka. Deti byly nadsene, ze se ucastnily expedice na sopku. A Miky, aby vypadal jako spravny objevitel, zakopl a vyvalel se v blate - za coz mi ex, kdyz jsem vracel deti, samozrejme nezapomnela podekovat :-)
Moc se mi ten vylet libil, konecne jsme zase sli nekam do prirody. A musim rict, ze to bylo diky Denince, ktera sama v prubehu tydne prisla s navrhem, abychom navstivili aspon neco zajimaveho a netradicniho, aby ten vikend nebyl jako ostatni. jen skoda, ze jsme nemeli dobry fotak, takze jen par snimecku z meho obstarozniho mobilku...
3 komentáře:
Tak to jsem nevěděl, že vůbec něco takovýho existuje. :-) Vytěžená hlína vespod hoří? Jakto? Prostě zajímavý. :)
m1c4a1: Protoze to neni jen hlina - je to hlusina z dolu, ale ta porad jeste obsahuje urcite procento cerneho uhli - a to se tam uvnitr kopce vznalo a ted zhne - nehori, na to tam neni dostatek kysliku. Ale i tak to staci - halda kvuli tomu za poslednich 40 let poklesla o 12 metru :-)
A jak se to samo od sebe vzňalo? To bylo úmyslně zapálený nebo se to nějak žhavý stane časem? Todle mi furt nejde do hlavy... bych to asi musel vidět. :)
Okomentovat