Jak tak lezim v hotelove posteli v Chicagu, jsou 4 rano a ja uz nedokazu spat, vracim se v myslenkach k minulemu tydnu - do Dubaje.
Nebudu znova popisovat ten komfort, ktereho se mi tam v plne mire dostavalo. Spise vzpominam na vsechna ta dobra jidla, ktera jsem mel. Prvnich par bylo v hotelu, prepychove restauraci atd. Ale stejne jsem si nevice pochutnal v male indicke restauraci pro bezne lidi (tri ctvrtiny obyvatel Dubaje pochazi z Indie, od delniku na neustale rostoucich stavbach az po IT odborniky a managery). Pochoutky jako chicken tikka, mutton tikka, tandoor chicken, biryani a kari na vsechny zpusoby mi neuveritelne vyhovovaly, prestoze kolega Mert z Turecka nebyl kvuli ostrosti jidel schopen snist vice nez par kousku. Kdyz na to tak vzpominam, tecou mi sliny, hned bych si dal znova:-)
V utery jsem se vypravil na Gold Souk (zlaty trh) - to je naprosto jedinecne misto. Rozlohou snad jako pul Vaclavaku, stovka kramku jen se zlatem a drahymi kameny. A za neuveritelne nizke ceny - jednak kvuli nulove dani a taky diky cenam zlata v te oblasti.
Sperky se delaji jen z 18ti karatoveho a ryzejsiho zlata, 14ti karatove se vubec neprodava. Cena sperku je tvorena vahou zlata (aktualni cena zlata za gram je vsude stejna, v prubehu dne je zobrazena na nekolika mistech v Dubaji na digitalnich panelech) a nasobena koeficientem narocnosti zlatnicke prace na danem sperku. Jak jde videt na dvou fotkach, ktere jsem dal do alba z Dubaje, na zlatem trhu jsou tisice ruznych predmetu, od malickych nausnic az po obrovske zlate pasy - zlato se prodava zlute, bile, ruzove, fialove a cerne. A diamanty vsech velikosti a kvality.
Krome tohoto historickeho centra, ktere je orientovano hlavne na turisty a krome zlata tam najdete obchody vetsiny velkych znacek, jsem chtel poznat i jinou tvar Dubaje - tu pro obycejne lidi. Tak jsem se ve ctvrtek vecer vydal pesky do ctvrti Al Satwa. To je cast mesta, kde ziji bezni lide, v malych rodinych domech tvoricich na mape ctvercovou sit uzkych ulicek - to aby zustavaly cely den ve stinu. Vidite jen bile steny obydli, palmy a pisek pod nohama. Dosel jsem az do centra ctvrti, kde je obrovske mnozstvi vsemoznych obchudku - sperky, obleceni, autoservisy - proste cokoli. Chtel jsem Denince privezt neco hezkeho na obleceni - at uz penizkovy satek na jeji milovane brisni tance, nebo pekne sari. Chodil jsem tam docela dlouho a uz jsem se rozhodl pro navrat, kdyz tu mne neco pritahlo do jednoho obchodu s latkami. Zkusmo jsem se zeptal, zda maji nejaka sari - a moc dobre jsem udelal. Z prodavace se vyklubal majitel rodinne firmy, ktera do Dubaje dovazi sari primo z Bombaje. Tady jsem skutecne zkusil, jak vypada tradicni smlouvani o cene. Zpocatku mne prodavac bral jako bezneho zapadniho turistu a pokousel se mi podstrcit modni "pseudosari" z naprosto hrozivych umelin. Kdyz jsem mu rekl, ze chci prave hedvabi a ze bych nikdy na puju nepouzil takove hruzy, co mi predvadi - uplne se rozzaril. Zacal z pod pultu vytahovat skutecne nadherne kousky - a za ceny, za ktere bych si v Indii koupil pulku kramku :-) Zacal jsem delat drahoty, dohadovat se a odchazet z obchodu - on smlouval, snizoval cenu, tvaril se, jako bych ho mucil, jako by mu diky mne doma hladem umiraly deti, kdyz mi to proda takto levne. Nakonec jsme se z puvodni ceny pres 2000 dirhamu za 3 sari dostali na rovny 1000 za pet sari - a to mi pak jeste nabizel caj a kavu a uplne zaril. Mozna by mohl jit jeste nize, ale ja byl spokojeny - jedno sari mne prislo v prumeru na 900 Kc, zatimco u nas se takove kousky neprodavaji, a kdyz nahodou, tak kolem 5000 :-)
A sari jsou skutecne skvostna - puvodne jsem chtel pro Deninku jen jedno a zbytek prodat znamym, ale ted to skoro vypada, jako bychom si je chteli nechat vsechna, Deninka se jich nechce vzdat :-)
Uz se moc tesim, az ji v nich vyfotim - a treba Deninka taky napise, jak se ji libily darecky z Dubaje :-)
Zatim tedy alespon par fotecek - cele album pak najdete
tady.
