Tento tyden byl ve znameni cestovani - opet... :-)
Po prijemne stravenem vikendu s Deninkou jsem v pondeli v 7.00 odletel do Hannoveru na setkani evropskeho AD boardu. V utery nas pak Marcus vzal do jedne z nasich tovaren na autobaterie a clanky. Je zajimave nazivo videt, jak takova baterie vznika - od roztaveni olovenych bloku az po nalevani kyseliny a hromadneho nabijeni tisicu baterii (produkce je neco pres 10.000 baterii denne). Pripadal jsem si navic tak trochu jako v predehre k Matrixu. Vetsinu operaci provadeli roboti ruznych velikosti. Nejvice mne asi prekvapily neslysne se pohybujici vysokozdvizne voziky pohybujici se bez ridice. V obrovske tovarni hale se spoustou ulicek se orientovaly pomoci odrazeni infracervenych paprsku od reflexnich list na stenach, zajizdely pod palety baterii a s milimetrovou presnosti je zavazely do skladiste, kde laserem precetly carovy kod spravneho boxu a vylozily naklad. Pokrok se neda zastavit :-)
Odpoledne jsme pak s Anthonym sedli do jeho A3 a vydali se na 450km dlouhou cestu do belgickeho Durbuy na nas team meeting. Pospichali jsme, abychom stihli spolecnou veceri v 19 hod.
Kdo si mysli, ze se v Nemecku da jezdit po dalnici rychle, se docela myli. Diky vsudypritomnym uzaverkam a kolonam jsme jeli prumerne kolem 60 km/h a v Belgii to nebylo o nic lepsi. Nicmene jsme se zpozdili jen o 5 minut.
Durbuy si narokuje titul nejmensiho mesta na svete. Sklada se ze zamku z 11. stoleti a par domu. Rozdil mezi vesnici a mestem je napriklad v centralizovanem kanalizacnim systemu, pritomnosti veznice a podobne. Zajimave je, ze na mesto Durbuy povysil cesky kral Jan Lucembursky, francouzsky zvany Jan z Cech - coz jsem neopomnel kolegum zduraznit, aby vedeli, jak dulezita osoba je soucasti jejich tymu ;-)
A abychom jen nesedeli u stolu a nechodili na vychazky, jako soucast teambuildingovych aktivit jsme meli moznost si vyzkouset jizdu na ctyrkolkach - Yamaha Kodiak 400.
Nejdrive jsem se navlikl do tenke ochranne kombinezy - to jsem ocenil hlavne po navratu z projizdky, kdy uz kombineza byla vsechno, jen ne bila :-) Pak jsem se stejne jako ostatni kolegove usadil na ctyrkolce, stiskl jeji "hrbet" stehny a vyrazili jsme. Prvnich par stovek metru jsme jeli po silnici, abychom si zvykli na rizeni. Na to, ze by k zatoceni stacilo se mirne naklonit jako na kole ci motorce muzete klidne zapomenout. Ctyrkolka drzi na zemi jako pribita. Je treba vse tahat rukama pres riditka a pomahat si pridanim plynu.
Pak jsme sjeli z cesty na polni cestu a pote na neudrzovane komunikace vseho druhu, skladajicich se prevazne z koleji vyjetych zemedelskymi a lesnickymi stroji. Hnali jsme se mezi poli, napric houstinami a lesiky. Obcas se ctyrkolka naklonila snad o 40 stupnu na bok, jak mela jedny kola v brazde a druhe na mezi. Zpocatku jsem musel hodne bojovat s nutkanim dat nohu na zem proti prevraceni - to by totiz mohla byt taky posledni vec, kterou bych s tou nohou podnikl. Ale po chvili uz jsem si tu jizdu jen uzival. Jeli jsme asi 20km cestou necestou - a musim rict, ze 400 kubikovy motor umi ctyrkolku hnat peknou rychlosti. Byl jsem opravdu rad za kombinezu a hledi prilby - kde bylo sucho, zustavala za nami oblaka prachu, kde bylo mokro - bahenni gejziry.
V kazdem pripade to byl pekny zazitek.
Po prijemne stravenem vikendu s Deninkou jsem v pondeli v 7.00 odletel do Hannoveru na setkani evropskeho AD boardu. V utery nas pak Marcus vzal do jedne z nasich tovaren na autobaterie a clanky. Je zajimave nazivo videt, jak takova baterie vznika - od roztaveni olovenych bloku az po nalevani kyseliny a hromadneho nabijeni tisicu baterii (produkce je neco pres 10.000 baterii denne). Pripadal jsem si navic tak trochu jako v predehre k Matrixu. Vetsinu operaci provadeli roboti ruznych velikosti. Nejvice mne asi prekvapily neslysne se pohybujici vysokozdvizne voziky pohybujici se bez ridice. V obrovske tovarni hale se spoustou ulicek se orientovaly pomoci odrazeni infracervenych paprsku od reflexnich list na stenach, zajizdely pod palety baterii a s milimetrovou presnosti je zavazely do skladiste, kde laserem precetly carovy kod spravneho boxu a vylozily naklad. Pokrok se neda zastavit :-)
Odpoledne jsme pak s Anthonym sedli do jeho A3 a vydali se na 450km dlouhou cestu do belgickeho Durbuy na nas team meeting. Pospichali jsme, abychom stihli spolecnou veceri v 19 hod.
Kdo si mysli, ze se v Nemecku da jezdit po dalnici rychle, se docela myli. Diky vsudypritomnym uzaverkam a kolonam jsme jeli prumerne kolem 60 km/h a v Belgii to nebylo o nic lepsi. Nicmene jsme se zpozdili jen o 5 minut.
Durbuy si narokuje titul nejmensiho mesta na svete. Sklada se ze zamku z 11. stoleti a par domu. Rozdil mezi vesnici a mestem je napriklad v centralizovanem kanalizacnim systemu, pritomnosti veznice a podobne. Zajimave je, ze na mesto Durbuy povysil cesky kral Jan Lucembursky, francouzsky zvany Jan z Cech - coz jsem neopomnel kolegum zduraznit, aby vedeli, jak dulezita osoba je soucasti jejich tymu ;-)
A abychom jen nesedeli u stolu a nechodili na vychazky, jako soucast teambuildingovych aktivit jsme meli moznost si vyzkouset jizdu na ctyrkolkach - Yamaha Kodiak 400.
Nejdrive jsem se navlikl do tenke ochranne kombinezy - to jsem ocenil hlavne po navratu z projizdky, kdy uz kombineza byla vsechno, jen ne bila :-) Pak jsem se stejne jako ostatni kolegove usadil na ctyrkolce, stiskl jeji "hrbet" stehny a vyrazili jsme. Prvnich par stovek metru jsme jeli po silnici, abychom si zvykli na rizeni. Na to, ze by k zatoceni stacilo se mirne naklonit jako na kole ci motorce muzete klidne zapomenout. Ctyrkolka drzi na zemi jako pribita. Je treba vse tahat rukama pres riditka a pomahat si pridanim plynu.
Pak jsme sjeli z cesty na polni cestu a pote na neudrzovane komunikace vseho druhu, skladajicich se prevazne z koleji vyjetych zemedelskymi a lesnickymi stroji. Hnali jsme se mezi poli, napric houstinami a lesiky. Obcas se ctyrkolka naklonila snad o 40 stupnu na bok, jak mela jedny kola v brazde a druhe na mezi. Zpocatku jsem musel hodne bojovat s nutkanim dat nohu na zem proti prevraceni - to by totiz mohla byt taky posledni vec, kterou bych s tou nohou podnikl. Ale po chvili uz jsem si tu jizdu jen uzival. Jeli jsme asi 20km cestou necestou - a musim rict, ze 400 kubikovy motor umi ctyrkolku hnat peknou rychlosti. Byl jsem opravdu rad za kombinezu a hledi prilby - kde bylo sucho, zustavala za nami oblaka prachu, kde bylo mokro - bahenni gejziry.
V kazdem pripade to byl pekny zazitek.
1 komentář:
Jee, koukam že na te fotečce jsi Ty:-) Skoro bych Te nepoznala;-)
Okomentovat