Alanya

Uz mne nebavi porad Denince pripominat, aby dopsala zbytek udalosti na blog - takze proste zacnu tam, kde se mi zachce a budu pokracovat dale :-)
Co na tom, ze se mozna do budoucna vratim k popisu veci, ktere se staly v minulosti? :-)
Od cervna do listopadu je dlouha doba. Stalo se mnoho veci, nektere nas naplnily stestim, pro nektere jsme prolili par slz - ale to je prece zivot...
Stale si myslim, ze vse, co jsme zatim spolu prozili melo svuj smysl. A za nejdulezitejsi povazuji to, ze se snazime pochopit, kde delame chyby a jak jim priste predejit...

A ted zase z jineho soudku :-)
Predposledni srpnovy tyden jsme odleteli na dovolenou do Turecka, do mesta Alanya. Puvodne jsme o tom tady chteli napsat obsahly clanek, Deninka si dokonce v Turecku zapisovala kazdy den poznamky, co jsme prozili. Ale jak uz jsem psal na uvod - moje mila zena ted proste nema cas, nadchla se pro tolik ruznych veci, ze jsem sam zvedavy, jak je bude vsechny zvladat. Ale co - jeji boj :-)
Jako tradicne pripojim fotecku na ukazku. A ma-li na nas nekdo nejaky dotaz, ci napad - komentare jsou vitany :-)
Vice fotek na jen-den.rajce.net/Alanya

Prázdniny (1/3)

O prazdninách jsem moc u notebooku neseděla, tak se dostávám k zápisu toho co jsem celé prázdniny podnikala až teď :-) Tyto prázdniny se podle mně moc povedly, užila jsme si je a podnikala spoustu věcí. Zkusím to to tedy nějak rozdělit a prokládat fotečkami, abych to nevyhrkla všechno zaráz :-)
Tak první týden jsem strávila s Honzíkem v Praze - brigádou. Taky to byla moje jediná brigáda za celé prádniny :-) Ale peníze doteď nepřišly, tak mě to docela štvě a asi jim budu muset napsat. Dělala jsem pro agenturu NMS - dotazování lidí po telefonu. Dotazník se týkal nakupování, trval nejméně 15 minut a bylo docela obtížné někoho přemluvit, aby ho se mnou celý vyplnil. Za hodinu jsem zvládla asi tak 3 dotazníky. No, ale je to rozhodně lepší práce než pracovat někde v továrně u pásu nebo v supermarketu. Agentura sídlila v docela pěkném místě, zastávka kde jsem přestupovala se jmenovala myslím Chotkovy sady a nacházela se tam moc pěkná Bílkova vila a park. Našla jsem o tom i něco na netu http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-chotkovy-sady/. Jedno odpoledne mně Honzík po práci počkal a udělali jsme si od tam procházku až k Pražskému hradu. Bylo to moc pěkné. Konečně té Praze začínám přicházet na chuť :-)))
Další dva týdny jsem pak strávila na dětském sahadžajogínském táboře v Borotíně. Byla jsem vedoucí pěti malých holčiček kterým bylo tak kolem 6, 7 let. Tábor byl fajn, ale někdy to bylo docela náročné - hlavně když jsem je měla ráno tahat z postelí nebo večer uspávat :-) Jinak byly šikovné a přes den, když zrovna nebyl hlavní program, se dobře dokázaly zabavit samy kreslením nebo hraním si. Dvě holčičky pocházeli z Něměcka - ale uměly naštěstí velmi dobře anglicky, protože jejich maminka pocházela z Nového Zélandu. Takže jsem si tam docela procvičovala angličtinu a naučila se i pár nových slovíček (např. že elasťáky se řeknou skinny trousers:-)) Honzík za mnou v půlce tábora na víkend přijel a na táboře pomáhal v kuchyni. Ale pomohl mi i s holčíčkami když se např. bály při takové "stezce odvahy".
Na táboře si mě docela oblíbil jeden chlapeček z klučičího oddílu. Jmenoval se Míra a bylo mu 7 let. Výdycky chtěl ať si za ním sednu při jídle a povídal mi, jak doma hraje na klavír, posiluje, čte knížky o vesmíru, co hraje na počítači za hry a tak podobně. Byl moc fajn, takového syna bych z fleku brala ;-) tak doufám, že budu mít ještě někdy možnost ho vidět.:-)