O prazdninách jsem moc u notebooku neseděla, tak se dostávám k zápisu toho co jsem celé prázdniny podnikala až teď :-) Tyto prázdniny se podle mně moc povedly, užila jsme si je a podnikala spoustu věcí. Zkusím to to tedy nějak rozdělit a prokládat fotečkami, abych to nevyhrkla všechno zaráz :-)
Tak první týden jsem strávila s Honzíkem v Praze - brigádou. Taky to byla moje jediná brigáda za celé prádniny :-) Ale peníze doteď nepřišly, tak mě to docela štvě a asi jim budu muset napsat. Dělala jsem pro agenturu NMS - dotazování lidí po telefonu. Dotazník se týkal nakupování, trval nejméně 15 minut a bylo docela obtížné někoho přemluvit, aby ho se mnou celý vyplnil. Za hodinu jsem zvládla asi tak 3 dotazníky. No, ale je to rozhodně lepší práce než pracovat někde v továrně u pásu nebo v supermarketu. Agentura sídlila v docela pěkném místě, zastávka kde jsem přestupovala se jmenovala myslím Chotkovy sady a nacházela se tam moc pěkná Bílkova vila a park. Našla jsem o tom i něco na netu http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-chotkovy-sady/. Jedno odpoledne mně Honzík po práci počkal a udělali jsme si od tam procházku až k Pražskému hradu. Bylo to moc pěkné. Konečně té Praze začínám přicházet na chuť :-)))
Další dva týdny jsem pak strávila na dětském sahadžajogínském táboře v Borotíně. Byla jsem vedoucí pěti malých holčiček kterým bylo tak kolem 6, 7 let. Tábor byl fajn, ale někdy to bylo docela náročné - hlavně když jsem je měla ráno tahat z postelí nebo večer uspávat :-) Jinak byly šikovné a přes den, když zrovna nebyl hlavní program, se dobře dokázaly zabavit samy kreslením nebo hraním si. Dvě holčičky pocházeli z Něměcka - ale uměly naštěstí velmi dobře anglicky, protože jejich maminka pocházela z Nového Zélandu. Takže jsem si tam docela procvičovala angličtinu a naučila se i pár nových slovíček (např. že elasťáky se řeknou skinny trousers:-)) Honzík za mnou v půlce tábora na víkend přijel a na táboře pomáhal v kuchyni. Ale pomohl mi i s holčíčkami když se např. bály při takové "stezce odvahy".
Na táboře si mě docela oblíbil jeden chlapeček z klučičího oddílu. Jmenoval se Míra a bylo mu 7 let. Výdycky chtěl ať si za ním sednu při jídle a povídal mi, jak doma hraje na klavír, posiluje, čte knížky o vesmíru, co hraje na počítači za hry a tak podobně. Byl moc fajn, takového syna bych z fleku brala ;-) tak doufám, že budu mít ještě někdy možnost ho vidět.:-)
Tak první týden jsem strávila s Honzíkem v Praze - brigádou. Taky to byla moje jediná brigáda za celé prádniny :-) Ale peníze doteď nepřišly, tak mě to docela štvě a asi jim budu muset napsat. Dělala jsem pro agenturu NMS - dotazování lidí po telefonu. Dotazník se týkal nakupování, trval nejméně 15 minut a bylo docela obtížné někoho přemluvit, aby ho se mnou celý vyplnil. Za hodinu jsem zvládla asi tak 3 dotazníky. No, ale je to rozhodně lepší práce než pracovat někde v továrně u pásu nebo v supermarketu. Agentura sídlila v docela pěkném místě, zastávka kde jsem přestupovala se jmenovala myslím Chotkovy sady a nacházela se tam moc pěkná Bílkova vila a park. Našla jsem o tom i něco na netu http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-chotkovy-sady/. Jedno odpoledne mně Honzík po práci počkal a udělali jsme si od tam procházku až k Pražskému hradu. Bylo to moc pěkné. Konečně té Praze začínám přicházet na chuť :-)))
Další dva týdny jsem pak strávila na dětském sahadžajogínském táboře v Borotíně. Byla jsem vedoucí pěti malých holčiček kterým bylo tak kolem 6, 7 let. Tábor byl fajn, ale někdy to bylo docela náročné - hlavně když jsem je měla ráno tahat z postelí nebo večer uspávat :-) Jinak byly šikovné a přes den, když zrovna nebyl hlavní program, se dobře dokázaly zabavit samy kreslením nebo hraním si. Dvě holčičky pocházeli z Něměcka - ale uměly naštěstí velmi dobře anglicky, protože jejich maminka pocházela z Nového Zélandu. Takže jsem si tam docela procvičovala angličtinu a naučila se i pár nových slovíček (např. že elasťáky se řeknou skinny trousers:-)) Honzík za mnou v půlce tábora na víkend přijel a na táboře pomáhal v kuchyni. Ale pomohl mi i s holčíčkami když se např. bály při takové "stezce odvahy".
Na táboře si mě docela oblíbil jeden chlapeček z klučičího oddílu. Jmenoval se Míra a bylo mu 7 let. Výdycky chtěl ať si za ním sednu při jídle a povídal mi, jak doma hraje na klavír, posiluje, čte knížky o vesmíru, co hraje na počítači za hry a tak podobně. Byl moc fajn, takového syna bych z fleku brala ;-) tak doufám, že budu mít ještě někdy možnost ho vidět.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat