5 let, 9 měsíců, 2 dny

... tak dlouho jsme byli spolu...

Po prvnim spolecnem dni jsem Denince do fora napsal:

jiskricky v ocich
a vitr ve vlasech
posecena trava a demanty rosy,
modre nebe,
vune a chut nejkrasnejsi z kvetin mi ulpela na rtech
me okovy spadly
a kridla zlomena ted znovu plna moci
mne odnesou k nebesum...

Dnes uz z kridel nezbylo nic, bolest je to takova, ze netusim, jak ji zvladnout... nejhorsi je ten pocit, ze nemuzu nic delat... jsem jako zavreny v neviditelnem vezeni, muj hlas i tluceni pesti se jen odrazi zpet...
Rikaji, ze nadeje umira posledni... Je dobre vedet, ze aspon neco cloveka prezije...