S tebou me bavi svet

Kdo mne zna trochu blize, mozna vi, ze mam odpor vuci zimnim sportum - specialne pak vuci lyzovani. Nikdy v zivote jsem na lyzich nestal, diky problemum s klouby mne lyzarske vycviky na skole vicemen minuly. Povazoval jsem lyzovani za snobskou zabavu za spoustu penez, ktere by mohly byt vyuzity uplne jinak, nemluve o moznosti vaznych zraneni kvuli hloupemu napadu stoupnout si na strmy svah na dvou hladkych kusech dreva.
Kdyz za mnou Deninka prisla s napadem jet s partou znamych do Branne v Jesenikach lyzovat, asi jsem zrovna nejasal. Nakonec jsem souhlasil, protoze vidina spolecne stravenych noci na horske chate prevazila negativa cekani nezalyzarivsiho si nelyzare na zalyzarivsi si lyzare.
V sobotu jsme jeli lyzovat na Ramzovou - bylo opravdu nadherne pocasi, modra obloha. Jak jsem tak cekal dole, videl jsem nekolik 5-6 letych capartu, jak stoupnou nahore na sjezdovce na lyze, pusti to plnou rychlosti dolu po svahu a dole pred vlekem elegantne zastavi.
Rekl jsem si, ze to prece nemuze byt tak tezke, kdyz jim to tak jde - nejsem prece zadne B-cko. (Chlapska jesitnost stala podle meho na pocatku mnoha nebezpecnych rozhodnuti.)
Tak jsem zasel do pujcovny, pujcil si na 4 hodiny vybaveni i s instruktorkou a bylo :-)
Z instruktorky se vyklubala sympaticka 17ti leta holka, ktera mne postupne zasvetila do zakladu lyzovani tak, ze jsem byl po prvni pulhodine ve skolce odvezen sedackou na normalni sjezdovku.
Nebudu se tady zbytecne rozepisovat - bylo to super. Jezdil jsem 2 hodinky, v nedeli pak dalsi dve a citil jsem se skvele. Jedina vec mi chybela k absolutnimu pocitu stesti - Deninka byla tak zaneprazdnena a nadsena svym lyzovanim, ze dostatecne neocenila totalni zmenu meho postoje k lyzovani, ani muj prirozeny talent - hej, me ego si trochu pece prece zaslouzi, ne? ;-)
Vecer jsme zasli do sauny, Deninka po hodine chtela odejit a ja chtel zustat jeste na jedno-dve kola - tak jsem si vyslechl, jaky jsem prasak, ze to delam jen proto, abych mohl koukat na jine holky, zatimco ona uz bude pryc :-)
Jsem zkratka macho jak vysity - a lepsi uz asi nebudu, na to jsem moc stary ;-)

Novy byt

Neuveritelne - po 2 letech od podepsani rezervacni smlouvy konecne bydlim! :-)
Coz ale taky znamena, ze se vlastne oficialne stavam Prazakem :-/
No, budu se s tim muset nejak srovnat, jsou i horsi veci v zivote. Dokonce uz mam i nabytek.
Timto bych chtel podekovat firme Varia-Interier (http://www.varia-interier.cz/). S jejich praci jsem absolutne spokojen, jsou to perfekcioniste. V kuchyni je radost varit, ve skrinich radost usporadavat obleceni a v posteli - no, taky radost ... ;-)

Paintball

V ramci nasi neustale honby za dobrodruzstvim jsme opet podnikli neco noveho! (Ehm, no... prvni veta prece musi trosku upoutat, jinak by to nikdo necetl ;-) )
Zucastnili jsme se akce "Studentsky paintball" - kterou organizoval Denincin spoluzak z MU. Seslo se nas tam skoro padesat, jak lze videt na nasledujici fotecce - my dva jme uplne nahore uprostred :-)

Cela akce se odehravala v prostoru Army parku Orechov - byvale vojenske raketove zakladny. Prostor hriste nas nadchl svou rozlehlosti a clenitosti, moznosti schovat se v mnoha zakopech, krytech, valech atd.
Diky priznivemu pocasi - bylo polojasno, teplota mezi -1 a +1 stupnem - jsme na sobe mohli mit docela hodne vrstev. Deninka se totiz hodne bala, ze zasahy budou docela bolet. A samozrejme mela pravdu - jeste tyden po zasahu do paze tam mela modrinu zvici mexickeho dolaru ;-)
Mne nastesti z 10 her, ktere jsem hral, zastrelili jen jednou, kdyz mi utocnik z peti metru pokropil bok. Nebylo to tak hrozne, pres to obleceni to bylo asi jako rany kladivem - nedokazu si predstavit, jak prijemne by to bylo v lete jen pres tenkou latku maskacu :-)
Prvni hru jsem se docela uhonil, myslel jsem, ze vyplivnu plice a neujdu ani krok - ale pak se to nejak rozchodilo. Peklo zacalo az druhy den a stehna byla citliva skoro tyden.
V kazdem pripade to byla vyborna akce a klidne bych si to jeste zopakoval. :-)

A tady opet cerni vzadu - kdo nas pozna? ;-)

Fantasy ples 2008

Rok se s rokem sesel a zase je tu plesova sezona - a s ni jiz treti rocnik naseho oblibeneho fantasy plesu v Brne :-)
Minuly rok byla Deninka drsna upirka, letos etericka elfka :-)
Prestoze to bylo jine nez loni, moc se nam tam libilo a vydrzeli jsme tam do pul treti rano :-)
Shodli jsme se na tom, ze to letos nebylo moc organizacne zvladnute - trosku se to "rozplizlo" :-) Zadne poradne souteze, ani vyhlaseni nejlepsich kostymu, ani moc her... Klasicka plesova hudba taky ne, misto tradicniho waltzu, jive apod. spise historicka a irska tradicni hudba, svadeji spise k hromadnym tanecnim kreacim :-)
Byl to spise takovy studentsky happening - ale to bylo prave fajn :-) Seznamili jsme se se zajimavymi lidmi, zjistili jsme, jak je svet maly a lide mezi sebou krasne provazani :-)
Ja si opet vyslechl, ze porad s nekym flirtuji - ale nemam to Denince za zle, vim ze to dela jen proto, ze ma strach abych se ji nekam nezatoulal. Jako by mne neznala... Ale aspon vim, ze ji nejsem lhostejny :-)
A na zaver zase fotecka na ukazku. Vice na jen-den.rajce.idnes.cz/Fantasy_ples_2008

Alanya

Uz mne nebavi porad Denince pripominat, aby dopsala zbytek udalosti na blog - takze proste zacnu tam, kde se mi zachce a budu pokracovat dale :-)
Co na tom, ze se mozna do budoucna vratim k popisu veci, ktere se staly v minulosti? :-)
Od cervna do listopadu je dlouha doba. Stalo se mnoho veci, nektere nas naplnily stestim, pro nektere jsme prolili par slz - ale to je prece zivot...
Stale si myslim, ze vse, co jsme zatim spolu prozili melo svuj smysl. A za nejdulezitejsi povazuji to, ze se snazime pochopit, kde delame chyby a jak jim priste predejit...

A ted zase z jineho soudku :-)
Predposledni srpnovy tyden jsme odleteli na dovolenou do Turecka, do mesta Alanya. Puvodne jsme o tom tady chteli napsat obsahly clanek, Deninka si dokonce v Turecku zapisovala kazdy den poznamky, co jsme prozili. Ale jak uz jsem psal na uvod - moje mila zena ted proste nema cas, nadchla se pro tolik ruznych veci, ze jsem sam zvedavy, jak je bude vsechny zvladat. Ale co - jeji boj :-)
Jako tradicne pripojim fotecku na ukazku. A ma-li na nas nekdo nejaky dotaz, ci napad - komentare jsou vitany :-)
Vice fotek na jen-den.rajce.net/Alanya

Prázdniny (1/3)

O prazdninách jsem moc u notebooku neseděla, tak se dostávám k zápisu toho co jsem celé prázdniny podnikala až teď :-) Tyto prázdniny se podle mně moc povedly, užila jsme si je a podnikala spoustu věcí. Zkusím to to tedy nějak rozdělit a prokládat fotečkami, abych to nevyhrkla všechno zaráz :-)
Tak první týden jsem strávila s Honzíkem v Praze - brigádou. Taky to byla moje jediná brigáda za celé prádniny :-) Ale peníze doteď nepřišly, tak mě to docela štvě a asi jim budu muset napsat. Dělala jsem pro agenturu NMS - dotazování lidí po telefonu. Dotazník se týkal nakupování, trval nejméně 15 minut a bylo docela obtížné někoho přemluvit, aby ho se mnou celý vyplnil. Za hodinu jsem zvládla asi tak 3 dotazníky. No, ale je to rozhodně lepší práce než pracovat někde v továrně u pásu nebo v supermarketu. Agentura sídlila v docela pěkném místě, zastávka kde jsem přestupovala se jmenovala myslím Chotkovy sady a nacházela se tam moc pěkná Bílkova vila a park. Našla jsem o tom i něco na netu http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-chotkovy-sady/. Jedno odpoledne mně Honzík po práci počkal a udělali jsme si od tam procházku až k Pražskému hradu. Bylo to moc pěkné. Konečně té Praze začínám přicházet na chuť :-)))
Další dva týdny jsem pak strávila na dětském sahadžajogínském táboře v Borotíně. Byla jsem vedoucí pěti malých holčiček kterým bylo tak kolem 6, 7 let. Tábor byl fajn, ale někdy to bylo docela náročné - hlavně když jsem je měla ráno tahat z postelí nebo večer uspávat :-) Jinak byly šikovné a přes den, když zrovna nebyl hlavní program, se dobře dokázaly zabavit samy kreslením nebo hraním si. Dvě holčičky pocházeli z Něměcka - ale uměly naštěstí velmi dobře anglicky, protože jejich maminka pocházela z Nového Zélandu. Takže jsem si tam docela procvičovala angličtinu a naučila se i pár nových slovíček (např. že elasťáky se řeknou skinny trousers:-)) Honzík za mnou v půlce tábora na víkend přijel a na táboře pomáhal v kuchyni. Ale pomohl mi i s holčíčkami když se např. bály při takové "stezce odvahy".
Na táboře si mě docela oblíbil jeden chlapeček z klučičího oddílu. Jmenoval se Míra a bylo mu 7 let. Výdycky chtěl ať si za ním sednu při jídle a povídal mi, jak doma hraje na klavír, posiluje, čte knížky o vesmíru, co hraje na počítači za hry a tak podobně. Byl moc fajn, takového syna bych z fleku brala ;-) tak doufám, že budu mít ještě někdy možnost ho vidět.:-)

Jsem opet tu :o)

Tak nejprve bych se chtela omluvit (hlavne Honzikovi), ze jsem sem tak dlouho nic nenapsala. Proc? Neni to tak jak to vypada podle fotek nize;-)) Nejprve jsem to svadela na moc prace do skoly, pak na zkouskove, pak zas na prazdniny.. no vzdycky se neco najde ;-) Ale znate to - kdo chce, hleda zpusoby, kdo nechce hleda duvody ;-))) No vzhledem k tomu, ze mi uz Honzik zacal i vyhrozovat smazanim tohoto blogu (coz nechapu co by mu to prineslo, vzdyt ten blog tu muze zustat pro dalsi generace prece:-)) tak jsem se rozhodla sem po dlouhe dobe zase napsat.
Zkusim to vzit trochu zpetne a zacnu udalostmi starsimi, ktere jsem sem "nestihla" zatim dat. Zacnu tim jak jsme s Honzikem hlidali jedno mimco;o) U nas na fakulte mame detsky koutek, coz je fajn vec pro studentky - maminky. Chtela jsem si zkusit jake je to hlidat dite, protoze jsem doposud s zadnym malym miminkem zatim moc neprisla do kontaktu, tak jsem se prihlasila jako "chuva". Bylo to vcelku fajn, obcas jsem se i pobavila (kdyz mi asi 4 lety chlapecek na otazku co ji kocky odpovedel: "no, drive kocky jedli mysi, ale ted uz ji konzervy.":-D). Jeden patek, kdyz Honzik byl shodou okolnosti zrovna v Brne se mi naskytla prilezitost hlidat asi 9 mesicni holcicku a Honzik hlidal se mnou:-) Tesne pred tim nez jsme sli hlidat mi Jen predal darek k narozeninam - fotak, takze jsme to hned vyuzili a udelali nekolik fotecek:-)

Ze zacatku trochu vydeseny Honzik;o)

Ale pak uz mu to slo, dokonce zvladl i prebalovat, precejen uz ma zkusenosti;-)

Copak pekneho ji to asi septal do ouska?:-)

Durbuy

Tento tyden byl ve znameni cestovani - opet... :-)
Po prijemne stravenem vikendu s Deninkou jsem v pondeli v 7.00 odletel do Hannoveru na setkani evropskeho AD boardu. V utery nas pak Marcus vzal do jedne z nasich tovaren na autobaterie a clanky. Je zajimave nazivo videt, jak takova baterie vznika - od roztaveni olovenych bloku az po nalevani kyseliny a hromadneho nabijeni tisicu baterii (produkce je neco pres 10.000 baterii denne). Pripadal jsem si navic tak trochu jako v predehre k Matrixu. Vetsinu operaci provadeli roboti ruznych velikosti. Nejvice mne asi prekvapily neslysne se pohybujici vysokozdvizne voziky pohybujici se bez ridice. V obrovske tovarni hale se spoustou ulicek se orientovaly pomoci odrazeni infracervenych paprsku od reflexnich list na stenach, zajizdely pod palety baterii a s milimetrovou presnosti je zavazely do skladiste, kde laserem precetly carovy kod spravneho boxu a vylozily naklad. Pokrok se neda zastavit :-)
Odpoledne jsme pak s Anthonym sedli do jeho A3 a vydali se na 450km dlouhou cestu do belgickeho Durbuy na nas team meeting. Pospichali jsme, abychom stihli spolecnou veceri v 19 hod.
Kdo si mysli, ze se v Nemecku da jezdit po dalnici rychle, se docela myli. Diky vsudypritomnym uzaverkam a kolonam jsme jeli prumerne kolem 60 km/h a v Belgii to nebylo o nic lepsi. Nicmene jsme se zpozdili jen o 5 minut.
Durbuy si narokuje titul nejmensiho mesta na svete. Sklada se ze zamku z 11. stoleti a par domu. Rozdil mezi vesnici a mestem je napriklad v centralizovanem kanalizacnim systemu, pritomnosti veznice a podobne. Zajimave je, ze na mesto Durbuy povysil cesky kral Jan Lucembursky, francouzsky zvany Jan z Cech - coz jsem neopomnel kolegum zduraznit, aby vedeli, jak dulezita osoba je soucasti jejich tymu ;-)
A abychom jen nesedeli u stolu a nechodili na vychazky, jako soucast teambuildingovych aktivit jsme meli moznost si vyzkouset jizdu na ctyrkolkach - Yamaha Kodiak 400.
Nejdrive jsem se navlikl do tenke ochranne kombinezy - to jsem ocenil hlavne po navratu z projizdky, kdy uz kombineza byla vsechno, jen ne bila :-) Pak jsem se stejne jako ostatni kolegove usadil na ctyrkolce, stiskl jeji "hrbet" stehny a vyrazili jsme. Prvnich par stovek metru jsme jeli po silnici, abychom si zvykli na rizeni. Na to, ze by k zatoceni stacilo se mirne naklonit jako na kole ci motorce muzete klidne zapomenout. Ctyrkolka drzi na zemi jako pribita. Je treba vse tahat rukama pres riditka a pomahat si pridanim plynu.
Pak jsme sjeli z cesty na polni cestu a pote na neudrzovane komunikace vseho druhu, skladajicich se prevazne z koleji vyjetych zemedelskymi a lesnickymi stroji. Hnali jsme se mezi poli, napric houstinami a lesiky. Obcas se ctyrkolka naklonila snad o 40 stupnu na bok, jak mela jedny kola v brazde a druhe na mezi. Zpocatku jsem musel hodne bojovat s nutkanim dat nohu na zem proti prevraceni - to by totiz mohla byt taky posledni vec, kterou bych s tou nohou podnikl. Ale po chvili uz jsem si tu jizdu jen uzival. Jeli jsme asi 20km cestou necestou - a musim rict, ze 400 kubikovy motor umi ctyrkolku hnat peknou rychlosti. Byl jsem opravdu rad za kombinezu a hledi prilby - kde bylo sucho, zustavala za nami oblaka prachu, kde bylo mokro - bahenni gejziry.
V kazdem pripade to byl pekny zazitek.

Chicago

Domluvili jsme se (ja, Anthony a Steven), ze v sobotu vstaneme trochu drive a udelame si vylet do Chicaga (neco pres dve hodinky autem po dalnici). Kolem 10AM jsme pres Chicago Skyway dorazili do mesta. Nasim prvnim cilem bylo Museum of Science and Industry. Bylo to fajn, prosli jsme si expozici vyzkumu vesmiru, prohlidli si modul Appolo 8 a spoustu jinych zajimavosti. Pak jsme si prosli expozici U-505 - prvni zajate nemecke ponorky, diky niz USA ziskaly sifrovaci pristroj Enigma. V roce 2004 ji privezli k muzeu v Chicagu a kolem ni postavili pavilon - je fakt obrovska :-)
Pak jsme jeli do centra k Seer's Tower - a diky Stevenovym ridicskym schopnostem (Singapur je dobra skola) zaparkovali na neplacenem miste prakticky hned vedle Seer's.
Pri prochazce mezi mrakodrapy mne zaujal portal jedne budovy - vypadalo to jako kostelni dvere. A taky ze jo. Nejstarsi kostel metodisticke cirkve v Chicagu. Budova, ktera ma 25 pater (nejvyssi kostel na svete), pricemz uplne nahore ve vezi je tzv. Sky Chapel - nejvyse polozena kaple na svete.
Vesli jsme do prizemi, prohlizeli si fotky - a najednou k nam pristoupil mlady pastor. Mysleli jsme, ze nas vyhodi, ale on nam s usmevem oznamil, ze mame stesti, protoze dnes maji vyjimecny den otevrenych dveri - a ze nas zadarmo vezme nahoru do Sky Chapel a vsechno nam ukaze :-)
Bylo to fantasticke... Byt nahore v male kapli s vitrazovanymi okny, ve vysce asi 150 metru nad zemi, presto porad nizko mezi sousedicimi mrakodrapy. A pak nas pastor vzal pres byt soucasneho starsiho pastora na jeho soukromou terasu ve 23 poschodi - tam se normalne turiste vubec nedostanou - ale byl nadherny den a nas pruvodce se chtel evidentne pochlubit :-) Je to uchvatny zazitek, stat mezi neogotickymi chrlici a divat se do oken okolostojicich sklo-ocelovych mrakodrapu.
Pak jsme zasli do Seer's Tower - chteli jsme vyjet nahoru a podivat se na Chicago shora, ale cekaci doba na listky byla skoro hodinu, tak jsme radeji zajeli do velkeho Chicagskeho planetaria, prohlidli si expozici, vyzkouseli si vytvorit krater pri simulaci dopadu meteoritu a vyslechli si poucnou prednasku o nocni obloze nad Chicagem.
Meli jsme nadherne pocasi, vylet byl opravdu super - taky diky Stevenovi, jehoz bavicske schopnosti snad jeste prekonavaji jeho ridicske umeni :-)

Lost City

Ve ctvrtek nas poctil navstevou nas reditel Mike, tak jsme si rekli, ze nejlepsim zpusobem jak se mu odvdecit, bude sejmout jej v Laser Tagu - neco jako paintball, ale s laserovymi pistolemi. Zajeli jsme do Lost City - centrum, kde je spousta videoher a taky prostory pro Laser Tag.
V nekolikaurovnove spleti chodeb, nadchodu a zakouti je tma prosvicena jen nekolika barevnymi svetly a UV lampami, umela mlha se prevaluje v nizsich urovnich. Cilem je ziskat behem 15ti minut co nejvice bodu - at uz zasahem soupere (cidla jsou na hlave a hrudniku, zasah za 2 body), nebo dobytim baze protivnika (5ti vterinovy zasah terce ve tvaru slunce, umisteneho v hloubi nepratelskeho uzemi). Je-li clovek zasazen 3x, jeho zbran prestane fungovat a on se musi vratit na urcene stanoviste na svem uzemi, aby se dobil a mohl pokracovat. Hraje se na tri kola.
Bylo to super, na zaver kazdy dostal statistiky - kolikrat vystrelil, kolikrat zasahl a koho, kolikrat byl zasazen a kym atd. Nemel jsem sice nejvice bodu, protoze jsem nedobyval ale naopak branil nasi bazi, ale mel jsem nejlepsi pomer vystrel/zasah. Konecne jsem nekde zurocil sve dvoulete zavodni strileni z doby SVAZARMu :-)

Navsteva u Chrise

Ve stredu vecer nas Chris pozval vsechny k sobe domu. Jedno se amikum musi nechat - umi si vybrat misto, kde stavet domy. Asi je to tim, ze maji hodne mista. Chris ma nadherny a na nase pomery docela velky dum na brehu maleho rybnika, kolem ktereho stoji dokola celkem asi 20 domu. To je cele jejich sousedstvi, vsude krasny, upraveny travnik a stromy. A hlavne - nikde kolem baraku binec jako na ceskych zahradkach, nikde zadne zbytky po stavbe a skladky vseho, co se nesmi vyhodit, protoze by se to treba jeste nekdy mohlo hodit. Chris rikal, ze ho cely ten pozemek a dum dohromady prisly na $290.000 - coz je cena, kterou mu docela zavidim, vzhledem k tomu kolik stal mne byt (ne dum) ve vesnicce za Prahou.

Clark udelal na grilu k veceri dobre BBQ, Chrisova zena se o nas dobre starala i pres sve tehotne brisko a mala Michaela (2 roky) si omotala vsechny chlapy kolem prstu :-)

Ale zlaty hreb vecera - to bylo hrani s Nintendo Wii :-) Kazdy jsme si vytvorili profil a pak jsme proti sobe poradali turnaje v bowlingu, tenise a boxu. Musim rict, ze v boxu jsem prekvapive vyhral - z cehoz byl nestastny hlavne Marcus, porizek z Nemecka, ktery ma ve skutecnosti bicepsy jako ja stehna :-)

Pro ilustraci pridavam fotecku z bowlingoveho turnaje :-)

Zase sluzebka - zase USA... ;-)

Po dlouhe dobe se konecne dostavam k psani - nicmene, porovnam-li pocet prispevků mých a me nejdrazsi, vypada to, jako bych zde tento rok psal hlavne ja :-) Par dlasich prispevku venuji sve ceste do USA.
V nedeli jsem odletel do Ameriky. Z Prahy v 9:30 do Amsterdamu, z Amsterdamu do Detroitu a z Detroitu do Grand Rapids. Tam jsme si na letisti s kolegy pujcili u Hertze novou Toyotu RAV4 a za hodinku jsme dojeli do nasi finalni destinace - hotelu DoubleTree v mestecku Holland, MI. Hotel je to moc pekny, nejlepsi je urcite bazen a taky virivka s uzasne teplou vodou. Oboji jsem hned vyzkousel, pak jsem si dal jeste hodinku pingpong s Anthonym. Snazim se zlepsovat svou kondici a zpevnit ochable brisni svaly - mam strach ze jinak si Deninka brzo najde nejakeho mladeho, vysportovaneho mladicka :-)
Na ukazku mobilni fotecka naseho auta (foceno v Muskegon State Park - o tom pozdeji).

Tany tany :-)

Nevim, zda jsem to tady uz nekdy zminil, ale Deninka moc rada a moc dobre tanci :-) Krome toho, ze uz nekolik let dela brisni tance (coz si zaslouzi samostatny prispevek), taky par let tancovala ve Starletu. Troufam si tvrdit, ze nebyt skoly, mozna by pokracovala i v zavodnim tanceni a mohla by pomyslet na nejakou mistrovskou tridu. Nicmene trenovat treba 5x tydne je s jejim vytizenim v soucasne dobe nemozne.
Jeji tancechtivost se vsak posledni pulrok neustale zvysovala - vrcholem bylo, kdyz se ji na skolnim psychovycviku povedlo chvilku tancit s klukem, co ma A tridu ve standardu. Tak jsme se dohodli, ze si zkusi najit tanecniho partnera a bude zase alespon trochu tancit - coz se nakonec taky stalo. Nicmene, partner (Lukas) asi neni uplne idealni, potrebovala by nekoho o kousek lepsiho nez je ona sama, aby mela kam rust :-)
A proc netanci se mnou? No to je jednoduche - ja jsem Pinocchio, dreveny panacek :-) Absolvoval jsem kurz tanecnich pred 15ti lety a od te doby prakticky nic - s vyjimkou dvou fantasy plesu :-) Ne ze by se mi tancovani nelibilo, ale ja proste nemel nikdy moc prilezitost. Muj tatinek kdysi v Brne zavodne tancil, zato moje maminka je zrovna clovek, kteremu hudba pri tanci nevadi - a ja nevim, po kom jsem vic :-)
Dokud nebydlime s Deninkou spolu, je sance na spolecne hodiny tanecnich temer nulova. Ale presto se da najit prilezitost - tancirna. To je misto (velky zrcadlovy sal s parketem 15x15 metru), kde se kazdy patek od 19 do 23 hodin tancuje vzdy co pul hodiny standard a latina. Deninka tam chodi trenovat se svym tanecnim partnerem, ja se tam zatim jen tak jednou prisel spise divat, i kdyz mne nakonec Deninka premluvila, abych s ni sel neco zkouset. Nakonec se mi snazili s Lukasem vysvetlit nejake kroky - veskrze marne :-) Me psychice taky nijak zvlast neprospelo divat se na to, jak kolem ladne krouzi pary, ktere maji jiste nejakou tu mistrovskou tridu a ucastni se tanecnich soutezi.
Ale rekl jsem si, ze je to vyzva - a kdyby se to povedlo, rad bych se v one tancirne zucastnil letniho tanecniho soustredeni. To je deset dni, 5 pro standard, 5 pro latinu, kdy se trenuje 8,5 hodiny denne. Myslim si, ze by to mohlo byt super. Mit tanceni jednu hodinu za tyden, to je mi k nicemu, mezitim vse zapomenu. Ale verim tomu, ze po absolvovani tohoto soustredeni bych mohl zvladnout aspon zakladni krok treba pro nejake 2 tance ;-)
Tak uvidime, terminy na letosni rok jeste nebyly vypsany. Ale jestli to alespon malicko pujde, jdu do toho! :-)
Pro ilustraci pridavam dve fotecky z tancirny :-)

Moje narozeniny + rozjezdová story;o)

Možná, že tento zápis vypadá trochu sebestředně, ale vždycky jsem si aspoň do diáře zapisovala, co jsem ten rok dostala k narozeninám, tak to napíšu teď sem a aspoň třeba přidám i foto :-)
Už ve středu 10. dubna jsem byla slavit narozky s pár lidma ze školy v Café 99 (s Mladou, Štěnětěm, Zuzkou, Martinem a Davidem). Bohužel tam zavírali už v 10, tak jsme se ještě na chvíli přesunuli do Pomalého baru vedle. Půl 11 odbila a mně začalo být jasné, že budu muset domů rozjezdem. Večer se sama jezdit bojím, tak jsem z toho byla trochu nervózní.. ale říkala jsem si, že přece kvuli tomu nepojedu domu dřív, když tam jsou kvuli mně. Honzík se mnou aspoň po cestě volal, přestože byl v Bruselu. Stejně jsem ale z té nervozity zapomněla v rozjezdu obal na mobil s handsfree..:-( (jesteze ne mobil:-))
Tak jsem pak jeste o pul jedne v noci volala na dopravni podnik!:-) Nastesti mi to zvedli a dovolali se tomu ridici - a ze pry si to mam vyzvednout ve vozovne v Medlankach. Dost se mi ulevilo.. sice to bylo jen handsfree, ale stejne jsem z toho byla docela spatna..
Druhý den jsem tam hned jela, ale oni o tom nic nevedeli:-( Vypadalo to, že mi to snad ani nevěří.. tak zas volali tomu ridiči (zajímalo by mě kdy odpočívá, když jezdil v noci i ve dne) a prý to v tom autobusu zapomnel.... tak jsem musela nahanet po brne ten autobus:-) Rekli mi, kde si ho mam odchytnout:-) Bylo dost horko a byla jsem z toho tak vycerpana, ze uz jsem pak jela radsi domu misto do skoly. Doma jsem dodatečně zjistila, že většina toho co jsem promeškala stejně odpadla:-D
Doma mi popřála mamka a dostala jsem DKNY :-) (parfém, o kterém jsem se tu už jednou rozepisovala;-)) Voní opravdu moc pěkně, zjistila jsem, že se k němu dělá i deodorant a tělové mléko, ale obojí je přibližně stejně drahé jako samotný ten parfém.. (nechápu proč:-()
Večer mi ještě popřáli oba rodiče dohromady a dostala jsem kalhotky a světle zelené triko a narcisky. (Vypadá to že mamka si nějak oblíbila zelenou - koupila mi předtím zelené závěsy, teď zelené triko.. a skoro si říkám, že DKNY mi koupila určitě jen proto, že má taky zelenou barvu;o))

Jinak jako první mi v den narozenin popřál můj Honzík.. tím krásným přáním co tu dal.. něco tak pěkného jsem asi od nikoho ještě nedostala.. Miluji Tě Honzíku :-* Jiný dárek jsem už od Honzy ani nečekala, přesto přišel - foťák!:-) Panasonic DMC-FZ8. Moc pěkný, lehoučký..:-) Honzík sice mluvil o tom, že mi kdyžtak foťák dá - ale svůj starý:-) Tak mě, kulišák, překvapil:-) Takže sem asi přibude více foteček;-) V sobotu jsme měli slavit s Janou a Zdeňkem, ale bohužel má Jana angínu:-( Tak snad se nám to podaří uskutečnit jindy..v neděli aspoň byla oslava rodinná.. - přišli - babička, děda, teta, strýc, a bratranec s Petrou. Dostala jsem nějaké květiny a pěkné, vodou rozmyvatelné pastelky Faber-Castell. Pastelky mám moc ráda, tak jsem na ně zvědavá, zatím mám zkušenosti spíše s Koh-i-noorem. Honzík prý na pořádání oslav moc zvyklý není, tak byl trochu překvapen, co všechno je potřeba chystat. Tak až bude nějaká naše oslava - tak prý jen papírové nádobí, koupené chlebíčky a tak podobně :o)

Přáníčko

Ma nejmilovanejsi Deninka ma dnes narozeniny! Navic krasne, magicke cislo :-) Tak moc bych chtel byt s ni a hezky ji k sobe privinout... Misto toho jsem v hotelu v Bruselu...
Ale to nevadi - prave proto je dnesni doba super, ze nam umoznuje byt spolu a delat si radost i na velkou vzdalenost :-) Toto je pro mne spravne vyuziti technologickeho pokroku - vyuzivat jej k tomu, aby byli lide stastni, aby byl jejich zivot krasnejsi.

Deninko, chtel bych Ti tady z celeho srdce poprat vse nejlepsi ke Tvym narozeninam. Ty sama nejlepe vis, po cem opravdu touzis - ja k tomu pridam jen zdravi, klid a spokojenost. A hlavne, at spolu prekoname vse, co se nam stavi do cesty, at vypracujeme vsechny nase neshody a nedostatky, abychom se jednou mohli spolecne ruku v ruce podivat zpatky a rict si, ze jsme prozili krasny zivot...

Slibil jsem Ti prekvapeni, neco, co nebudes cekat... Vis, ze se na penize moc neohlizim, nejsem zrovna sporivy clovek. Ale prave proto jsem Ti chtel dat neco jineho, neco, co se neda koupit za penize. Neco vice, nez odbyt darek obycejnym nakupem...
Chci Ti dat svuj cas a svou pozornost. Vedomi toho, ze jsem v duchu vzdy s Tebou, bez ohledu na to, jak daleko jsem... A tak jako jsem Ti v pondeli pres Skype zpival, dnes pouziju net k tomu, abych Ti dal alespon malickost, kterou jsem pro Tebe vytvoril. Miluji Te, Den...

Čmuchalka :-)

V poslední době jsem se začala více zajímat o parfémy. Abych to ještě upřesnila - začla jsem si více všímat co používají lidé kolem mě za vůně :-) Začalo to minuly semestr na hodinách Psychologie soužití v manželství a rodině :-) Hrozně se mi líbila vůně našeho postaršího učitele.. :-) Tak jsem si jednou dodala odvahy (zrovna v hodině, kdy mluvil o lichoceni ;-)) a po hodině se ho zašla zeptat, co je to za krásnou vůni. Trochu mě zklamal, protože to nevěděl, že prý mu to dovezla dcera z USA. Ale prý mi to zjístí. A taky, že ano, příští hodinu donesl lísteček s názvem té úžasné vůně: Donald Trump - the Fragrance.
Déle to pokračovalo na mých cestách za Honzíkem do Prahy autobusem Student agency. Onu cestu tam nebyla jako obvykle stewardka, ale steward. Ne že by se mi nějak líbil, vypadal spíš jako takový nagelovaný frajírek..ale vždy když kolem mě prošel, tak to krásně zavonělo.. hrozně mě zajímalo co je to za vůni, ale zeptat se ho přede všemi jsem se neodvažovala. Až jsem vystoupila, na nástupišti mě čekal Honza, který mi dodal odvahy, tak jsem za tím stewardem zašla:-) Měl Pro Ice od Avonu.. ale prý už se nevyrábí..
To je jak naschvál, že mě vždycky zaujmou takové nedostupné vůně..:-(
No a naposledy, když jsem zase jela SA, tak mě tentokrát zaujala vůně co měla stewardka:-) Konečně taky nějaký dámský parfém:-) Po vystoupení jsem se jí tedy zeptala, přece si nenechám ujít, co je to za krásnou vůni:-) Prý Donna Karan DKNY - Be Delicious. Tahle vůně je naštěstí dostupná dobře, takže jsem ji v různých parfumériích už několikrát očmuchala i vyzkoušela :-) Je taková krásně svěží.. ideální na léto.. tak třeba se mi někdy poštěstí a budu ji mít:-)

A jak to vidi Jen? :-)
Kdyz uz se tady Deninka tak rozepsala o vunich, neda mi to, abych neprihodil neco z vlastni zkusenosti. Na rozdil od sve mile mam moznost spoustu casu travit v parfumeriich po celem svete - samozrejme mluvim o tech na letistich :-) Kdyz clovek ceka na letadlo a nema co delat, je to skvely zpusob, jak zabit cas a pritom se pokochat nejen vunemi, ale i vzhledem rozlicnych flakonku. Rad bych totiz nasel nejakou vuni, ktera by se libila jak mne, tak Denince. Poslednich par let jsem pouzival Adidas Urban Spice, jemne drevito-korenenou vuni, ktera se nam libila. Bohuzel ji prestali vyrabet, takze jsem se rozhodl hledat neco noveho.
Zaujal mne treba Hugo Boss Baldessarini Ambré - pro sofistikovaneho, solidniho a rozvazneho muze, ktery ma svuj styl a nemusi si nic dokazovat :-) Jenze je to trosku tezsi vune, vhodna spise na zimni vecery a taky se mi zda, ze se hodi spise k muzi nad 40 let :-)
Pak jsme s Deninkou cichali k Acqua di Gio pour Homme od Armaniho - to je nadherna svezi, lehka, vodni vune s hlavou jasminu, cedrovym srdcem a zakladem paculi. Libila se nam obema a vonela na obou tak hezky, ze bychom ji mozna mohli pouzivat oba jako unisex vuni :-) (Navic by to bylo i ekonomicke - a ja miluji netradicni ekonomicka reseni - viz menstruacni kalisek :-) Jako vrcholne dilo bych pak videl narozeni syna na Stedry den - a dal bych jmu jmeno Adam ;-))
Ale muj momentalni vonavy favorit je Essenza di Zegna od Ermenegilda Zegny. Tuto vuni jsem objevil v Dubaji, vsechna mydla, gely a sampony byly z teto kolekce. Hrozne se mi libi, je to svezi, mirne korenena, drevita vune - navic ma vetsinu tonu spolecnych s mym soucasnym Adidas Urban Spice. Deninka sice nebyla uplne presvedcena, ale to mozna i kvuli tomu, ze jsme to zkouseli jen tak narychlo. Na druhou stranu - stejne si ji asi koupim. A kdyz se to Denince nebude libit - proste ji nebudu nosit kdyz budeme spolu ;-)

Překvapení :-)

Honzík v únoru hodně cestoval (aspoň pak mohl psát na blog zajímavé cizokrajné příspěvky ;-)), tak jsem se sice nemohli vidět tak jak bychom chtěli (ani toho Valentýna jsme nemohli oslavit spolu:-(), tak mi svou nepřítomnost apoň vynahrazoval tím, že mi ze svých cest vozil různé dárečky ;-) Z Brusellu belgické pralinky:
Nebo úžasnou mátovou bonboniéru (miluju čokoládu s mátou :-))
Taky přivezl krásné, červené korálky z korálu (ty uz jsem nefotila;-), z Dubaje sárí (ty už publikoval Jen;-))
Ale to hlavní přišlo 29.února 2008 (takové krásně poetické datum, jen jednou za 4 roky;-)
Honzík mi dal krásný prstýnek z bílého zlata (18 karátů, on je na to hrdý, protože se to u nás jen tak neprodává, tak to taky uvádím;-)) i s 15 malými třpytivými blilianty:-) A požádal mě o ruku.. :-)Tak jsme zasnoubeníííííííííííííííííííííííííí :-) :-) :-)
(neznamená to však že by hned musela byt svatba;o))

Módní přehlídka

Deninka nema posledni dobou vubec cas sem psat, takze veskera zodpovednost za udrzbu blogu zustava na me. Tak aspon mala aktualita - v patek jsem Denince po dlouhe dobe zas nabarvil vlasy hennou, takze na slunicku pripominaji jeji vlasy zivy ohen :-) To se mi na henne libi, nijak zvlast nemeni barvu vlasu, ale ten efekt prelevajiciho se ohniveho lesku je proste fascinujici :-)
Navic jsme v sobotu navstivili Radka s Lenkou v Uvalech a zasli si i s jejich detmi na vyborny obed v tamni pizzerii. Po obede pak u nich doma konecne nadesla chvile, na kterou jsem dlouho cekal - vytahl jsem sari, ktera jsem privezl z Dubaje, aby si je mohla Lenka prohlednout a zhodnotit. Rekl bych, ze se ji moc libila - protoze si hned chtela dve koupit, ale nakonec ji Radek povolil jen jedno. Nicmene, abychom neprisli zkratka, holky nam udelaly malou modni prehlidku, a tak mame aspon par fotecek na ukazku. Obleceni sari neni zrovna jednoduche, Deninka navic nemela nejvhodnejsi podvlikaci sukni a pouze jedno "čoli" (top), ale i tak to bylo moc hezke. Uz se tesim, az ji v tom uvidim na nejake puje :-)
Pro predstavu jedna fotecka, par dalsich tady :-)

Krátké zprávy

Tak, po mesici skoncila anketa "Vadi vam otevrenost, s jakou zde piseme?". Dekujeme vsem ucastnikum hlasovani za jejich prispevky. Vysledky jsou zde:

Ano, neznáte slušnou mez - 5x (31%)
Nevadí, ale někdy je to až moc. - 2x (12%)
Ne, naopak - pište dál. - 8 (50%)
Jaká otevřenost? Ukaž kozy! - 1x (6%) - Diky Zdenku, zamyslime se nad tim ;-)

Ne, ze by snad vysledky mohly neco ovlivnit, ale chteli jsme vedet na cem jsme a muzeme nasim priznivcum i odpurcum slibit, ze budeme dale pokracovat v psani tak, jak jsme zvykli :-)
Mate-li snad primo navrh na nejake tema, kteremu bychom se mohli v budoucnu venovat - sem s nim :-) Staci jej napsat do komentaru tohoto prispevku a my se pokusime vam vyhovet. Ctenar - nas pan ;-)

A kdyz uz jsme zacali ve veselem duchu, dovolim si i kratke pokracovani. Pred dvemi tydny jsme se na chvilku zastavili u Radima v Uvalech na maskarnim bale pro rodinu a pratele. Nemeli jsme sice zadne masky, protoze jsme tuto navstevu nijak neplanovali a o akci jsme se dozvedeli prakticky az na miste - ale Sabine byla pripravena na vsechno. Po teticce, ktera kdysi vlastnila hotel zdedila kufry s mnoha potrebami pro poradani maskarad vseho druhu. Hbite na nas hodila par veci, abychom ve vsednim odevu mezi ostatnimi nepusobili moc exoticky. Skoda, ze jsme se nemohli zdrzet, v kuchyni bylo pripraveno tolik tacu s dobrotami, jako by slo minimalne o vesnickou svatbu :-)
Par mobilnich obrazku - kvalita nic moc, ale pro predstavu k nezaplaceni :-)

Vzpominky na Dubaj

Jak tak lezim v hotelove posteli v Chicagu, jsou 4 rano a ja uz nedokazu spat, vracim se v myslenkach k minulemu tydnu - do Dubaje.
Nebudu znova popisovat ten komfort, ktereho se mi tam v plne mire dostavalo. Spise vzpominam na vsechna ta dobra jidla, ktera jsem mel. Prvnich par bylo v hotelu, prepychove restauraci atd. Ale stejne jsem si nevice pochutnal v male indicke restauraci pro bezne lidi (tri ctvrtiny obyvatel Dubaje pochazi z Indie, od delniku na neustale rostoucich stavbach az po IT odborniky a managery). Pochoutky jako chicken tikka, mutton tikka, tandoor chicken, biryani a kari na vsechny zpusoby mi neuveritelne vyhovovaly, prestoze kolega Mert z Turecka nebyl kvuli ostrosti jidel schopen snist vice nez par kousku. Kdyz na to tak vzpominam, tecou mi sliny, hned bych si dal znova:-)
V utery jsem se vypravil na Gold Souk (zlaty trh) - to je naprosto jedinecne misto. Rozlohou snad jako pul Vaclavaku, stovka kramku jen se zlatem a drahymi kameny. A za neuveritelne nizke ceny - jednak kvuli nulove dani a taky diky cenam zlata v te oblasti.
Sperky se delaji jen z 18ti karatoveho a ryzejsiho zlata, 14ti karatove se vubec neprodava. Cena sperku je tvorena vahou zlata (aktualni cena zlata za gram je vsude stejna, v prubehu dne je zobrazena na nekolika mistech v Dubaji na digitalnich panelech) a nasobena koeficientem narocnosti zlatnicke prace na danem sperku. Jak jde videt na dvou fotkach, ktere jsem dal do alba z Dubaje, na zlatem trhu jsou tisice ruznych predmetu, od malickych nausnic az po obrovske zlate pasy - zlato se prodava zlute, bile, ruzove, fialove a cerne. A diamanty vsech velikosti a kvality.
Krome tohoto historickeho centra, ktere je orientovano hlavne na turisty a krome zlata tam najdete obchody vetsiny velkych znacek, jsem chtel poznat i jinou tvar Dubaje - tu pro obycejne lidi. Tak jsem se ve ctvrtek vecer vydal pesky do ctvrti Al Satwa. To je cast mesta, kde ziji bezni lide, v malych rodinych domech tvoricich na mape ctvercovou sit uzkych ulicek - to aby zustavaly cely den ve stinu. Vidite jen bile steny obydli, palmy a pisek pod nohama. Dosel jsem az do centra ctvrti, kde je obrovske mnozstvi vsemoznych obchudku - sperky, obleceni, autoservisy - proste cokoli. Chtel jsem Denince privezt neco hezkeho na obleceni - at uz penizkovy satek na jeji milovane brisni tance, nebo pekne sari. Chodil jsem tam docela dlouho a uz jsem se rozhodl pro navrat, kdyz tu mne neco pritahlo do jednoho obchodu s latkami. Zkusmo jsem se zeptal, zda maji nejaka sari - a moc dobre jsem udelal. Z prodavace se vyklubal majitel rodinne firmy, ktera do Dubaje dovazi sari primo z Bombaje. Tady jsem skutecne zkusil, jak vypada tradicni smlouvani o cene. Zpocatku mne prodavac bral jako bezneho zapadniho turistu a pokousel se mi podstrcit modni "pseudosari" z naprosto hrozivych umelin. Kdyz jsem mu rekl, ze chci prave hedvabi a ze bych nikdy na puju nepouzil takove hruzy, co mi predvadi - uplne se rozzaril. Zacal z pod pultu vytahovat skutecne nadherne kousky - a za ceny, za ktere bych si v Indii koupil pulku kramku :-) Zacal jsem delat drahoty, dohadovat se a odchazet z obchodu - on smlouval, snizoval cenu, tvaril se, jako bych ho mucil, jako by mu diky mne doma hladem umiraly deti, kdyz mi to proda takto levne. Nakonec jsme se z puvodni ceny pres 2000 dirhamu za 3 sari dostali na rovny 1000 za pet sari - a to mi pak jeste nabizel caj a kavu a uplne zaril. Mozna by mohl jit jeste nize, ale ja byl spokojeny - jedno sari mne prislo v prumeru na 900 Kc, zatimco u nas se takove kousky neprodavaji, a kdyz nahodou, tak kolem 5000 :-)
A sari jsou skutecne skvostna - puvodne jsem chtel pro Deninku jen jedno a zbytek prodat znamym, ale ted to skoro vypada, jako bychom si je chteli nechat vsechna, Deninka se jich nechce vzdat :-)
Uz se moc tesim, az ji v nich vyfotim - a treba Deninka taky napise, jak se ji libily darecky z Dubaje :-)
Zatim tedy alespon par fotecek - cele album pak najdete tady.