Fantasy ples 2008

Rok se s rokem sesel a zase je tu plesova sezona - a s ni jiz treti rocnik naseho oblibeneho fantasy plesu v Brne :-)
Minuly rok byla Deninka drsna upirka, letos etericka elfka :-)
Prestoze to bylo jine nez loni, moc se nam tam libilo a vydrzeli jsme tam do pul treti rano :-)
Shodli jsme se na tom, ze to letos nebylo moc organizacne zvladnute - trosku se to "rozplizlo" :-) Zadne poradne souteze, ani vyhlaseni nejlepsich kostymu, ani moc her... Klasicka plesova hudba taky ne, misto tradicniho waltzu, jive apod. spise historicka a irska tradicni hudba, svadeji spise k hromadnym tanecnim kreacim :-)
Byl to spise takovy studentsky happening - ale to bylo prave fajn :-) Seznamili jsme se se zajimavymi lidmi, zjistili jsme, jak je svet maly a lide mezi sebou krasne provazani :-)
Ja si opet vyslechl, ze porad s nekym flirtuji - ale nemam to Denince za zle, vim ze to dela jen proto, ze ma strach abych se ji nekam nezatoulal. Jako by mne neznala... Ale aspon vim, ze ji nejsem lhostejny :-)
A na zaver zase fotecka na ukazku. Vice na jen-den.rajce.idnes.cz/Fantasy_ples_2008

Alanya

Uz mne nebavi porad Denince pripominat, aby dopsala zbytek udalosti na blog - takze proste zacnu tam, kde se mi zachce a budu pokracovat dale :-)
Co na tom, ze se mozna do budoucna vratim k popisu veci, ktere se staly v minulosti? :-)
Od cervna do listopadu je dlouha doba. Stalo se mnoho veci, nektere nas naplnily stestim, pro nektere jsme prolili par slz - ale to je prece zivot...
Stale si myslim, ze vse, co jsme zatim spolu prozili melo svuj smysl. A za nejdulezitejsi povazuji to, ze se snazime pochopit, kde delame chyby a jak jim priste predejit...

A ted zase z jineho soudku :-)
Predposledni srpnovy tyden jsme odleteli na dovolenou do Turecka, do mesta Alanya. Puvodne jsme o tom tady chteli napsat obsahly clanek, Deninka si dokonce v Turecku zapisovala kazdy den poznamky, co jsme prozili. Ale jak uz jsem psal na uvod - moje mila zena ted proste nema cas, nadchla se pro tolik ruznych veci, ze jsem sam zvedavy, jak je bude vsechny zvladat. Ale co - jeji boj :-)
Jako tradicne pripojim fotecku na ukazku. A ma-li na nas nekdo nejaky dotaz, ci napad - komentare jsou vitany :-)
Vice fotek na jen-den.rajce.net/Alanya

Prázdniny (1/3)

O prazdninách jsem moc u notebooku neseděla, tak se dostávám k zápisu toho co jsem celé prázdniny podnikala až teď :-) Tyto prázdniny se podle mně moc povedly, užila jsme si je a podnikala spoustu věcí. Zkusím to to tedy nějak rozdělit a prokládat fotečkami, abych to nevyhrkla všechno zaráz :-)
Tak první týden jsem strávila s Honzíkem v Praze - brigádou. Taky to byla moje jediná brigáda za celé prádniny :-) Ale peníze doteď nepřišly, tak mě to docela štvě a asi jim budu muset napsat. Dělala jsem pro agenturu NMS - dotazování lidí po telefonu. Dotazník se týkal nakupování, trval nejméně 15 minut a bylo docela obtížné někoho přemluvit, aby ho se mnou celý vyplnil. Za hodinu jsem zvládla asi tak 3 dotazníky. No, ale je to rozhodně lepší práce než pracovat někde v továrně u pásu nebo v supermarketu. Agentura sídlila v docela pěkném místě, zastávka kde jsem přestupovala se jmenovala myslím Chotkovy sady a nacházela se tam moc pěkná Bílkova vila a park. Našla jsem o tom i něco na netu http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-zahrady-chotkovy-sady/. Jedno odpoledne mně Honzík po práci počkal a udělali jsme si od tam procházku až k Pražskému hradu. Bylo to moc pěkné. Konečně té Praze začínám přicházet na chuť :-)))
Další dva týdny jsem pak strávila na dětském sahadžajogínském táboře v Borotíně. Byla jsem vedoucí pěti malých holčiček kterým bylo tak kolem 6, 7 let. Tábor byl fajn, ale někdy to bylo docela náročné - hlavně když jsem je měla ráno tahat z postelí nebo večer uspávat :-) Jinak byly šikovné a přes den, když zrovna nebyl hlavní program, se dobře dokázaly zabavit samy kreslením nebo hraním si. Dvě holčičky pocházeli z Něměcka - ale uměly naštěstí velmi dobře anglicky, protože jejich maminka pocházela z Nového Zélandu. Takže jsem si tam docela procvičovala angličtinu a naučila se i pár nových slovíček (např. že elasťáky se řeknou skinny trousers:-)) Honzík za mnou v půlce tábora na víkend přijel a na táboře pomáhal v kuchyni. Ale pomohl mi i s holčíčkami když se např. bály při takové "stezce odvahy".
Na táboře si mě docela oblíbil jeden chlapeček z klučičího oddílu. Jmenoval se Míra a bylo mu 7 let. Výdycky chtěl ať si za ním sednu při jídle a povídal mi, jak doma hraje na klavír, posiluje, čte knížky o vesmíru, co hraje na počítači za hry a tak podobně. Byl moc fajn, takového syna bych z fleku brala ;-) tak doufám, že budu mít ještě někdy možnost ho vidět.:-)

Jsem opet tu :o)

Tak nejprve bych se chtela omluvit (hlavne Honzikovi), ze jsem sem tak dlouho nic nenapsala. Proc? Neni to tak jak to vypada podle fotek nize;-)) Nejprve jsem to svadela na moc prace do skoly, pak na zkouskove, pak zas na prazdniny.. no vzdycky se neco najde ;-) Ale znate to - kdo chce, hleda zpusoby, kdo nechce hleda duvody ;-))) No vzhledem k tomu, ze mi uz Honzik zacal i vyhrozovat smazanim tohoto blogu (coz nechapu co by mu to prineslo, vzdyt ten blog tu muze zustat pro dalsi generace prece:-)) tak jsem se rozhodla sem po dlouhe dobe zase napsat.
Zkusim to vzit trochu zpetne a zacnu udalostmi starsimi, ktere jsem sem "nestihla" zatim dat. Zacnu tim jak jsme s Honzikem hlidali jedno mimco;o) U nas na fakulte mame detsky koutek, coz je fajn vec pro studentky - maminky. Chtela jsem si zkusit jake je to hlidat dite, protoze jsem doposud s zadnym malym miminkem zatim moc neprisla do kontaktu, tak jsem se prihlasila jako "chuva". Bylo to vcelku fajn, obcas jsem se i pobavila (kdyz mi asi 4 lety chlapecek na otazku co ji kocky odpovedel: "no, drive kocky jedli mysi, ale ted uz ji konzervy.":-D). Jeden patek, kdyz Honzik byl shodou okolnosti zrovna v Brne se mi naskytla prilezitost hlidat asi 9 mesicni holcicku a Honzik hlidal se mnou:-) Tesne pred tim nez jsme sli hlidat mi Jen predal darek k narozeninam - fotak, takze jsme to hned vyuzili a udelali nekolik fotecek:-)

Ze zacatku trochu vydeseny Honzik;o)

Ale pak uz mu to slo, dokonce zvladl i prebalovat, precejen uz ma zkusenosti;-)

Copak pekneho ji to asi septal do ouska?:-)

Durbuy

Tento tyden byl ve znameni cestovani - opet... :-)
Po prijemne stravenem vikendu s Deninkou jsem v pondeli v 7.00 odletel do Hannoveru na setkani evropskeho AD boardu. V utery nas pak Marcus vzal do jedne z nasich tovaren na autobaterie a clanky. Je zajimave nazivo videt, jak takova baterie vznika - od roztaveni olovenych bloku az po nalevani kyseliny a hromadneho nabijeni tisicu baterii (produkce je neco pres 10.000 baterii denne). Pripadal jsem si navic tak trochu jako v predehre k Matrixu. Vetsinu operaci provadeli roboti ruznych velikosti. Nejvice mne asi prekvapily neslysne se pohybujici vysokozdvizne voziky pohybujici se bez ridice. V obrovske tovarni hale se spoustou ulicek se orientovaly pomoci odrazeni infracervenych paprsku od reflexnich list na stenach, zajizdely pod palety baterii a s milimetrovou presnosti je zavazely do skladiste, kde laserem precetly carovy kod spravneho boxu a vylozily naklad. Pokrok se neda zastavit :-)
Odpoledne jsme pak s Anthonym sedli do jeho A3 a vydali se na 450km dlouhou cestu do belgickeho Durbuy na nas team meeting. Pospichali jsme, abychom stihli spolecnou veceri v 19 hod.
Kdo si mysli, ze se v Nemecku da jezdit po dalnici rychle, se docela myli. Diky vsudypritomnym uzaverkam a kolonam jsme jeli prumerne kolem 60 km/h a v Belgii to nebylo o nic lepsi. Nicmene jsme se zpozdili jen o 5 minut.
Durbuy si narokuje titul nejmensiho mesta na svete. Sklada se ze zamku z 11. stoleti a par domu. Rozdil mezi vesnici a mestem je napriklad v centralizovanem kanalizacnim systemu, pritomnosti veznice a podobne. Zajimave je, ze na mesto Durbuy povysil cesky kral Jan Lucembursky, francouzsky zvany Jan z Cech - coz jsem neopomnel kolegum zduraznit, aby vedeli, jak dulezita osoba je soucasti jejich tymu ;-)
A abychom jen nesedeli u stolu a nechodili na vychazky, jako soucast teambuildingovych aktivit jsme meli moznost si vyzkouset jizdu na ctyrkolkach - Yamaha Kodiak 400.
Nejdrive jsem se navlikl do tenke ochranne kombinezy - to jsem ocenil hlavne po navratu z projizdky, kdy uz kombineza byla vsechno, jen ne bila :-) Pak jsem se stejne jako ostatni kolegove usadil na ctyrkolce, stiskl jeji "hrbet" stehny a vyrazili jsme. Prvnich par stovek metru jsme jeli po silnici, abychom si zvykli na rizeni. Na to, ze by k zatoceni stacilo se mirne naklonit jako na kole ci motorce muzete klidne zapomenout. Ctyrkolka drzi na zemi jako pribita. Je treba vse tahat rukama pres riditka a pomahat si pridanim plynu.
Pak jsme sjeli z cesty na polni cestu a pote na neudrzovane komunikace vseho druhu, skladajicich se prevazne z koleji vyjetych zemedelskymi a lesnickymi stroji. Hnali jsme se mezi poli, napric houstinami a lesiky. Obcas se ctyrkolka naklonila snad o 40 stupnu na bok, jak mela jedny kola v brazde a druhe na mezi. Zpocatku jsem musel hodne bojovat s nutkanim dat nohu na zem proti prevraceni - to by totiz mohla byt taky posledni vec, kterou bych s tou nohou podnikl. Ale po chvili uz jsem si tu jizdu jen uzival. Jeli jsme asi 20km cestou necestou - a musim rict, ze 400 kubikovy motor umi ctyrkolku hnat peknou rychlosti. Byl jsem opravdu rad za kombinezu a hledi prilby - kde bylo sucho, zustavala za nami oblaka prachu, kde bylo mokro - bahenni gejziry.
V kazdem pripade to byl pekny zazitek.

Chicago

Domluvili jsme se (ja, Anthony a Steven), ze v sobotu vstaneme trochu drive a udelame si vylet do Chicaga (neco pres dve hodinky autem po dalnici). Kolem 10AM jsme pres Chicago Skyway dorazili do mesta. Nasim prvnim cilem bylo Museum of Science and Industry. Bylo to fajn, prosli jsme si expozici vyzkumu vesmiru, prohlidli si modul Appolo 8 a spoustu jinych zajimavosti. Pak jsme si prosli expozici U-505 - prvni zajate nemecke ponorky, diky niz USA ziskaly sifrovaci pristroj Enigma. V roce 2004 ji privezli k muzeu v Chicagu a kolem ni postavili pavilon - je fakt obrovska :-)
Pak jsme jeli do centra k Seer's Tower - a diky Stevenovym ridicskym schopnostem (Singapur je dobra skola) zaparkovali na neplacenem miste prakticky hned vedle Seer's.
Pri prochazce mezi mrakodrapy mne zaujal portal jedne budovy - vypadalo to jako kostelni dvere. A taky ze jo. Nejstarsi kostel metodisticke cirkve v Chicagu. Budova, ktera ma 25 pater (nejvyssi kostel na svete), pricemz uplne nahore ve vezi je tzv. Sky Chapel - nejvyse polozena kaple na svete.
Vesli jsme do prizemi, prohlizeli si fotky - a najednou k nam pristoupil mlady pastor. Mysleli jsme, ze nas vyhodi, ale on nam s usmevem oznamil, ze mame stesti, protoze dnes maji vyjimecny den otevrenych dveri - a ze nas zadarmo vezme nahoru do Sky Chapel a vsechno nam ukaze :-)
Bylo to fantasticke... Byt nahore v male kapli s vitrazovanymi okny, ve vysce asi 150 metru nad zemi, presto porad nizko mezi sousedicimi mrakodrapy. A pak nas pastor vzal pres byt soucasneho starsiho pastora na jeho soukromou terasu ve 23 poschodi - tam se normalne turiste vubec nedostanou - ale byl nadherny den a nas pruvodce se chtel evidentne pochlubit :-) Je to uchvatny zazitek, stat mezi neogotickymi chrlici a divat se do oken okolostojicich sklo-ocelovych mrakodrapu.
Pak jsme zasli do Seer's Tower - chteli jsme vyjet nahoru a podivat se na Chicago shora, ale cekaci doba na listky byla skoro hodinu, tak jsme radeji zajeli do velkeho Chicagskeho planetaria, prohlidli si expozici, vyzkouseli si vytvorit krater pri simulaci dopadu meteoritu a vyslechli si poucnou prednasku o nocni obloze nad Chicagem.
Meli jsme nadherne pocasi, vylet byl opravdu super - taky diky Stevenovi, jehoz bavicske schopnosti snad jeste prekonavaji jeho ridicske umeni :-)

Lost City

Ve ctvrtek nas poctil navstevou nas reditel Mike, tak jsme si rekli, ze nejlepsim zpusobem jak se mu odvdecit, bude sejmout jej v Laser Tagu - neco jako paintball, ale s laserovymi pistolemi. Zajeli jsme do Lost City - centrum, kde je spousta videoher a taky prostory pro Laser Tag.
V nekolikaurovnove spleti chodeb, nadchodu a zakouti je tma prosvicena jen nekolika barevnymi svetly a UV lampami, umela mlha se prevaluje v nizsich urovnich. Cilem je ziskat behem 15ti minut co nejvice bodu - at uz zasahem soupere (cidla jsou na hlave a hrudniku, zasah za 2 body), nebo dobytim baze protivnika (5ti vterinovy zasah terce ve tvaru slunce, umisteneho v hloubi nepratelskeho uzemi). Je-li clovek zasazen 3x, jeho zbran prestane fungovat a on se musi vratit na urcene stanoviste na svem uzemi, aby se dobil a mohl pokracovat. Hraje se na tri kola.
Bylo to super, na zaver kazdy dostal statistiky - kolikrat vystrelil, kolikrat zasahl a koho, kolikrat byl zasazen a kym atd. Nemel jsem sice nejvice bodu, protoze jsem nedobyval ale naopak branil nasi bazi, ale mel jsem nejlepsi pomer vystrel/zasah. Konecne jsem nekde zurocil sve dvoulete zavodni strileni z doby SVAZARMu :-)

Navsteva u Chrise

Ve stredu vecer nas Chris pozval vsechny k sobe domu. Jedno se amikum musi nechat - umi si vybrat misto, kde stavet domy. Asi je to tim, ze maji hodne mista. Chris ma nadherny a na nase pomery docela velky dum na brehu maleho rybnika, kolem ktereho stoji dokola celkem asi 20 domu. To je cele jejich sousedstvi, vsude krasny, upraveny travnik a stromy. A hlavne - nikde kolem baraku binec jako na ceskych zahradkach, nikde zadne zbytky po stavbe a skladky vseho, co se nesmi vyhodit, protoze by se to treba jeste nekdy mohlo hodit. Chris rikal, ze ho cely ten pozemek a dum dohromady prisly na $290.000 - coz je cena, kterou mu docela zavidim, vzhledem k tomu kolik stal mne byt (ne dum) ve vesnicce za Prahou.

Clark udelal na grilu k veceri dobre BBQ, Chrisova zena se o nas dobre starala i pres sve tehotne brisko a mala Michaela (2 roky) si omotala vsechny chlapy kolem prstu :-)

Ale zlaty hreb vecera - to bylo hrani s Nintendo Wii :-) Kazdy jsme si vytvorili profil a pak jsme proti sobe poradali turnaje v bowlingu, tenise a boxu. Musim rict, ze v boxu jsem prekvapive vyhral - z cehoz byl nestastny hlavne Marcus, porizek z Nemecka, ktery ma ve skutecnosti bicepsy jako ja stehna :-)

Pro ilustraci pridavam fotecku z bowlingoveho turnaje :-)

Zase sluzebka - zase USA... ;-)

Po dlouhe dobe se konecne dostavam k psani - nicmene, porovnam-li pocet prispevků mých a me nejdrazsi, vypada to, jako bych zde tento rok psal hlavne ja :-) Par dlasich prispevku venuji sve ceste do USA.
V nedeli jsem odletel do Ameriky. Z Prahy v 9:30 do Amsterdamu, z Amsterdamu do Detroitu a z Detroitu do Grand Rapids. Tam jsme si na letisti s kolegy pujcili u Hertze novou Toyotu RAV4 a za hodinku jsme dojeli do nasi finalni destinace - hotelu DoubleTree v mestecku Holland, MI. Hotel je to moc pekny, nejlepsi je urcite bazen a taky virivka s uzasne teplou vodou. Oboji jsem hned vyzkousel, pak jsem si dal jeste hodinku pingpong s Anthonym. Snazim se zlepsovat svou kondici a zpevnit ochable brisni svaly - mam strach ze jinak si Deninka brzo najde nejakeho mladeho, vysportovaneho mladicka :-)
Na ukazku mobilni fotecka naseho auta (foceno v Muskegon State Park - o tom pozdeji).

Tany tany :-)

Nevim, zda jsem to tady uz nekdy zminil, ale Deninka moc rada a moc dobre tanci :-) Krome toho, ze uz nekolik let dela brisni tance (coz si zaslouzi samostatny prispevek), taky par let tancovala ve Starletu. Troufam si tvrdit, ze nebyt skoly, mozna by pokracovala i v zavodnim tanceni a mohla by pomyslet na nejakou mistrovskou tridu. Nicmene trenovat treba 5x tydne je s jejim vytizenim v soucasne dobe nemozne.
Jeji tancechtivost se vsak posledni pulrok neustale zvysovala - vrcholem bylo, kdyz se ji na skolnim psychovycviku povedlo chvilku tancit s klukem, co ma A tridu ve standardu. Tak jsme se dohodli, ze si zkusi najit tanecniho partnera a bude zase alespon trochu tancit - coz se nakonec taky stalo. Nicmene, partner (Lukas) asi neni uplne idealni, potrebovala by nekoho o kousek lepsiho nez je ona sama, aby mela kam rust :-)
A proc netanci se mnou? No to je jednoduche - ja jsem Pinocchio, dreveny panacek :-) Absolvoval jsem kurz tanecnich pred 15ti lety a od te doby prakticky nic - s vyjimkou dvou fantasy plesu :-) Ne ze by se mi tancovani nelibilo, ale ja proste nemel nikdy moc prilezitost. Muj tatinek kdysi v Brne zavodne tancil, zato moje maminka je zrovna clovek, kteremu hudba pri tanci nevadi - a ja nevim, po kom jsem vic :-)
Dokud nebydlime s Deninkou spolu, je sance na spolecne hodiny tanecnich temer nulova. Ale presto se da najit prilezitost - tancirna. To je misto (velky zrcadlovy sal s parketem 15x15 metru), kde se kazdy patek od 19 do 23 hodin tancuje vzdy co pul hodiny standard a latina. Deninka tam chodi trenovat se svym tanecnim partnerem, ja se tam zatim jen tak jednou prisel spise divat, i kdyz mne nakonec Deninka premluvila, abych s ni sel neco zkouset. Nakonec se mi snazili s Lukasem vysvetlit nejake kroky - veskrze marne :-) Me psychice taky nijak zvlast neprospelo divat se na to, jak kolem ladne krouzi pary, ktere maji jiste nejakou tu mistrovskou tridu a ucastni se tanecnich soutezi.
Ale rekl jsem si, ze je to vyzva - a kdyby se to povedlo, rad bych se v one tancirne zucastnil letniho tanecniho soustredeni. To je deset dni, 5 pro standard, 5 pro latinu, kdy se trenuje 8,5 hodiny denne. Myslim si, ze by to mohlo byt super. Mit tanceni jednu hodinu za tyden, to je mi k nicemu, mezitim vse zapomenu. Ale verim tomu, ze po absolvovani tohoto soustredeni bych mohl zvladnout aspon zakladni krok treba pro nejake 2 tance ;-)
Tak uvidime, terminy na letosni rok jeste nebyly vypsany. Ale jestli to alespon malicko pujde, jdu do toho! :-)
Pro ilustraci pridavam dve fotecky z tancirny :-)

Moje narozeniny + rozjezdová story;o)

Možná, že tento zápis vypadá trochu sebestředně, ale vždycky jsem si aspoň do diáře zapisovala, co jsem ten rok dostala k narozeninám, tak to napíšu teď sem a aspoň třeba přidám i foto :-)
Už ve středu 10. dubna jsem byla slavit narozky s pár lidma ze školy v Café 99 (s Mladou, Štěnětěm, Zuzkou, Martinem a Davidem). Bohužel tam zavírali už v 10, tak jsme se ještě na chvíli přesunuli do Pomalého baru vedle. Půl 11 odbila a mně začalo být jasné, že budu muset domů rozjezdem. Večer se sama jezdit bojím, tak jsem z toho byla trochu nervózní.. ale říkala jsem si, že přece kvuli tomu nepojedu domu dřív, když tam jsou kvuli mně. Honzík se mnou aspoň po cestě volal, přestože byl v Bruselu. Stejně jsem ale z té nervozity zapomněla v rozjezdu obal na mobil s handsfree..:-( (jesteze ne mobil:-))
Tak jsem pak jeste o pul jedne v noci volala na dopravni podnik!:-) Nastesti mi to zvedli a dovolali se tomu ridici - a ze pry si to mam vyzvednout ve vozovne v Medlankach. Dost se mi ulevilo.. sice to bylo jen handsfree, ale stejne jsem z toho byla docela spatna..
Druhý den jsem tam hned jela, ale oni o tom nic nevedeli:-( Vypadalo to, že mi to snad ani nevěří.. tak zas volali tomu ridiči (zajímalo by mě kdy odpočívá, když jezdil v noci i ve dne) a prý to v tom autobusu zapomnel.... tak jsem musela nahanet po brne ten autobus:-) Rekli mi, kde si ho mam odchytnout:-) Bylo dost horko a byla jsem z toho tak vycerpana, ze uz jsem pak jela radsi domu misto do skoly. Doma jsem dodatečně zjistila, že většina toho co jsem promeškala stejně odpadla:-D
Doma mi popřála mamka a dostala jsem DKNY :-) (parfém, o kterém jsem se tu už jednou rozepisovala;-)) Voní opravdu moc pěkně, zjistila jsem, že se k němu dělá i deodorant a tělové mléko, ale obojí je přibližně stejně drahé jako samotný ten parfém.. (nechápu proč:-()
Večer mi ještě popřáli oba rodiče dohromady a dostala jsem kalhotky a světle zelené triko a narcisky. (Vypadá to že mamka si nějak oblíbila zelenou - koupila mi předtím zelené závěsy, teď zelené triko.. a skoro si říkám, že DKNY mi koupila určitě jen proto, že má taky zelenou barvu;o))

Jinak jako první mi v den narozenin popřál můj Honzík.. tím krásným přáním co tu dal.. něco tak pěkného jsem asi od nikoho ještě nedostala.. Miluji Tě Honzíku :-* Jiný dárek jsem už od Honzy ani nečekala, přesto přišel - foťák!:-) Panasonic DMC-FZ8. Moc pěkný, lehoučký..:-) Honzík sice mluvil o tom, že mi kdyžtak foťák dá - ale svůj starý:-) Tak mě, kulišák, překvapil:-) Takže sem asi přibude více foteček;-) V sobotu jsme měli slavit s Janou a Zdeňkem, ale bohužel má Jana angínu:-( Tak snad se nám to podaří uskutečnit jindy..v neděli aspoň byla oslava rodinná.. - přišli - babička, děda, teta, strýc, a bratranec s Petrou. Dostala jsem nějaké květiny a pěkné, vodou rozmyvatelné pastelky Faber-Castell. Pastelky mám moc ráda, tak jsem na ně zvědavá, zatím mám zkušenosti spíše s Koh-i-noorem. Honzík prý na pořádání oslav moc zvyklý není, tak byl trochu překvapen, co všechno je potřeba chystat. Tak až bude nějaká naše oslava - tak prý jen papírové nádobí, koupené chlebíčky a tak podobně :o)

Přáníčko

Ma nejmilovanejsi Deninka ma dnes narozeniny! Navic krasne, magicke cislo :-) Tak moc bych chtel byt s ni a hezky ji k sobe privinout... Misto toho jsem v hotelu v Bruselu...
Ale to nevadi - prave proto je dnesni doba super, ze nam umoznuje byt spolu a delat si radost i na velkou vzdalenost :-) Toto je pro mne spravne vyuziti technologickeho pokroku - vyuzivat jej k tomu, aby byli lide stastni, aby byl jejich zivot krasnejsi.

Deninko, chtel bych Ti tady z celeho srdce poprat vse nejlepsi ke Tvym narozeninam. Ty sama nejlepe vis, po cem opravdu touzis - ja k tomu pridam jen zdravi, klid a spokojenost. A hlavne, at spolu prekoname vse, co se nam stavi do cesty, at vypracujeme vsechny nase neshody a nedostatky, abychom se jednou mohli spolecne ruku v ruce podivat zpatky a rict si, ze jsme prozili krasny zivot...

Slibil jsem Ti prekvapeni, neco, co nebudes cekat... Vis, ze se na penize moc neohlizim, nejsem zrovna sporivy clovek. Ale prave proto jsem Ti chtel dat neco jineho, neco, co se neda koupit za penize. Neco vice, nez odbyt darek obycejnym nakupem...
Chci Ti dat svuj cas a svou pozornost. Vedomi toho, ze jsem v duchu vzdy s Tebou, bez ohledu na to, jak daleko jsem... A tak jako jsem Ti v pondeli pres Skype zpival, dnes pouziju net k tomu, abych Ti dal alespon malickost, kterou jsem pro Tebe vytvoril. Miluji Te, Den...

Čmuchalka :-)

V poslední době jsem se začala více zajímat o parfémy. Abych to ještě upřesnila - začla jsem si více všímat co používají lidé kolem mě za vůně :-) Začalo to minuly semestr na hodinách Psychologie soužití v manželství a rodině :-) Hrozně se mi líbila vůně našeho postaršího učitele.. :-) Tak jsem si jednou dodala odvahy (zrovna v hodině, kdy mluvil o lichoceni ;-)) a po hodině se ho zašla zeptat, co je to za krásnou vůni. Trochu mě zklamal, protože to nevěděl, že prý mu to dovezla dcera z USA. Ale prý mi to zjístí. A taky, že ano, příští hodinu donesl lísteček s názvem té úžasné vůně: Donald Trump - the Fragrance.
Déle to pokračovalo na mých cestách za Honzíkem do Prahy autobusem Student agency. Onu cestu tam nebyla jako obvykle stewardka, ale steward. Ne že by se mi nějak líbil, vypadal spíš jako takový nagelovaný frajírek..ale vždy když kolem mě prošel, tak to krásně zavonělo.. hrozně mě zajímalo co je to za vůni, ale zeptat se ho přede všemi jsem se neodvažovala. Až jsem vystoupila, na nástupišti mě čekal Honza, který mi dodal odvahy, tak jsem za tím stewardem zašla:-) Měl Pro Ice od Avonu.. ale prý už se nevyrábí..
To je jak naschvál, že mě vždycky zaujmou takové nedostupné vůně..:-(
No a naposledy, když jsem zase jela SA, tak mě tentokrát zaujala vůně co měla stewardka:-) Konečně taky nějaký dámský parfém:-) Po vystoupení jsem se jí tedy zeptala, přece si nenechám ujít, co je to za krásnou vůni:-) Prý Donna Karan DKNY - Be Delicious. Tahle vůně je naštěstí dostupná dobře, takže jsem ji v různých parfumériích už několikrát očmuchala i vyzkoušela :-) Je taková krásně svěží.. ideální na léto.. tak třeba se mi někdy poštěstí a budu ji mít:-)

A jak to vidi Jen? :-)
Kdyz uz se tady Deninka tak rozepsala o vunich, neda mi to, abych neprihodil neco z vlastni zkusenosti. Na rozdil od sve mile mam moznost spoustu casu travit v parfumeriich po celem svete - samozrejme mluvim o tech na letistich :-) Kdyz clovek ceka na letadlo a nema co delat, je to skvely zpusob, jak zabit cas a pritom se pokochat nejen vunemi, ale i vzhledem rozlicnych flakonku. Rad bych totiz nasel nejakou vuni, ktera by se libila jak mne, tak Denince. Poslednich par let jsem pouzival Adidas Urban Spice, jemne drevito-korenenou vuni, ktera se nam libila. Bohuzel ji prestali vyrabet, takze jsem se rozhodl hledat neco noveho.
Zaujal mne treba Hugo Boss Baldessarini Ambré - pro sofistikovaneho, solidniho a rozvazneho muze, ktery ma svuj styl a nemusi si nic dokazovat :-) Jenze je to trosku tezsi vune, vhodna spise na zimni vecery a taky se mi zda, ze se hodi spise k muzi nad 40 let :-)
Pak jsme s Deninkou cichali k Acqua di Gio pour Homme od Armaniho - to je nadherna svezi, lehka, vodni vune s hlavou jasminu, cedrovym srdcem a zakladem paculi. Libila se nam obema a vonela na obou tak hezky, ze bychom ji mozna mohli pouzivat oba jako unisex vuni :-) (Navic by to bylo i ekonomicke - a ja miluji netradicni ekonomicka reseni - viz menstruacni kalisek :-) Jako vrcholne dilo bych pak videl narozeni syna na Stedry den - a dal bych jmu jmeno Adam ;-))
Ale muj momentalni vonavy favorit je Essenza di Zegna od Ermenegilda Zegny. Tuto vuni jsem objevil v Dubaji, vsechna mydla, gely a sampony byly z teto kolekce. Hrozne se mi libi, je to svezi, mirne korenena, drevita vune - navic ma vetsinu tonu spolecnych s mym soucasnym Adidas Urban Spice. Deninka sice nebyla uplne presvedcena, ale to mozna i kvuli tomu, ze jsme to zkouseli jen tak narychlo. Na druhou stranu - stejne si ji asi koupim. A kdyz se to Denince nebude libit - proste ji nebudu nosit kdyz budeme spolu ;-)

Překvapení :-)

Honzík v únoru hodně cestoval (aspoň pak mohl psát na blog zajímavé cizokrajné příspěvky ;-)), tak jsem se sice nemohli vidět tak jak bychom chtěli (ani toho Valentýna jsme nemohli oslavit spolu:-(), tak mi svou nepřítomnost apoň vynahrazoval tím, že mi ze svých cest vozil různé dárečky ;-) Z Brusellu belgické pralinky:
Nebo úžasnou mátovou bonboniéru (miluju čokoládu s mátou :-))
Taky přivezl krásné, červené korálky z korálu (ty uz jsem nefotila;-), z Dubaje sárí (ty už publikoval Jen;-))
Ale to hlavní přišlo 29.února 2008 (takové krásně poetické datum, jen jednou za 4 roky;-)
Honzík mi dal krásný prstýnek z bílého zlata (18 karátů, on je na to hrdý, protože se to u nás jen tak neprodává, tak to taky uvádím;-)) i s 15 malými třpytivými blilianty:-) A požádal mě o ruku.. :-)Tak jsme zasnoubeníííííííííííííííííííííííííí :-) :-) :-)
(neznamená to však že by hned musela byt svatba;o))

Módní přehlídka

Deninka nema posledni dobou vubec cas sem psat, takze veskera zodpovednost za udrzbu blogu zustava na me. Tak aspon mala aktualita - v patek jsem Denince po dlouhe dobe zas nabarvil vlasy hennou, takze na slunicku pripominaji jeji vlasy zivy ohen :-) To se mi na henne libi, nijak zvlast nemeni barvu vlasu, ale ten efekt prelevajiciho se ohniveho lesku je proste fascinujici :-)
Navic jsme v sobotu navstivili Radka s Lenkou v Uvalech a zasli si i s jejich detmi na vyborny obed v tamni pizzerii. Po obede pak u nich doma konecne nadesla chvile, na kterou jsem dlouho cekal - vytahl jsem sari, ktera jsem privezl z Dubaje, aby si je mohla Lenka prohlednout a zhodnotit. Rekl bych, ze se ji moc libila - protoze si hned chtela dve koupit, ale nakonec ji Radek povolil jen jedno. Nicmene, abychom neprisli zkratka, holky nam udelaly malou modni prehlidku, a tak mame aspon par fotecek na ukazku. Obleceni sari neni zrovna jednoduche, Deninka navic nemela nejvhodnejsi podvlikaci sukni a pouze jedno "čoli" (top), ale i tak to bylo moc hezke. Uz se tesim, az ji v tom uvidim na nejake puje :-)
Pro predstavu jedna fotecka, par dalsich tady :-)

Krátké zprávy

Tak, po mesici skoncila anketa "Vadi vam otevrenost, s jakou zde piseme?". Dekujeme vsem ucastnikum hlasovani za jejich prispevky. Vysledky jsou zde:

Ano, neznáte slušnou mez - 5x (31%)
Nevadí, ale někdy je to až moc. - 2x (12%)
Ne, naopak - pište dál. - 8 (50%)
Jaká otevřenost? Ukaž kozy! - 1x (6%) - Diky Zdenku, zamyslime se nad tim ;-)

Ne, ze by snad vysledky mohly neco ovlivnit, ale chteli jsme vedet na cem jsme a muzeme nasim priznivcum i odpurcum slibit, ze budeme dale pokracovat v psani tak, jak jsme zvykli :-)
Mate-li snad primo navrh na nejake tema, kteremu bychom se mohli v budoucnu venovat - sem s nim :-) Staci jej napsat do komentaru tohoto prispevku a my se pokusime vam vyhovet. Ctenar - nas pan ;-)

A kdyz uz jsme zacali ve veselem duchu, dovolim si i kratke pokracovani. Pred dvemi tydny jsme se na chvilku zastavili u Radima v Uvalech na maskarnim bale pro rodinu a pratele. Nemeli jsme sice zadne masky, protoze jsme tuto navstevu nijak neplanovali a o akci jsme se dozvedeli prakticky az na miste - ale Sabine byla pripravena na vsechno. Po teticce, ktera kdysi vlastnila hotel zdedila kufry s mnoha potrebami pro poradani maskarad vseho druhu. Hbite na nas hodila par veci, abychom ve vsednim odevu mezi ostatnimi nepusobili moc exoticky. Skoda, ze jsme se nemohli zdrzet, v kuchyni bylo pripraveno tolik tacu s dobrotami, jako by slo minimalne o vesnickou svatbu :-)
Par mobilnich obrazku - kvalita nic moc, ale pro predstavu k nezaplaceni :-)

Vzpominky na Dubaj

Jak tak lezim v hotelove posteli v Chicagu, jsou 4 rano a ja uz nedokazu spat, vracim se v myslenkach k minulemu tydnu - do Dubaje.
Nebudu znova popisovat ten komfort, ktereho se mi tam v plne mire dostavalo. Spise vzpominam na vsechna ta dobra jidla, ktera jsem mel. Prvnich par bylo v hotelu, prepychove restauraci atd. Ale stejne jsem si nevice pochutnal v male indicke restauraci pro bezne lidi (tri ctvrtiny obyvatel Dubaje pochazi z Indie, od delniku na neustale rostoucich stavbach az po IT odborniky a managery). Pochoutky jako chicken tikka, mutton tikka, tandoor chicken, biryani a kari na vsechny zpusoby mi neuveritelne vyhovovaly, prestoze kolega Mert z Turecka nebyl kvuli ostrosti jidel schopen snist vice nez par kousku. Kdyz na to tak vzpominam, tecou mi sliny, hned bych si dal znova:-)
V utery jsem se vypravil na Gold Souk (zlaty trh) - to je naprosto jedinecne misto. Rozlohou snad jako pul Vaclavaku, stovka kramku jen se zlatem a drahymi kameny. A za neuveritelne nizke ceny - jednak kvuli nulove dani a taky diky cenam zlata v te oblasti.
Sperky se delaji jen z 18ti karatoveho a ryzejsiho zlata, 14ti karatove se vubec neprodava. Cena sperku je tvorena vahou zlata (aktualni cena zlata za gram je vsude stejna, v prubehu dne je zobrazena na nekolika mistech v Dubaji na digitalnich panelech) a nasobena koeficientem narocnosti zlatnicke prace na danem sperku. Jak jde videt na dvou fotkach, ktere jsem dal do alba z Dubaje, na zlatem trhu jsou tisice ruznych predmetu, od malickych nausnic az po obrovske zlate pasy - zlato se prodava zlute, bile, ruzove, fialove a cerne. A diamanty vsech velikosti a kvality.
Krome tohoto historickeho centra, ktere je orientovano hlavne na turisty a krome zlata tam najdete obchody vetsiny velkych znacek, jsem chtel poznat i jinou tvar Dubaje - tu pro obycejne lidi. Tak jsem se ve ctvrtek vecer vydal pesky do ctvrti Al Satwa. To je cast mesta, kde ziji bezni lide, v malych rodinych domech tvoricich na mape ctvercovou sit uzkych ulicek - to aby zustavaly cely den ve stinu. Vidite jen bile steny obydli, palmy a pisek pod nohama. Dosel jsem az do centra ctvrti, kde je obrovske mnozstvi vsemoznych obchudku - sperky, obleceni, autoservisy - proste cokoli. Chtel jsem Denince privezt neco hezkeho na obleceni - at uz penizkovy satek na jeji milovane brisni tance, nebo pekne sari. Chodil jsem tam docela dlouho a uz jsem se rozhodl pro navrat, kdyz tu mne neco pritahlo do jednoho obchodu s latkami. Zkusmo jsem se zeptal, zda maji nejaka sari - a moc dobre jsem udelal. Z prodavace se vyklubal majitel rodinne firmy, ktera do Dubaje dovazi sari primo z Bombaje. Tady jsem skutecne zkusil, jak vypada tradicni smlouvani o cene. Zpocatku mne prodavac bral jako bezneho zapadniho turistu a pokousel se mi podstrcit modni "pseudosari" z naprosto hrozivych umelin. Kdyz jsem mu rekl, ze chci prave hedvabi a ze bych nikdy na puju nepouzil takove hruzy, co mi predvadi - uplne se rozzaril. Zacal z pod pultu vytahovat skutecne nadherne kousky - a za ceny, za ktere bych si v Indii koupil pulku kramku :-) Zacal jsem delat drahoty, dohadovat se a odchazet z obchodu - on smlouval, snizoval cenu, tvaril se, jako bych ho mucil, jako by mu diky mne doma hladem umiraly deti, kdyz mi to proda takto levne. Nakonec jsme se z puvodni ceny pres 2000 dirhamu za 3 sari dostali na rovny 1000 za pet sari - a to mi pak jeste nabizel caj a kavu a uplne zaril. Mozna by mohl jit jeste nize, ale ja byl spokojeny - jedno sari mne prislo v prumeru na 900 Kc, zatimco u nas se takove kousky neprodavaji, a kdyz nahodou, tak kolem 5000 :-)
A sari jsou skutecne skvostna - puvodne jsem chtel pro Deninku jen jedno a zbytek prodat znamym, ale ted to skoro vypada, jako bychom si je chteli nechat vsechna, Deninka se jich nechce vzdat :-)
Uz se moc tesim, az ji v nich vyfotim - a treba Deninka taky napise, jak se ji libily darecky z Dubaje :-)
Zatim tedy alespon par fotecek - cele album pak najdete tady.

Ostříhaná Den

A další velká změna je, že jsem se nechala ostříhat:-)

Zas po delší době - jak si žije Den:-)

Jak už si mnozí všimli (a dokonce mě na to už i upozorňovali:-)) dlouho jsem sem nic nenapsala. Neměla jsem pro to žádný zvláštní důvod..(možná jen moji lenost) párkrát se mi už stalo, že jsem nadšeně začala něco psát, jenže než jsem to celé stihla dopsat, nálada už opadla a nakonec už to vůbec nebylo aktuální a bylo zbytečné to zveřejňovat.
Přestanu se tedy snažit krájet si tak velká sousta - a budu se snažit o sice kratší zápisy, ale aspoň snadněji dokončitelné:-)
Úspěšně jsem dokončila zkouškové a začal nám další semestr. Jednu z prací, kterou jsme (skupina 4 ve stříhání a natáčení zatím naprosto nezkušených holek;-)) dokončovaly na poslední chvíli, jen abychom dostaly zápočet, můžete shlédnout
TADY. Je to takový náš pokus.. sice nedokonalý, ale aspoň jsem si díky němu přišly samy na to jak se stříhá a různé podobné vychytávky:-)
Taky možná právě díky dokončování tohoto projektu jsem měla možnost poprvé volat záchranku. Toho dne (12.února-poslední den zkouškového) jsme ve škole byly až do poslední volné chvíle - do 21 hodin. Když jsme se se spolužačkou večer vracely domů, uviděly jsme na lavičce "pololežet" paní.. paní se ani nepohnula, možná že posilněna nějakým alkoholickým nápojem jen "odpočívala", ale bylo dosti zima.. S kámoškou jsme se tak navzájem povzbuzovaly, že bychom měly něco udělat.. ale ani jedné se do toho nechtělo. Nakonec jsem se odhodlaly - zkusily paní probrat - a nic. Tak přišlo na řadu volání 155. K tomu jsme také odvahu ani jedna příliš neměla, tak jsme zkusily požádat řidiče autobusu, který tam stál. Ten se na to s prominutím "vykašlal", tak nám nezbylo nic jiného než se toho ujmout samy. Jelikož kámarádka byla už předtím aktivnější, při probírání té paní, tak jsem řekla, že zkusím tedy zavolat já. Nakonec na tom nic nebylo a já si to aspoň vyzkoušela:-)
Zrovna když záchanka přijížděla, jel mi už spoj domů, takže co bylo dá moc nevím.. snad byla jen opilá. A já měla dobrá pocit, že jsem snad vykonala dobrý skutek:-)

Král Jen I.

Mozna se ted podle nadpisu bude zdat, ze jsem se opravdu zblaznil - ale ne, ja jen odcestoval do Dubaje. A od prvniho okamziku jsem mel pocit, ze jsem se ocitl v nejakem detskem snu. V tom, kde se clovek jednou probudi a zjisti, ze jako kral lezi v posteli s nebesy a kolem se mu uctive klani sluzebnictvo.
Jen co jsem vylezl z letadla a prosel prechodovym koridorem, uvidel jsem drobnou mladou divcinu s hezkymi asijskymi rysy, oblecenou v cervenozlate livreji. V ruce drzela cedulku s mym jmenem. To mne potesilo, protoze na nikoho jineho z te spousty cestujicich nikdo takto necekal. Dovedla mne k malemu elektromobilu a odvezla napric letistem az k malemu salonku s prepychove calounenymi a pozlacenymi kresly. Zatimco mi nabizeli jidlo a piti, slecna obehala vsechny uredniky a prinesla mi pas s vyrizenym vizem. Pak mne i se zavazadly dovedla k luxusnimu sedmickovemu BMW, ktere mne dovezlo pred vchod k ***** hotelu The Monarch Dubai.
A tam se to jeste zhorsilo. K autu prisla cela delegace sluzebnictva ve stejnokrojich. Jeden mi otevrel dvere, dalsi vzal zavazadlo a dalsi mne doprovodil do salonku, kde mi nabidli obcerstveni, zatimco vyrizovali papiry. Pak mne prisel osobne pozdravit reditel hotelu, ktery tam nahodou zrovna taky byl - dluzno dodat, ze bylo zhruba pul dvanacte v noci. Dalsi divenka mne pak odvedla k memu pokoji v 22. patre, pred nimz na mne v pozoru cekal muj osobni sluha. Uvedli mne do pokoje zvici tripokojoveho bytu a usadili mne do kozeneho kresla ke kuzi potazenemu stolu. Muj sluha mi podal horkou mokrou uterku na utreni rukou a pak sklenici cerstve vylisovane pomerancove stavy. Pote mi predvedli vsechny uzasne vlastnosti pokoje, zatimco mi dalsi panacek prinesl zavazadla. Cela jedna stena pokoje je prosklena, takze mam z meho patra opravdu nadherny vyhled az k mori (fotecky nekdy pozdeji, ted uz jsem na to moc unaveny).
Taky jedna stena koupelny vedle vany je prosklena, takze skrze ni a prosklenou stenu pokoje se muzu kochat vyhledem na more a Dubaj, zatimco jsem po krk ponoren ve vonave lazni. Kdyby mi nahodou prisla navsteva, zatimco se koupu - neni problem. Proste z koupelny nepujdu do pokoje dvermi, ale projdu prostornou skrini, ve ktere je i zupan a trepky, abych navstevu nesokoval svym ... vzhledem ;-)
Na stene mam metrovou plazmu a mensi televizku mam i v koupelne - pry aby mi neunikly dulezite zpravy, kdyz se budu holit. A na stolku telefon - kdyz na nem zmacknu jedno tlacitko, odnekud se zjevi muj osobni sluha a udela mi co mi na ocich uvidi...
To je mi fakt neprijemne, citim se divne - vsude spousta preochotneho personalu. Kdyz jsem vesel do vytahu, z niceho nic mi tam vskocil liftboy a zmackl misto mne tlacitko. V restauraci mi jeden hoch pomahal odlozit svetr, zatimco druhy mi pristrkoval zidli. Treti mi na podnose nabizel vyber z 8 druhu cerstvych dzusu a za nim ctvrty s tacem plnych zajimavych dobrutek. Na zachode jsem se pak vazne rozhlizel, mel jsem strach, ze odnekud zas vyskoci nejaky ochotny slouzici, aby mne utrel :-)
Mozna se to nekomu libi a zavidel by mi - ale ja na tohle fakt nejsem. Mozna, kdybych se jako kral narodil a neznal nic jineho. Ale takto ne - porad se mi zda, ze si mne s nekym pletou a ze mne brzo nekdo zavre za nejaky podvod. Ackoli tezko rict. Vse je asi otazka penez. A jedna noc tady prijde bratru na 18.000 Kc :-)

Ahoj Barcelono - a někdy na shledanou!

Vcera pred pulnoci jsem pristal v Barcelone. Posledni dva roky zde skoro neprselo, takze byli urcite radi, ze jsem si dest dovezl s sebou. Ale aspon tu nemrzne. Byl jsem vcera skutecne na pokraji fyzickeho zhrouceni. Za posledni tyden jsem uhrnem naspal tolik, co Deninka za tri dny. Moje chyba, mohl jsem si tu praci asi rozdelit nejak lip, ale posledni dva tydny jsem mel kopr. Diky tomu a vsemu cestovani jsem byl uplne mimo, coz asi nejhure odnesla Deninka, protoze jsem se asi musel chovat trochu divne. No, priste si budu davat vetsi pozor :-)
Dnes jsem mel skolit lidi z HP, co nam tady v Barcelone budou delat helpdesk pro EMEA. Mel jsem z toho trochu vitr, ale nakonec to dopadlo stejne jako vzdy, kdyz jsem drive skolil - skvele! :-)
Ok, sebechvala smrdi - ale na druhe strane to za mne nikdo neudela a ja potrebuju trosku sebevedomi pro dalsi projekty - jinak budu vazne potrebovat psychiatra, jak mi tady onehda nekdo v jednom komentari doporucoval :-)
Naladu mi spravil hned po probuzeni Anthony, ktery mi volal jen aby mi precetl novinku z mailu - ze se projekt helpdesku posouva o dva mesice, a ze mame zrusit vsechna planovana skoleni v Barcelone. Tak jsem se jen zasmal, protoze kdyz uz jsem tady, prece se nebudu flakat po dalsim spinavem meste, maje jedinecnou prilezitost nalevat rozum do hlav perspektivnich mladych lidi v HP a s blahosklonnym usmevem odpovidat na jejich nesmele otazky :-)
Tak se take stalo. Hezky jsme podiskutovali, zasmali se, dali si obed (typicky - prvni talir, druhy talir, dezert) a v pet se rozloucili.
Vzhledem k tomu, ze k mori je to jen par set metru, zavetril jsem a podobne jako vlk v "Jen pockej zajici" precetl smerovku "--> na plaz!". Neni mnoho lepsich veci pro unaveneho starce nez koupel nohou v mori a meditace na plazi za zvuku priboje a volani racku ;-)
Ted uz mam v planu jen spat do pozdniho dopoledne, dat si vydatnou snidani, zajit jeste na plaz a pak uz pouze taxi na letiste, upgrade do business class a hura zpatky do CR, protoze da-li Buh, v patek za mnou prijede ma nejmilovanejsi Deninka! :-)

Sv. Valentýn

Ano, ano, ano - je to komerce. Ale Deninka mi to vysvetlila, jak to s takovymi dny je - ze je to proste prilezitost udelat neco, co jindy clovek neudela, protoze ho to proste nenapadne... Prestoze si chlap rika, ze Valentyn je den jako kazdy jiny, ze prece kytku ci darecek muze dat kterykoli jiny den - ano muze. Ale neda :-)
A tak, zatimco Deninka sedi se svym ex v cajovne (ne, neni to tak zle, je tam s ni i Janca :-)), chtel bych ji tady rict neco duleziteho...
A protoze to moc neumim, necham si poradit od Mnagy&Zdorp - "kdyz jsi v tisni, rekni to pisni". Ma oblibena pisnicka od Arethy Franklin, tentokrat z meho taky oblibeneho filmu Svatba meho nejlepsiho pritele :-)
Moc Te miluji, Deninko <3

The moment I wake up
Before I put on my makeup
I say a little prayer for you
While combing my hair, now,
And wondering what dress to wear, now,
I say a little prayer for you

Forever, forever, you'll stay in my heart
and I will love you
Forever, forever, we never will part
Oh, how I'll love you
Together, together, that's how it must be
To live without you
Would only be heartbreak for me.

I run for the bus, dear,
While riding I think of us, dear,
I say a little prayer for you.
At work I just take time
And all through my coffee break-time,
I say a little prayer for you.

Forever, forever, you'll stay in my heart
and I will love you
Forever, forever we never will part
Oh, how I'll love you
Together, together, that's how it must be
To live without you
Would only be heartbreak for me.

My darling believe me,
For me there is no one
But you.

Kolem světa za 80 dní

Pomalu si zacinam pripadat jako Phileas Fogg z tohoto slavneho romanu Julese Verna. Tento tyden jsem v Bruselu, pristi tyden v Barcelone, pak tyden v Dubaji, pak pro zmenu v Chicagu. Aby toho nebylo dost, tak hned tyden nato letim zas do Bruselu a do konce dubna bych mel jeste stihnout tri tydny rozdelene mezi JAR a Tunis. Nechci si stezovat, prace je prace... Ale v tom to prave je - neni to cestovani za zabavou ci poznanim, ani z proste touhy cestovat. Videt letiste, hotel, kancelar a kdyz zbude vecer cas, cvaknout par snimku z okoli hotelu. Jedinou vyjimku se mi povedlo udelat loni v Kapskem meste, domluvil jsem se se sefem, ze to jeden den zabalim uz po obede a udelam si vylet na stolovou horu. Navic mi nadherne vyslo pocasi, takze jsem si to opravdu uzil.

To mi tento tyden rozhodne nehrozi. Pres den jsem na kurzu Project Managementu (ktery ale opravdu stoji za to, asi nejlepsi kurz, nakterem jsem kdy byl), vecer dodelavam dokumentaci pro helpdesk v Barcelone. Tam budu pro zmenu ja ucit lidi z HP. Snad to bude lepsi v Dubaji - budu ucit lokalni adminy ze zemi Stredniho vychodu, takze zadne prescasy. Navic Rupesh (kolega a regionalni sef) hori touhou ukazat cizincum vse, co v Dubaji stoji za videni, tak mi drzte palce. Chtel jsem se vykoupat v mori, ale minuly tyden jsem koukal na pocasi v Dubaji - a bylo tam jen 17°C (!). Doufam, ze je to stejny extrem, jako kdyz jsem byl pred dvemi lety ve Finsku a bylo -35°C :-)
Podle predpovedi mají byt za 14 dni zase teploty kolem 30°C, no proste uvidim, az tam budu. Stejne nemam plavky, nejak jsme je nestihli zajit koupit :-)
Nejvice mne ale zajima, jak se muj organismus vyporada s tim, ze budu tyden v casovem pasmu +4 hodiny a pak behem dvou dni v casovem pasmu -7 hodin. Doufam, ze na konferenci v Chicagu nebudu tezce usinat a v noci pro zmenu nezamhourim oka :-)
Jen si moc preju, abych uz takhle necestoval, az budem bydlet s Deninkou spolu... Abych pak doma neslysel dnes uz zlidovelou hlasku z meho oblibeneho serialu: "Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!" :-)

Na zaver jen fotecky z minulych cest - Torre Calatrava v Barcelone:

A Hout Bay v Kapskem meste - fotka z restaurace, kde jsem si dal cerstve vyloveneho tunaka :-)

Přehnaná otevřenost?

Neda mi to, a tak na jeden komentar odpovim primo na hlavni strance. Pred nejakym casem jsem se trosku rozepsal o menstruacnim kalisku "Lunette - jak to viděl Jen" a Deninka pak pod nej pridala dalsi sve zkusenosti. Nasledne se tam objevil komentar:

vyučující řekl(a)...

Je neobyčejně milé, že nám coby studentka psychologie umožňujete nahlédnout tak hluboko (mělko) do své duše. Tak hluboko do vašeho těla ale asi přeci jen vidět nemusíme.

To mne zaujalo - protoze to je samozrejme otazka nazoru :-) My se snazime psat sem veci tak, jak je vidime a citime. Bez prikras a falesneho predstirani, bez malovani potemkinovske vesnice... Kdyz se milujeme, jsme stastni. Kdyz se hadame, jsme vzekli a rveme. Kdyz zvracime, tak je to odporne a smradlave. A kdyz ma zena sve dny - tak proste krvaci. A lepsi cista krev v kalisku, nez rozlozena na vlozce - vim o cem mluvim, prisel jsem do kontaktu s obojim :-)

A pokud se nekomu nase otevrenost nelibi - tak si asi bude muset najit na cteni jiny blog :-)

Ale jsem moc rad, ze se tady objevil i negativni komentar, protoze jsem si uz zacal myslet, ze nase prispevky jsou tak nudne, ze nedokazi ani vyvolat nejakou diskuzi :-)

Proto vyhlasuji anketu (najdete ji na pravem okraji hlavni stranky) - vadi vam otevrenost, s jakou tady piseme prispevky? Dejte nam vedet, zvednete svuj hlas :-)

Občan Havel

Tak jsme s Deninkou zase po nejake dobe vyrazili do kina. Oba jsme o tomto filmu neco malo cetli a zaujalo nas to natolik, ze jsme se rozhodli jej videt a posoudit na vlastni oci. Musim se priznat, ze jsem vzdy byl priznivcem Vaclava Havla presne pro ty jeho vlastnosti, ktere jsou dobre zachyceny v tomto dokumentarnim filmu. Byl vzdy svuj, snazil se vzdy ridit hlavne svou hlavou, pohledem na svet a svedomim. Diky tomu samozrejme casto narazil, obcas vypadal jako "vidlak" mezi vsemi temi vymodenymi politiky se strojenymi usmevy. Diky tomuto filmu se mi znovu vybavily ruzne detaily z nasi politicke sceny, ktere jsem v mladi zahledl v mediich. Ve filmu se take objevuje cela rada znamych tvari, ktere dnes jiz v televiznich novinach moc nevidame...
Proste se mi to libilo :-) Ale nejlepsi moment celeho vecera si opet pripsala Deninka. Kdyz jsme opousteli sal, rozhledla se kolem a prohlasila: "Teda tady jsou sami lidi, kteri jsou tak stari, ze si vsechny ty udalosti musi pamatovat." Cimz mi s taktem sobe vlastnim dala najevo, ze kdybych byl jeste o par let starsi, tak pamatuju hnede uhli...
Proste moje nejmilovanejsi Deninka :-)

Horolezci, horolezkyně, horolezčata ... :-)

V nedeli jsme se probudili do krasneho slunecneho rana. Oblaha bez mracku, slunicko jako v lete - teplomer vsak zustaval na -1°C. Konecne nadesel dlouho ocekavany den jako stvoreny pro poradny vylet. Tentokrat jsme se rozhodli pro zdolani vrcholu nejvyssi hory mesta Ostravy (ok, ve skutecnosti je kopec v Krasnem poli o par metru vyssi, ale neni zdaleka tak romanticky). Ano, jedna se o haldu Ema, jejiz objem je o tretinu vetsi nez slavna Cheopsova pyramida a stejne jako ona, i nase halda vzesla z tvrde prace mnoha lidi. Ale nechme mluvit Wikipedii:

"Halda Ema (někdy také psáno jako Ema-Terezie či Terezie-Ema) je ostravská kuželová halda o výšce 315 m. n. m. Nachází se v oblasti Slezské Ostravy na pravém břehu řeky Ostravice. Tvoří ji miliony tun vytěžené hlušiny z ostravských dolů (rozloha: 82 hektarů, objem: přes 4 mil. m³). Přes stopadesát let stará halda stále pracuje, proto z ní vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý. Povrch haldy je neustále zahříván vnitřními procesy. Uvnitř hořící haldy dosahuje teplota až 1500 °C, takže v ní vznikají vzácné nerosty – porcelanity a jaspisy."
Je halda nebezpecna? Neni :-)
Prestoze Klub ceskych turistu na svych strankach uvadi: "Halda pořád sama o sobě pracuje. Putování na její vrchol je na vlastní nebezpečí."
S trochou nadsazky lze rici, ze kdyby na temeni haldy usnul znaveny turista, byl by to mozna spanek vecny. To dokazuji i historicke novinove zpravy, z nichz jedna znela napriklad takto: „Dělník K. Glajcar jsa opilý zašel na haldu u jámy nasbírat uhlí. Ohřívaje se u hořícího místa nadýchal dusivých plynů a zemřel. Co ta kořala natropila již zla!“ :-)
Dopravili jsme se k Ostravske ZOO a od ni jsme vyrazili pesky. Prosli jsme nekolika ulickami, protoze trasa neni vubec dobre znacena, jako by se magistrat za tuto pozoruhodnou horu stydel. Nakonec jsme se dostali na upati hory, ktera je cela huste porostla brizami a dalsimi naletovymi drevinami. Uzkou strmou cestickou serpentinovite obtacejici severni svah jsme pomalu vystoupali az na samy vrchol. A tam se nam otevrel neuveritelny rozhled na panorama Ostravy, az jsem zaslzel.
Ovsem nejzajimavejsi bylo zbarveni pudy na hole jizni strane - tam kde hlusina dukladne prohorela je zem cihlove cervena, na nekolika mistech stale zbrazdena dymajicimi pruduchy obklopenymi smaragdove zelenou orosenou travickou. Tato strana neni nikdy pokryta snehem, a neni se co divit - v nekterych mistech je zem opravdu na dotek horka. Deti byly nadsene, ze se ucastnily expedice na sopku. A Miky, aby vypadal jako spravny objevitel, zakopl a vyvalel se v blate - za coz mi ex, kdyz jsem vracel deti, samozrejme nezapomnela podekovat :-)
Moc se mi ten vylet libil, konecne jsme zase sli nekam do prirody. A musim rict, ze to bylo diky Denince, ktera sama v prubehu tydne prisla s navrhem, abychom navstivili aspon neco zajimaveho a netradicniho, aby ten vikend nebyl jako ostatni. jen skoda, ze jsme nemeli dobry fotak, takze jen par snimecku z meho obstarozniho mobilku...

Už asi nemusíme být hodní... :-/

Pred nedavnem tady Deninka psala, jak se obcas strachuje, jestli nemuze byt nahodou tehotna. A ted to vime vicemene jiste - nemuze. Po par mesicich obihani doktoru kvuli nepravidelnostem cyklu, ktery nebyl ani trochu mesicni ji gynekolog konecne vysetril dukladneji a jeho zaver byl - anovulacni cykly. Denince se neuvolnuji vajicka, takze sance na otehotneni je skutecne miziva...

Podle gynekologa je jakakoli lecba momentalne zbytecna, ma to pry cenu zacit resit az v dobe, kdy budeme chtit mit deti...

Ale ja verim, ze priroda je mocna, a ze se to do te doby treba spravi samo. A my bychom meli byt asi preci jen hodni - neni nic horsiho, nez pokouset zakon schvalnosti :-)

Všechno zlé je k něčemu dobré

Kdyz se ohlidnu za minulym tydnem, tak to presne sedi. V pondeli za mnou Deninka prijela do Prahy, pred nami byl cely tyden spolecneho casu. Jenze vecer mi nejak nebylo nejlip a kdyz jsem rano vstal, zvladl jsem jen dojit k zachodu a zvracet. Myslel jsem, ze tam snad necham vsechny vnitrnosti. Zustal jsem tedy doma, v prubehu dne se zaludek uklidnil a zustal uz jen prujem. Ve stredu jsem se odvazil do prace, protoze mi bylo lip, ale ve ctvrtek jsem uz zase zustal doma. Uplne zdravy jsem ale prakticky az dneska (nedele). Nejaka strevni chripka. Toliko k te horsi casti.
Ta lepsi spociva v tom, ze mi sice nebylo uplne nejlip, ale zase jsme aspon s Deninkou stravili vice casu spolecne, nez kdybych chodil do prace. A vzhledem k memu stavu - vetsinou v postylce ;-)
Coz s sebou nekdy prinasi i zabavne situace - napriklad, kdyz si Den po jedne velmi hezke "romanticke" chvilce vzala mou penezenku a z nejakeho mne zahadneho duvodu zacala pocitat tisicovky :-) A nedokazala mi vysvetlit, jak ji to zrovna v takovou chvili napadlo a co tim myslela :-)
Taky mi moc chutnala dietni bramboro-mrkvo-ryzova polivka, kterou mi uvarila - pricemz pro sebe si udelala belgicke vafle, ktere vonely tak, ze jsem mel sliny az na brade :-)
Mam ji proste moc rad a pres vsechny jeji drobne nedostatky bych ji nevymenil za nic na svete. Ostatne - ja taky nejsem zdaleka idealni ;-)
V prubehu tydne jsme se zvladli podivat na dva docela stare, ale o to lepsi filmy: Sexmise a My Fair Lady. Sexmise v polstine je super (pro Den samozrejme ceske titulky, brnaci nemaji jako druhy matersky jazyk polstinu, jako my od Ostravy). Den mela nejakou zvlastni naladu, mozna podle nazvu filmu cekala neco jineho - co chvili vyrusovala s otazkami jako: "A ted pujdou soulozit?", "A ted ji to udela, ze?" "A ted uz si tam s nima urcite zacnou uzivat..." Ale nakonec se ji to myslim libilo :-)
A My Fair Lady je klasika, moc krasny film, ktery ja zboznuju hlavne kvuli uzasne anglictine a neprelozitelnym slovnim hrickam. Deninka zase v postave prof. Higginse poznala mne - rikala, ze umim byt stejne pragmaticky a necitelny jako on, kdyz se kvuli neceho hadame :-)
Zkratka a dobre - tento tyden se mi opravdu moc libil. I pres nemoc jsem spise nabral sil, ktere budu potrebovat v nasledujicich tydnech. A kdyz pak budu porad nekde ve svete, aspon budu mit krasne vzpominky na cas, ktery jsme ted s Deninkou stravili :-)

Lunette - jak to viděl Jen

Protoze mam momentalne vice casu nez Deninka, ktera se uci na zkousku, budu to ja, kdo napise neco o prvnich zkusenostech s menstruacnim kaliskem Lunette :-)
Deninka s nim docela dlouho otalela (dostala ho uz k svatku 11. zari), ale je treba rici, ze jsme se uz drive domluvili, ze to otestujeme radeji az v dobe, kdy budeme mit dostatek casu a budeme spolu, abych pripadne mohl "podat pomocnou ruku" ;-) Protoze jsme cetli jednu diskuzi venovanou tematu menstruacnich kalisku, kde rada holek vypravela nekdy az hororove historky, jak tezke je kalisek zavest a jeste mnohem tezsi jej pak vytahnout.
Takze jsme ho predevcirem vyvarili dve minutky ve vode a pustili se do toho. Kupodivu zadny horor se nekonal :-) Deninka nepouzila tradicni zpusob skladani ("C-fold") ale intuitivne stvorila sama "Origami" - pro zajemce vice zde.
Slo to docela dobre. Napoprve ho Deninka nezasunula moc hluboko, takze zpetne rika, ze ho trosku citila - ale ne bolestive, proste jen ze tam je. Asi po dvou hodinach jsme jej sli vytahnout - ocekaval jsem, ze to nepujde snadno - ale kupodivu to slo docela lehce.
Prakticky jediny problem za tech par dni nastal jen po prvni noci s kaliskem - kalisek byl trosku hloubeji, a tak nesel tak snadno zachytit - ale chtelo to jen prijit na spravny zpusob. Celkove to tedy bylo slozitejsi nez napoprve, ale trvalo to snad jen 3 minuty (Zatimco nektere holky pisou treba o 15 minutach a hroznych bolestech - protoze se to snazi vyrvat bez zruseni podtlaku).
S kazdym novym pouzitim clovek ziskava praxi, takze si myslim, ze uz to bude jen lepsi :-)
A rozhodne mi to prijde cistejsi a hygienictejsi nez vlozky, navic vetsinou staci kalisek vymenit jen rano a vecer. Nevysusuje posevni sliznici jako tampony, ani clovek nesedi hodiny v krvi s mnozicimi se bakteriemi jako v pripade vlozek. A fakt, ktery si jen malo lidi uvedomuje - jak obrovske mnozstvi tezce rozlozitelneho odpadu tvori vlozky. Pro zjednoduseni pocitejme treba 20 vlozek na cyklus, 12 cyklu do roka - to je 240 vlozek na zenu a rok. Krat pocet zen v plodnem veku - predstavu necht si kazdy udela sam. A nechme znovu hovorit cisla, nebot ekonomicke hledisko je taky velmi priznive - jedenkrat 500-800 Kc za kalisek, ktery vydrzi nekolik let (bezne se udava 10) oproti 4 800 Kc (pri pouzivani hnusnych nejlevnejsich Lydii 2 Kc/vlozka) po neuveritelnych 16 800 Kc (pri pouzivani Always Ultra 7 Kc/vlozka) za stejne obdobi. Tomu rikam skutecne krvave pocty ;-)
Osobne davam kalisku velkou budoucnost - zacatky jsou vzdy tezke. Cetl jsem jake protesty provazelo uvedeni tamponu na trh, jak odporne pripadalo zenam si "tam" neco strkat. No, a dneska strkaji zcela bezne ;-)

Silvestrovský výlet

A zase pisu ja - Deninka se totiz snazi predstirat, ze umi byt i pilna studentka a uci se na zkousku z kyberkultury. Ale to jen diky memu neustalemu psychickemu natlaku, blizicimu se terminu (pozitri) a nakonec i poukazovanim na fakt, ze Ivuszka je sikovnejsi studentka (navic dostala jednicku z obcanky) - timto ji tady chvalim, nebot si to opravdu zaslouzi :-)
Na letosni oslavu Silvestra jsme byli pozvani nasimi kamarady Mladou a Honzou. Mladin prapredek vlastnil v Jablonnem v Orlickych horach tovarnu a jakozto zamozny pan si postavil pekne sidlo - vilu s 26 pokoji (mozno tedy rici spise maly zamecek). Dum ma dokonce i vez s hodinami a zvonici, jeste donedavna si celá obec ridila cas prave podle nich. V pokojich se topi drevem v kamnech - v nasem pripade dokonce s prosklenymi dvirky, svetlo slehajicich plamenu dodavalo celemu pokoji velmi romantickou atmosferu.
Nicmene i zde existuje druha strana mince - a tou je rozsahle pribuzenstvo, neschopne se shodnout na tom, jak bude s rodinnym majetkem nalozeno. Momentalne ma kazda pozustala rodina narok na asi 2 pokoje, ovsem jista vetev by nejradeji cele sidlo pro sebe, a tak lezi cely pripad pred soudem.
Coz se nastesti nasich oslav nijak nedotklo :-) Puvodne melo jet asi 10 lidi, nakonec ale vetsina onemocnela, nebo se nedostavila, a tak jsme zustali jen my 4 - Mlada, Honza, Deninka a moje malickost. Tesne pred nasim prijezdem napadlo 20 cm noveho snehu, takze okolni kopce a lesy jeste podtrhovaly zimni atmosferu. Honza pak do desate vecer dopisoval nejakou seminarku, takze my jsme si zatim s Mladou zahrali Carcassonne - Lovci a sberaci. Do toho ukusovali chlebicky a pak i prirodni rizecky s hranolky - vse chutne a cerstve primo z kuchyne nasi hostitelky :-) A zatimco jsem se s Deninkou oddaval dzusovym orgiim, Mlada v nepritomnosti Honzy zkonzumovala sedmicku bileho :-)
Pak jsme se sli projit pres zasnezeny kopec do vedlejsi vesnice. Snehovou nadilku jsme hned vyuzili k vytvoreni ponekudy jetych "andelicku".
Vratili jsme tak akorat, abychom stihli vytahnout lahev Bohemia Sektu a vylezt po uzkych tocitych schodech do nejvyssiho, proskleneho patra veze, kde jsme s napetim ocekavali okamzik prichodu roku 2008. Zvon ohlasil pulnoc, sklenicky cinkly a rty se potkaly v novorocnim polibeni :-) Pak uz jsme si jen vychutnavali krasny pohled na celou obec se vsemi nadhernymi ohnostroji. Po navratu do pokoje jsme si hezky povidali, doslo i na maly striptyz - bohuzel jen muj, kdyz jsem predvadel, jak mi na stara kolena zacala srst pokryvat brisko :-)
Do postylky jsme se dostali kolem 4. hodiny - tak unaveni, ze ani plameny v krbu v nas nezazehly byt jen jedinou romantickou jiskricku a my usnuli, sotva jsme se dotkli postele :-)
Prihodim jen par obrazku - na fotce veze je krasne videt, jak se neshody v rodine odrazeji na fasade - pulka je nove omitnuta, druha lezi ladem.
A na detailnim vyrezu (posledni obrazek) je pro zmenu videt, ze tezka jsou rana opilcova ;-)

Dárečky

Tak se konecne iá dostavam k tomu, abych sem pridal par slov o tom vanocnim nadeleni :-) U nasich jsem pod stromeckem nasel knizku a svetr, ktere jsem si koupil - ale hlavne muj momentalne nejoblibenejsi darek - obalku s vanocnim pranim a papirky s podobiznami slavnych lidi. Tentokrat do sbirky pribyla 3x Emma Destinnova :-)
Zato u Deninky mne cekal krome par mensich balicku i jeden maxidarek. Byl jsem moc zvedavy, ale nejdrive mi bylo dovoleno rozbalit mensi darecky - kosmetiku od Oriflame, aneb mala domu pro Deninku ;-)
Nakonec prisel na radu i maxidarek - a on to toustovac! :-) Moc pekny, ma totiz vyndavaci plotynky, takze se daji jednoduse ocistit a taky ma druhou sadu plotynek specialne na wafle :-) Neni nad domaci gofry, uz se moc tesim :-)
Moc Deninku chvalim, byl to uzasny napad - je to uzitecny pomocnik, navic velmi skladny. Vzali jsme si ho s sebou i na oslavu Silvestra v Orlickych horach - ale o tom az jindy :-)
Dulezitejsi je, ze jsem zjistil, ze v prodejne ScanQuiltu meli zajem o papirky s Emmou - tak jsem je hned vymenil za 2 paradni perinky Duplex Plus v prodlouzene delce 220x135 - aby mi nelezly nohy, kdyz si prikryju hlavu :-) - a k nim sadu povleceni. To je panecku hned jine spani :-) Jedna se v podstate o dve ruzne silne prosivane periny sepnute na okrajich suchymi zipy - takze az 3 ruzne varianty dle naroku na hrejivost - ja jsem totiz zmrzlik :-)
A jak to potom vypada vcelku muzete posoudit sami na obrazku :-)

My už budeme hodní...

Zase jednou po delší době jsem celá nervózní, abych nebyla těhotná Už kolikrát jsem si říkala - takhle to dál nejde - nemůžeme takhle riskovat - a už je to zas tady Aby to nevypadalo, že si jen tak "nezřízeně" užíváme bez jakékoliv ochrany, tak to zas neee.. ale přerušovaný styk asi nezaručuje tu nejbezpečnější ochranu, no Tak teď každý den čekám..předmenstruační bolesti by byly, ale marně, menzes stále nikde.
Děsím se toho, že bych snad mohla být těhu.. ale to já si z toho vždycky spíš dělám srandu, že bych byla, a doopravdy si myslím, že být nemůžu..
Potíž je v tom, že já ve skutečnosti po miminku moc toužím.. pořád čtu nějaký diskuzní fóra o těhotných, teď cvičím ty cviky na plodnost ..jenže na to, abych teď doopravdy otěhotněla je teď strašně nepříznivá situace.. jsem ve druháku, tak chci udělat v klidu aspoň ty bakalářky, Honzík je v Praze, já v Brně, byt tam zatím žádný nemá, v podnájmu se ségrou by se to určitě nedalo. A navíc bych se nechtěla vdávat v zimě Prostě - nic by tomu teď nepřálo.
Tak doufám, že zase jednou budeme mít štěstí - a nic se nestane a maximálně zas vyhodíme zbytečně peníze za nějaký ten těhu testík:o) A od teď si slibujeme - příště už takto riskovat nebudeme, už budeme VÁŽNĚ hodní;o)))