Štědrý Honzík :-)

Tak jsem se konečně dočkala a Honzík za mnou toho 25. večer přijel:-) Zase nám to vyšlo tak dobře jako minulý rok, že rodiče zrovna odešli na pocházku, tak jsme si mohli udělat Vánoce přímo pod stromkem:-) Letos jsme ho měli fakt velký - skoro do stropu:-)
Honzík se pořád bál, že pro mě nemá moc dárků a tak.. což nechápu, protože mi jich dal dost - a moc pěkných:-) Dostala jsem takovou pěknou velkou tašku adidas (to říkal Honzík, že to je jen tak - pořád se mi to styděl dát), pěkné veliké fixy (i s oRanžovou i růůůžovou:-), DVD Starostliví medvídci, malou, plyšovou, heboučkou kočičku plněnou kuličkama:o), pomerančové čokoládové čtverečky Lindt:-) - výhoda toho, že Honzík lítá do Belgie:-) a moc krásnou podprsenku CALVIN KLEIN:-) Je fakt moc pěkná - bílá s obvodem s nápisy Calvin Klein, a hlavně je pěkně vyztužená a pěkně sedí:-) Takže to je moje poprvé - co jsem dostala od kluka podprsenku:-) A zároveň moje nejluxusnější podprsenka:-)
Dělala jsem si srandu - a říkala Honzíkovi, že když se na ty dárečky někdo podívá - plyšáček, fixy, čokoládky, dětské dvd - tak to vypadá jako dárečky pro holčičku:-) - krom té podprsenky:-) A Honzík dodal - i s tou podprsenkou - 70A není žádná ženská velikost:-)
Nojo, s moji velikostí jde opravdu docela těžko sehnat podprsenku, která by mi pěkně seděla a byla mi.. zato když se sežene, tak je to většinou nějaká moc pěkná, luxusní:-) Asi to bude tím, že na moje prsa se hodí podprsenka akorát tak na ozdobu..;o)
A co dostal Honzík - sem třeba napíše on sám..:-) Ale z jednoho toho dárku jím teď moc dobré toustíky;-)

Štědrý den u Pastelky :-)

Tak já taky popíšu jak to u nás probíhalo. Nejsem ale asi schopna psát takové krátké zápisy jako Jen, tak to bude o neco delší;-)
Pastelka je taková moje přezdívka.. používám ji jen na cs.. (nic jiného mě tenkrát nenapadlo když jsem se registrovala:-) ale pár lidí mi už řeklo, že na mě ta přezdívka docela sedí.. kdykoliv někde uvidím barevné pastelky, neodpustím si totiž : "Jeeeeee, pastelky" a mám ráda všechno barevné:-)
A teď k tomu štědrému dni. Ráno jsem sem začla psát jiný zápis.. ale ten jsem pak odložila. No, třeba ho ještě pak uveřejním:-)
U nás se tentokrát večeřelo docela pozdě - až v 8. Bylo totiž moc práce a mamka chtěla ať se jde ješte na procházku, když už jsme celý den zavření doma. Šli jsme po trase, kde rodiče běhají, byla už teda pěkná tma a nechtělo se mi tak dlouho chodit. Sice jsem teda trochu brbrala, ale musím uznat, že není zas tak špatné se jít projít..jen bych mnohem radši s Honzíkem..:o)
Na večeři byl tradiční kapr s bramborovým salátem. Taťka byl dnes vyjímečně milý a dokonce říkal, že mi to sluší a že mám krásný náhrdelník:-) (s českým granátem)
A teď k dárkům - moc jsem toho nečekala, protože jsem už předtím dostala nový mobil, takže jsem byla spokojena:-) Dostala jsem nužky co stříhají vlnkovitě, děrovačku ve tvaru stromečku, svíčku aromaterapie, punčošky, půllitrový hrnek, dřevěný hřebínek, kosmetickou taštičku a nějakou kosmetiku na obličej, a od táty teplé rukavičky a hlavně batoh na notebook:-) Moc pěkný - Deuter Giga Office
A pak jsem si ještě pod stromečkem dala krásné červené flanelové pyžamko od Honzíka. Moc se teším až si ho k němu vezmu:-) a těším až si zítra dáme dárečky spolu:-)

A je po Vánocích

Jak se rika - nejhezci je ten cas, kdy se clovek tesi na rozbalovani darku. Kdyz je rozbaleno, je po Vanocich. A to se prave stalo.
Skoda, ze jsme tyto Vanoce nemohli s Den travit spolecne. Oba pevne verime, ze pristi rok uz to bude uplne jinak. Ze se nam povede udelat si prvni spolecne Vanoce sami dva, tak jak to budeme chtit. Moc se na to tesim :-)
Protoze tyhle Vanoce byly trosku divne... Jednak jsme nebyli s Den spolu a taky decka obe dve neco chytly, maji vysoke horecky, tak berou antibiotika. Ale co - bylo hur a bude lip :-)

Loučení se s 3. semestrem - vánoční večírek :-)

Ve středu se konal zase jeden psychologický srázek:-) Já už na ně moc nechodím, vlastně jsem byla naposledy někdy před začátkem semetru kvuli psychointegráku.. mám totiž pořád dost práce a navíc se bojím jet sama večer:-(
Řekla jsem si, že teď ale půjdu. Domluvili jsme se s Davidem - on pojede se mnou, protoze mu od nás jezdí bus domů:-) V úterý psal ještě Martin(spolužák se kterým jsem se seznámila na psychosoc. výcviku), jestli nechci jit na horostěnu..tak jsem mu napsala ať jde na sraz:-) Pozvánka zněla takto: Takže psycholouši,
předvánoční besídka se koná ve středu ve 20:00 na Skleněnce nahoře v galerii. A když předvánoční, tak se vším všudy - podmínkou vstupu je přinést dáreček v hodnotě 20Kč - budeme si je vyměňovat, všechny si vážně nenechám:-) Já jako dárek přinesla takovou pěknou svíčku:-) Mimochodem - v bříčních tancích jsme se teď učili tančit se svíčkama - někdy to Honzíkovi musím předvést;o) Dárečky jsme všichni vyložili na stůl a konala se tombola:-) Ke každému dárečku se vylosovalo jméno. Bylo to takové moc milé:-) A líbilo se mi prohlížet co všechno koho napadlo jako dáreček donést:-) Nejzajímavější asi byla jitrnice:-) Nebo puzzle čokoláda - to bylo moc pěkné:-) Já dostala perník, který jsem hned zkonzumovala, protože jsem byla celý den ve městě, tak jsem toho moc nepojedla. A největší úspěch sklidil asi bublifuk:-) Hodím sem nějaké fotečky:-)
Posezení bylo fajn, dorazilo celkem dost lidí. A mile mě překvapilo, že málokdo si tam dával nějaký alkohol:-) Všichni jen čajíky..koaly.. popřípadě teda svařáčky..:-) Říkala jsem si - no jo psychologové - ti si přece nechtějí ovlivňovat vnímání;-) Zato na té skleněnce je to teda pěkné doupě.. zakouřeno.. celou dobu tam byla pronikavě cítit marihuana.. některé skupinky seděli na zemi, protože tam nebylo dostatek stolů.. ne je to tam takové "alternativní":-) Ale zas musím říct, že to není až tak špatné místo na sraz.. asi lepší než normální hospoda. Měli jsem tam celkem dost místo, bylo to tam pěkně osvětlené, takže jsme všichni na sebe viděli, a i přestože hrála hudba, tak tam nebyl nijak moc velký hluk, takže jsme se mohli normálně bavit a dokonce se u toho i pěkně slyšeli:-) Obzvláště zajímavá byla Kubova "historka" ohledně jeho seminárky do vývojovky:-) Na semináři totiž vznikla taková živá diskuze ohledně citací s doktorantkou která nás učí.. a asi si to na nás i trochu vybíjela v tom hodnocení prací, které bylo dosti kritické. No obzvášť Kuba, který se na onom inkriminovaném semináři asi nejvíce ozýval si s tou seminárkou teď užívá pěkné patálie.
Večer se mi líbil, až na ten kouř jsem byla spokojena:-) Jsem ráda, že jsem zas po dlouhé době vyšla mezi lidi:-)

Cvičení podle Mojžíšové

Dříve jsem měla skoliózu. Tím nechci říct, že teď ji nemám:-) Jen už s ní nic nedělám.. Chodívala jsem cvičit na rehabilitaci, občas na kontroly k ortopedce, někdy cvičila i doma, ale celkově jsem to spíš flákala. Hlavně potom, co mě ortopedka nechala s tím - uvidíme co s Tebou to studium (sezení nad knížkami) udělá.. a další kontroly snad ani nevyžadovala. Je fakt, že teď mě záda docela bolívají, tak jsem se s tím rozhodla zas něco aktivněji dělat. Jsem už starší, tak mám už větší rozum a snad i silnější vůli:o) Taky mě do toho dokopalo to, že jsem četla, že od problémů s páteří se odvíjí spoustu dalších zdravotních problémů, protože křivá páteř může blokovat nějaká centra v těle..
Šla jsem tedy za obvodní lékařkou (taková milá dáma, která vypadá, že je nakloněná i přírodním věcem, velmi klidná, mívá tam puštěnou i svíčku) a nechala se od ní poslat na ortopedii. Doktorka mi řekla, že mám mírnou skoliózu a že hlavně musím celý život cvičit. Dala mi taky nějaké odkazy, tak si je sem raději napíšu, kdybych je někdy hledala: www.orthogate.com, cvicime.cz, www.rsi.org.uk, www.aok.de, www.hse.gov.uk, back pain, www.sedus.com. Poslala mě taky na rehabilitaci kam jsem asi 3 týdny 2 krát týdně chodila - abych se naučila cvičit. Díky tomu jsem si taky pořídila velký balón, na kterém jsem tam hlavně cvičila.
Mezitím jsem tak nějak narazila na cvičení podle Mojžíšové.. ani nevím jak, asi zásahem osudu:-) Jednak jsem na to narazila já sama a i moje mamka mi o tom nezávisle na tom řekla. Zjistila jsem, že se prodává knížka i dvd, tak jsem si říkala, že bych si to mohla přát k Vánocům. Je to cvičení, které pomáhá hlavně ženám k otěhotnění - což teda zatím v plánu nemám:o), ale je to dobré i na skoliózu a na problémy s menstruačním cyklem, které teď mám:-( Něco málo jsem si o tom cvičení přečetla a zjistila, že je dobré to ale nacvičit pod vedením někoho a že se také souběžně dělají nějaké mobilizace.. Tak jsem se na té rehabilitaci psala, jestli tam náhodou nedělají i to cvičení podle Mojžíšové. Řekli že to tam nějaká sestra dělá, ale že je nutné mít na to žádanku od lékaře. Tak jsem šla zas za obvoďačkou - stejně jsem ji musela donést zprávu z té ortopedie a ptala se jí na to cvičení - že si myslím že by to pro mě bylo dobré. Tak mi řekla, že se mám stavit za jednou sestrou na gynekologii, hned ve vedlejším vchodě, že mi dá nějaké ty návody jak cvičit. Objednala jsem se k ní a byla moc milá:-) Povykládala jsem jí jaky mám všechny zdravotní problémy..jak to se mnou je, všechno to vyslechla a snažila se mi i poradit. A dala mi dokonce i knížku o cvičení podle Mojžíšové i DVD, že mám teda cvičit:-) Tak mě to mile překvapilo, že mi to asi jen tak dala, tak si to aspoň nemusím kupovat:-) Prý mám zatím cvičit a v lednu se k ní objednat, že by mi udělala nějakou masáž, tak jsem tedy zvědavá:-)
Uff, to teda byla složité cesta jak se k tomu cvičení dostat:-) Ale snad to stálo zato:-)
Předevčírem jsem se teda do toho cvičení konečně obula. Než to celé odcvičím, tak to teda trvá asi hodinu. (a to se počet opakování u některých cviků bude navíc potupně stále navyšovat:-)) Tak snad to budu zvládat:-) Chtěla jsem si to sem raději poznamenávat, abych věděla jak jsem na tom a třeba i nějaké výsledky:-) V té knížce je o tom moc hezky napsáno.. i zkušenosti různých žen, jak jim to pomohlo k otěhotnění:-)
Takže - zatím cvičím 10 cviků (plus 2 cviky pro muže s patologickým spermiogramem;o) - no a co, to nemůže uškodit:-), u cviků s opakováním cvičím zatím 15 opakování - příští pátek bych měla zvyšovat na 20, tak snad se mi podaří s tím každodenním cvičením vytrvat:-)

Od studia je třeba si odpočnout - čajka u příležitosti Elthiho narozenin:-)

Tak jsem po móóóóc dlouhé době zase někam zašla:-) Můj spolužák David (jeden z mála lidí se kterými se ve škole nějak víc bavím) měl narozky - 22let - takže jsem nemohla odmítnout jít na jeho oslavu:-)
(Dokonce byl i ochoten mi den oslavy i tak trochu přizpůsobit:o))Taky se mi líbilo, že to bylo v čajce na mendláku, kterou mám docela blízko:-) David (říkají mu Elthi jako Eltharion) pozval docela dost holek, tak sem si říkala, že to bude taková skoro dámská jízda, ale nakonec to dopadlo docela jinak. Oslava měla začínat asi v 5, ale já tam s Mladou dorazila až v 6, protože jsme ve škole byly ještě ve střižně. Pokoušeli jsme se tam přehrát naše rozhovory týkající se rozjezdů do počítače. Program Adobe Premiere jsem viděla skoro poprvé v životě tak do byla docela sranda(jak by se dalo říct slovy černého humoru:-)) Nahrát se nám to sice podařilo, ale vůbec jsme nechápali proč tam nejde slyšet zvuk přestože se tam zvuková stopa objevovala.. (abyste si nemysleli, že jsme třeba zapomněli zapnout bedničky nebo něco podobně hloupého, tak jsme samozřejmě zkusili pustit v jiném programu jiné video, kde zvuk jel) No nic, tak jsme to vzdaly a šly do té čajky. Mlada ještě po cestě chtěla něco pro Davida, tak jsme byli v takovém obchodě s čokoládama a ona se vůbec nemohla rozhodnout:-) Já pořád navrhovala : co třeba ta čokoláda s mátou... nebo s chilli! a nebo ta s malinama vypadá moc dobře... a ona měla neustálé obavy o to, jestli mu to bude chutnat. Nakonec si nechala poradit od prodavačky a vzala nějaké čokoládové bonbóny, které byly pěkně balené.
Došly jsme do čajky a byl tam zatím jen David a jedna slečna až z Třebíče. Chvíli jsme tam společně pobyli, mezitím se stavila další slečna, která Elthimu pouze popřála a zas utíkala (no jo, to je tím obdobím zápočtů..) a pak přišel konečně i nějaký zástupce mužského pohlaví - Nelmi (jako Nellmegil) Vypadal tak trochu jako šermíř a taky že byl šermíř:-) Prý mu to říkají i v práci.. pracuje teď chvilku u eurotelu jako operátor na pasivu a byl z toho hrozně nadšený, tak nám o tom vykládal:-) Slečna z Třebíče se po jeho příchodě jaksi vytratila a Mlada po chvíli taky, jede zítra na psychovýcvik, tak se musela ještě chystat. Takže jsem zbyla jen já, obklopena dvěma muži!:-) Takové situace jsem se vždycky bála, říkala jsem si, co já si tak můžu s klukama vykládat, nikdy jsem to asi moc neuměla, ale nakonec to bylo fajn a vydrželi jsme tam docela dlouho:-) Nelmi vykládat o práci, my s Davidem občas sklouzli ke škole a zbytek času jsme vyplnili hrami jako mikádo nebo žabky:-)
Taky bylo zajímavé setkání s jedním zvláštním pánem co tam dorazil. Vypadal tak zajímavě alternativně, přírodně.. plátěne kalhoty, plátěnou košili, kterou ale neměl zaplou, ale přepásanou kusem látky. Kolem pasu měl navěšené látkové pytlíčky. Nejprve se nás zeptal zda je tam místo, pak si začal sundávat i ponožky a udělal si tam vlastní místečko a byl tak jakoby sám pro sebe.
Když mu čajmenka přinesla čaj, tak odněkud vydoloval žlutou růži a pěkně zabalený dáreček a dal jí to.
Pak přišly do čajovny nějaké dvě holky, ale vypadalo to, že tam není už místo, tak se otočily a šly pryč. A tenhle zvláštní pán jim hned vytvořil místečko z jednoho stolečku, který nám s naším dovolením sebral, tak je Nelmi šel zavolat, ať se vrátí. Zvláštní pán neznámo odkud opět vylovil žluté růže a každé jednu věnoval. Dokonce jim pak na ně přinesl i "kabátek", jak sám řekl - aby venku nezmrzly:-)
Přemýšlela jsem co bych si jetě dala a napadl mě sahlep, který jsem už dlooouho neměla. Za chvíli přišel ten pán a donesl 3 hrníčky sahlepu, prý pozdrav od skřítku:-) Jeden dal přede mě, zbylé dva před ty slečny. Já myslela, že je to ten můj sahlep, co jsem se objednávala, ale když pak čajmenka donesla další, zjistila jsem že ne:-) Když jsem pak odcházeli, tak ten pán tam byl u pokladny, vykládal s čajmeny a poskakoval tam a tančil. Nevím jestli tento zvláštní pán patřil do blázince, nebo byl jen velmi osobitý, každopádně to byl takový opravdu zvláštní ale asi velmi pozorný človíček. Teď jak to píšu, tak jsem si vzpomněla jak kdysi, už je to asi rok, jsem byla v čajovně na skleněnce a nějaký pán tam u poklady jen tak nechal 1000 kč a šel pryč.. něco mi tak podvědomě říká že to byl taky on:-)

Hodím jsem ještě nějaké fotečky z mobilu co jsem zkoušela fotit:-)

Úsměv prosím :-)

Dny se krati, svetla ubyva a do dusi se pomalu vkrada nicota a depresivni nalada... Ale to prece vubec neni treba! :-)
Vsechno zavisi na tom, jak to clovek bere. Vim o cem mluvim - tento tyden jsem byl straslive nemocny, malo jsem spal a byl jsem z toho uplne zniceny - znate to, nemoc horsi nez morova rana - rymecka :-)
Navic Deninka na mne skoro nemela cas (vikend, kdy jsme meli byt spolu odjela na skolni psychovycvik a pres tyden chodila domu pozde vecer), pak ji pro zmenu prepadla nejaka stiha - ze ji veci nerikam jako drive, ze pred ni utikam do virtualniho sveta, ze se bavim s lidmi a mam pred ni tajnosti, atd... Tohle jsme si nakonec vyrikali a doufam, ze ji doslo, ze to asi zpusobilo nejake chvilkove zatmeni, protoze ve skutecnosti se nic nezmenilo. Ale samozrejme, cloveku to neprida.
Tak jsem si rekl - a dost, tohle tedy nechceme. Ne, ne.
Svet je prece krasny a kdyz litam letadlem, vidim, ze nad mraky sviti slunicko porad stejne. Nemame se vubec spatne. To cemu rikame problemy, jsou jen nesmysly v nasich hlavach. Ja vim - lehko se to rika. Je to tezke. Ale je treba se snazit si to uvedomovat tak casto, jak je to jen mozne. Vse hned vypada lepe.

A kdyz se podivam na svou nejmilovanejsi zenu - muzu snad mit spatnou naladu? :-)

Jsem moc chudá nevěsta..:-(

Tak jsme se s Jenem dostali k tématu peněz a Honzík povídal, že se jeho rodičům nelíbí, že všechno bude vlastně financovat on - byt, zařízení atd. a já do toho nevložím prakticky nic (mám jen jedno stavebni spoření kde bude ve výsledku maximálně tak 40.000). Já za to nemůžu, ale moji rodiče by měli více uvažovat do budoucna a jako svou jedinou dceru se mě snažit více zajistit. A jak si to rodiče představuji do budoucna? Co kdybych se s Honzou rozešla - já si na vlastní byt jen tak nevydělám, takže mám žít do 30 s nimi? To si mě někdo bude chtít vzít? Když nebudu mít možnost přinést do začátku žádné peníze?
Honzík říkal, že bych měla na tohle téma s rodiči promluvit a pořád to do nich šít ať si to uvědomí, že hůř na tom být už stejně nemůžu.. že si musí rodiče uvědomit že jsem dospělá a ne malé dítě. Chci se snažit, jen moc nevím jak na to:-(
Šla jsem tedy s rodiči na procházku, abych si s nimi o tom mohla promluvit. Nejprve s mamkou, protože taťka šel běhat, pak pocestě zpátky s oběma.
Moc jsem se snažila, debata nebyla až zas tak hrozná, (já se snažila bavit pořád klidně, dospěle:-) ale stejně to moc nikam nedospělo:-( Já už nevěděla co víc bych řekla:-(
Po tom co jsem se mamky zeptala jak si to představují do budoucna, jestli s nimi mám na pořád bydlet, tak se ptala co tedy po nich chci? Aby mi oni zařídili bydlení? Aby mi na to dali 2 milióny? Jinak říkala že myslela že budu chtít bydlet s Honzou. Já na to, že se mu ale nemusí líbit, že všechno má kupovat jen on. Tak říkala, že teď přece studuji a žádné příjmy nemám, a ta hypotéka je přece na dost dlouho, takže ji pak můžu splácet společně s ním, až budu vydělávat. Když jsem se zmiňovala o možnosti, že bychom se s Honzou rozešli, tak říkala že klidně s nima bydlet můžu, že jim to nevadí.. a dokonce něco v tom smyslu, že ano - případně by mi uvolnili třeba i ten taťkův pokoj.. A že oni by si rádi třeba taky pořídili barák, že nechtějí být celý život v paneláku a že bych v tom baráku mohla taky bydlet. :-(
Dávají mi možnost studovat, abych si mohla najít dobrou práci a díky tomu si pak život zařídit. Že ona sama (mamka) by se neodvažovala žádat takto své rodiče že ji mají dat nějaké peníze. Že prostě každý to udělá podle svých možností, jak může, že jsou lidé co nemají peníze vůbec. A že mají poze jedno dítě (mě) práve proto, aby mu mohli i něco poskytnout, aby mohlo studovat vysokou školu. Na to jsem ji říkala, že si nemyslím, že bychom na tom byli tak špatně a že když mohou jet do Afriky a ještě k tomu do Chorvatska, tak je vidět že na to ty peníze jsou. Na to mi říkala, že pokud je to někoho celoživotním snem, tak má přece právo si to za svoje vydělané peníze splnit, že život je jen jeden a ve stáří to už třeba nepůjde. Snažila jsem se ji tedy říct, že by člověk měl ale myslet i do budoucna na své děti, že ony mu to pak vrátí. A mamka se ptala - jak mu to můžou vrátit - kde by na to vzaly, když zas musí finančně podporovat svoje děti, tak to asi z jednoho platu nejde podporovat zároveň svoje děti i rodiče.
Taťka zase říkal, že si po škole seženu dobrou práci a mohu si vzít hypotéku. Nemusím přece hned ze začátku bydlet v 3+kk, stačí třeba garsonka. Ideální samozřejmě je najít si přítele s bytem, ale i pokud by se tak nestalo, tak si 2 lidi mohou v pohodě dohromady nějakou hypotéku vzít. Že lidem, kteří mají dobrou práci a 40 let pracovního života před sebou to v klidu dají. A když jsem se snažila říct, že taky než najdu tu práci a něco vydělám, tak mi bude 30 a to už není tak snadné partnera najít, tak mi řekl, že lidé se teď právěže většinou berou až kolem té 30, a že když skončím školu ve 25 tak to mám ideální. A taky mohu třeba i odjet někam do ciziny a nějaké peníze si vydělat tam.
Tak co na to ještě říct???:-(

Fantasy ples 2 :-)

Tak se s Jenem musíme projevovat jako individualisti:-)Nejsme přece jedno tělo, jedna duše..nestačí dám sem jeden pohled na věc, každý může mít přece jiný, svůj:-)To byla trochu nadsázka, píšu sem tak trochu kvůli Jenovi(ale já ho chápu, já taky ráda čtu jeho zápisky:-), i když ještě nevím co nového bych mohla o plesu napsat. Až teda na tu aféru před plesem, díky níž v mém zápisu, který jsem nakonec neuveřejnila padla dokonce taková slova jako rozchod a Honzík se pak celý týden tak opatrně při každé příležitosti když jsme spolu volali vyptával: "Ty se se mnou chceš rozejít?"
Mnohdy se ty naše na pohled banální aféry vyvinou do obřích rozměrů..myslím, že hlavním problémem je totiž to, že moc neumíme řešit naše spory. Začalo to v podstatě už v pátek kdy jsme šli vypůjčit kostýmy na ples. (do Janáčkova divadla k paní Krejčířové, ať to příští rok nemusím zas hledat:-) Honzík pro me přijel do školy autem. Chtěl ať to auto necháme kdyžtak u školy a jdeme pěšky, já zas, že raději tím autm, že je to přecejen dál a že se u Bohemky snad dá zaparkovat (vždycky jsme tam parkovali s autoškolou). Vyjížděli jsme a Honzík na mě hned uhodil s otázkou, jak má jet, což jsem mu bohožel nebyla schopna přesně říct.. A on mi začal nádávat, že jsem přece z Brna, tak to musím vědět a že žiju uplně v nereálným světě atd.. samozřejmě že vím jak se dá dostat k janáčkovu divadlu..ale pěšky..nebo mhd.. ale ne autem. Autem nejezdím a tak nemám přehled o tom kudyma auta můžou v centru Brna jezdit a kudy ne.. Co dalšího přililo do ohně bylo to, že jsme měli oba velký hlad a já měla tousty, které jsem ve škle koupila. Jeden jsem snědla druhý nabídla Honzovi a říkala jsem, že je škoda, že jsem nekoupila 2 balení.. No a on si to okamžitě vyložil tak, že chci sníst i tend ruhý toust a odmítal ho jíst. Což teda nechápu..ja to nemyslela špatně, jen že by to bylo lepší, kdybychom měli těch toustu víc, že bychom se mohli víc najíst.
No ale teď k té sobotě. Rozhodla jsem se jít na ples za upírku, chtěla jsem už minulý rok, ale nějak mi to kvuli kostýmu nevyšlo. Ráda se převlkékám za něco výrazného, šokujícího:-). Koupila jsem si dokonce bílý make-up, na upíří zuby už nezbyly peníze. Ty měl zas spolužák David. Chtěla jsem si nalakovat nehty nějakou krvavě rudou barvou . Tak jsem si je odpoledne začla lakovat a Jen se na to tak divně tvářil. Tak se ho ptám jestli se mu to nelíbí? A on že ne, že to vypadá jak prostitutka a že to ničí nehty. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že právě jde o to, že je to převlek..že je to součást kostýmu na ples..že to musí být šokující..a že když si to takto jednou dám, tak to snad nehty tolik nezničí.. a on mi pořád nechtěl říct proč mu to teda tak vadí.. a ještě se mě zeptal: "To chceš nosit normálně?" a já udělala asi chybu tím, když jsem mu odpověděla "Proč ne?". Nebylo to myšleno tak, že bych to chtěla nosit..vždyť jsem to tak doteď nenosila, dávám si to jednou na ples, tak to přece neznamená že bych to tak chtěla normálně nosit.. chtěla jsem tou otázkou spíš jen dostat z něj, co by mu na tom vadilo, co se mu na tom nelíbí.. Ale on se mnou moc nekomunikoval a ještě ke všemu si začal číst noviny, když jsem se s ním snažila bavit. Což mě teda naštvalo, tak jsem na něj bohužel použila o nějakou tu nadávku, protože jsem už nevěděla jak ho donutit, aby se se mnou bavil.. a Jen se sebral, sbalil si věci a odešel..
Napsala jsem mu sms, chvili jsme si psali a pak se teda vrátil, ale byly to tedy hrozné chvíle..
A největším paradoxem pak je, že po plese mi říkal, že ty nehty jsou zajímavý, dokonce řekl něco ve smyslu i že je to docela pěkný a že si to mám nchat a neodlakovávat když už to tam mám:-)
Z toho je vidět že chlapy jsou vážně něvyzpytatelní:-) Jak mi pak říkal Honzík - musím být taktik, chlapy nemají rádi rychlé změny.. Takže se musím poučit pro příště - snažit se neřešit to hned, nechat to být, udělat si to po svém a on pak třeba zas sám změní názor:-)
Problém byl v tom, že já si to sice chtěla udělat po svám - mít dobrou upíří masku, ale zároveň jsem se mu chtěla i líbit:-)
Honzík se taky pořád strachoval, že neumí tančit. Naposledy jsme totiž tancovali na loňském plese a od té doby jsme se k tomu bohužel vůbec nedostali. Myslím, že je to dáno mimo jiné tím, že na to moc nikde nemáme prostor.. jiank já tančím moc ráda a chtěla bych to Honzíka učit:-) Tak byl z toho takový nervózní.. nakonec jsme to ještě tu chvilku před plesem chvíli nacvičovali u nás na chodbě (já jen v županu:-) a musím Honzíka pochválit, na plese mu to pak moc šlo:-)
Bylo to tam s ním moc fajn, před plesem je sice vždycky takový "bručoun", ale na plese má pak vždycky (no..byli jsme zatim dvakrát:-)) dobrou a veselou náladu a do tance se mnou je k mému překvapení nadšený. A s nadšením se i o to tančení se mnou pokouší, snaží se to učit a dělat vše co mu řeknu:-) Takže to se mi moc líbilo, že jsem ho na parket určitě nemusela nikdy nutit a sám rád šel. Myslím, že si zbytečně stěžuje, že to neumí a že mu to nejde, protože to není pravda, jediné co potřebuje je to všechno oživit, protože když člověk netancuje tak to rychle zapomene.. Stejně jako já.. po těch 2 letech už bych asi nebyla schopna vzpomenout si na žádnou z těch sestav co jsme v tanečních tančili.. :-( Musela bych si to oživit. A i rytmus má Honzík dobrý, takže myslím, že to určitě půjde, chci si dát takové předsevzetí, že budeme spolu přes rok aspoň občas trénovat tancovat. A nejlépe až budeme bydlet spolu tak chodit někam do tanečních:-)

Fantasy ples

V sobotu vecer jsme s Deninkou sli na jiz 2. rocnik fantasy plesu :-) Loni jsem byl za mnicha v pekne kutne s kapi a Den za kouzelnou vilu. Letos se Den se spoluzakem Davidem domluvili, ze bychom mohli jit vsichni za upiry. Ja sel ale nakonec za dvorniho ceremoniare, protoze se mi jednak upiri plast moc nelibil, a taky proto, ze role upira na mne proste nepusobi dobre.

Ale myslim si, ze i tak jsme pusobili zajimave, pokusim se sem dat aspon nejake fotecky na ukazku - posledni dobou na upravy a upload fotek nemam zrovna moc casu...
Samotny ples se mi moc libil, zpocatku jsem mel trosku obavu z tancovani (jako vzdy, protoze jsem presvedceny, ze to neumim a naposled jsem tancoval loni na plese a predtim v tanecnich). Jenze vzdy kdyz pak stojim na parketu a citim tu hudbu, proste nemuzu odolat a moc chci privinout svou drahou zenu k sobe a vznaset se s ni salem...
Dost sneni, ke vznaseni to melo daleko, ale na druhou stranu, byla to zabava :-) Treba sem Deninka napise jeji pohled, docela by mne to zajimalo, jak to videla ona :-)
Ples organizovali spoluzaci Den z gymplu a meli to perfektne pripraveno, libily se mi vstupy s historickym sermem a ruznymi soutezemi.
Takze jedina drobna vytka smeruje k hudbe - zpevacka mela pekny hlas, bohuzel hrali prakticky jen polku, valcik a jive plus asi 2x cha-cha a par plouzaku. K tomu jako bonus par odrhovacek od Kabatu. Treba na walz a blues, na ktere jsem se tesil se bohuzel nedostalo.

Zima je tady!

Trosku pozde, ale chtel bych se vrátit k nedeli 11. listopadu a svatku svateho Martina. Slavili jsme s Deninkou v Brne Diwali a ze soboty na nedeli v noci huste snezilo - napadlo asi 25 cm snehu. Jak to vypadalo, kdyz jsem rano prisel k autu, muzete posoudit sami :-) Foceno novym Denincinym mobilem - SE V630i.

Nikdy nechci být jako můj otec

Kdybych sem měla vypisovat co všechno už provedl a jak se chová, bylo by to na dost dlouho.. ale jeden příklad za všechny, zrovna dnes: táta dělá každou středu večeři - stále tu stejnou - špagety. Přišla jsem jíst a na špagetách jsem měla tak málo omáčky, že i když jsem ji tam trochu rozmíchala, stejne třičtvrte špaget zůstalo úplně suchých. Podotkla jsem tedy, že bych brala mít tam více omáčky, protože takhle mám jen suché špagety.. a táta řekl, že ta omáčka je určena pro 2-3 lidi a on rozhodně nebude utrácet peníze za 2 omáčky. Přitom bylo zajímavé, že on - ačkoliv měl špagety už skoro dojedené, stále mu tam dost omáčky ještě zbývalo a i když už špagety dojedl - zbyla mu tam omáčka kterou si mohl sníst samotnou. Když jsem se ptala - jak je tedy možné že mu to tam tak zůstalo když já to nemám ani na těch špagetách, tak řekl, že je to o způsobu jedení.. a stále podotýkal, že mamka toho měla stejně.. a když jsem řekla, že to je sice možný, ale že on ne, tak teda řekl že i on.. což se mi fakt nezdá.. Nechápu jak to tak chladnokrevně může vysvětlovat, že se ani nestydí když ví, že to není pravda.. stejně tak i v jiném případě: máme na záchodě nějaké časopisy, dala jsem tam svůj časopis Psychologie dnes - no a i když ho vždycky když jsem na záchodě nechám na vrchu hromádky, příště ho pokaždé najdu až někde v polovině té velké hromady.. stalo se to už vícekrát (že jsem ten časopis hledala a vůbec ho nemohla najít), tak je jasné, že ho tam někdo takto záměrně musí zahrabávat. A kdo jiný než taťka.. tak jsem za ním přímo šla a rovnou se ho zeptala, jestli má něco proti časopisu psychologie, že ho vždycky najdu tak zahrabaný.. a on mi úplně klidně řekl, že on se prostě jen těmi časopisy prohrabuje a že to nevnímá a toho časopisu si nijak nevšímá. Kdyby si ho nevšímal, tak by určitě neskončil v půlce hromady, protože mám na záchodě i třeba časopis Orifleme a ten nikdy takto zahrabaný neskončil a pořád se drží někde u toho vrchu. A taťka tvrdil, že tu psychologii v žádném případě nijak neschovává... no, myslím si svoje, ale jeho chování je mi fakt záhadou.... už abych se mohla odstěhovat, než to na mě zanechá ještě horší následky..

Jak to viděl Jen :-)

Tento vikend babicka slavila 85. narozeniny - planovala se tedy vetsi rodinna oslava. A Deninka jela se mnou :-) Dluzno podotknout - predchazela tomu rada diskuzi, dle meho kvuli zcela nepodstatnym malickostem, ale tak uz to proste chodi. Ackoli jsem o oslave vedel dlouho predem, na to, ze bychom mohli jet spolecne s Den jsem si vzpomnel skoro na posledni chvili a Deninky se to nejak dotklo. Ale doufam, ze uz to prekonala - pro mne je rozhodujici, ze jsme o vikendu mohli byt spolu, a ze nam bylo hezky.
S sebou jsme privezli jeste mou sestru Danu a jeji fenku Berusku.
Nevim, jak pojmout hodnoceni vikendu - mne se to vazne moc libilo. A opravdu nejen diky dvema spolecnym nocim s Den ;-)
V sobotu rano jsme zasli chvili s detmi ven, vsude bylo ctvrt metru snehu a -5 stupnu, takze idealni podminky pro zmenu deti v snehulaky. Ani Den neodolala, aby se nevyvalela ve snehu - coz jsem ja, jakozto postarsi, distingovany muz pozoroval se shovivavym usmevem ;-)
I obed v restauraci byl dobry (ackoli uzeny syr se podle mne na kure s broskvi moc nehodi). Dokonce se stal zazrak - nase ostravska vetev (teta, strejda, sestrenice Katka, jeji pritel Petr a boxer Vincent) prijela presne na cas obeda, coz se zatim nikdy za poslednich 30 let nestalo.
Petr mel Nikon D40, takze treba prihodim i nejake fotecky.
Odpoledne pak oslava probihala u nasich doma. Chlapi popijeli a postupne kecali o vsem a o nicem, takze jsem radeji odbihal za detmi do pokojicku, kde si svorne s Den staveli lego :-)
Miky se drive pred Den ostychal, ale ted to vypadalo, ze diky legu nasli spolecnou rec :-) A Eliska nam nakreslila zalozku do knizky, na zadni strane stalo "Pro tatu a Deninku". Pripomnelo mi to jeji jiny darecek - fiktivni kartu do Magicu, "Mila Deninka" s ratingem "velmi vzacna" - Eliska je takova ticha holka, ale myslim si, ze ma Den moc rada.
Miky pak jako spravny "špion Šuškin" v prubehu vecera postupne jednotlivym lidem poseptal do ucha, ze "ma takove podezreni, ze si tata Denisu vezme..." - jedna z jeho mnoha hlasek toho dne.
Nedele pak utekla velmi rychle, a protoze jsem vezl Danu se psem do Prahy, nemohl jsem se ani vecer zdrzet s Deninkou v Brne, coz mi bylo lito o to vice, ze ona byla odpoledne smutna, protoze jsem ji nedal pusinku na privitanou, kdyz jsem se vratil z Ostravy.
Ale mam v planu ji to vsechno vynahradit - chtel bych za ni prijet uz ve ctvrtek, abychom meli prodlouzeny vikend - chystame se na fantasy ples - ale o tom zas jindy :-)

Víkend 23.-25.11 z pohledu Den :-)

Tak bude zas dlouhý zápis, Honzík chtěl ať ještě pod čerstvými dojmy napíšu něco o tomto víkendu, že on prý pak taky:-)
Honzova babička měla narozeniny - požehnaných 85 let, takže se konala oslava s obědem v restauraci. Honzík to věděl už dost dopředu, měl mít tento víkend děcka, tak počítal s tím, že tam prostě s děckama půjde. Nakonec se mě asi 14 dni před oslavou zeptal - jestli nechci jet taky. Chtěla jsem, ale stejně jsem se docela ošívala, protože jsem z toho měla špatný pocit. Že mě předtím nikdo nezval a najednou můžu (a to ještě s tím, že Honza řekl - sestřenice si tam totiž taky bere přítele s kterým je chvilku, tak proč bych nemohl i já..). A já se přitom divila už tenkrát, když mi o té oslavě říkal poprvé, že třeba nepozvou i mě? Tak jsem se z toho cítila taková trochu ublížená.. no a pak najednou jet můžu no.. tak se mi zas tak už nechtělo, když mě ani nezvali hned. (Honzík se pokoušel tvrdit, že je to jeho chyba, že ho to nenapadlo, že bych mohla jet s ním.. ale mě nejde o to jestli to napadlo jeho, ale jeho rodiče)
No nakonec zvítězilo to, že takto budu moci být víkedn navíc s Honzíkam, tak jsem si řekla oslava neoslava, chci být prostě s ním:-) (a to jsem obětovala i náš jednoroční sraz z gymplu..!:-) ale to taky proto, že bych se bála jet večer sama domů..:-()
A teď konečně k tomu víkendu a těm dojmům:-)
Bylo to celé celkem fajn a jsem moc ráda že jsem s Honzíkem jela.:-) A užili jsme si tam i 2 krásné noci;o)
Ráno jsme teda museli v sobotu celkem brzy vstávat, pak šla Danka s děckama nakoupit a my jsme zatím mohli být spolu a pak jsem šli za děckama na chvili ven. Bylo tam všude krásně nasněženo, to u nás v Brně tak ještě není, tak jsem z toho byla nadšená:-) Děcka po mě házeli sníh, já po nich taky, až jsem měla mokré rukavičky.. Honzík měl lepší, ale půjčit mi je nechtěl, ani se nechtěl účastnit těchto sněhových radovánek. Jednou jsem si dokonce skočila ze svahu do sněhu - nemohla jsem odolat:-)
(jo a měla jsem na sobě oteplovaky, ktere mi půjčil Honzík od rodičů - a kupodivu mi celkem byli tak se ptám: "koho jsou?" a Honza: "asi mamky", já: "mamka má tak dlouhé nohy??" H.:"tak asi taťky" já: "taťka je tak štíhlý:-)?" No byly taťky:-))
Ve 12 byl oběd v restauraci - přijel i bratr Honzova taťky s manželkou a jejich dcera s přítelem a boxerem:-) A pak už se slavilo doma. Já chvilemi poslouchala co se povídá a chvilemi byla s děckama. Nadchlo mě si zase po dlouhé době zkusit stavět z lega:-) Jsem ráda, že tentokrát se se mnou Miky celkem bavil, protože předtím se mnou nikdy moc nekomunikoval a pořád jsem tak nevěděla co na mě vůbec říká.. a teď to vypadalo celkem v pohodě a těší mě i že mě děti většinou i při hrách před Honzíkem fandí:-) Např. když jsem teď hrála na počítači s Honzíkem mravence, tak mě slovně podporovali:-) Eliška se mnou sice moc taky nekomunikuje, sama od sebe mi nic neřekne, ale zase mi někdy i sama od sebe projeví jinak náklonost - že si třeba na mě přijde někdy sednout, nebo se mě teda snaží lechtat:-)
Mě to celkem baví být s děckama - mejí někdy fakt dobré hlášky (halvně Miky), tak je s nima i sranda, nebo se mi i líbi taková ta jejich naivnost a to jak věci vidí, nebo někdy to jejich nadšení nad něčím (jak mi třeba Miky dnes při těch Mravencích s velkou vážností radil) a nebo i to, že se z nich vyptáváním dají tahat celkem i různé věci..- jako prostě že když se jich člověk ptá, tak nad tím tak nepřemýšlí jako dospělí proč se ptáš a prostě odpoví.. je to všechno fajn - ale ne když je u toho Honza. To po něm děcka akorát lezou a já nevím co mám dělat a připadám si jak páté kolo u vozu. A taky se mi někdy nelíbí Honzův přístup. Např. když říká Mikulášovi o tom že má jít dělat úkol takovým sytem jak kdyby se mu za to omlouval..prostě mi přijde hloupé dělat z úkolů nějaké nutné zlo a z dětí chudáky, že je musí dělat.. nechápu proč to nemůže normálně vesele říct, že se jdou dělat úkoly. Protože takto pak Miky leda přejde na Honzův "tón" a začne se tvářit ublíženě že to musí dělat a že u toho potřebuje pauzu atd atd... přijde mi taky, že často Honza se Honza často obětuje a za děcka všechno udělá, než aby jim řekl že to mají udělat ony.. např. že Mikymu ořeže všechny pastelky(teď se to určitě bude snažit omluvit tím, že je levák), nebo když mají něco uklidit, tak si myslím, že to často udělá raději všechno za ně, jen aby je s tím nemusel otravovat. A takové věci mě třeba celkem vadí a nemůžu se na to dívat..
Taky mi pak vadí, že se pak Honza snaží obhajovat u své mamky a tím mě leda shazuje. Protože ji začne říkat - Denči vadí, že Mikymu ořezávám pastelky atd.. nechápu proč ji to říká, - prý proto, že chce slyšet názor někoho jiného - ale myslím že mamka na to není ten pravý člověk - protože jasně že ona se bude držet svých vnoučat a akorát si pak o mě něco špatného bude myslet.
Tak ode mně to asi už stačilo a teď je to zase na Honzíkovi:-)

To se někdo má

Kouknu takhle jednou do mailu - a neverim svym ocim. Byvala kolegyne a kamaradka z nejmenovane pocitacove firmy mi pise: "Ahoj, 7.11.2007 jsme se s J. vzali, několik fotek máš v příloze.
PS: pro zamezení zbytečných dohadů – žádné dítě není na cestě :-P"

A jak tak koukam na fotku - pocasi jim docela vyslo ;-)

Dárky

Téma leč ohrané, tak aktuální:-) Blíží se totiž Vánoce. Honzík mi ale dává dárečky tak průběžně i když zrovna Vánoce nejsou:-) Zrovna teď v pátek mi třeba přivezl takovou moc pěknou (a moc dobrou:o) bílou čokoládu.. z edice Me to you a je na ní takový pěkný medvídek se srdíčkem a napsáno Somebody loves you Moc mě to potěšilo.. taky zvlášť proto, že tuhle stejnou čokoládu mi koupil asi před dvěma lety, když jsme ještě chodili spávat ke kamarádovi, v Intersparu, kam jsme se vždycky stavovali na nákup:-) Tenkrát mě ta čokoláda zaujala, Honzík mi ji koupil a moc mi pak chutnala, jedla jsem ji dlouho, postupně..má takovou jemnou chuť. Tak to teď bylo takové připomenutí, když mi ji donesl:-)
A teď zpátky k těm Vánocům:-) Často lidé řeší co komu koupit. Já letos ani takový problém nemám, mám spoustu nápadu, co by bylo pěkné různým lidem dát. Mám jiný problém - nemám na to peníze:-( A to mě napadá opravdu spousta věcí..čím bych ostatní ráda potěšila. Tak to budu muset bohužel ty moje nápady nějak zredukovat a vymyslet nějaké asi levnější alternativy.
Druhá věc je, že jak tak občas chodím po obchodech (což je teď sice velice málo, ale někdy se náhodou dostanu) tak narážím na spoustu takových maličkostí, které by zase moc potěšily na Vánoce mě. Jsou to takové věci, které by mi přišlo zbytečné si jen tak sama koupit, ale ideální, když by mi chtěl někdo dát nějaký dárek. Např. jedny takové krásné barevné pastelky od Kohinor- omega jumbo - měla jsem možnost si je vyzkoušt na kurzu arterapie a moc krásně se s nima kreslí.. miluju různé pastelky, barvičky atd..asi ne nadarmo jsem si dala na cs přezdívku pastelka:-) Už od mala jsem děsně ráda navštěvovala papírnictví. byl to asi můj nejoblíbenější obchod, snad ještě více než hračkářství:-) A doteď mám všechny ty věcičky co se tam dají koupit moc ráda:-) Např. v jednou takovém luxusnějším jsme včera s Honzíkem byli ve Vaňkovce. Kupovala jsem tam pro babičku a dědu kalendář, do kterého se dají nalepit fotky. A Honzík tam narazil taky na moc pěkné věci. Např. nůžky, které stříhají vlnky.. takže se tím dá obstřihnou okraj papíru a vypadá to moc pěkně. Nebo třeba děrovačky, které mají různé obrázky, takže lze třeba na okraj papírku vyděrovat malé tulipánky. To je taky moooc krásné. Takové věcičky by se mi moc líbily a myslím, že i hodily na vyrábění různých přání. Nebo tam mají takové různé modelíny, z kterých se dají udělat třeba šperky. Asi jsem opravdu v minulém životě musela být nějakou výtvarnicí, hrozně mě to baví.. jen je škoda, že teď na to není moc čas.. tak se aspoň těším, že jednou, až budu mít děťátko, tak se k tomu zase vrátím a budu moci tvořit s ním:-)
Jak ale lidem sdělit, že bych chtěla nějaký takový dárek? Nebudu přece za ostatními chodit a říkat jim - jestli mi náhodou chcete něco dát tak zajděte tam a tam a kupte tohle a tohle... no, asi by bylo fajn něco jako ty svatební seznamy..:-)

O autech a lidech

Jak uz psala Deninka, lide jsou (h)ruzni. Byl jsem ted o vikendu s detmi zas v Ostrave. Ze soboty na nedeli v noci hodne prselo. Nicmene ani to nestacilo zchladit horkou hlavu nejakeho zaprisahleho nepritele prazaku. Na Volgogradske ulici parkuji stovky aut, ale shodou okolnosti i jedno s prazskou poznavaci znackou - to moje. Nekdo to proste neunesl a zrusil mi celni sklo sklenenym pulitrem. Musela to byt docela slusna pecka, na skle u spolujezdce zustala kruhova prasklina zvici roztazene ruky a od ni podlouhla prasklina napric celym sklem az k sloupku na strane ridice. Cela strecha zustala poseta ulomky skla. Kolega D-FENS by urcite to individuum, co to provedlo, dokazal nazvat velmi trefnymi jmeny...
Bohuzel jsem musel pospichat do Prahy na letiste (letel jsem do Bruselu, protoze jsme dnes rano meli setkani s nasim CIO priletivsim z US), takze jsem ani nevolal policajty a pojistovnu - to udelam az zitra z prace. Doufam, ze mi to sklo rychle spravi, potrebuju jet v patek za Deninkou a na Diwali :-)

Už se těším na vlastní domácnost

V pátek jsme s mamkou koupili listové těsto a konzervu rajčat, že uděláme takovou točenou "pizzu". Syr a sunku koupili rodiče až v sobotu, jenže ji pak mamka použila na tousty, tak ani šunky ani sýra už moc nezbylo. Tak jsme si řekly, že můžeme čast listového těsta udělat s jablky, část jako pizzu. K těm jablkám by ale byl dobrý ještě tvaroh.. už jsem si na to nějak zvykla:-) Tak jak jsme šli s rodiči od dědy z nemocnice, šli jsme ještě do alberta koupit ten tvaroh a já chtěla i nějakou tu šunku a sýr, protože až tam zbyl opravdu asi jen jeden plátek.. no a když už jsem na to měla ty rajčata v plechovce..:-)
No a proč to celé vykládám : v obchodě jsem se zmínila, že bych chtěla tu šunku, mamka řekla ať to domluvím s taťkou, tak jsem se překonala a zeptala se ho. On řekl dobře, ale 10 deka a ať to není nějaká šunka za 30 kč. No a já jsem si samozřejmě vybrala šunku za 30 Kč..:-) Ne naschvál.. ale jsem ještě zvyklá na tu dietu, tak se snažím vyhýbat šunkám, kde je lecos včetně cukru přidané.. vybrala jsem si tedy pěknou šunku od kosti, kde by měla být jen sůl.. No, taťkovi se to samozřejmě nelíbilo, ale já si stála za svém - proč by mi nemohl dát pár korun na víc a mamka stála docela při mě. Takže se šunka koupila. Ale cítila jsem se pak tak jaksi provinile, poníženě.. že už jsem se ani moc neodvažovala mluvit o sýru, jen tak slabě, ale mamka ho naštěstí taky do košíku dala..
Chtěla bych se nějak zbavit takových špatných pocitů... přece když můžou jet rodiče do Afriky, tak mi taťka může snad koupit i tu kvalitní šunku, ne?
Na to konto jsem si říkala, ještě pár let to musím vydržet a už se těším až budeme žít s Jenem, protože ten tolik neuznává šetření každé koruny na jídle..
No a aby to mělo nějaký závěr - tak když jsem pak s Honzíkem volala, říkal že šunka od kosti je vážně drahá a stejně se do všech něco přidává, tak bych se mohla spokojit i s levnější..:-)
P.S. A když už jsme u toho jídla - před pár týdny jsme s Honzíkem konešně ochutnali jednu z nejluxusnějších zmrzlin (hlavně cenově;-)), na kterou jsme vždycky spíš jen tak mlsně koukávali v delvitě - Häagen-Dazs.
Měli jsme s příchutí tiramisu, byla dobroučká - byly v ní i takové malinké jakoby sušenky.. brala bych ochutnat i jiné příchutě:-) Jako - nevím jestli je to za tu vysokou cenu (asi 150 Kč za kelímek, který je tak na 5 porcí) až taková specialita, speciální je to asi hlavně v těch různých druzích zajímavých příchutí.. jenže do ČR se jich stejně moc nedováží..:-( A otázkou je jestli to ještě seženeme, když nám delvity zrušili..:-( (ale v Ostravě jsme to měli myslím z hypermarketu, v té Ostravě fakt mají věechno:-) jediná nevýhoda - nemají tam rádi pražáky.. dnes tam Honzíkovi rozbyli čelní sklo auta:-( a to přitom není žádný pražák!:-)

Magická koule:-)

Tohle mi poslala mamka na mail.. ona mi často posílá takové různé blbůstky, asi jim to tak koluje v práci, a já moc nemám čas to číst.. ale tady s tím byla taková neodbytná, tak jsem na to mrkla:-) http://www.ultrapc.cz/magicka-koule/
Hrozně mě to rozčílilo, protože jsem nechápala, jaktože to funguje?!?!? a Honzík se jen smál, jak se krásně ročiluju:-)
Teď už to vím..takže pokud by se někdo stejně jako já nesmířil s tím, že pro to nemá vysvětlení, tak se ozvěte:-) (třeba tu budou aspoň nějaké ty komentáře;o))

To jsem celá já :-)

Právě bych měla dělat úkol do sociální psychologie - na téma Sociální psychologie v lidové moudrosti..máme vybrat 3 přísloví a rozebrat je z hlediska soc. psychologie.. moc se mi nechce, tak to jako vždycky odkládám.. teď jsem si ale řekla, že už fakt začnu, jen sem něco málo zapíšu:-)
Před chvílí odjel Honzík:-) Moc mě potěšil, přijel mě navštívit. Nejprve to vypadalo, že se neuvidíme ani v pátek, říkal že musí spěchat za děckama, že jsou dušičky, tak že pojede hodně lidí.. no a nakonec za mnou přijel už ve čtvrtek a do pátku tu přespal:-) V německu mají teď nějaké svátky, tak si to mohl dovolit. Akorát nám to zas trochu hlopě vyšlo - stejně jako minule - byl teď ve čtvrtek termín odevzdání práce do metodologie.. (to je ostatně teď taky každých 14 dní..) takže čtvrtek jsme si nijak moc neužili, protože jsem se skoro do půl 12 mořila s tou metodologií.. byla to týmová práce, tak jsme komunikovaly s Mladou přes icq.. ale stejně to bylo fajn, že tu Honzík aspoň byl a trochu mi i pomohl. Večer jsem bohužel pak ani nestihli meditaci:-(
Ale abychom si to čtvrteční strádání nahradili, tak jsem nešla v pátek na angličtinu:-) Řekla jsem si, že 3 krát za semestr to můžu promeškat (protože to je snad povoleno), tak jsem to teď využila:-) Docela dlouho jsme spinkali a bylo to moc fajn. Jen je škoda, že pak Honzík musel jet, protože jak se blížil čas jeho odjezdu, tak mě napadaly různé věci, které bychom mohli dělat.. senzuální masáž.. zatančila bych mu bříšní tance.. tak zase příště no..:-)

Začíná mi být trochu líto, že tu na náš blog snad nikdo nechodí.. nebo aspoň já o tom nevím, když tu nejsou žádné reakce.. docela ráda bych tu četla i nějaké komentáře..:-) Ale to bude asi tím, že to, že máme blog zas tak moc nikde nerozhlašujeme.. a původně jsem to stejně chtěla spíš abychom si uchovali naše vzpomínky:-) Stejně by mě ale nějaký ten komentář potěšil..aspoň Honzíkův:-)

Asi je to o tom, že hrozně ráda čtu vzkazy od lidí.. vždycky jsem milovala dopisy (a jsem hrozně ráda, že jsem narazila na kluka jako je Jen, který mi občas něco moc pěkného poštou pošle:-)) , taky jsem chodila na cyberspace.cz (tam jsme se taky s Honzíkem poznali:o)) a každý den jsem musela kontrolovat co kdo do mých oblíbených diskuzí přispěl.. teď už na cs není vůbec čas, trochu ho nahradil aspoň IS (náš školní informační systém), kde jsou diskuze různých předmětů, takže je to aspoň trochu užitečné, když to čtu:-)

Takže pokud to někdo čtete dejte vědět:-)

P.S. Už si trochu připadám jako ty 14-leté puberťačky co jsem jim v rámci pomoci jednomu vědeckému výzkumu počítala blogy, které měli všude na blozích tlačítka - kdo jste to tu navštívil klikněte sem a tak podobně:-)

Vysoká škola = žrout času

Je to fakt hrůza jak studium vysoké školy člověka zaměstnává..že nemá čas prakticky na nic a když chce mít na něco čas tak musí obětovat něco jiného. Třeba jako já teď, když tento text píšu v hodině DTP (desk top publishing - předmět kde pracujeme v programu QuarkXpress a učíme se lámat texty atd.:-)). Už dlouho mě sem láká něco zas psát, mám spoustu nápadů, ale není čas:-( Ale už mi to nedalo, tak sem teď aspoň narychlo naplácám něco nepromyšleného:-)
Ještě se vrátím k tomu času - vysoká se od gymplu opravdu odlišuje tím kolik člověku bere času.. aspoň teda ta moje - a ty moje obory - psychologie a žurnalistika (Spolužák co má žurnalistiku a politologii má naopak pocit, že toho má málo tak si přidal ještě ekonomku. No jo, když oni na té psychologii nemají žádné semináře.. to my na psychologii je máme ke všem předmětům..)
Nemám např. čas si přečíst žádnou knížku která by se netýkala školy.. koneckonců nemám čas číst ani tu literaturu která se týká školy.. nemám čas ani jít na nějakou brigádu.. Jak to ostatní zvládají??? Když jsem skoro každý den ve škole do večera, jednou týdně mám sahadža jógu, jednou týdně bříšní tance, snažím se ještě chodit do nemocnice za dědou a k tomu mám dělat ještě spoustu projektů do školy.. plus jednou za 14 dní trávím víkend s Honzíkem. Takže nemám bohužel prakticky žádný čas na přátele protože se tak akorát stíhám věnovat Honzíkovi.. Zajímavé bylo co teď vykládala jedna spolužačka v celostní medicíně - že jí ve škole něco naštvalo, tak vytáhla přítele do kina a udělali si super večer. A řekli si spolu, že se každý hrozně moc zaměřuje na ten svůj obor a pořád se v tom vrtá a že by mi měli aspoň 2 dny v týdnu od těch oborů vypnout a věnovat se sami sobě navzájem.. ale oni to mají zas jiné v tom, že spolu bydlí.. Teď jsem se třeba bavila se Zdeňkou a ta říkala, že její přítel teď začal pracovat a že je to hrozný rodzíl, když on příjde domů a má čas - kouká na televizi, chtěl by do kina a tak podobně a ona nemůže, protože musí dělat věci do školy..
Takže nezbývá než se těšit zase na prázdniny, minulý rok jsem na přečtení pár zábavných knížek měla akorat o vánočním zkouškovém:-)
Tak už s tím stěžováním budu muset končit, nestíhám moc soustředit se na práci.. nezbývá mi tedy víc než doufat, že nějaký volný čas budu mít až budu chodit do práce nebo na mateřské..:-) A nebo třeba příští semestr, pokud budu rozumnější a dám si míň předmětů:-)

Čas letí jako bláznivý...

... ja nechytim ho ani vy" zpiva Kaja v jednom ze svych mnoha hitu. A presne to se deje. Dny plynou jeden za druhym a my si nedokazeme najit cas na to, abychom se venovali nasemu "denicku". Pritom se toho tolik udalo.
16. zari jsme byli s kamarady Zuzkou a Milanem v Prazske ZOO - Milan nafotil spoustu fotek, ale mame jen nahledy, o konkretni obrazky jsme si nejak jeste nestihli napsat. Takze zatim davam do alba jen par z meho fotaku.
Byl to na dlouhou dobu taky posledni den, co jsme byli spolu - Deninka se rozhodla, ze je ji skola prednejsi a proste mne opustila ;-)
22. zari jsem byl s detmi a "strejdou" Richiem na vylete na Grun. Bylo nadherne pocasi, dustojne zakonceni leta. Taky se urodilo par fotecek, bohuzel Eliska nebyla nikde poradne videt, takze nakonec jen fotecku, kterou bych nevahal dat nekam do souteze, protoze si to skutecne zaslouzi. Pracovni nazev je "Maly sberac palivoveho drivi z Laponska"

Jeden z nejhezčích svátků..

...záměrně jsem nenapsala nejkrásnější, protože ten před 2 lety strávený v postýlce s Honzíkem byl taky nádherný a protože doufam že ještě další krásné svátky mě teprve čekají..:o)
Začalo to hned v neděli jak jsem se vrátila z Itálie. Honzík byl předtím pořád takový tajemný, že má pro mě nějaká překvapení.. a taky pořád řešil to, kde budeme moci v tu neděli být..až už to bylo chvílemi trochu otravné:-) Ale je pravda, že jsem byla moc zvědavá a moc jsem se těšila..:-)
Nakonec neděle nebyla asi moc podle Honzíkových plánů, ale myslím že se každopádně moc povedla. Bylo to spíš tak jak jsem si představovala já. Honzík přijel, chvíli jsme u nás pobyli a pěkně se vítali:-) A pak kolem 8 odjeli do Prahy. A tam to teprve začalo:-) (to je hrůza jak já pořád používám ty smajlíky, už se občas snažím i je záměrně vynechávat:-)) Dostala jsem takový pěkný malý dáreček ovázaný krásnou stužkou. Uvnitř jsem našla něco co bych opravdu nečekala - černou masku přes oči:-) A na balícím papíře bylo napsáno ať tento dáreček použiju a nechám se unášet..:-) Následovala pěkná masáž a nějaké další dárečky jako třeba pouta;-) Takže byl pěkný večer...;-)
Druhý den Honzík přišel z práce a přinesl mi krásnou oranžovou kytičku(gerberku):-) a dostala jsem ještě další dáreček - červenobílé pruhované podkolenky:-) (když mě Honzík vyfotí tak dodám foto:-)) Rozhodla jsem se taky už ustoupit z takové striktnosti ohledně mojí diety a dostala jsem velkou chuť na smažený sýr, který jsem dlouho neměla, tak Honzík musel složitě najít restauraci, kde by nám ho udělali (což se nezdá, ale může být i problém:-) nakonec jsme našli, přímo v Karlíně - restauraci Studna http://www.studna-restaurace.com/ a smažák byl moc dobrý:-).
A stále to ještě nebylo všechno - večer po návratu jsem dostala další dáreček:-))) Mám moc ráda rozbalování dárku a taková překvapení a teď to Honzík naplánoval opravdu znamenitě:-). Nejprve mě chvíli napínal, říkal mi o tom dárku, že je takový neobvyklý, že to kluci holkám asi jen tak nedávají... první co mě napadlo - VLOŽKY!:-) a nebyla jsem daleko od pravdy;o) Honzík mě nechal prvně si dárek ohmatat a uhodla jsem docela rychle - menstruční kalíšek!:-) Tak jsem konečně zjistila co tajemného Honzík poslední dny na internetu stále studoval:-). Ještě jsem ho nezkoušela, tak jsem zvědavá...:o)
No a v úterý - už opravdu v den mého svátku jsem dostala další dárek! Kleštičky na řasy!:-) Opět dárek který holka od kluka asi jen tak nedostane.. jsem ráda že je Honzík tak vynalázavý:-) A musím teda říct, že tolik dárků jsem snad ještě nikdy k svátku nedostala.. Na druhou stranu - od zbytku rodiny jsem letos prakticky nic nedostala - všichni byli v den mého svátku na dovolené v Chorvatsku, tak na me asi zapomneli... ale Honzíček m to bohatě vynahradil:-):-*

Arrivederci Bibione! 2/2

Tak jsem si udelala chvilku pauzu od AJ a píšu dál:-)
Naprostá většina z nás se přihlásila na zájezd do Benátek, ale holky (Marcela a spol.) chtěly ještě nějaký další zájezd. Vybraly si Trieste. Rozhodování muselo být celkem rychlé, protože se to mělo nahlásit průvodkyni, takže jsem řekla že pojedu s nima. Protože v tu chvíli jsem si říkala - když tu stejně pořád chodím s nimi, tak co bych tu celý den dělala, když budou pryč?
V Benátkách jsem se ale připojila k holkám z mého pokoje (Zuzce a Markétě). Marcela totiž prohlašovala něco ve stylu, že si výlet představuje takto: zajít na kafe - zajít na oběd - zajít na zmrzlinu.. no a já jsem v Benátkách ještě nechtěla za jídlo utrácet - říkala jsem si že pokud s nima jedu na výlet i zítra (do toho Trieste) tak tam stejně budou zase chtít zajít někam na oběd, takže jsem si na cestu udělala těstoviny s tuňákem. Po zážitcích s holkamy (kdy jsme se třeba domluvily, že jak půjdou na pláž tak se staví a pak se nestavily) jsem si řekla že dám zase "šanci" Markétě a Zuzce - třeba to s nima bude lepší. Docela to šlo, chodily jsme po obchodech, ale většinou podle toho jak chtěly zrovna ony a musela jsem se stále dívat kdy z toho obchodu odchází, aby mě tam třeba nenechaly..
V Benátkách jezdili gondoly a gondoliéři občas i zpívaly, tak to působilo tak pěkně, jakoby za dávných časů:-) Nahrála jsem si to i na foťák, udělala nějaké fotky....a ztratila foťák:-( Nevím přesně jak se to přihodilo, ale přikládám to tomu, že jsem tam musela tahat baťoh, v ruce tašku a mikinu a ještě jsem nosila ten foťák..občas něco vyfotila, ale pořád se snažila spěchat, aby se mi neztratily ty holky..takže buď jsem ho někam položila nebo někde vypadl..
Nezbývá mi tedy než se s foťákem rozloučit..:-( Koupila jsem si ho za peníze k 18. narozeninám, takže mi sloužil pouhé 2 roky a pár měsíců..
Na výlet do Trieste se mi moc nechtělo, říkala jsem si že jsem tam měla raději zůstat, že bych i na tu pláž zvládla zajít sama.. ale kupodivu výlet předčil moje očekávání a moc se mi líbil. Viděli jsme krásné katedrály, spoustu vykopávek starověkého římského města Aquileia a nádherný zámek Miramare. A měli jsem super průvodce, který nám ke všemu vykládal i legendy a příběhy a celkově bylo vidět že už je průvodcem mnoho let a má s tím hodně zkušeností. Jmenoval se Kubišta. I když jsem tam neznala nikoho jiného než holky, tak jsem se od nich odpojila a raději chodila v blízkosti průvodce který tak zajímavě vykládal a dokonce jsem se tam seznámila i s jednou holkou. Všimla jsem si že tam taky chodí tak sama, tak jsem se s ní dala do řeči. Byla na zájezdu taky s holkama se kterýma si moc nerozumí, tak raději chodila sama. Tam kde jsme byli se ani moc obchodů nevyskytovalo, takže nakonec jsem se zase musela spokojit jen se svým vlastním jídlem a vzdát se pizzy, kterou jsem plánovala konečně ochutnat.

Protože kurz v Bibione byl výcvikový, tak se každé ráno v 8 konal běh nebo brusle, v 9 aerobic, ve 2 beach volejbal a v 6 aerobik. Já se většinou zůčastňovala toho raního aerobicu. Na běhu jsem byla jednou (to už jsem pak ale nešla na ten aerobic, protože bych se ani nestihla nasnídat:-)
Ne vždycky to byl aerobic, občas jsme dělali i kick-box a jednou taky byla CAPOEIRA, což je brazilský bojový tanec - moc se mi to líbilo, takový tělák bych brala:-).

Poslední 2 dny jsem za Marcelou a spol. az ani nechodila. Protoze uz mě fakt dostalo to, že když si na výletě v Terstu koupila Marcela s Andreou nějakou obyčejnou pizzu, tak se obě ptaly Simči jestli chce ochutnat a mně, i když jsem tam taky stála přímo s nima, se nezeptaly. Ne že bych tolik stála o tu pizzu, ale přišlo mi to od nich vyloženě jako gesto - Ty mezi nás nepatříš, Ty jsi cizí. Chodila jsem tedy na pláž se Zuzkou a Markétou a taky jsem se naučila být trochu samostatnější jednotkou. Takže jsem se tolik neorientovala podle nich. Když jsem chtěla jít už z pláže tak jsem prostě šla a i do obchodu jsem si zašla sama.
Poslední noc kterou jsme měli v Itálii strávit chtěli Marky se Zuzkou ještě do města - prý nakoupit nějaké pásky a kabelky. Říkala jsem si, že bych zašla s nima, ale nakonec jsem si to rozmyslela - pásky a kabelky mě až tak nezajímaly a kdybych chtěla i do jiných obchodů, asi by se holkám moc nechtělo na mě čekat a já bych z toho nic neměla. Venku byl jakýsi pijácký večírek - sedělo se tam, vykládalo a pilo. Byla jsem se tam na chvíli mrknout, ale vzhledem k tomu, že alkohol nepiju, ty děcka zas tak ani neznám a byla mi tam zima, tak jsem radší byla sama v apartmánu a volala s Honzou (za celou Itálii jsme provolali a propsali asi 800Kč).

Když už jsem skoro spala - holky se vrátili z obchodů - a donesly si nějaké ty kabelky (to já moc nemusím), ale pěkné kožené pásky a Zuzka dokonce kožený kabát. Říkaly že tady ty kožené věci vychazí cenově daleko lépe než u nás. Což mě zaujalo, uvědomila jsem si že vlastně žádný pořádný pásek nemám a že většina kalhot mi trochu padá..naposledy jsem musela vzít pásek Honzovi:-) (která má kupodivu asi podobnou velikost jak já... tak kde je chyba?!?:-))
Holky říkaly že půjdou do města i zítra, chtěla jsem tedy s nima, jenže ony chtěly na bruslích.. tak jsem se rozhodla že půjdu sama. Je to sice trochu daleko..skoro půl hodiny cesty..ale říkala jsem si - když půjdu pořád podél pláže, tak se snad neztratím. Ale pořád jsem byla taková nesvá - přecejen jsem ještě ovlivněna mamkou, která by mě takhle samotnou nikde po Itálii chodit nenechala.. ale řekla jsem si že o nic nejde, že to zvládnu. Co mě taky popohnalo - napsala jsem sms té holce s kterou jsem se seznámila na výletu v Trieste, dohodly jsme se ze se někde cestou setkáme a mrkne do města se mnou. Nakonec jsme se celou cestu nepotkaly, až úplně ve městě a byla se mnou jen chvilku - protože pak už musela někam jít. Ale to nevadí - třeba bylo jejím úkolem pouze dát mi to odhodlání, abych to všechno zvládla sama:-). Koupily jsme si taky spolu zmrzlinu - já mátovou a byla moc dobrá. Člověk má po ní v puse pocit jako po žvýkačce:-) Škoda že ji u nás neprodávají..
Do obchůdku s koženými věcmi jsem pak tedy šla sama a koupila krásný červený a hnědý pásek z pěkné měkoučké kůže (jeden stál 5 nebo 6 Euro což je asi 150Kč:-)) a nakonec i takovou pěknou koženou červenou kabelku. Ne uplně klasickou - jak už jsem řekla, kabelky moc nemusím:-)
Taky bylo poslední den nejhezčí koupání, byly super vlny:-)
Takže to byl celý můj italský výlet...:-)
A co mi tohle všechno dalo:
1. dokázala jsem se zas o něco více osamostatnit
2. naučila jsem se nebát se tolik začínat rozhovor s cizími lidmi (kdybych to nedělala, skončila bych úplně sama)
3.naučila jsem se více si vážit všech svých přátel....i s jejich chybamy... protože jsem zjistila že existují daleko horší lidé...:-)

Arrivederci Bibione! 1/2

Tak uz jsem zase doma, po týdnu stráveném na letním výcvikovém kurzu v Itálii. Byl to pro mě takový trochu guru týden, že jsem se několikrát musela zamýšlet nad tím, čemu jsem se díky tomuto pobytu asi měla naučit..
Kurz pořádala Masaryčka, byl zaměřená hlavně na aerobic a plážový volejbal. Sice ani jedno z toho moc nemusím, ale domluvily jsme se s Peťou že pojedeme spolu - užijeme si dovolenou a sem tam ten sport bude taky prospěšný:-) Letos se taky poprvé rozhodla nejet na dovolenou s rodiči. Každý rok jsem to vždycky zvažovala - protože jsem se tam většinou nudila a taky mi bylo smutno po mém příteli, ale vždycky jsem tam nakonec kvůli tomu moři jela. Letos jsem si řekla, že už tedy nepojedu, že mi to nahradí ta dovolená s Peťou. Ještě raději bych teda na dovolenou s Honzíkem, ale to by nás stálo moc peněz a Honzík musí šetřit na byt, takže se bez toho dokážu obejít. Řekla bych že on to teda docela špatně nese a občas má z toho špatné svědomí, že mě nemůže nikam k moři vzít.. ale pro mě to není nijak důležité. Samozřejmě že by to bylo fajn jet spolu někam do zahraničí.. protože myslím, že když jsou spolu lidé v jiné zemi, v jiném prostředí, poznávají spolu nové věci, tak je to tak nějak více spojuje.. ale není to nezbytné někam jet.. hodně to záleží na přístupu těch partnerů.. krásná dovolená může být i klidně doma, když na sebe budou lidé hodní a budou si to jako dovolenou užívat a odprostí se od každodenních starostí. Jde spíš o nápady a vynalézavost. Můžeme být klidně týden doma a každý den něco zajímavého podnikat.. místo toho abychom si platili někde ubytování a cestu někam, tak můžeme sice být doma, ale chodit na zajímavá místa, kam bychom normálně nezašli. Třeba na každý den něco..do divadla, pak třeba do přírody, zkusit kolečkového brusle nebo jiný zajímavý sport, jít si někam zatančit, zajít na nějaké nevšední jídlo.. nakonec z takovéto "dovolené" může být i mnohem více zážitků než od moře:-))) (Takže to jen takový tip, Honzíku:-)) Jen to asi chce aspoň trochu dopředu naplánovat, zjistit co kde je, co se kde koná - abychom ten týden dovolené opravdu využili a nestrávili vždycky půl dne nakupováním jídla na další den, vařením atd.:-)
Jediné co je na takové v zahraničí snažší, že to že je člověk v jiném prostředí a nezná to tam, tak ho to přímo navádí k takovým kreativním činostem, sportům atd., kdežto když je doma, tak už je zvyklý na nějaký zaběhlý život a je asi těžší přepnout se do toho "dovolenkového" režimu a objevovat všechny ty zajímavosti.
Teď jsem uplně odbočila, takže zpátky k mé dovolené v Bibione:-)
Nastala naprosto neočekávaná situace - Peťa onemocněla a já byla nucena vydat se napospas světu sama.. nejprve jsem to až tak tragicky neviděla.. říkala jsem si - všichni tam budou studenti, je to školní pobyt, tak nebude problém se s někým seznámit. Vyvedena z omylu jsem byla už na "seznamovacím" večírku který se konal v Two faces. Nikoho jsem tam neznala a protože to nebylo vubec nijak zorganizované, tak se mě asi nepodařilo poznat, kdo z návštěvníků má něco společného s naším zájezdem, takže jsem nakonec rezignovaně odešla domů.
Při odjezdu v pátek v 11 v noci to bylo podobné. Byla už tma, na ostatní lidi jsem ani neviděla, takže žádné seznamování se taktéž nekonalo. (Moc mě ale potěšil Honzík který za mnou po práci až z Prahy na 4 hodiny přijel, aby se mnou rozloučil..bylo to moc krásné loučení, děkuji:-*)
V autobuse jsem si nakonec přisedla k jedné holce - Marcele, za ní seděly 2 její kamarádky se kterými tam byla. S ní jsem se tedy po cestě tak trochu bavila.
Ráno v 7 hodin nás probudilo zastavení autobusu - porouchal se. A zůstali jsme na dálnici v Itálii trčet až do pozdního odpoledne - asi 10 hodin!:-( To jsou hold ty levné cestovky:-) V autobusu měli všichni silné řeči, že tohle nemůžeme nechat jen tak, zvlášť když čtvrtina autobusu studuje práva! Nakonec se ale všichni spokojili pouze s omluvou průvodkyně.
Snažila jsem se být přátelská a dávat se sama do řeči s lidmi, abych aspoň nějaké poznala. Např. když stála jedna holka venku před autobusem sama, hned jsem za ní šla. Nikdo tam ale nebyl sám jako já, každý mel svého přítele, kamaráda. Seznam, kde se zapisovalo jak se ubytujeme se ke mě dostal až jako k poslední, takže moc místa tam už nebylo. Myslela jsem že půjdu někam třeba s Marcelou a těma dvěma holkama, jenže pro ně tam byli akorát 3 místa, takže jsem se musela zapsat k nějakým cizím holkám. Ty mě pak po příjezdu stejně "vyhodili" - řekli jestli bych raději nešla do apartmánu naprosti, že tam jsou zatím jenom 4 lidi. (Ubytování bylo v bytech po 6 lidech.) Takže jsem nakonec bydlela s jedním párem - spali v loznici, dvojcí holek (s kterýma jsem se práve trochu už bavila po cestě, když ta jedna stála venku sama) - spaly v pokojíku a já spala sama v obyváčku na gauči. Nebyla jsem sice moc ráda, že budu sama, ale na druhou stranu - když bych na tom gauči byla ještě s někým, bylo by to nepohodlné a takto tam můžu aspoň i meditovat:-) (musela jsem hledat i nějaká pozitiva:-)
Myslela jsem, že se nějak přidám k těm dvěma holkám - Markétě a Slovence Zuzce. První večer jsem se s nimi šla projít na pláž a druhý den do obchodu. Ale příliš se mnou nekomunikovali, jen vždycky když jsem začínala hovor já. Tak jsem se pokusila přidat k holkám z autobusu - Marcele, Andree a Simče. Šla jsem s nimi na pláž se koupat, večer pak do města a bylo to docela fajn. Až na to že bydleli v jiném apartmánu než já, takže jsem se pořád musela pokoušet od nich vyzvídat v kolik se kam chytají jít a jestli se můžu přidet..a jestli by se pro mě nestavili..
Postupně jsem taky zjistila, že jsou uplně jiné než já - hlavně Marcela a Andrea. Mají jiný pohled na svět, zajímají je jiné věci. Vrcholem tohoto zjištění právě bylo, když jsem se ráno dozvěděla, že potom co jsme se večer asi ve 12 po návštěvě města rozloučily, se ještě vypravily na místní diskotéku, kde se líbaly s místními Italy. Což mě docela šokovalo, zvlášť proto, že Andrea den předtím říkala, že má přítele s kterým je už asi 3 roky a už s ním i bydlí.

Koukam, že už jsem toho napsala docela dost, takže druhou půlku nechám na později a jdu se raději vrhnout na AJ!:-)

Friday - I'm in love! :-)

Tak, cerne mraky me emo nalady uplne zmizely, presto tady predchozi prispevek necham, protoze mne o to Deninka prosila. Je to mozna dobry napad, aspon bude videt, jak moc na sebe jeste nechavam pusobit nektere veci a treba mi to pomuze se zase trosku zlepsit :-)

Vcera byl velmi specialni den, nicmene detaily zatim musi zustat skryty, protoze to souvisi s prekvapenim pro mou nejmilovanejsi Deninku, ktera se vrati v nedeli z Italie. A navic - co to tady ve tme zari - jeji jmeno v kalendari! :-) Ano, Deninka ma v utery svatek, takze pro nas neni 11.9. jen vyrocim utoku na WTC v New Yorku, ale hlavne nasim vyrocim, pred dvemi lety jsme spolu prozili moc hezky den...

Moc bych si pral, aby tento den byl moc hezky i letos, tak uvidime :-) Nejtezsi ted bude prezit do nedele vecer, kdy bychom se meli setkat. Ja uz se taaaak moc tesim! :-)

Ztraceny :'-(

Tak jsem se po celodennim vypeti dockal telefonovani... A vsechno jsem to zkazil - chtel jsem Den z legrace vycinit, ze mi cele dopoledne nepise, ze mne nechava opusteneho a jestli si mam nekoho zatim najit... Jenze ja to proste neumim podat, pry to neumim ukoncit tu "legraci". Den si to vzala moc osobne a cely hovor sel do haje. Snazil jsem se vysvetlit a omluvit se a jit dal, jenze Den rikala, ze to nejde... Ach jo, prijde mi to vsechno jako vysmech - tech par pravidel ve vztahu, ktera jsem tady vecer napsal. Papir snese vsechno, ale v zivote to proste funguje jinak.
To jsem zas vlevo. Nejradeji bych se nevidel. Nekdy si fakt pripadam, ze se do zadneho vztahu nehodim, protoze neumim s lidmi komunikovat tak, aby to bylo jasne. Cim vice slov, tim vice se mi to rozpada pod rukama. Myslim si, ze dokazu byt dobry kamarad. Ale u toho to konci. Protoze ti, ktere nejvice miluji, nedokazu pred sebou ochranit. A pak slysim, ze je jen zranuji. Ze je to jako s domacim nasilim a s alkoholismem. Ze to pomalicku zacina a nenapadne zesiluje. A kdyz se neco stane, nasilnik se omluvi, ale za cas se to opakuje... Ja uz nechci... Treba bych mel vazne zit sam... Treba to tak ma byt... Treba...

Te Pourinui

Pozdeji narozenym toto jmeno pravdepodobne nic nerekne. Mne ale tetovana tvar tohoto tajemneho maora a jeho opakovani slova "tapu" (posvatny, tabu) v prvnich letech skolni dochazky desily natolik, ze jsem se neodvazoval jit v noci na zachod (a telo se tomu prizpusobilo natolik, ze dodnes v noci odskocim zcela vyjimecne).
To ale neni duvod, proc jsem si jej pouzil jako nadpis mych dnesnich uvah. Je to proto, ze jeho jmeno znamena "osamely". A to je presne to, jak se citim.
Dnes rano cestou do prace na mne padla takova chandra, ze jsem fakt myslel, ze zavolam sefovi, ze dnes delam z domu, zalezu do postele, pretahnu perinu pres hlavu a nevylezu ani za nic. Takovy jsem mel hrozny splin, takovou marnost celeho sveta jsem citil. Obcas se mi to tak stane, ale umim s tim bojovat a behem chvile se dam zas do poradku, nastesti... Do toho navic zadna sms od Deninky a kdyz pak napsala, tak ze na vylete do Benatek prisla o fotak, a tak smutni. No zkratka den "D".
Ale rekl jsem si, ze nejdulezitejsi je, aby se mi vratila hlavne ma nejdrazsi Den. Dokud budeme stat pri sobe, vse bude mnohem lehci. Jeste vice jsem se utvrdil ve svem odhodlani si ji vzit za zenu. Proste si myslim, ze nam to vyjde.
Pritom jsem si vzpomnel na par vet, ktere kdysi na CyberSpace.cz napsal jeden clovek. Psal, proc svou partnerku povazuje za nejlepsi volbu (uz jsou svoji). Dovolim si jej zde citovat, protoze se s jeho nazorem opravdu ztotoznuji:

1. Protože je PRO MĚ moc pěkná - a není to o tom jak vypadá (to hrálo roli někdy na začátku při seznamování).
2. Protože si VCELKU rozumíme a každý má jiné zájmy a koníčky, takže je ten život pestřejší.
3. Protože spolu dokážeme žít - navzájem se tolerujeme v té míře, že se po hádkách usmíříme - zatím :-)
4. Protože vypadá sice jako křehulinka a občas se tak chová (k mé spokojenosti), ale když jde do tuhého tak se člověk diví.
5. Protože má pro mne NAKONEC pochopení a to není jednoduché (já pro ní také a to také není jednoduché).
6. Protože dokáže NAKONEC přetrpět moje špatné stránky, zvyky a mé nálady - což je obdivuhodný výkon (obráceně to platí samozřejmě taky).
7. Protože nemáme moc dopředu naplánovaný život (rozdíl mezi plány a přáními) - a to jsme spolu jen 1,5 roku.
8. Protože ta velká počáteční láska (růžové brýle stejně moc nebyly) přešla do takové té domácí, pohodové, stabilnější.
9. Protože jsme spolu vydrželi být 14 dní 24 hodin denně, a i když jsme se pohádali, tak stejně spolu pořád jsme, hádky do života patří.
10. Protože po všech hádkách i těch pořádných, se to vždy nějak urovná, hádka je hádka a není to důvod k rozchodu.
11. Protože jsem nikdy takový vztah ještě neměl.
12. Důležité - naučil jsem se ve správných chvílích držet hubu :-)
13. Protože po svých zkušenostech z prvního vztahu, kdy to byl nakonec sajgon, jsem se začal soustředit na jiné věci než doposud.
14. Protože po svých zkušenostech z předochozích vztahů, kdy to po nějaké době stálo za hovno, se moje drahá polovička začala soustředit na jiné věci než doposud.
15. Protože jsem se naučil a stále se učím oddělovat momentální situaci od toho, jestli mě má ráda nebo ne ...

Osamělý

Tak jsem tady zustal sam... Deninka se odjela rekreovat do Bibione, nastesti mi ale pred cestou dala ochutnat svuj vyborny makovy zavin a uzasny ryzovy nakyp. Zavin byl vazne dobry (i kdyz jsem snedl jen maly kousek - ja mam jeste porad k tomu maku respekt). A nakyp jsem dokonce dostal i s sebou do krabicky, takze jsem se oblizoval jeste i v sobotu na obed :-)
Deninka mi volala z cesty do Italie - rano v sedm se jim porouchal autobus a zustali stat na odpocivadle u dalnice zlomek cesty od cile. To by nebylo tak hrozne, naproti jim mel prijet nahradni autobus, ale byly nejake problemy, takze tam nakonec u silnice zustali do 17 hodin. 10 hodin u silnice, bez zachodu, bez niceho. No fakt hruza.
Nastesti nakonec vse dobre dopadlo a vecer dorazili na misto. Pry jsou tam krasne piscite plaze, hned bych tam chtel byt s ni, ma bujna fantazie mi nabizi spoustu obrazu, jak by se to dalo vyuzit - treba stavet hrady z pisku, to uz jsem strasne dlouho nedelal ;-)
Ale ja tu zustal sam a navic cely vikend domaci vezeni - mel jsem pohotovost. Fakt hruza, trcet cele dny doma a nemit ani moznost byt v kontaktu s Den... Diky tomu jasne vidim, jak moc jsem na ni zavisly a pripoutany. Den nechce moc psat, protoze je to moc drahe a volat zas nemuze porad, protoze ma taky jine aktivity. Takze na ni cele dny myslim a tesim se aspon na nase vecerni hovory. Jen mam trochu strach, aby se to zas nejak nezvrtlo, pres telefon nekdy vznikaji naprosto zbytecna nedorozumeni, protoze clovek nevidi oblicej druheho a nedokaze posoudit, kdy jde o legraci a kdy o vaznou vec. Den je sice v Italii, coz ale neznamena, ze bych touzil po italskem manzelstvi - ackoli se rika, ze ta vydrzi nejdele a taky maji v Italii nejnizsi rozvodovost :-)
Tak jsem zatim aspon trosku predelal design blogisku, snad se to Denince bude libit, az se vrati. Jen by to do slideshow chtelo vice fotecek, ktere zatim odpocivaji ve fotaku, fotak v tasce a taska v Italii :-)

Narychlo..musím se pochlubit! :-)

Nemám moc času (ale kdo dnes taky jo, že?:-)), ale vím že lepší už to nebude, tak aspoň jeden rychlý zápis než odjedu:-)
Asi 15 dní jsem teď byla na sahadžajogínském táboře jako instruktorka, na starost jsem měla malé 5 - 8 leté děti - myslím že mi tento tábor hodně dal.. škoda že teď nemám čas to popsat všechno víc... - třeba pomůže Honzík - který teď po velmi dlouhé době bude muset strávit víkend sám- tak snad bude mít čas a něco za mě napíše:-) Protože jako vždycky jsem s ním často volala a všechny své zážitky mu popisovala:-)
Dneska večer zas odjíždím na týden do Itálie - Bibione, na tělovýchovný kurz - zaměřeno hlavně na aerobic, tak jsem zvědavá jak to dopadne..obzvláště proto, že jsem tam měla jet s kamarádkou Peťou, která bohužel onemocněla angínou..:-(
Nicméně hlavní důvod proč sem teď píšu je ten, že se musím pochlubit svým kuchařským uměním:-)
Nevím jestli je to tou moji dietou - že se stále snažím hledat nějaká zajímavá dobrá jídla, která bych mohla jíst a nebo jestli se ve mně najednou ve 20 letech probudily nějaké velké kuchařské vlohy, ale v poslední době stále něco vařím, peču.:-)
Napadlo mě že bych si mohla udělat makovou buchtu, tak jsem se do toho včera pustila. Rozhodla jsem se že udělám makový závin z listového těsta - a vezmu si ho sebou na cestu do Itálie. Obhlídla jsem na netu pár receptů, dala to nějak dohromady a výsledek je mňam mňam mňam:-) Měla jsem co dělat abych ho nesnědla:-) A přitom to bylo vcelku jednoduché..:-) Namlela jsem (teda s pomocí mamky, protože máme hrozný starý mlýnek) asi 250g maku, pak povařila asi 200ml sojového mléka se 100g melasy (sladidlo) a přidala do toho ten mák a trochu skořice a vznikla moc dobrá hmota:-)
A pak už jsem jen rozválela těsto - dala na to ten mák a na to ještě čerstvé švestky. No jsem zvědavá až to Honzík ochutná...on sice nemá rád mák, ale tohle mu prostě musí chutnat!:-)

No a další můj kuchařský výtvor: dnes jsem k obědu chtěla udělat rýžový nákyp. Už jsem to párkrat dělala a zas mě napadlo několik vylepšení:-) Takže nejprve jsem dala vařit půl litru ovesného mléka, do něj citronovou kůru a čerstvou vanilku...a 200g rýže. Vařila jsem to přes půl hodiny, protože rýže byla natural, tak aby změkla.. a postupně jsem tam mléko musela přidávat, takže nakonec jsem ho tam dala celkově skoro litr:-)
Nakonec vaření jsem dala do rýže slunečnicová semínka a strouhaný kokos.
Mezitím jsem ještě namíchala jednu vaničku tvarohu s 2 žlotky a spoustou kokosu. A nakrájela si hrušky a našlehala ze 4 bílků spoustu sněhu.
Pak jsem do rýže vmíchala 2 žloutky, vmíchala do rýže ten sníh, vymazalala zapékací mísu a dělala vrstvy:
-rýže
-plátky mandlí
-hrušky
-tvarohová směs
-rybíz
-rýže
pak posypat koksem a zase mandlemi a dát na to trochu másla.

Teď se mi to právě dopeklo tak se na to už těším:-) Jen se trochu bojím že si tu chuť tolik nevychutnám protože jsem dost nachlazená:-(
Tak to je pro dnešek vše, předávám Ti slovo muži můj:-)

Víkendový výlet

Dalsim vyraznejsim momentem nasich spolecnych prazdnin byl vikendovy vylet do Ceskeho Krumlova. Fotecky ma bohuzel Deninka u sebe, ale treba je sem hodi nekdy pozdeji :-)
Vydali jsme se tedy v sobotu rano z Prahy na jih a nasi prvni zastavkou se stal Boubinsky prales. Nezdrzeli jsme se nijak dlouho, protoze jsme potrebovali byt do 16. hodin v Ceskem Krumlove. /Ano, nas vylet jsme zahajili s "malym" zpozdenim - jako vzdy :-)/ Moc se nam tam ale libilo, hlavne moznost sejit ze stezky a vniknout na uzemi vlastniho pralesa. Proto jsme si rikali, ze bychom se tam pristi rok mohli vypravit se stanem, protoze vedle parkoviste pred pralesem je maly camp.
Pak uz jsme se vydali na cestu do Ceskeho Krumlova. Musim rici, ze jsem skutecne vdecny za vynalez jmenem GPS. I pres to, ze se obcas necha mirne zmast nove vytvorenymi silnicemi, porad je cestovani s nim mnohem snazsi nez s papirovou mapou.
Ubytovani v Krumlove zarizovala Deninka a musim ji timto pochvalit, protoze se ji povedlo sehnat pokoj v rekonstruovanem podkrovi Mestskeho divadla, ktere je jen par kroku od centralniho namesti. Udelali jsme si vychazku do mesta, prosli se malebnymi ulickami a zamirili k hradu. Honzik se na cestu osvezil vybornym virgin mojitem, ktere pocucaval zatimco jsme sledovali jak vodaci sjizdeji jeden z mensich jezu. Na nadvori hradu jsme udelali par fotecek, byl bych moc rad, kdyby se povedly. Deninka totiz vypadala jako princeznicka a nove nausnicky od Swarovskeho jen dokreslovaly jeji slechticky vzhled :-) Nemohl jsem si nevsimnout jak po ni chlapi pokukovali a jak se zastavovali, kdyz jsem ji fotil. V jedne nestrezene chvili pozovani dokonce priskocil maly japoncik a nez jsme se nadali, vyfotil si ji taky. Predpokladam, ze tato fotka bude ozdobou jeho blogu o ceste do Cech a jiste zprijemni radu jeho dlouhych osamelych veceru doma v Japonsku ;-)
Vecer jsme meli sraz s Mladou (Denincina spoluzacka z FSS), jejim pritelem a dalsim parem. Oni prijeli po Vltave a bydleli v centru v útulnem a neuveritelne levnem hostelu Merlin. Chteli jsme hrat Osadniky, ale restaurace, kde jsme se usadili se rozhodla zavrit. Nakonec jsme tedy skoncili na navsteve v hostelu, ale uz jsme byli tak utahani, ze jsme si jen povidali a pak se vydali do postylky v divadle.
V nedeli jsme si udelali vylet do grafitoveho dolu, mne se tam teda moc libilo, ostatne fotka pod prispevkem mluvi za vse :-)
No a cestou zpatky do Prahy jsme se stavili jeste na zamku Hluboka. Ten vikend byl opravdu nadherny, jsem moc rad, ze jsme spolu byli. Vim, ze spolu obcas mame nejake rozepre, ale kdo nema? A je to aspon prilezitost to spolu vypracovat :-)

Chata

Nechala jsem Jenovi schválně prostor, aby napsal o chatě a on se tomu tak šikovně vyhnul:-) A mně to nedá, abych zas něco nenapsala..to je asi tím že máme ten blog nový:o)
Polovinu Honzíkového jediného(:-() týdne určeného mně jsme se rozhodli strávit na naší chatě (myšleno chata mého dědy a babičky a v budoucnu asi mamky) společně s našimi přáteli - Janou a Zdeňkem.
Chata je pěkně v lese, v okolních chatách bylo prázdno, takže jsme si mohli užívat pěkně sami. Hráli jsme hlavně deskové hry, občas se šli projít a večer dělali ohýnek. Měla bych spíše říci - Honzík dělal ohýnek - protože to celé obstarával a byl z toho uplně nadšený. Až mi to někdy vadilo, že se pořád věnuje jen tomu ohni a ne mně:-) Zato Zdeňek s Janou se sobě navzájem věnovali dosyta. Občas třeba zmizeli v horním patře chaty a nějakou tu chvíli se neukázali. S Honzou jsme se shodli, že nám někdy přišlo, že na to, že jsme na chatu jeli jako parta 4 lidí, se někdy věnovali až moc jen sobě. Ale tak uvidíme - třeba je to za ten rok přejde, zatím spolu ještě nejsou tak dlouho:-)


Ale my se máme taky rádi:-) (i když to tak teda docela často nevypadá..)