Tak uz jsem zase doma, po týdnu stráveném na letním výcvikovém kurzu v Itálii. Byl to pro mě takový trochu guru týden, že jsem se několikrát musela zamýšlet nad tím, čemu jsem se díky tomuto pobytu asi měla naučit..Kurz pořádala Masaryčka, byl zaměřená hlavně na aerobic a plážový volejbal. Sice ani jedno z toho moc nemusím, ale domluvily jsme se s Peťou že pojedeme spolu - užijeme si dovolenou a sem tam ten sport bude taky prospěšný:-) Letos se taky poprvé rozhodla nejet na dovolenou s rodiči. Každý rok jsem to vždycky zvažovala - protože jsem se tam většinou nudila a taky mi bylo smutno po mém příteli, ale vždycky jsem tam nakonec kvůli tomu moři jela. Letos jsem si řekla, že už tedy nepojedu, že mi to nahradí ta dovolená s Peťou. Ještě raději bych teda na dovolenou s Honzíkem, ale to by nás stálo moc peněz a Honzík musí šetřit na byt, takže se bez toho dokážu obejít. Řekla bych že on to teda docela špatně nese a občas má z toho špatné svědomí, že mě nemůže nikam k moři vzít.. ale pro mě to není nijak důležité. Samozřejmě že by to bylo fajn jet spolu někam do zahraničí.. protože myslím, že když jsou spolu lidé v jiné zemi, v jiném prostředí, poznávají spolu nové věci, tak je to tak nějak více spojuje.. ale není to nezbytné někam jet.. hodně to záleží na přístupu těch partnerů.. krásná dovolená může být i klidně doma, když na sebe budou lidé hodní a budou si to jako dovolenou užívat a odprostí se od každodenních starostí. Jde spíš o nápady a vynalézavost. Můžeme být klidně týden doma a každý den něco zajímavého podnikat.. místo toho abychom si platili někde ubytování a cestu někam, tak můžeme sice být doma, ale chodit na zajímavá místa, kam bychom normálně nezašli. Třeba na každý den něco..do divadla, pak třeba do přírody, zkusit kolečkového brusle nebo jiný zajímavý sport, jít si někam zatančit, zajít na nějaké nevšední jídlo.. nakonec z takovéto "dovolené" může být i mnohem více zážitků než od moře:-))) (Takže to jen takový tip, Honzíku:-)) Jen to asi chce aspoň trochu dopředu naplánovat, zjistit co kde je, co se kde koná - abychom ten týden dovolené opravdu využili a nestrávili vždycky půl dne nakupováním jídla na další den, vařením atd.:-)
Jediné co je na takové v zahraničí snažší, že to že je člověk v jiném prostředí a nezná to tam, tak ho to přímo navádí k takovým kreativním činostem, sportům atd., kdežto když je doma, tak už je zvyklý na nějaký zaběhlý život a je asi těžší přepnout se do toho "dovolenkového" režimu a objevovat všechny ty zajímavosti.
Teď jsem uplně odbočila, takže zpátky k mé dovolené v Bibione:-)
Nastala naprosto neočekávaná situace - Peťa onemocněla a já byla nucena vydat se napospas světu sama.. nejprve jsem to až tak tragicky neviděla.. říkala jsem si - všichni tam budou studenti, je to školní pobyt, tak nebude problém se s někým seznámit. Vyvedena z omylu jsem byla už na "seznamovacím" večírku který se konal v Two faces. Nikoho jsem tam neznala a protože to nebylo vubec nijak zorganizované, tak se mě asi nepodařilo poznat, kdo z návštěvníků má něco společného s naším zájezdem, takže jsem nakonec rezignovaně odešla domů.
Při odjezdu v pátek v 11 v noci to bylo podobné. Byla už tma, na ostatní lidi jsem ani neviděla, takže žádné seznamování se taktéž nekonalo. (Moc mě ale potěšil Honzík který za mnou po práci až z Prahy na 4 hodiny přijel, aby se mnou rozloučil..bylo to moc krásné loučení, děkuji:-*)
V autobuse jsem si nakonec přisedla k jedné holce - Marcele, za ní seděly 2 její kamarádky se kterými tam byla. S ní jsem se tedy po cestě tak trochu bavila.
Ráno v 7 hodin nás probudilo zastavení autobusu - porouchal se. A zůstali jsme na dálnici v Itálii trčet až do pozdního odpoledne - asi 10 hodin!:-( To jsou hold ty levné cestovky:-) V autobusu měli všichni silné řeči, že tohle nemůžeme nechat jen tak, zvlášť když čtvrtina autobusu studuje práva! Nakonec se ale všichni spokojili pouze s omluvou průvodkyně.
Snažila jsem se být přátelská a dávat se sama do řeči s lidmi, abych aspoň nějaké poznala. Např. když stála jedna holka venku před autobusem sama, hned jsem za ní šla. Nikdo tam ale nebyl sám jako já, každý mel svého přítele, kamaráda. Seznam, kde se zapisovalo jak se ubytujeme se ke mě dostal až jako k poslední, takže moc místa tam už nebylo. Myslela jsem že půjdu někam třeba s Marcelou a těma dvěma holkama, jenže pro ně tam byli akorát 3 místa, takže jsem se musela zapsat k nějakým cizím holkám. Ty mě pak po příjezdu stejně "vyhodili" - řekli jestli bych raději nešla do apartmánu naprosti, že tam jsou zatím jenom 4 lidi. (Ubytování bylo v bytech po 6 lidech.) Takže jsem nakonec bydlela s jedním párem - spali v loznici, dvojcí holek (s kterýma jsem se práve trochu už bavila po cestě, když ta jedna stála venku sama) - spaly v pokojíku a já spala sama v obyváčku na gauči. Nebyla jsem sice moc ráda, že budu sama, ale na druhou stranu - když bych na tom gauči byla ještě s někým, bylo by to nepohodlné a takto tam můžu aspoň i meditovat:-) (musela jsem hledat i nějaká pozitiva:-)
Myslela jsem, že se nějak přidám k těm dvěma holkám - Markétě a Slovence Zuzce. První večer jsem se s nimi šla projít na pláž a druhý den do obchodu. Ale příliš se mnou nekomunikovali, jen vždycky když jsem začínala hovor já. Tak jsem se pokusila přidat k holkám z autobusu - Marcele, Andree a Simče. Šla jsem s nimi na pláž se koupat, večer pak do města a bylo to docela fajn. Až na to že bydleli v jiném apartmánu než já, takže jsem se pořád musela pokoušet od nich vyzvídat v kolik se kam chytají jít a jestli se můžu přidet..a jestli by se pro mě nestavili..
Postupně jsem taky zjistila, že jsou uplně jiné než já - hlavně Marcela a Andrea. Mají jiný pohled na svět, zajímají je jiné věci. Vrcholem tohoto zjištění právě bylo, když jsem se ráno dozvěděla, že potom co jsme se večer asi ve 12 po návštěvě města rozloučily, se ještě vypravily na místní diskotéku, kde se líbaly s místními Italy. Což mě docela šokovalo, zvlášť proto, že Andrea den předtím říkala, že má přítele s kterým je už asi 3 roky a už s ním i bydlí.
Koukam, že už jsem toho napsala docela dost, takže druhou půlku nechám na později a jdu se raději vrhnout na AJ!:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat