Tak jsem si udelala chvilku pauzu od AJ a píšu dál:-)Naprostá většina z nás se přihlásila na zájezd do Benátek, ale holky (Marcela a spol.) chtěly ještě nějaký další zájezd. Vybraly si Trieste. Rozhodování muselo být celkem rychlé, protože se to mělo nahlásit průvodkyni, takže jsem řekla že pojedu s nima. Protože v tu chvíli jsem si říkala - když tu stejně pořád chodím s nimi, tak co bych tu celý den dělala, když budou pryč?
V Benátkách jsem se ale připojila k holkám z mého pokoje (Zuzce a Markétě). Marcela totiž prohlašovala něco ve stylu, že si výlet představuje takto: zajít na kafe - zajít na oběd - zajít na zmrzlinu.. no a já jsem v Benátkách ještě nechtěla za jídlo utrácet - říkala jsem si že pokud s nima jedu na výlet i zítra (do toho Trieste) tak tam stejně budou zase chtít zajít někam na oběd, takže jsem si na cestu udělala těstoviny s tuňákem. Po zážitcích s holkamy (kdy jsme se třeba domluvily, že jak půjdou na pláž tak se staví a pak se nestavily) jsem si řekla že dám zase "šanci" Markétě a Zuzce - třeba to s nima bude lepší. Docela to šlo, chodily jsme po obchodech, ale většinou podle toho jak chtěly zrovna ony a musela jsem se stále dívat kdy z toho obchodu odchází, aby mě tam třeba nenechaly..
V Benátkách jezdili gondoly a gondoliéři občas i zpívaly, tak to působilo tak pěkně, jakoby za dávných časů:-) Nahrála jsem si to i na foťák, udělala nějaké fotky....a ztratila foťák:-( Nevím přesně jak se to přihodilo, ale přikládám to tomu, že jsem tam musela tahat baťoh, v ruce tašku a mikinu a ještě jsem nosila ten foťák..občas něco vyfotila, ale pořád se snažila spěchat, aby se mi neztratily ty holky..takže buď jsem ho někam položila nebo někde vypadl..
Nezbývá mi tedy než se s foťákem rozloučit..:-( Koupila jsem si ho za peníze k 18. narozeninám, takže mi sloužil pouhé 2 roky a pár měsíců..
Na výlet do Trieste se mi moc nechtělo, říkala jsem si že jsem tam měla raději zůstat, že bych i na tu pláž zvládla zajít sama.. ale kupodivu výlet předčil moje očekávání a moc se mi líbil. Viděli jsme krásné katedrály, spoustu vykopávek starověkého římského města Aquileia a nádherný zámek Miramare. A měli jsem super průvodce, který nám ke všemu vykládal i legendy a příběhy a celkově bylo vidět že už je průvodcem mnoho let a má s tím hodně zkušeností. Jmenoval se Kubišta. I když jsem tam neznala nikoho jiného než holky, tak jsem se od nich odpojila a raději chodila v blízkosti průvodce který tak zajímavě vykládal a dokonce jsem se tam seznámila i s jednou holkou. Všimla jsem si že tam taky chodí tak sama, tak jsem se s ní dala do řeči. Byla na zájezdu taky s holkama se kterýma si moc nerozumí, tak raději chodila sama. Tam kde jsme byli se ani moc obchodů nevyskytovalo, takže nakonec jsem se zase musela spokojit jen se svým vlastním jídlem a vzdát se pizzy, kterou jsem plánovala konečně ochutnat.
Protože kurz v Bibione byl výcvikový, tak se každé ráno v 8 konal běh nebo brusle, v 9 aerobic, ve 2 beach volejbal a v 6 aerobik. Já se většinou zůčastňovala toho raního aerobicu. Na běhu jsem byla jednou (to už jsem pak ale nešla na ten aerobic, protože bych se ani nestihla nasnídat:-)
Ne vždycky to byl aerobic, občas jsme dělali i kick-box a jednou taky byla CAPOEIRA, což je brazilský bojový tanec - moc se mi to líbilo, takový tělák bych brala:-).
Poslední 2 dny jsem za Marcelou a spol. az ani nechodila. Protoze uz mě fakt dostalo to, že když si na výletě v Terstu koupila Marcela s Andreou nějakou obyčejnou pizzu, tak se obě ptaly Simči jestli chce ochutnat a mně, i když jsem tam taky stála přímo s nima, se nezeptaly. Ne že bych tolik stála o tu pizzu, ale přišlo mi to od nich vyloženě jako gesto - Ty mezi nás nepatříš, Ty jsi cizí. Chodila jsem tedy na pláž se Zuzkou a Markétou a taky jsem se naučila být trochu samostatnější jednotkou. Takže jsem se tolik neorientovala podle nich. Když jsem chtěla jít už z pláže tak jsem prostě šla a i do obchodu jsem si zašla sama.
Poslední noc kterou jsme měli v Itálii strávit chtěli Marky se Zuzkou ještě do města - prý nakoupit nějaké pásky a kabelky. Říkala jsem si, že bych zašla s nima, ale nakonec jsem si to rozmyslela - pásky a kabelky mě až tak nezajímaly a kdybych chtěla i do jiných obchodů, asi by se holkám moc nechtělo na mě čekat a já bych z toho nic neměla. Venku byl jakýsi pijácký večírek - sedělo se tam, vykládalo a pilo. Byla jsem se tam na chvíli mrknout, ale vzhledem k tomu, že alkohol nepiju, ty děcka zas tak ani neznám a byla mi tam zima, tak jsem radší byla sama v apartmánu a volala s Honzou (za celou Itálii jsme provolali a propsali asi 800Kč).
Když už jsem skoro spala - holky se vrátili z obchodů - a donesly si nějaké ty kabelky (to já moc nemusím), ale pěkné kožené pásky a Zuzka dokonce kožený kabát. Říkaly že tady ty kožené věci vychazí cenově daleko lépe než u nás. Což mě zaujalo, uvědomila jsem si že vlastně žádný pořádný pásek nemám a že většina kalhot mi trochu padá..naposledy jsem musela vzít pásek Honzovi:-) (která má kupodivu asi podobnou velikost jak já... tak kde je chyba?!?:-))
Holky říkaly že půjdou do města i zítra, chtěla jsem tedy s nima, jenže ony chtěly na bruslích.. tak jsem se rozhodla že půjdu sama. Je to sice trochu daleko..skoro půl hodiny cesty..ale říkala jsem si - když půjdu pořád podél pláže, tak se snad neztratím. Ale pořád jsem byla taková nesvá - přecejen jsem ještě ovlivněna mamkou, která by mě takhle samotnou nikde po Itálii chodit nenechala.. ale řekla jsem si že o nic nejde, že to zvládnu. Co mě taky popohnalo - napsala jsem sms té holce s kterou jsem se seznámila na výletu v Trieste, dohodly jsme se ze se někde cestou setkáme a mrkne do města se mnou. Nakonec jsme se celou cestu nepotkaly, až úplně ve městě a byla se mnou jen chvilku - protože pak už musela někam jít. Ale to nevadí - třeba bylo jejím úkolem pouze dát mi to odhodlání, abych to všechno zvládla sama:-). Koupily jsme si taky spolu zmrzlinu - já mátovou a byla moc dobrá. Člověk má po ní v puse pocit jako po žvýkačce:-) Škoda že ji u nás neprodávají..
Do obchůdku s koženými věcmi jsem pak tedy šla sama a koupila krásný červený a hnědý pásek z pěkné měkoučké kůže (jeden stál 5 nebo 6 Euro což je asi 150Kč:-)) a nakonec i takovou pěknou koženou červenou kabelku. Ne uplně klasickou - jak už jsem řekla, kabelky moc nemusím:-)
Taky bylo poslední den nejhezčí koupání, byly super vlny:-)
Takže to byl celý můj italský výlet...:-)
A co mi tohle všechno dalo:
1. dokázala jsem se zas o něco více osamostatnit
2. naučila jsem se nebát se tolik začínat rozhovor s cizími lidmi (kdybych to nedělala, skončila bych úplně sama)
3.naučila jsem se více si vážit všech svých přátel....i s jejich chybamy... protože jsem zjistila že existují daleko horší lidé...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat