Jeden z nejhezčích svátků..

...záměrně jsem nenapsala nejkrásnější, protože ten před 2 lety strávený v postýlce s Honzíkem byl taky nádherný a protože doufam že ještě další krásné svátky mě teprve čekají..:o)
Začalo to hned v neděli jak jsem se vrátila z Itálie. Honzík byl předtím pořád takový tajemný, že má pro mě nějaká překvapení.. a taky pořád řešil to, kde budeme moci v tu neděli být..až už to bylo chvílemi trochu otravné:-) Ale je pravda, že jsem byla moc zvědavá a moc jsem se těšila..:-)
Nakonec neděle nebyla asi moc podle Honzíkových plánů, ale myslím že se každopádně moc povedla. Bylo to spíš tak jak jsem si představovala já. Honzík přijel, chvíli jsme u nás pobyli a pěkně se vítali:-) A pak kolem 8 odjeli do Prahy. A tam to teprve začalo:-) (to je hrůza jak já pořád používám ty smajlíky, už se občas snažím i je záměrně vynechávat:-)) Dostala jsem takový pěkný malý dáreček ovázaný krásnou stužkou. Uvnitř jsem našla něco co bych opravdu nečekala - černou masku přes oči:-) A na balícím papíře bylo napsáno ať tento dáreček použiju a nechám se unášet..:-) Následovala pěkná masáž a nějaké další dárečky jako třeba pouta;-) Takže byl pěkný večer...;-)
Druhý den Honzík přišel z práce a přinesl mi krásnou oranžovou kytičku(gerberku):-) a dostala jsem ještě další dáreček - červenobílé pruhované podkolenky:-) (když mě Honzík vyfotí tak dodám foto:-)) Rozhodla jsem se taky už ustoupit z takové striktnosti ohledně mojí diety a dostala jsem velkou chuť na smažený sýr, který jsem dlouho neměla, tak Honzík musel složitě najít restauraci, kde by nám ho udělali (což se nezdá, ale může být i problém:-) nakonec jsme našli, přímo v Karlíně - restauraci Studna http://www.studna-restaurace.com/ a smažák byl moc dobrý:-).
A stále to ještě nebylo všechno - večer po návratu jsem dostala další dáreček:-))) Mám moc ráda rozbalování dárku a taková překvapení a teď to Honzík naplánoval opravdu znamenitě:-). Nejprve mě chvíli napínal, říkal mi o tom dárku, že je takový neobvyklý, že to kluci holkám asi jen tak nedávají... první co mě napadlo - VLOŽKY!:-) a nebyla jsem daleko od pravdy;o) Honzík mě nechal prvně si dárek ohmatat a uhodla jsem docela rychle - menstruční kalíšek!:-) Tak jsem konečně zjistila co tajemného Honzík poslední dny na internetu stále studoval:-). Ještě jsem ho nezkoušela, tak jsem zvědavá...:o)
No a v úterý - už opravdu v den mého svátku jsem dostala další dárek! Kleštičky na řasy!:-) Opět dárek který holka od kluka asi jen tak nedostane.. jsem ráda že je Honzík tak vynalázavý:-) A musím teda říct, že tolik dárků jsem snad ještě nikdy k svátku nedostala.. Na druhou stranu - od zbytku rodiny jsem letos prakticky nic nedostala - všichni byli v den mého svátku na dovolené v Chorvatsku, tak na me asi zapomneli... ale Honzíček m to bohatě vynahradil:-):-*

Arrivederci Bibione! 2/2

Tak jsem si udelala chvilku pauzu od AJ a píšu dál:-)
Naprostá většina z nás se přihlásila na zájezd do Benátek, ale holky (Marcela a spol.) chtěly ještě nějaký další zájezd. Vybraly si Trieste. Rozhodování muselo být celkem rychlé, protože se to mělo nahlásit průvodkyni, takže jsem řekla že pojedu s nima. Protože v tu chvíli jsem si říkala - když tu stejně pořád chodím s nimi, tak co bych tu celý den dělala, když budou pryč?
V Benátkách jsem se ale připojila k holkám z mého pokoje (Zuzce a Markétě). Marcela totiž prohlašovala něco ve stylu, že si výlet představuje takto: zajít na kafe - zajít na oběd - zajít na zmrzlinu.. no a já jsem v Benátkách ještě nechtěla za jídlo utrácet - říkala jsem si že pokud s nima jedu na výlet i zítra (do toho Trieste) tak tam stejně budou zase chtít zajít někam na oběd, takže jsem si na cestu udělala těstoviny s tuňákem. Po zážitcích s holkamy (kdy jsme se třeba domluvily, že jak půjdou na pláž tak se staví a pak se nestavily) jsem si řekla že dám zase "šanci" Markétě a Zuzce - třeba to s nima bude lepší. Docela to šlo, chodily jsme po obchodech, ale většinou podle toho jak chtěly zrovna ony a musela jsem se stále dívat kdy z toho obchodu odchází, aby mě tam třeba nenechaly..
V Benátkách jezdili gondoly a gondoliéři občas i zpívaly, tak to působilo tak pěkně, jakoby za dávných časů:-) Nahrála jsem si to i na foťák, udělala nějaké fotky....a ztratila foťák:-( Nevím přesně jak se to přihodilo, ale přikládám to tomu, že jsem tam musela tahat baťoh, v ruce tašku a mikinu a ještě jsem nosila ten foťák..občas něco vyfotila, ale pořád se snažila spěchat, aby se mi neztratily ty holky..takže buď jsem ho někam položila nebo někde vypadl..
Nezbývá mi tedy než se s foťákem rozloučit..:-( Koupila jsem si ho za peníze k 18. narozeninám, takže mi sloužil pouhé 2 roky a pár měsíců..
Na výlet do Trieste se mi moc nechtělo, říkala jsem si že jsem tam měla raději zůstat, že bych i na tu pláž zvládla zajít sama.. ale kupodivu výlet předčil moje očekávání a moc se mi líbil. Viděli jsme krásné katedrály, spoustu vykopávek starověkého římského města Aquileia a nádherný zámek Miramare. A měli jsem super průvodce, který nám ke všemu vykládal i legendy a příběhy a celkově bylo vidět že už je průvodcem mnoho let a má s tím hodně zkušeností. Jmenoval se Kubišta. I když jsem tam neznala nikoho jiného než holky, tak jsem se od nich odpojila a raději chodila v blízkosti průvodce který tak zajímavě vykládal a dokonce jsem se tam seznámila i s jednou holkou. Všimla jsem si že tam taky chodí tak sama, tak jsem se s ní dala do řeči. Byla na zájezdu taky s holkama se kterýma si moc nerozumí, tak raději chodila sama. Tam kde jsme byli se ani moc obchodů nevyskytovalo, takže nakonec jsem se zase musela spokojit jen se svým vlastním jídlem a vzdát se pizzy, kterou jsem plánovala konečně ochutnat.

Protože kurz v Bibione byl výcvikový, tak se každé ráno v 8 konal běh nebo brusle, v 9 aerobic, ve 2 beach volejbal a v 6 aerobik. Já se většinou zůčastňovala toho raního aerobicu. Na běhu jsem byla jednou (to už jsem pak ale nešla na ten aerobic, protože bych se ani nestihla nasnídat:-)
Ne vždycky to byl aerobic, občas jsme dělali i kick-box a jednou taky byla CAPOEIRA, což je brazilský bojový tanec - moc se mi to líbilo, takový tělák bych brala:-).

Poslední 2 dny jsem za Marcelou a spol. az ani nechodila. Protoze uz mě fakt dostalo to, že když si na výletě v Terstu koupila Marcela s Andreou nějakou obyčejnou pizzu, tak se obě ptaly Simči jestli chce ochutnat a mně, i když jsem tam taky stála přímo s nima, se nezeptaly. Ne že bych tolik stála o tu pizzu, ale přišlo mi to od nich vyloženě jako gesto - Ty mezi nás nepatříš, Ty jsi cizí. Chodila jsem tedy na pláž se Zuzkou a Markétou a taky jsem se naučila být trochu samostatnější jednotkou. Takže jsem se tolik neorientovala podle nich. Když jsem chtěla jít už z pláže tak jsem prostě šla a i do obchodu jsem si zašla sama.
Poslední noc kterou jsme měli v Itálii strávit chtěli Marky se Zuzkou ještě do města - prý nakoupit nějaké pásky a kabelky. Říkala jsem si, že bych zašla s nima, ale nakonec jsem si to rozmyslela - pásky a kabelky mě až tak nezajímaly a kdybych chtěla i do jiných obchodů, asi by se holkám moc nechtělo na mě čekat a já bych z toho nic neměla. Venku byl jakýsi pijácký večírek - sedělo se tam, vykládalo a pilo. Byla jsem se tam na chvíli mrknout, ale vzhledem k tomu, že alkohol nepiju, ty děcka zas tak ani neznám a byla mi tam zima, tak jsem radší byla sama v apartmánu a volala s Honzou (za celou Itálii jsme provolali a propsali asi 800Kč).

Když už jsem skoro spala - holky se vrátili z obchodů - a donesly si nějaké ty kabelky (to já moc nemusím), ale pěkné kožené pásky a Zuzka dokonce kožený kabát. Říkaly že tady ty kožené věci vychazí cenově daleko lépe než u nás. Což mě zaujalo, uvědomila jsem si že vlastně žádný pořádný pásek nemám a že většina kalhot mi trochu padá..naposledy jsem musela vzít pásek Honzovi:-) (která má kupodivu asi podobnou velikost jak já... tak kde je chyba?!?:-))
Holky říkaly že půjdou do města i zítra, chtěla jsem tedy s nima, jenže ony chtěly na bruslích.. tak jsem se rozhodla že půjdu sama. Je to sice trochu daleko..skoro půl hodiny cesty..ale říkala jsem si - když půjdu pořád podél pláže, tak se snad neztratím. Ale pořád jsem byla taková nesvá - přecejen jsem ještě ovlivněna mamkou, která by mě takhle samotnou nikde po Itálii chodit nenechala.. ale řekla jsem si že o nic nejde, že to zvládnu. Co mě taky popohnalo - napsala jsem sms té holce s kterou jsem se seznámila na výletu v Trieste, dohodly jsme se ze se někde cestou setkáme a mrkne do města se mnou. Nakonec jsme se celou cestu nepotkaly, až úplně ve městě a byla se mnou jen chvilku - protože pak už musela někam jít. Ale to nevadí - třeba bylo jejím úkolem pouze dát mi to odhodlání, abych to všechno zvládla sama:-). Koupily jsme si taky spolu zmrzlinu - já mátovou a byla moc dobrá. Člověk má po ní v puse pocit jako po žvýkačce:-) Škoda že ji u nás neprodávají..
Do obchůdku s koženými věcmi jsem pak tedy šla sama a koupila krásný červený a hnědý pásek z pěkné měkoučké kůže (jeden stál 5 nebo 6 Euro což je asi 150Kč:-)) a nakonec i takovou pěknou koženou červenou kabelku. Ne uplně klasickou - jak už jsem řekla, kabelky moc nemusím:-)
Taky bylo poslední den nejhezčí koupání, byly super vlny:-)
Takže to byl celý můj italský výlet...:-)
A co mi tohle všechno dalo:
1. dokázala jsem se zas o něco více osamostatnit
2. naučila jsem se nebát se tolik začínat rozhovor s cizími lidmi (kdybych to nedělala, skončila bych úplně sama)
3.naučila jsem se více si vážit všech svých přátel....i s jejich chybamy... protože jsem zjistila že existují daleko horší lidé...:-)

Arrivederci Bibione! 1/2

Tak uz jsem zase doma, po týdnu stráveném na letním výcvikovém kurzu v Itálii. Byl to pro mě takový trochu guru týden, že jsem se několikrát musela zamýšlet nad tím, čemu jsem se díky tomuto pobytu asi měla naučit..
Kurz pořádala Masaryčka, byl zaměřená hlavně na aerobic a plážový volejbal. Sice ani jedno z toho moc nemusím, ale domluvily jsme se s Peťou že pojedeme spolu - užijeme si dovolenou a sem tam ten sport bude taky prospěšný:-) Letos se taky poprvé rozhodla nejet na dovolenou s rodiči. Každý rok jsem to vždycky zvažovala - protože jsem se tam většinou nudila a taky mi bylo smutno po mém příteli, ale vždycky jsem tam nakonec kvůli tomu moři jela. Letos jsem si řekla, že už tedy nepojedu, že mi to nahradí ta dovolená s Peťou. Ještě raději bych teda na dovolenou s Honzíkem, ale to by nás stálo moc peněz a Honzík musí šetřit na byt, takže se bez toho dokážu obejít. Řekla bych že on to teda docela špatně nese a občas má z toho špatné svědomí, že mě nemůže nikam k moři vzít.. ale pro mě to není nijak důležité. Samozřejmě že by to bylo fajn jet spolu někam do zahraničí.. protože myslím, že když jsou spolu lidé v jiné zemi, v jiném prostředí, poznávají spolu nové věci, tak je to tak nějak více spojuje.. ale není to nezbytné někam jet.. hodně to záleží na přístupu těch partnerů.. krásná dovolená může být i klidně doma, když na sebe budou lidé hodní a budou si to jako dovolenou užívat a odprostí se od každodenních starostí. Jde spíš o nápady a vynalézavost. Můžeme být klidně týden doma a každý den něco zajímavého podnikat.. místo toho abychom si platili někde ubytování a cestu někam, tak můžeme sice být doma, ale chodit na zajímavá místa, kam bychom normálně nezašli. Třeba na každý den něco..do divadla, pak třeba do přírody, zkusit kolečkového brusle nebo jiný zajímavý sport, jít si někam zatančit, zajít na nějaké nevšední jídlo.. nakonec z takovéto "dovolené" může být i mnohem více zážitků než od moře:-))) (Takže to jen takový tip, Honzíku:-)) Jen to asi chce aspoň trochu dopředu naplánovat, zjistit co kde je, co se kde koná - abychom ten týden dovolené opravdu využili a nestrávili vždycky půl dne nakupováním jídla na další den, vařením atd.:-)
Jediné co je na takové v zahraničí snažší, že to že je člověk v jiném prostředí a nezná to tam, tak ho to přímo navádí k takovým kreativním činostem, sportům atd., kdežto když je doma, tak už je zvyklý na nějaký zaběhlý život a je asi těžší přepnout se do toho "dovolenkového" režimu a objevovat všechny ty zajímavosti.
Teď jsem uplně odbočila, takže zpátky k mé dovolené v Bibione:-)
Nastala naprosto neočekávaná situace - Peťa onemocněla a já byla nucena vydat se napospas světu sama.. nejprve jsem to až tak tragicky neviděla.. říkala jsem si - všichni tam budou studenti, je to školní pobyt, tak nebude problém se s někým seznámit. Vyvedena z omylu jsem byla už na "seznamovacím" večírku který se konal v Two faces. Nikoho jsem tam neznala a protože to nebylo vubec nijak zorganizované, tak se mě asi nepodařilo poznat, kdo z návštěvníků má něco společného s naším zájezdem, takže jsem nakonec rezignovaně odešla domů.
Při odjezdu v pátek v 11 v noci to bylo podobné. Byla už tma, na ostatní lidi jsem ani neviděla, takže žádné seznamování se taktéž nekonalo. (Moc mě ale potěšil Honzík který za mnou po práci až z Prahy na 4 hodiny přijel, aby se mnou rozloučil..bylo to moc krásné loučení, děkuji:-*)
V autobuse jsem si nakonec přisedla k jedné holce - Marcele, za ní seděly 2 její kamarádky se kterými tam byla. S ní jsem se tedy po cestě tak trochu bavila.
Ráno v 7 hodin nás probudilo zastavení autobusu - porouchal se. A zůstali jsme na dálnici v Itálii trčet až do pozdního odpoledne - asi 10 hodin!:-( To jsou hold ty levné cestovky:-) V autobusu měli všichni silné řeči, že tohle nemůžeme nechat jen tak, zvlášť když čtvrtina autobusu studuje práva! Nakonec se ale všichni spokojili pouze s omluvou průvodkyně.
Snažila jsem se být přátelská a dávat se sama do řeči s lidmi, abych aspoň nějaké poznala. Např. když stála jedna holka venku před autobusem sama, hned jsem za ní šla. Nikdo tam ale nebyl sám jako já, každý mel svého přítele, kamaráda. Seznam, kde se zapisovalo jak se ubytujeme se ke mě dostal až jako k poslední, takže moc místa tam už nebylo. Myslela jsem že půjdu někam třeba s Marcelou a těma dvěma holkama, jenže pro ně tam byli akorát 3 místa, takže jsem se musela zapsat k nějakým cizím holkám. Ty mě pak po příjezdu stejně "vyhodili" - řekli jestli bych raději nešla do apartmánu naprosti, že tam jsou zatím jenom 4 lidi. (Ubytování bylo v bytech po 6 lidech.) Takže jsem nakonec bydlela s jedním párem - spali v loznici, dvojcí holek (s kterýma jsem se práve trochu už bavila po cestě, když ta jedna stála venku sama) - spaly v pokojíku a já spala sama v obyváčku na gauči. Nebyla jsem sice moc ráda, že budu sama, ale na druhou stranu - když bych na tom gauči byla ještě s někým, bylo by to nepohodlné a takto tam můžu aspoň i meditovat:-) (musela jsem hledat i nějaká pozitiva:-)
Myslela jsem, že se nějak přidám k těm dvěma holkám - Markétě a Slovence Zuzce. První večer jsem se s nimi šla projít na pláž a druhý den do obchodu. Ale příliš se mnou nekomunikovali, jen vždycky když jsem začínala hovor já. Tak jsem se pokusila přidat k holkám z autobusu - Marcele, Andree a Simče. Šla jsem s nimi na pláž se koupat, večer pak do města a bylo to docela fajn. Až na to že bydleli v jiném apartmánu než já, takže jsem se pořád musela pokoušet od nich vyzvídat v kolik se kam chytají jít a jestli se můžu přidet..a jestli by se pro mě nestavili..
Postupně jsem taky zjistila, že jsou uplně jiné než já - hlavně Marcela a Andrea. Mají jiný pohled na svět, zajímají je jiné věci. Vrcholem tohoto zjištění právě bylo, když jsem se ráno dozvěděla, že potom co jsme se večer asi ve 12 po návštěvě města rozloučily, se ještě vypravily na místní diskotéku, kde se líbaly s místními Italy. Což mě docela šokovalo, zvlášť proto, že Andrea den předtím říkala, že má přítele s kterým je už asi 3 roky a už s ním i bydlí.

Koukam, že už jsem toho napsala docela dost, takže druhou půlku nechám na později a jdu se raději vrhnout na AJ!:-)

Friday - I'm in love! :-)

Tak, cerne mraky me emo nalady uplne zmizely, presto tady predchozi prispevek necham, protoze mne o to Deninka prosila. Je to mozna dobry napad, aspon bude videt, jak moc na sebe jeste nechavam pusobit nektere veci a treba mi to pomuze se zase trosku zlepsit :-)

Vcera byl velmi specialni den, nicmene detaily zatim musi zustat skryty, protoze to souvisi s prekvapenim pro mou nejmilovanejsi Deninku, ktera se vrati v nedeli z Italie. A navic - co to tady ve tme zari - jeji jmeno v kalendari! :-) Ano, Deninka ma v utery svatek, takze pro nas neni 11.9. jen vyrocim utoku na WTC v New Yorku, ale hlavne nasim vyrocim, pred dvemi lety jsme spolu prozili moc hezky den...

Moc bych si pral, aby tento den byl moc hezky i letos, tak uvidime :-) Nejtezsi ted bude prezit do nedele vecer, kdy bychom se meli setkat. Ja uz se taaaak moc tesim! :-)

Ztraceny :'-(

Tak jsem se po celodennim vypeti dockal telefonovani... A vsechno jsem to zkazil - chtel jsem Den z legrace vycinit, ze mi cele dopoledne nepise, ze mne nechava opusteneho a jestli si mam nekoho zatim najit... Jenze ja to proste neumim podat, pry to neumim ukoncit tu "legraci". Den si to vzala moc osobne a cely hovor sel do haje. Snazil jsem se vysvetlit a omluvit se a jit dal, jenze Den rikala, ze to nejde... Ach jo, prijde mi to vsechno jako vysmech - tech par pravidel ve vztahu, ktera jsem tady vecer napsal. Papir snese vsechno, ale v zivote to proste funguje jinak.
To jsem zas vlevo. Nejradeji bych se nevidel. Nekdy si fakt pripadam, ze se do zadneho vztahu nehodim, protoze neumim s lidmi komunikovat tak, aby to bylo jasne. Cim vice slov, tim vice se mi to rozpada pod rukama. Myslim si, ze dokazu byt dobry kamarad. Ale u toho to konci. Protoze ti, ktere nejvice miluji, nedokazu pred sebou ochranit. A pak slysim, ze je jen zranuji. Ze je to jako s domacim nasilim a s alkoholismem. Ze to pomalicku zacina a nenapadne zesiluje. A kdyz se neco stane, nasilnik se omluvi, ale za cas se to opakuje... Ja uz nechci... Treba bych mel vazne zit sam... Treba to tak ma byt... Treba...

Te Pourinui

Pozdeji narozenym toto jmeno pravdepodobne nic nerekne. Mne ale tetovana tvar tohoto tajemneho maora a jeho opakovani slova "tapu" (posvatny, tabu) v prvnich letech skolni dochazky desily natolik, ze jsem se neodvazoval jit v noci na zachod (a telo se tomu prizpusobilo natolik, ze dodnes v noci odskocim zcela vyjimecne).
To ale neni duvod, proc jsem si jej pouzil jako nadpis mych dnesnich uvah. Je to proto, ze jeho jmeno znamena "osamely". A to je presne to, jak se citim.
Dnes rano cestou do prace na mne padla takova chandra, ze jsem fakt myslel, ze zavolam sefovi, ze dnes delam z domu, zalezu do postele, pretahnu perinu pres hlavu a nevylezu ani za nic. Takovy jsem mel hrozny splin, takovou marnost celeho sveta jsem citil. Obcas se mi to tak stane, ale umim s tim bojovat a behem chvile se dam zas do poradku, nastesti... Do toho navic zadna sms od Deninky a kdyz pak napsala, tak ze na vylete do Benatek prisla o fotak, a tak smutni. No zkratka den "D".
Ale rekl jsem si, ze nejdulezitejsi je, aby se mi vratila hlavne ma nejdrazsi Den. Dokud budeme stat pri sobe, vse bude mnohem lehci. Jeste vice jsem se utvrdil ve svem odhodlani si ji vzit za zenu. Proste si myslim, ze nam to vyjde.
Pritom jsem si vzpomnel na par vet, ktere kdysi na CyberSpace.cz napsal jeden clovek. Psal, proc svou partnerku povazuje za nejlepsi volbu (uz jsou svoji). Dovolim si jej zde citovat, protoze se s jeho nazorem opravdu ztotoznuji:

1. Protože je PRO MĚ moc pěkná - a není to o tom jak vypadá (to hrálo roli někdy na začátku při seznamování).
2. Protože si VCELKU rozumíme a každý má jiné zájmy a koníčky, takže je ten život pestřejší.
3. Protože spolu dokážeme žít - navzájem se tolerujeme v té míře, že se po hádkách usmíříme - zatím :-)
4. Protože vypadá sice jako křehulinka a občas se tak chová (k mé spokojenosti), ale když jde do tuhého tak se člověk diví.
5. Protože má pro mne NAKONEC pochopení a to není jednoduché (já pro ní také a to také není jednoduché).
6. Protože dokáže NAKONEC přetrpět moje špatné stránky, zvyky a mé nálady - což je obdivuhodný výkon (obráceně to platí samozřejmě taky).
7. Protože nemáme moc dopředu naplánovaný život (rozdíl mezi plány a přáními) - a to jsme spolu jen 1,5 roku.
8. Protože ta velká počáteční láska (růžové brýle stejně moc nebyly) přešla do takové té domácí, pohodové, stabilnější.
9. Protože jsme spolu vydrželi být 14 dní 24 hodin denně, a i když jsme se pohádali, tak stejně spolu pořád jsme, hádky do života patří.
10. Protože po všech hádkách i těch pořádných, se to vždy nějak urovná, hádka je hádka a není to důvod k rozchodu.
11. Protože jsem nikdy takový vztah ještě neměl.
12. Důležité - naučil jsem se ve správných chvílích držet hubu :-)
13. Protože po svých zkušenostech z prvního vztahu, kdy to byl nakonec sajgon, jsem se začal soustředit na jiné věci než doposud.
14. Protože po svých zkušenostech z předochozích vztahů, kdy to po nějaké době stálo za hovno, se moje drahá polovička začala soustředit na jiné věci než doposud.
15. Protože jsem se naučil a stále se učím oddělovat momentální situaci od toho, jestli mě má ráda nebo ne ...

Osamělý

Tak jsem tady zustal sam... Deninka se odjela rekreovat do Bibione, nastesti mi ale pred cestou dala ochutnat svuj vyborny makovy zavin a uzasny ryzovy nakyp. Zavin byl vazne dobry (i kdyz jsem snedl jen maly kousek - ja mam jeste porad k tomu maku respekt). A nakyp jsem dokonce dostal i s sebou do krabicky, takze jsem se oblizoval jeste i v sobotu na obed :-)
Deninka mi volala z cesty do Italie - rano v sedm se jim porouchal autobus a zustali stat na odpocivadle u dalnice zlomek cesty od cile. To by nebylo tak hrozne, naproti jim mel prijet nahradni autobus, ale byly nejake problemy, takze tam nakonec u silnice zustali do 17 hodin. 10 hodin u silnice, bez zachodu, bez niceho. No fakt hruza.
Nastesti nakonec vse dobre dopadlo a vecer dorazili na misto. Pry jsou tam krasne piscite plaze, hned bych tam chtel byt s ni, ma bujna fantazie mi nabizi spoustu obrazu, jak by se to dalo vyuzit - treba stavet hrady z pisku, to uz jsem strasne dlouho nedelal ;-)
Ale ja tu zustal sam a navic cely vikend domaci vezeni - mel jsem pohotovost. Fakt hruza, trcet cele dny doma a nemit ani moznost byt v kontaktu s Den... Diky tomu jasne vidim, jak moc jsem na ni zavisly a pripoutany. Den nechce moc psat, protoze je to moc drahe a volat zas nemuze porad, protoze ma taky jine aktivity. Takze na ni cele dny myslim a tesim se aspon na nase vecerni hovory. Jen mam trochu strach, aby se to zas nejak nezvrtlo, pres telefon nekdy vznikaji naprosto zbytecna nedorozumeni, protoze clovek nevidi oblicej druheho a nedokaze posoudit, kdy jde o legraci a kdy o vaznou vec. Den je sice v Italii, coz ale neznamena, ze bych touzil po italskem manzelstvi - ackoli se rika, ze ta vydrzi nejdele a taky maji v Italii nejnizsi rozvodovost :-)
Tak jsem zatim aspon trosku predelal design blogisku, snad se to Denince bude libit, az se vrati. Jen by to do slideshow chtelo vice fotecek, ktere zatim odpocivaji ve fotaku, fotak v tasce a taska v Italii :-)